Mužská dvouhra French Open 2026 probíhala na přelomu května a června 2026 na antukových dvorcích areálu Stade Roland-Garros. Do singlové soutěže pařížského tenisového grandslamu nastoupilo sto dvacet osm hráčů. Devatenáct z nich si účast zajistilo v kvalifikaci včetně tří šťastných poražených. Dvojnásobný obhájce titulu, španělský druhý hráč žebříčku Carlos Alcaraz, se odhlásil pro zranění pravého zápěstí. Po Australian Open 2023 absentoval na druhém kariérním grandslamu.

Debutovou grandslamovou trofej získal Alexander Zverev. Jako první Němec ovládl French Open v otevřené éře a stal se prvním německým šampionem mužské dvouhry na grandslamu od Borise Beckera na Australian Open 1996. Poprvé od US Open 2023 vyhrál grandslam jiný hráč, než Alcaraz či Sinner.

Turnaj Přehled náhled|upright=0.9|První hráč světa Jannik Sinner prohrál druhé kolo ze stavu 6–3, 6–2 a 5–1, čímž završil svou nejdelší 30zápasovou neporazitelnost V hlavní pařížské soutěži debutovali Moise Kouamé, Federico Cinà, Thomas Faurel, Juan Carlos Prado Ángelo, Dani Mérida, Daniel Vallejo, Toby Samuel, Luka Pavlovic a Andrea Pellegrino. Do areálu Rolanda-Garrose přicestovalo pět grandslamových šampionů, Novak Djoković, Jannik Sinner, Stan Wawrinka, Daniil Medveděv a Marin Čilić. Dva z nich, Wawrinka (2015) s Djokovićem (2016, 2021, 2023), v minulosti vyhráli pařížský major. V pořadí 82. grandslamovou dvouhrou Djoković překonal absolutní rekord sdílený s Rogerem Federerem a Felicianem Lópezem. Rovněž 22. účastí v pařížském singlu, navíc bez přerušení, vyrovnal rekord Richarda Gasqueta. Se 101 vyhranými zápasy byl na French Open druhý za 112 vítězstvími Nadala.

41letý Wawrinka se v rozlučkové sezóně stal nejstarším členem startovního pole od 43letého Gulyáse a 41letého Ulricha v ročníku 1973. Do dvouhry zasáhlo dvacet jedna Francouzů, znamenající druhý nejvyšší počet v otevřené éře po dvaceti čtyřech francouzských singlistech v roce 1968. Šťastný poražený Coleman Wong se stal prvním Hongkonžanem v pařížské singlové open éře.

První hrací týden Italská světová jednička Jannik Sinner usilovala o zkompletování kariérního Grand Slamu. Po triumfech v Monte-Carlu, Madridu a Římě přicestovala do Paříže se sezónní neporazitelností na antuce. Ital však ve druhém kole podlehl Juanu Manuelu Cerúndolovi z šesté desítky, když od stavu 6–3, 6–2 a 5–1 dvakrát zápas nedoservíroval. V závěru třetí sady si vyžádal zdravotní přestávku. Následně již nebyl schopen soupeři fyzicky konkurovat a prohrál 18 z 20 posledních gamů. Cerúndolo se v Paříži stal prvním přemožitelem nejvýše nasazeného před třetím kolem od Karola Kučery v roce 2000 a ukončil Sinnerovu nejdelší 30zápasovou neporazitelnost v kariéře. Poprvé od US Open 2023 tak grandslamová kategorie získala jistotu jiného šampiona, než Alcaraze či Sinnera.

náhled|vlevo|upright=0.9|17letý debutant Moïse KouaméČtvrtý muž klasifikace Novak Djoković navýšil pařížskou rekordní neporazitelnost v úvodních kolech na 22 výher. Francouz Giovanni Mpetshi Perricard na něj v této fázi uhrál první set od Koroljova v roce 2010. Ve druhé fázi Srb porazil Valentina Royera, čímž proti Francouzům navýšil poměr pařížských výher na 14–0. Rovněž posunul vlastní grandslamový rekord na 404 vítězných dvouher. Djokovićova porážka od Joãa Fonsecy ve třetím kole znamenala jistotu nového grandslamového šampiona v mužské dvouhře. Na majorech Srb, po čtvrtfinále French Open 2010, ztratil podruhé vedení 2–0 na sety a poprvé od roku 2009 neprošel do čtvrtfinále Roland Garros. 19letý Fonseca se stal prvním mužem před dovršením 20 let, který Djokoviće na grandslamu porazil (předchozí poměr Srba s teenagery 18–0), rovněž tak i prvním jeho brazilským přemožitelem na okruhu ATP (předchozí poměr Srba s Brazilci 10–0). V otevřené éře Djoković zasáhl do třetího pařížského kola jako čtvrtý hráč starší 39 let, a první od Federera v roce 2021. Celkově 120. odehraným zápasem na French Open překonal historický rekord v počtu utkání na konkrétním grandslamu držený 119 Federerovými zápasy ve Wimbledonu.

