náhled|Nacistická německá architektura, v níž se spojuje modernistický design se starodávným symbolem svastiky Reakcionářský modernismus je termín, který zavedl Jeffrey Herf v osmdesátých letech 20. století k popisu směsice „velkého nadšení pro moderní technologie a odmítání osvícenství i hodnot a institucí liberální demokracie“, která byla charakteristická pro německé konzervativně-revoluční hnutí a nacismus. Tato ideologie reakčního modernismu byla zase úzce spjata s původním, pozitivním pojetím Sonderwegu, které vnímá Německo jako velkou středoevropskou mocnost, nepatřící ani k Západu, ani k Východu.

Přehled Herfovo použití tohoto pojmu k popisu fašismu našlo široký ohlas u dalších badatelů. Herf tímto pojmem označoval směr v intelektuálním myšlení té doby, který německý spisovatel Thomas Mann v meziválečném období popsal jako „vysoce technologický romantismus“. Herf tento pojem použil v souvislosti s celou řadou německých kulturních osobností, mezi nimiž byli například Ernst Jünger, Oswald Spengler, Carl Schmitt a Hans Freyer.

Raphael Costa tvrdí, že fašismus je modernistické hnutí, neboť jeho touha po revolučních a totálních projektech přetvoření společnosti mohla vzniknout pouze na počátku 20. století, kdy byla společnost i kultura prostoupena modernistickými metanarativy o kulturní obnově. Fašismus byl, slovy historika Modrise Eksteinsa, „touhou stvořit lidstvo nanovo“. David Roberts ve své knize Fascist Interactions z roku 2016 tvrdí, že „dnes se obecně uznává, že fašismus nebyl vzpourou proti modernitě, ale hledáním alternativní modernity.“

V různých obdobích

Meziválečná Evropa Od chvíle, kdy Herf tento neologismus vytvořil, se mezi historiky vžil při diskusi o paradoxním evropském nadšení pro paternalistický autoritarismus a etnicko-národní nacionalismus na jedné straně a nové technologické a politické koncepce na straně druhé, a to vše v rámci totalitních režimů.

Reakční modernismus byl zkoumán jako téma v meziválečné literatuře a širší politické kultuře Velké Británie. Byl analyzován také v kontextu dalších evropských zemí meziválečného období, včetně Rumunska, Řecka, Švédska a Španělska. Byl dokonce zkoumán i v kontextu fašismu v Japonsku. Jiní historici uznávají, že tento termín označuje vlivný trend v evropském filozofickém, kulturním a politickém myšlení v období, kdy fašismus byl na vzestupu.

Historik Nicolas Guilhot rozšířil záběr reakčního modernismu a tento termín aplikoval na trendy ve průmyslu, medicíně (eugenika), masové politice a sociálním inženýrství ve Výmarské republice. Reakční modernismus lze spatřovat ve fašistické koncepci „nového člověka“, stejně jako v uměleckých hnutích výmarské kultury, která kladla důraz na racionalismus a přijala futurismus a novou objektivitu. Mnozí umělci výmarského období odmítali futuristickou fetišizaci strojů a násilí, například zastánci německého expresionismu. Navzdory tomu se návrat k řádu stal dominantním tématem v německé kultuře i v kultuře dalších evropských zemí.

Současnost Herf dnes tento pojem používá k poukázání na podobnost s íránskými vládami pod vedením Ájatolláhů, iráckou vládou pod vedením Saddáma Husajna a extremistickými islamistickými skupinami, jako je Al-Káida.Jiní badatelé, včetně Paula Bermana, rovněž použili Herfův pojem v souvislosti s radikálním islamismem.

Kulturní kritik Richard Barbrook tvrdí, že členové digerati, kteří vyznávají kalifornskou ideologii, přijímají formu reakčního modernismu, který kombinuje ekonomický růst se sociální stratifikací.

Kritika Herfovy koncepce Thomas Rohkrämer kritizoval pojem reakčního modernismu a argumentoval, že „není vůbec podivné ani ‚paradoxní odmítat osvícenství a zároveň přijímat technologii‘, ale jedná se o běžnou praxi v Německu devatenáctého a dvacátého století, stejně jako v mnoha dalších zemích. Instrumentální rozum a technologie lze využít k nekonečnému množství různých účelů, z nichž mnohé nejsou humánní ani osvícenské.“

Podporu tomuto názoru vyjádřil také Roger Griffin, který argumentoval, že fašismus jako ideologie a hnutí lze vnímat jako návrh radikální alternativy k liberálním a socialistickým vizím toho, jakou podobu by měla modernita ideálně mít. Představuje nekompromisní odmítnutí jak důsledného liberalismu, tak extrémního „modernismu“, jehož logickým vyvrcholením je podle něj relativismus, anomie, subjektivismus a ztráta definitivního smyslu a „věčných“ hodnot. Jedná se o pokus o opětovné ukotvení moderních lidí v rámci tohoto vysoce moderního jevu, totalitního státu (termín používaný fašismem v pozitivním smyslu), a to prostřednictvím vědomě manipulovaných historických, národních a rasistických mýtů (všechny jsou hluboce moderními ideologickými konstrukty).

Reference

Kategorie:Politické ideologie Kategorie:Moderna Kategorie:Konzervatismus