Kaple Notre-Dame d'Aubune je románská sakrální stavba nalézající se ve francouzské obci Beaumes-de-Venise ve francouzském departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur).

Od roku 1840 je kaple zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury. V roce 2007 byla kaple kompletně restaurována.

Spolu s kostelem Saint-Restitut, převorstvím Val des Nymphes u La Garde-Adhémar, avignonskou katedrálou Notre-Dame-des-Doms, kaplí Saint-Quenin ve Vaison-la-Romaine a kostelem Notre-Dame-du-Lac v Le Thor patří k nejvýznamnějším ukázkám provensálského románského umění inspirovaného antikou.

Poloha náhled|vlevo|„Panna Maria svou přeslicí zastavila balvan, který chtěl ďábel mrštit na její kapli.“ Kaple Notre-Dame d'Aubune se nachází západně od centra obce Beaumes-de-Venise na úpatí kopce s jeskyněmi Ambrosi, jihozápadně od skalního masivu Dentelles de Montmirail.

Přístup Ke kapli se lze dostat: pěšky ze severu po dvou stezkách vedoucích z kopce, autem z obce nebo po okresní silnici cestou vedoucí přes kanál de Carpentras.

V blízkosti kaple procházejí také dvě dálkové turistické trasy (GR de pays).

Legendy Podle jedné legendy nechal kapli postavit Karel Veliký (nebo Karel Martel) po vítězství nad Maury v místě zvaném „Hřbitov Saracénů“. Ďábel se tehdy pokusil stavbu zničit tím, že z kopce uvolnil obrovský balvan, ale Panna Maria jej zastavila. Na kopci nad kaplí se dodnes nachází místo pojmenované „Ďáblův kámen“ (Pierre du Diable). náhled|Láhev vína z Beaumes-de-Venise s vyobrazením legendy o Ďáblově kameni.

K místu se váže i další lidová legenda, podle které má kaple „šestnáct oken a patnáct set zvonů“ (seize baies et quinze cent cloches). V obci se k rozluštění této hádanky traduje slovní hříčka: „Vingt cent mis l'âne dans un pré et cent vingt dans l'autre“.Pozn.: V češtině jde o nepřeložitelnou slovní hříčku založenou na zvukové podobě francouzských číslovek a jmen.

Historie Kněžiště (závěr) a zvonice pocházejí z románského období, ovšem z různých fází: zatímco kněžiště je typickou ukázkou raného románského slohu (11. století), zvonice byla postavena až na počátku 13. století. V 17. století, po skončení náboženských válek, prošla kaple rekonstrukcí, během níž byla přistavěna poustevna.

Architektura

Románská zvonice Čtvercová věž z počátku 13. století vyniká bohatou výzdobou inspirovanou antikou: pilastry s kanelováním (žlábkováním) po celé výšce věže, kanelované sloupky, hlavice s akantovými listy.

Historik Jean-Maurice Rouquette v odborné revui Provence Historique uvádí: „Výstavba zvonice dodává tomuto skromnému románskému kostelu výjimečnou estetickou hodnotu. Jelikož Notre-Dame d'Aubune stojí ve svahu, potřebovala takto vysokou věž, aby v krajině působila jako výrazný orientační bod. Tato zvonice, navržená v duchu znovuobjevování antiky, reprezentuje nový styl charakteristický vyváženými proporcemi a dokonalým zpracováním zdiva.“

Románské kněžiště a příčná loď Kněžiště tvoří chórové pole a trojice jednoduchých apsid, což jsou prvky charakteristické pro ranou románskou architekturu (11. století).

Chórové pole je postaveno z lomového kamene, zatímco nároží jsou zpevněna armaturou z tesaných kvádrů.

Na tento prostor navazuje hlavní apsida a dvě boční absidioly polokruhového půdorysu. Jsou vyzděny z lomového kamene a zastřešeny břidlicovými deskami (tzv. lauzes). V každé ze tří apsid se nachází jedno okno s jednoduchou špaletou. Okno centrální apsidy navíc zdobí profilovaná nadokenní římsa z tesaného kamene.

Ve východním průčelí je přímo nad osou hlavní apsidy umístěno kruhové okno (okulus).

Ve zdivu chóru i celého závěru jsou patrné četné lešenářské otvory (tzv. trous de boulin), které zde zůstaly po původní konstrukci lešení.

Kamenické značky Na jižní straně východní zdi příčné lodi se nachází kamenická značka, která je podpisem kameníka jménem Hugues (zvaného VGo).

Tento mistr byl jedním z prvních, kteří v druhé polovině 12. století začali své dílo podepisovat monogramem VGo (Ugo), tvořeným velkým písmenem V, srpovitým G a malým o.

Historik Guy Barruol upozorňuje, že podpisy kameníků vyvedené celým jménem jsou v Provence poměrně vzácné.

Mezi další doložené autory patří: BERTR. a GIL. (kaple Saint-Gabriel de Tarascon) JOHANNES a SIMON (opatství Sénanque) PONCIUS (Saint-Honorat v Alyscamps a Notre-Dame d'Auton v Le Pègue) PONTIUS (Carpentras a Saint-Andiol) PETRUS (Arles) STEFANUS (klášter Saint-Trophime v Arles, Saint-Paul-Trois-Châteaux a převorství Carluc u Céreste)

Sochařská výzdoba a nálezy Lokalita byla christianizována velmi brzy, o čemž svědčí nález raně křesťanského deskového oltáře (4. nebo 5. století) a náhrobní nápis (epitaf) mladé křesťanky jménem Epyminia, která zemřela v roce 485. Její náhrobek je dnes uložen v lapidáriu muzea v Carpentras.

Literatura Robert Bailly, Les chapelles rurales en Provence, F. Orta, 1969, 202 s. Serge Panarotto, Chapelles de Provence, Édisud, 2007, 156 s. (ISBN 978-2-7449-0679-4). Jean-Maurice Rouquette, Provence romane. La Provence rhodanienne - Tome 1, Éditions Zodiaque (collection "la nuit des temps" no 40), La Pierre-qui-Vire, 1980 (ISBN 978-2736901387).

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Stavby v departementu Vaucluse Kategorie:Kaple zasvěcené Panně Marii Kategorie:Románské stavby v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Kaple ve Francii