Josef König (29. září 1874 Praha – 5. prosince 1932 Charbin) byl český dirigent a houslista. Proslavil se zejména svým působením v Japonsku, kde se stal historicky druhým dirigentem Nového symfonického orchestru v Tokiu. Zasloužil se o šíření a popularizaci evropské hudby (Beethoven, Dvořák) v Japonsku.

Život

Mládí Narodil se v Praze v rodině německo-českého hobojisty Arnošta Königa a jeho manželky Flory. V jedenácti letech nastoupil na Pražskou konzervatoř, kterou vystudoval za podpory stipendia z Knížecího Vrtbovsko – Lobkovického fondu. Mezi jeho učitele patřili Antonín Dvořák a Antonín Bennewitz. V roce 1892 zastupoval jako houslista svou domovinu v mezinárodním orchestru na Vídeňské světové výstavě. Poté získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru, kde v té době působilo ještě několik dalších českých hudebníků, jako např. bratři Jaromír, Bohuslav a Vojtěch Hřímalí. Ve Finsku jej pravděpodobně ovlivnil Sibelius, jehož hudbou se po zbytek života zabýval.

Působení v Petrohradě O několik let později, nejpozději v roce 1899, přesídlil do ruského Petrohradu, kde působil nejprve jako houslista-sólista a později jako dirigent carské opery v Mariinském divadle. Utvořil zde silnou tvůrčí dvojici a ředitelem Mariinského divadla a svým krajanem Eduardem Nápravníkem. V roce 1914 toto místo opustil a stal se druhým dirigentem carského baletu. Zabýval se též komorní hudbou; zde působil v kvartetu vedeném Viktorem Waltrem.

König strávil v Rusku tolik let, že se dle svých slov "v podstatě stal Rusem". V Petrohradě se oženil s manželkou Adjou, se kterou se jim narodila dcera. Velká říjnová revoluce roku 1917 měla za následek likvidaci carských hudebních těles a narušení hudební scény. Königovi se dařilo dále koncertovat a zabýval se též pedagogickým působením. V roce 1921 začal König působit jako druhý houslista v nově ustanoveném Akademickém kvintetu Státní filharmonie, který ovšem vydržel z důvodu odchodu mnoha jeho členů do zahraničí pouze jednu sezónu. Pod politickým tlakem se König (stejně jako rada dalších zahraničních hudebníků) rozhodl k emigraci. V roce 1923 odstoupil cestu přes Sibiř do Mandžuska (dnešní Čína) Se svou manželkou, která zůstala v Petrohradě, se již pravděpodobně nikdy nesetkal.

Působení v Mandžusku V Mandžusku se König usídlil v Charbinu, kde v té době našly útočistě desetitisíce utečenců z Ruska. Zastával zde pozici druhého koncertního místra v orchestru spravovaném Čínskou východní drahou. Jeho působení zde je doloženo nejpozději od dubna 1924.

Působení v Japonsku a "Königova škola" V roce 1925 byl König pozván do japonského Tokia, aby dirigoval jeden z „Japonsko-ruských výměnných symfonických koncertů", které měly za cíl tužit japonsko-ruské přátelství. V kontextu tehdejších obav z pronikání komunismu do Japonska se Japonská policie se dívala na Königa podezřívavě a udržovala ho pod dohledem. Ve dnech 26. až 29. dubna 1925 každý večer dirigoval koncertní program v divadle Kabuki v Tokiu, které bylo nově zrekonstruované po velkém zemětřesení v Kantó. O několik měsíců později bylo Königovi nabídnuto místo dirigenta v tokijském rozhlase, který začal poprvé vysílat v červenci téhož roku. Dvakrát týdně tak uváděl v japonském rozhlase evropskou orchestrální hudbu. Dle svědectví českého cestovatele Joe Hlouchy, který navštívil Japonsko v roce 1926, často zařazoval do svého repertoáru i hudbu českých skladatelů.

V dubnu 1927 se König stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu spolu s Hidemaro Konoem (bratrem pozdějšího předsedy vlády Fumimaro Konoem). Mezi četné skladby, které zde dirigoval, patřilo Debussyho Moře, Ravelova Španělská rapsodie, Borodinova Symfonii č. 2 h moll a další. König se také stal prvním člověkem, který v Japonsku profesionálně dirigoval Beethovenovu Devátou symfonii a Sibeliovu Symfonii č. 2. Stal se uznávanou osobností japonského hudebního světa s vlivem na řadu významných osobností, jako byl skladatel Jamada Kōsaku. Historik Morihide Katayma označuje dopad jeho působení na japonskou hudbu za "Königovu školu". V roce 1929 se při příležitosti 35. výročí Königovy hudební kariéry konal v Tokiu galakoncert, při kterém Konoe jako poctu Königově zemi dirigoval Smetanovu Vltavu. Tehdejší hudební tisk označil Königa za "našeho otce" a "anděla spásy" japonské hudby.

