Afanasij (světským jménem: Alexandr Vasiljevič Drozdov; 1800 Umrišenki – 19. prosince 1876 Astrachaň) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup astrachaňský a jenotajevský.
Život Narodil se roku 1800 ve vesnici Umrišenki Tulské gubernie do rodiny kněze.
Absolvoval Tulský duchovní seminář, po kterém byl přijat na Moskevskou duchovní akademii. Dne 18. prosince 1823 přijal mnišský postřih. Dne 21. listopadu následujícího roku byl vysvěcen na kněze a pokročoval ve studiu.
Dne 23. srpna 1828 byl jmenován rektorem Penzenského duchovního semináře a od září se stal představeným Krasnoslobodského monastýru v hodnosti archimandrity. Od 17. července 1829 byl převeden jako rektor Kostromského duchovního semináře. V Kostromě pobýval v monastýru Zjevení Páně, kde byl také představeným.
V prosinci 1837 se stal rektorem Rjazaňského duchovního semináře a představeným Spaského monastýru. O tři roky později byl poslán na území dnešní Ukrajiny, kde vedl Chersonský duchovní seminář a Uspenský monastýr v Oděse. Krátce na to, byl ustanoven také představeným katedrálního chrámu.
Dne 14. dubna 1841 mu Nejsvětější synod svěřil úřad rektora Petrohradské duchovní akademie a správce Rostovského monastýru Zjevení Páně.
V době své rektorské a pedagogické činnosti se Afanasij vyznačoval prudkostí ve svém jednání. Měl bystrý a pronikavý rozum, schopný hluboce se ponořit do podstaty zkoumaných věcí, a disponoval mimořádnou pamětí. Neúnavně a bez přestávky studoval klasickou světskou i duchovní literaturu. Dokonale ovládal několik jazyků: hebrejštinu, latinu, řečtinu, francouzštinu a němčinu, velmi dobře znal angličtinu a věnoval se také studiu italštiny. Většinu děl četl v originále. Posledních 25 let svého života téměř nic nečetl v ruštině.
Studium klasické literatury směřoval především k hlubšímu poznání Bible.
Kromě duchovních věd se Afanasij intenzivně zajímal i o přírodní vědy. Výborně ovládal fyziku, botaniku, geologii, mineralogii a vyšší matematiku, zabýval se astronomií i anatomií.
O jeho učenosti se dozvěděl oberprokurátor Nejsvětějšího synodu hrabě Nikolaj Alexandrovič Protasov. Díky jeho podpoře byl Afanasij jmenován rektorem Petrohradské duchovní akademie. Jeho postavení v Petrohrad označuje arcibiskup Nikanor (Klementěvskij) za tragické, protože při plnění vůle oberprokurátora se nevyhnutelně dostával do rozporu s názory moskevského metropolity Filareta (Drozdova).
Rozhodnutím Synodu byl 15. srpna 1842 rukopoložen na biskupa vinnyckého a vikáře podolské eparchie.
Oberprokurátor Nikolaj Alexandrovič Protasov, využívaje tělesné slabosti petrohradského metropolity Serafima (Glagolevského), se snažil soustředit veškerou duchovní moc do svých rukou. Toto jeho úsilí nevědomky podporoval jím vyzdvižený biskup Afanasij. Za spoluúčasti biskupa Afanasije provedl hrabě Protasov reformu duchovních škol.
V tomto období sloužil Afanasij velmi zřídka, kázání téměř nepronášel a eparchiálním záležitostem vinnycké eparchie se věnoval jen minimálně.
Současníci se o něm vyjadřovali negativně. Všechny jeho kroky byly vykládány jako snaha uspokojit osobní ješitnost a ctižádost.
Když už se biskup Afanasij oberprokurátorovi přestal hodit, snažil se jej odstranit z Petrohradu. Afanasij byl následně přeložen do saratovské eparchie.
Od 13. ledna 1847 byl biskupem saratovským.
V saratovském období svého života se Afanasij intenzivně věnoval psaní, většinu svých prací však spaloval, protože je nepovažoval za dostatečně užitečné. Eparchiálním záležitostem se věnoval jen natolik, aby nebyl narušen běžný pořádek; všechen ostatní čas zasvěcoval vědě a studiu. Knihy byly pro biskupa Afanasije nejlepšími přáteli.
„Když rozmlouvám s těmito velikány,“ říkával a ukazoval na své folianty, „s těmito mudrci všech věků, zapomínám na celý svět… Nic nepotřebuji kromě svých knih, kromě těchto svých vznešených rozmluvců, kromě této nejvyšší společnosti na světě.“
Život Afanasije v Saratově se vyznačoval skromností a přísností. Velmi se obával, aby svým chováním nedal druhým příčinu k pohoršení. Žil téměř v naprosté samotě. Sám bez krajní nutnosti nikoho nenavštěvoval a ani u sebe nikoho nepřijímal. Nepřipouštěl žádné zábavy.
Při archijerejských bohoslužbách působil vznešeně a slavnostně. Bohoslužebný řád byl v jeho katedrálním chrámu zachováván s mimořádnou přísností.
Měl jeden z nejlepších chrámových sborů mezi provinčními městy a věnoval mu velmi srdečnou otcovskou péči. Známý skladatel a protojerej Pjotr Turčaninov přijížděl z Petrohradu do Saratova opakovaně, aby tento sbor poslouchal a vedl.
V Saratově měl konflikt s občanskou správou, což se stalo důvodem jeho přeložení.
Dne 15. dubna 1856 byl ustanoven biskupem astrachaňským a jenotajevským.
Dne 23. března 1858 byl povýšen na arcibiskupa.
Dne 6. dubna 1870 byl na vlastní žádost penzionován do Boldinského monastýru s penzí 1500 rublů, avšak dočasně spravoval eparchii ještě do 19. července téhož roku. Později byl přeložen do Danilovského monastýru v Moskvě.
Podle slov arcibiskupa Nikanora (Brovkoviče) byl „tento hierarcha, ne-li zázrakem učenosti a velikosti ducha, tedy jevem fenomenálním a svého druhu výjimečným“.
Zemřel 19. prosince 1876.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození v roce 1800 Kategorie:Narození v Tulské oblasti Kategorie:Úmrtí 19. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Úmrtí v Astrachani