Motonormativita je nevědomé kognitivní zkreslení, při kterém je společenská norma vlastnictví a užívání osobního automobilu a jeho dopady na společnost a externality vnímána jako přirozená, univerzální, nevyhnutelná, neutrální a nezpochybnitelná. Jde o druh normativity založené na předpokládané roli aut ve společnosti.
Motonormativita se neomezuje jen na motoristy, podléhají jí i lidé, kteří auto neřídí. Důsledky motonormativity postihují nepoměrně více ty, kteří nemohou řídit, například z důvodu věku nebo zdravotního postižení.
Koncept motonormativity popisuje, jakým způsobem závislost na automobilech vzniká, jak se upevňuje a jak se zlehčují a zastírají zdravotní rizika spojená s auty. Poskytuje také rámec pro popis společenských privilegií přiznávaných motoristům a dvojího metru, který se na používání aut uplatňuje.
Původ pojmu Termín motonormativita (v angličtině motonormativity) poprvé použil psycholog Ian Walker z Univerzity ve Swansea společně s Alanem Tappem a Adrianem Davisem z University of the West of England ve studii vydané roku 2023 ve Spojeném království. Studii pak zreplikovala Tara Goddard v USA v roce 2024.
Příčiny Za jedno století od masového rozšíření osobních aut byl původní odpor veřejnosti k nim z velké části zapomenut, částečně vlivem reklamy automobilového průmyslu. Auta se všeobecně rozšířila a některá rozhodnutí v městském plánování ve 20. a 21. století posílila jejich pozici jako nezbytného dopravního prostředku, stejně jako symbol společenského statusu, identity, zodpovědnosti, pohodlí a kontroly, čímž přispěla k jejich normalizaci a k odporu proti omezení jejich používání.
Pro řidiče specificky mohou hrát roli i utopené náklady investované do auta, včetně přímých nákladů, jako je palivo a parkovné. Na druhou stranu se často podceňuje vliv nákladů na pořízení auta, protože se neplatí v průběhu jeho používání (na rozdíl od jízdného).
Význam Podle studií zabývajících se motonormativitou přijímají lidé vlídněji negativní externality spojené s užíváním aut ve srovnání s podobnými situacemi, které se aut netýkají. To poukazuje na všudypřítomnou tendenci ve společnosti přehlížet zdravotní rizika spojená s užíváním aut.
Důsledkem motonormativního zkreslení jsou pokusy o omezení užívání aut často misinterpretovány jako pokusy o omezení osobních svobod, například svobody pohybu; auta se tak stávají jediným představitelným způsobem dopravy. I jen malé nepříjemnosti pro motoristy mohou být vnímány jako nepřijatelné a může jim tak být přikládána nepřiměřená důležitost. Tato perspektiva pak může přerůst v konspirační teorie, jako například přesvědčení, že princip 15minutových měst má za cíl omezit mobilitu občanů. Může se také spojovat s poškozováním majetku, jakým bylo například opakované rozbíjení rychlostních radarů v Torontu v roce 2025.
Tento efekt nebyl pozorován jen v Severní Americe, ale po celém světě.
Příklady thumb|Pohled ze vzduchu na Arrowhead Stadium v Kansas City (Missouri) v USA v roce 2013 obklopené parkovišti Motonormativita vytváří očekávání, že cesta autem je standardní způsob dopravy do destinací, jako jsou obchody s potravinami, což vytváří zdání, že jiné druhy dopravy nejsou pro takovou cestu vhodné, nebo se používání jiných druhů dopravy se pro takové cesty přímo stane nevhodným. Motonormativita může způsobit rozhodnutí v městském plánování, která přehlíží neřidič: například postavení nové nemocnice mimo město i když ji to činí hůře dostupnou pro obyvatele daného města, kteří nemohou řídit nebo nemají auto. Předpoklad, že všichni dospělí mají řidičský průkaz se vyskytuje i v situacích, které nesouvisí s řízením a může v některých zemích omezit použitelnost jiných průkazů totožnosti.
Toto kognitivní zkreslení také podporuje používání trpného rodu a eufemismů v běžné řeči, jako například výraz nehoda, čímž se umenšuje závažnost, předpověditelnost a možnost předejití dopravních nehod tím, že se přesune vina od řidičů a vytvoří se emoční odstup.
Dvojí metr Motonormativita se často dovolává slevování z nároků: auta a řízení se považuje za výjimku z obecných morálních zásad. Kritika a vztek za porušování těchto principů se přesouvá na početní menšiny, jakou jsou například cyklisté.
Motorová vozidla jsou relativně přijímána i jako hlavní příčina úmrtí v USA v porovnání s jinými vedoucími příčinami úmrtí, jako jsou kardiovaskulární onemocnění a rakovina, u kterých je poptávka po radikálních řešeních široká. Podobně se považuje, že rizikům spojeným s užíváním aut se dá předcházet hůře, než rizikům z povolání. Bezpečnostní opatření jako používání bezpečnostních pásů a airbagů byly dříve předmětem odporu veřejnosti. Novináři mohou věnovat menší pozornost dopravním nehodám, než násilné trestné činnosti navzdory tomu, že jsou dopravní nehody v USA příčinou dvojnásobku úmrtí než vražda. Jednotlivcům je dávána větší volnost v porušování dopravních předpisů, a to i v zájmu pouhé efektivity, než v porušování jiných pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví, například těch týkajích se bezpečnosti potravin.
Častým příkladem ze studií dává do kontrastu toleranci k vypouštění výfukových plynů oproti cigaretovému kouři, kdy bylo kouření cigaret na přelomu 21. století na veřejnosti postupně omezováno. Walker vysvětluje:
Toto kognitivní zkreslení se také projevuje v případě krádeží: Pokud je ukradeno auto zaparkované na ulici, lidé očekávají, že je práce policie v této věci zapotřebí více, než u jiných osobních věcí, kdy je jejich vlastník častěji považován za viníka, protože nechal svou věc na ulici, než u řidičů, kteří na ulici zaparkovali svoje auto.
Odkazy Reference
Související stránky Udržitelná doprava
Kategorie:Doprava Kategorie:Kognitivní zkreslení Kategorie:Neologismy Kategorie:Veřejná politika