Arsenij (Macejevič)

Arsenij (světským jménem: Alexandr Ivanovič Macejevič; 1697 Volodymyr-Volynskyj – 10. března 1772 Revel) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve a metropolita rostovský a jaroslavský. Pravoslavné církve jej uctívají jako svatého mučedníka.

Život Narodil se roku 1697 ve Volodymyru Volyňském do rodiny kněze. Pocházel z polské šlechtické rodiny, podle jiného zdroje ze západoruské šlechtické rodiny.

Absolvoval duchovní učiliště, Lvovskou školu rétoriky a Kyjevskou duchovní akademii. Roku 1716 byl poslán do Spaského monastýru v Novgorodu-Siverském. Zde byl postřižen na monacha. V monastýru byl členem chrámového sboru a vyučoval latinu. Následující rok odešel do Černigova, kde byl biskupem Antonijem (Stachovským) vysvěcen na jerodiákona. Pod vlivem biskupa odešel do Kyjeva prohloubit své vzdělání. Roku 1723 přijal kněžské svěcení.

Od konce roku 1729 pobýval Trojicko-Iljinském monastýru v Černigově, ale krátce na to, byl poslán sloužit do Tobolsku. V roce 1733 se při návratu ze Sibiře vydal na cestu do Usťugu, Cholmogor a Soloveckého monastýru, kde vedl polemiky s tam uvězněnými starověrci.

V letech 1734–1736 se účastnil Druhé kamčatské expedice pod vedením Vituse Beringa. V roce 1736 byl však zatčen a dopraven z Pustozersku před Admiralitní kolegium kvůli tajnému vyšetřování, avšak byl shledán nevinným. Ze zdravotních důvodů (kurděje) byl roku 1737 propuštěn z námořní služby a přidělen k vologdskému biskupovi Ambrosu (Juškevičovi). Od roku 1738 působil jako jeromonach Synodního domu a vyučoval náboženství na Akademickém gymnáziu v Petrohradě.

Od roku 1738 se zabýval prověřováním duchovenstva z hlediska jejich morální a akademické způsobilosti k výkonu úřadu a také napomínáním těch, kteří odpadli od pravoslaví. Kontroly mohly zahrnovat i mučení – jeromonach Arsenij například „vyslýchal mučením jaroslavského igumena Trifona, starce ve věku 85 let, a mučil jej tak dlouho, až Trifon zemřel“. Jaroslavský biskup na to podal stížnost ke Nejsvětějšímu synodu, který následně rozhodl, že napříště mají být duchovní osoby vyslýchány „šetrněji“.

V březnu 1741, během regentství Anny Leopoldovny, byl Arsenij vysvěcen na sibiřského a tobolského biskupa a zároveň povýšen do hodnosti metropolity. Jeho výběr na tuto katedru byl podmíněn nejen jeho znalostí Sibiře, ale také tím, že krátce předtím odmítl složit přísahu vévodovi Ernstu Johannu von Biron – regentovi nezletilého Ivana VI..

Později Arsenij Mačejevič odmítl složit přísahu i Alžbětě Petrovně, protože považoval za ponižující pro biskupský úřad slova: „s přísahou vyznávám, že nejvyšším soudcem této kolegie je sama všeruská panovnice, naše nejmilostivější carevna“. Místo toho navrhoval formulaci: „s přísahou vyznávám, že Nejvyšším Soudcem a Zákonodárcem této duchovní církevní správy je sám Pán Bůh a náš Spasitel Ježíš Kristus, plnoprávná Hlava Církve a Veliký Velekněz a Král, jenž vládne nade všemi a bude soudit živé i mrtvé.“

K této formulaci metropolita Arsenij doplnil vysvětlení, že světské panovnické moci postačuje přísahat věrnost a poslušnost v takové míře, jak ji ukázal Nejvyšší Soudce Kristus v Evangeliu a apoštolských spisech. V označení „Nejvyšší soudce“ použitém ve vztahu k osobě panovníka viděl Arsenij „přehnané lichocení vedoucí k ponížení nebo dokonce odmítnutí skutečného Nejvyššího Soudce – samotného Krista“.

Alžběta Petrovna dovolila Arsenijovi, aby tuto formulaci nevyslovoval, přesto však přísahu nikdy nesložil. Na jeho kariéře ani životě se to nijak negativně neprojevilo: v roce 1742 opakovaně pronášel kázání během korunovačních slavností a následně byl přeložen do Rostova, přičemž zároveň získal hodnost člena Nejsvětějšího synodu.

V letech 1742–1763 působil jako rostovský metropolita. Z jeho podnětu byla ve Spaso-Preobraženském monastýru v Jaroslavli otevřen Jaroslavský duchovní slovansko-latinský seminář. Arsenij je považován za aktivního osvícence, avšak historik Pavel Vasiljevič Znamenskij zastával opačný názor a pokládal Arsenije za odpůrce zakládání duchovních škol, což bylo mezi biskupy ukrajinského původu poměrně neobvyklé. Za vinu mu bylo dáváno také uzavření latinské školy v Rostově.

V roce 1759 měl metropolita Arsenij spor s rektorem Jaroslavského semináře Vladimirem (Kalligrafem), jehož učení Arsenij označil za „židovství a kalvinismus“.

