náhled|Listy náhled|Kmen náhled|Květenství náhled|Plody

Jírovec indický (Aesculus indica) je mohutný, opadavý, listnatý strom z čeledi mýdelníkovitých, pocházející z oblastí západního Himálaje. Může dorůst výšky až 30 m a průměr jeho kmene přesáhnout i 1 m. Mimo svůj přirozený areál bývá obvykle menší a jen zřídka dosahuje 20 metrů. Vzhledem i plody je podobný v Česku se vyskytujícímu jírovci maďalu, oproti kterému má o něco drobnější plody.

Rozšíření Druh, jenž se vykytuje od východního Afghánistánu a severního Pákistánu, přes státy severní Indie (Džammú a Kašmír, Himáčalpradéš, Uttarpradéš a Ásám) až po západní Nepál a Bhútán. V Himálaji roste na nižších svazích a patří k dominantním stromům tamních listnatých lesů, kde se vyskytuje vedle dubů, javorů, bříz a vavřínů. Rozkládá se na území o rozloze přibližně přes 500 tisíc km².

Dospělý strom má díky svým listům a pestrobarevným květům hezký vzhled a pěstuje se i jako okrasná dřevina. Bývá vysazován podél cest ve městech, v botanických zahradách i parcích. V městech však na cestách a chodnících působí opadem listů i květů určitý nepořádek. Ve střední Evropě je dostatečně mrazuvzdorný v oblastech s mírnými zimami nebo na chráněných stanovištích.

Ekologie Dřevina roste v horských údolích, a hlavně podél vodních toků, v nadmořské výšce od 900 po 3600 m. Dává přednost dobře odvodněným stanovištím s vlhkou humózní půdou; snáší i místa s vápencovým podložím. Tvoří významnou součást tamních listnatých i smíšených lesů. Do Evropy byl dovezen okolo roku 1850, byl vysazen v Anglii a tamní přímořské prostředí mu svědčí.

Kvete od května do července, plody dozrávají během října a listopadu. Opylován je hmyzem, kterému poskytuje dostatek pylu a nektaru. Vzrostlý stromy vyprodukuje asi 60 kg plodů. Počet chromozomů (2n) = 40 a stupeň ploidie (x) = 2.

Popis Jírovec indický je vysoký, opadavý strom s rovným kmenem a rozložitou korunou ze silných větví rostoucích v přeslenech. Má poměrně hladkou, šupinatou kůru šedozelené až červenohnědé barvy, která se v pozdějším věku lehce odlupuje v plátcích. Velké zimní pupeny jsou chráněny pryskyřicí.

Listy jsou dlanitě složené, obvykle bývají sedmičetné a mívají řapík dlouhý 10 až 15 cm. Jednotlivé lístky jsou kopinatého či eliptického tvaru, dlouhé od 10 po 15 cm a široké 3 až 7 cm, jsou lysé a po obvodu mají drobné zoubky. Na jaře jsou bronzově zelené, v létě dozrávají do tmavě zelené a na podzim před opadem získávají atraktivní žluté až oranžové zbarvení.

Čtyřčetné bílé květy se žlutým či růžovým nádechem jsou uspořádány do vztyčených lat dlouhých 15 až 30 cm, jež mohou nést až 300 květů. Na jedinci se mohou vyskytovat jak samčí, tak i oboupohlavné květy. Kalich květu je zvonkovitý, bývá dlouhý asi 5  mm dlouhý a jeho lístky jsou po obvodě zvlněné a na konci zaoblené. Korunní lístky jsou nestejně velké, dlouhé 1,3 až 2,3 cm, dva horní bílé jsou delší a mají na bázi červenožlutou skvrnu, spodní kratší mívají světle růžový nádech. Mírně zakřivené tyčinky s prašníky velkými asi 3 mm vyčnívají z květů před okvětní lístky.

Rozmnožování Plodem je široce vejčitá tobolka bez ostnů, 3 až 5 cm dlouhá, obsahující tmavě hnědé semeno. Průměrná hmotnost semene bývá okolo 24 gramů. Semena rychle ztrácejí klíčivost a nemají se před výsevem nechat vyschnout. Tobolky s plody dozrávají v říjnu a listopadu, tehdy se otevírají a opadávají se stromů.

Význam a ohrožení Jírovec indický je oblíbeným doplňkem parků a okrajů silnic, jeho kvetení přichází asi o šest týdnů později než u jiných druhů téhož rodu. Stromy rozkvétají během relativně „mrtvého“ období, v době mezi jarním a letním kvetení jiných dřevin, a jsou proto mimo estetického vjemu cenným zdrojem nektaru a pylu pro včely. Dřevo je poměrně měkké, má jemná vlákna a používá se ve stavebnictví i ke zhotovení drobných kuchyňských pomůcek.

Plody obsahují četné saponiny, mezi ty základní patří aescin, astragalin, esculin, rutin a kvercetin, některé z nich jsou jedovaté a po požití poškozují červené krvinky. Bývají však v případě potravinové nouze lidmi jedeny. Po rozdrcení jsou z nich hořké saponiny vyluhovány asi dvanáctihodinovým máčením ve vodě a po vyschnutí jsou semlety na mouku pro přípravu pokrmů. Získaná voda slouží k omývání i léčbě kožních nemocí, rozdrcené čerstvé plody se používají na obklady při revmatických bolestech a kožních ekzémech. Některá lesní zvířata, například jeleni a veverky, však plody konzumují bez problémů.

Odhaduje se, že tento druh roste v původním areálu na ploše asi 500 tisíc km². Nepředpokládá se ani do budoucna jeho velké ohrožení a podle IUCN je považován za Málo dotčený taxon (LC).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Mýdelníkovité Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Indického subkontinentu