„Königova aféra“ V roce 1929 došlo k události, kterou japonský historik Morihide Katayama označuje jako „Königovu aféru“. Königova japonská družka Suzuki Hana zjistila, že König flirtoval či si dokonce něco začal se svou služkou Fumiko Nakamura, a podala stížnost Asociaci služek, která se proti nařčení postavila. Policie začala celou aféru vyšetřovat. König, který byl jako přistěhovalec z Ruska dlouhodobě vnímám jako politicky kontroverzní, byl označen za „furjó gaidžin“ („nedobrého cizince“). V novinách po celé zemi vyšel s velkým titulkem článek, který informoval o Königově prohřešku v kontextu „přítomnosti nežádoucích cizinců". Přes protesty osobností tehdejší hudební scény úřady Königovy doporučily, aby dobrovolně opustil zemi. Königův spoludirigent Hidemaro Konoe se jej podle dostupných zdrojů nepokusil zachránit. Historik Katayama spekuluje, že jeho důvodem mohla být profesní žárlivost na Königův vliv a popularitu. Dne 30. června vyprovodili Königa členové Nového symfonického orchestru na nádraží, kde mu zahráli skladbu Carla Teikeho Alte Kameraden (Staří přátelé). König nastoupil do vlaku a společně se svou družkou Hanou a synem Giiči odcestoval nazpět do mandžuského Charbinu.

Smrt König strávil poslední léta svého života v Charbinu, kde působil jako dirigent charbinského symfonického orchestru. Zemřel v roce 1932 na následky ledvinových kamenů. Jeho pohřeb se konal v charbinském luteránském kostele. V roce 1979 byly jeho ostatky převezeny do Japonska.

Názory König zastával názor, že orchestr je rozšířenou formou komorní hudby, a proto prosazoval, aby jeho členové s komorní hudbou získali pokud možno co největší množství zkušeností. König prý též s oblibou vyprávěl historku o nekonzistentním stylu výkladu Antonína Dvořáka, při kterém Dvořák jednou tvrdil, že pro určitý part je vhodný klarinet, a jindy, že flétna. Lze se domnívat, že se tím snažil ilustrovat důležitost intuice při hudební interpretaci.

Význam König měl vliv na řadu osobností japonské hudby, jako byli skladatelé Jamada Kōsaku či Mitsukuri Šúkiči. Významnou měrou ovlivnil pochopitelně i svého spoludirigenta Hidemara Konoe, který se díky němu začal zabývat finskou hudbou a na základě toho byl pozván roku 1941 Sibeliem do Finska, kde obdržel "Finský růžový kříž" za zásluhy o šíření finské národní hudby. Konoe se údajně během své návštěvy v Helsinkách o Königovi zmiňoval.

Historik Morihide Katayma se domnívá, že Königovův vliv je v Novém symfonickém orchestru cítit dodnes. Katayma shrnuje historický význam Königa takto:

"Nebyl to Jamada ani Konoe, nýbrž právě König, kdo Nový symfonický orchestr jako první do nejmenších podrobností naučil zvyklostem hudební domoviny, otevřel mu oči pro význam ansámblu a navíc hudebníkům ukázal, co znamená hrdá subjektivita hudebníka: nejen slepě následovat dirigenta, ale stát po jeho boku."

Japonský houslista Uichi Ömura (1904-1979) vzpomínal na stránkách japonského Časopisu přátel hudby na Königa těmito slovy:

"[N]a dirigenta Josefa Koniga dodnes vzpomínáme jako na otce. Pracoval pro Symfonický orchestr NHK a byl prvním cizincem, který se stal tak významným dirigentem. Byl spravedlivý, rozvážný, upřímný a zajímal se o druhé, ale také byl nevyzpytatelný a vědělo se o něm, že dokázal být velmi tvrdý."Současný japonský badatel Hiroaki Goto hodnotí Königův odkaz následovně:

"Josef König jako zkušený houslista a komorní hráč položil základy komorní hry v japonských symfonických orchestrech. (...) [N]astavil normy interpretace skladeb, které by se mohly stát stěžejním repertoárem japonského orchestru."

Reference

Kategorie:Čeští houslisté Kategorie:Čeští dirigenti Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v roce 1874 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 5. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Muži