Jako jediný z biskupů, který otevřeně vystoupil proti sekularizaci církevního majetku za vlády Kateřiny II., podával Arsenij od 16. března 1763 k Synodu jeden protest za druhým proti zabavování držav monastýrů a proti zasahování světských osob do duchovních záležitostí. Zvláště ostře vystupoval proti prezidentovi Kolegia ekonomie Musinu-Puškinu, kterého nazýval „Turkem“.

Protože po zřízení Synodu stál v čele místní Ruské církve monarcha („nejvyšší soudce“), probíhala sekularizace církevního majetku s plným souhlasem Svatého synodu. V neděli Oslavy pravoslaví, ještě před podáním svých žádostí Synodu, přidal metropolita Arsenij během bohoslužby k ostatním anathémám proti heretikům také „anathému těm, kdo ubližují chrámům a monastýrům“. Carevna Kateřina se o Arsenijově jednání dozvěděla a označila ho za „pokrytce, vychytralého a ctižádostivého šíleného lháře“. Carevnu podpořil i Synod.

Nejsvětější synod podal carevně zprávu o jednání Arsenije. Kateřina II. zprávu posoudila a nařídila, aby Synod metropolitu Arsenije soudil.

Do Rostova byl v polovině března vyslán štábní důstojník, který Arsenijovi přivezl následující výnos: „Dne 14. března bylo rozhodnuto, aby byla vaše Přeosvícenost prostřednictvím zvlášť vyslaného gardového důstojníka dopravena do Moskvy, přičemž při tomto odjezdu nesmíte vzít s sebou žádné církevní cennosti ani služebnictvo, kromě tří osob nezbytně potřebných pro vaši Přeosvícenost. Veškeré písemnosti nacházející se ve vašich celách, kromě tištěných knih, mají být shromážděny na jednom místě, zapečetěny vaší pečetí a pečetí onoho důstojníka a odvezeny tímto důstojníkem do Moskvy.“

Dne 14. dubna byl Arsenij po příjezdu do Moskvy držen pod přísnou stráží v Simonovském monastýru jako zločinec.

V přítomnosti carevny, Grigorije Orlova, Alexandra Glebova a Stepana Šeškovského Arsenij podle dobových zpráv „zašel ve své drzosti při vysvětlování tak daleko“, že si carevna zacpala uši a jemu „ucpali ústa roubíkem“.

Téhož dne, 14. dubna, rozhodl Synod na svém zasedání, že Arsenij bude zbaven biskupské hodnosti, zbaven mnišství a následně předán světskému soudu, podle jehož rozsudku měl být za urážku Jejího Veličenstva odsouzen k trestu smrti.

Rozsudek Synodu byl zaslán Kateřině II.. Carevna však, jak bylo uvedeno v synodálním výnosu, „ze své vrozené velkodušnosti a milosrdenství“ rozhodla osvobodit Arsenije od světského soudu i mučení. Nařídila pouze ponechat mu mnišský stav a poslat jej do vzdáleného monastýru pod dohled představeného.

Odsouzený byl předvolán do Synodu, aby mu bylo rozhodnutí oznámeno a vykonáno. Arsenij byl zbaven kněžství a nejprve poslán do Ferapontovský monastýr, později se místem jeho vyhnanství stal Nikolo-Korelský monastýr.

Ve vyhnanství pokračoval v ostré kritice politiky Kateřiny II.. Zejména jí vyčítal věznění bývalého cara Ivana VI., který byl zabit ve vězení během pokusu poručíka Vasilije Miroviče o jeho osvobození. Arsenij Mirovičův čin schvaloval a odsuzoval rozhodnutí carevny nechat ho popravit.

Roku 1767 byl Arsenij zbaven mnišského stavu. Následně byl uvězněn v žaláři Kuzněčných vrat Revelské pevnosti pod jménem „jistý mužik“ Andrej Vral („vral“ znamená „lhář“). Bylo nařízeno, aby ho střežili pouze vojáci, kteří neuměli rusky. Vězni bylo zakázáno psát, ale směl číst knihy v ruštině.

Zemřel 10. března 1772 a byl pohřben v Tallinnu v Uspenské kapli chrámu svatého Mikuláše.

Kanonizace Dne 28. června 1918 byl Všeruským místní soborem rehabilitován v biskupské hodnosti, protože byl dříve zbaven biskupského stavu z politických důvodů.

Jubilejní Archijerejský sobor Ruské pravoslavné církve v srpnu roku 2000 rozhodl zařadit mezi svaté mimo jiné také svatého mučedníka Arsenija Rostovského.

Památka svatého mučedníka Arsenije Rostovského se slaví 28. února (ve přestupném roce 12. března, v nepřestupném roce 13. března).

Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu kanonizovala Arsenije jako novomučedníka na místním soboru v roce 2004.

Odkazy Reference

Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ukrajinští svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Křesťanští mučedníci Kategorie:Narození v roce 1697 Kategorie:Narození ve Volodymyru Kategorie:Úmrtí 10. března Kategorie:Úmrtí v roce 1772 Kategorie:Úmrtí v Tallinnu