Johannes Regis (francouzsky Jehan Leroy, též Jean Regis; kolem roku 1425 - 1496 pravděpodobně v Soignies) byl franko-vlámský skladatel rané renesance.

Život O původu a mládí Johannese Regise není známo téměř nic. Podle novějších výzkumů působil již ve 40. letech 15. století jako petit vicaire při katedrále v Cambrai; jeho zaměstnavatelem byl v této době skladatel Guillaume Dufay. V souvislosti s platbami za vykonání Dufayovy závěti (od roku 1474) je Regis v účetních knihách označován jako Dufayův „clerc“ (tajemník). Nejpozději od roku 1451 vyučoval jako magister puerorum (vedoucí chlapeckého sboru) při kolegiátním kostele Saint-Vincent v Soignies poblíž Cambrai. V roce 1460 mu Dufay jménem cambraiské kapituly nabídl stejný úřad v Cambrai. Zjevně odmítl, neboť od roku 1462 zastával vážené postavení scholastica (écolâtre) v Soignies, které si podržel až do konce života. Žádné dokumenty nenaznačují, že by Regis kdy zastával úřad mimo cambraiskou diecézi. Jeho jméno nebylo od roku 1496 v dokumentech zmíněného kolegiátního kostela již uváděno.

Soudobý skladatel a hudební teoretik Johannes Tinctoris uvádí Regise ve svých traktátech „Complexus effectuum musices“, „Proportionale musices“ a „Liber de arte contrapuncti“ a Loyset Compère jej ve svém motetu „Omnium bonorum plena“ kolem roku 1473 zařadil po bok řady dalších franko-vlámských skladatelů. O několik let později Tinctoris vychvaluje Regisův motet „Clangat plebs“ pro jeho „varietates“. Jeho mši tehdy známého typu „L’homme armé“ zapsal v letech 1462/63 do cambraiského kancionálu, ten se však nedochoval.

Význam Nejvýznamnějším pramenem motet Johannese Regise je ve vlámském prostoru vzniklý Chigiho kodex: v motetové části této sbírky zaujímají Regisovy skladby stejně významné postavení jako v části mší kompozice Ockeghema. Způsob kontrapunktické práce Johannese Regise vykazuje příbuzné rysy s díly Guillauma Dufaye. Regis svými pěti pětihlasými motety ustavil typ, který později převzali a rozvíjeli další franko-vlámští a jiní skladatelé, jako například Jacob Obrecht, Josquin Desprez, Gaspar van Weerbeke, Loyset Compère, Bertrandus Vaqueras (kolem 1450–1507) nebo Marbrianus de Orto. To platí zejména pro kompoziční techniku kombinování více melodií jako cantus firmus, která byla využívána právě ve vánočních motetech (Obrecht, de Orto a Antoine Brumel). Regis ve svých dvou dochovaných chansonech rovněž propojil různé texty simultánně a přináší střídání mezi záměrně dvouhlasými úseky a plně obsazenými pasážemi.

Dílo Mše a části mší (dochované mše: vždy pro čtyři hlasy) Missa crucis, ztracena; uvádí J. Houdoy 1880, s. 194 a násl. Missa „Dum sacrum mysterium“ / „L’homme armé“ Missa „Ecce ancilla Domini“ / „Ne timeas Maria“ Missa „L’homme armé“, ztracena; uvádí Johannes Tinctoris: „Proportionale musices“, vyd. A. Seay, Neuhausen-Stuttgart 1978, s. 55 Credo „Patrem vilayge“ Tenorové motety (vždy pro pět hlasů) „Celsitonantis ave genitrix“ / „Abrahae fit promissio“ „Clangat plebs“ / „Sicut lilium“ „Lauda Sion salvatorem“ / „Ego sum panis“ „Lux solemnis adest“ / „Repleti sunt omnes“ „O admirabile commercium“ / „Verbum caro factum est“ Motety s cantus firmem a volné motety „Ave Maria“ pro tři hlasy „Ave Maria“ pro pět hlasů (chybí druhý countertenor) „Salve sponsa“ pro pět hlasů (chybí druhý countertenor) Liturgické skladby Offertorium „Regina caeli laetare“, ztraceno; uvádí J. Houdoy 1880, s. 194 a násl. Chansony „Puis que ma dame“ / „Je m’en voy“ pro čtyři hlasy, rondeau (dvojitý chanson) „S’il vous plait“ pro tři nebo čtyři hlasy, rondeau Sporná díla „Ave rosa speciosa“ / „Beata mater“ pro šest hlasů, anonymní, připisováno Regisovi E. Houghtonem 1983

Literatura (výběr) J. Houdoy: Histoire artistique de la cathédrale de Cambrai, ancienne église métropolitaine Notre Dame, Paříž 1880, s. 194 a násl. A. Demeuldre: Le Chapitre de Saint-Vincent à Soignies, ses dignitaires et ses chanoines, Soignies 1902 E. Sparks: Cantus Firmus in Mass and Motet, 1420–1520, Berkeley / Los Angeles 1963 E. Houghton: A „New“ Motet by Johannes Regis. In: Tijdschrift van de Vereniging voor nederlandse muziekgeschiedenis, č. 33, 1983, s. 49–74 M. J. Bloxam: Exegesis and Emulation: the Christmas Motets by Regis and Brumel, příspěvek přednesený na 17. výroční konferenci Medieval and Renaissance Music, Reading, červenec 1989 (strojopis) David Fallows: The Life of Johannes Regis, ca. 1425 to 1496. In: Revue belge de musicologie, č. 43, 1989, s. 143–172 P. F. Starr: Southern Exposure: Roman Light on Johannes Regis. In: Revue belge de musicologie, č. 49, 1995, s. 27–38 S. Gallagher: Models of Varietas: Studies in Style and Attribution in the Motets of Johannes Regis and His Contemporaries, disertační práce na Harvard University, Cambridge / Massachusetts 1998 A. Magro: Le Compositeur Johannes Regis et les chanoines de Saint-Vincent de Soignies et Saint-Martin de Tours. In: Revue belge de musicologie, č. 52, 1998, s. 369–376 Heinz-Jürgen Winkler: Zur Vertonung von Mariendichtung in antiken Versmaßen bei Johannes Ockeghem und Johannes Regis. In: Joh. Ockeghem: Actes du XLe Colloque internationale d'études humanistes, Tours, 3.–8. února 1997, vyd. Ph. Vendrix, Paříž 1998 Týž: Die Tenormotetten von Johannes Regis in der Überlieferung des Chigi-Codex, sv. 1: Komentář a analýza, sv. 2: Edice, Vatikán / Turnhout 1999 (= Capellae Apostolicae Sixtinaeque Collectanea Acta Monumenta č. 5)

Reference

Kategorie:Nizozemští hudební skladatelé Kategorie:Francouzští hudební skladatelé Kategorie:Skladatelé renesance Kategorie:Skladatelé chrámové hudby Kategorie:Narození v 15. století Kategorie:Úmrtí v roce 1496 Kategorie:Úmrtí ve Valonském regionu Kategorie:Muži