náhled|upright=0.9|Alexander Zverev se v open éře French Open stal prvním Němcem, který postoupil do více než jednoho fináleJuan Manuel a Francisco Cerúndolovi se stali první bratrskou dvojicí ve třetím kole grandslamu od Mischy a Alexandra Zverevových na Roland Garros 2018. V Paříži se tento výkon podařil i Genemu a Sandymu Mayerovým v roce 1979. Juan Manuel Cerúndolo zdolal ve třetím kole Martína Landaluceho za 5 hodin a 58 minut. Stejně jako proti Sinnerovi otočil průběh ze stavu 0–2 na sety. Bodový zisk mu po skončení zajistil debut v elitní světové padesátce. Jednalo se o třetí nejdelší utkání French Open a vůbec nejdelší střetnutí od zavedení závěrečného superitebreaku na grandslamy v roce 2022.

Druhý hrací týden Poprvé v grandslamové otevřené éře, datované od roku 1968, nepostoupil žádný grandslamový vítěz do osmifinále majoru, když ve startovním poli zůstali jen finalisté Casper Ruud, Alexander Zverev a Matteo Berrettini. 17letý Moïse Kouamé, poslední Francouz v soutěži, se stal nejmladším postupujícím do třetího kola na grandslamu od Rafaela Nadala ve Wimbledonu 2003. Výhrou nad světovou patnáctkou Karenem Chačanovem se Jesper de Jong na French Open stal třetím šťastným poraženým ve čtvrtém kole, po Stanislavu Birnerovi (1978) a Davidu Goffinovi (2012).

V otevřené éře se do čtvrtfinále grandslamové události poprvé probojovali tři italští muži, Flavio Cobolli, Matteo Arnaldi a Matteo Berrettini. Účastí Rafaela Jódara mezi poslední osmičkou, měli Španělé v této fázi Roland Garros zástupce ve 32. z 33 předchozích ročníků, vyjma sezóny 1996. João Fonseca byl prvním Brazilcem ve čtvrtfinále majoru od Kuertena na French Open 2004, rovněž tak šestým teenagerem ve 21. století, který na jediném grandslamu vyřadil více členů z elitní světové dvacítky.

náhled|vlevo|upright=0.9|Rafael Jódar si zahrál čtvrtfinále19letí Jódar s Fonsecou vytvořili za předchozích 40 let pátou dvojici teenagerů, jejíž oba členové prošli do pařížského čtvrtfinále. Naposledy před nimi se to podařilo Alcarazovi s Runem v roce 2022. Spolu s 20letým Jakubem Menšíkem pak představovali první trojicí grandslamových čtvrtfinalistů mladších 21 let od Dreekmanna, Medveděva a Berasateguiho na French Open 1994. Výhrou nad Tabilem zkompletoval Félix Auger-Aliassime jako první Kanaďan čtvrtfinálové účasti na všech čtyřech grandslamech. Pátého kariérního čtvrtfinále na „turnajích velké čtyřky“ dosáhl jako čtvrtý muž narozený ve 21. století, po Alcarazovi (14), Sinnerovi (14) a Sheltonovi (5). Matteo Berrettini, jenž ve třetím kole odvrátil dva mečboly Comesañovi, prošel do čtvrtfinále z pozice 105. hráče žebříčku. To z něj v Paříži učinilo nejníže postaveného čtvrtfinalistu od 125. tenisty pořadí Igora Andrejeva v roce 2007.

Vyjma Zvereva debutovali zbylí tři semifinalisté v této fázi grandslamu. Historicky první semifinále na majorech mezi Italy se neodehrálo, když Arnaldiho postihla těžká viróza. Cobolli si postupem do finále zajistil debut v Top 10. Na cestě do semifinále strávil Arnaldi na kurtu 19 hodin a 42 minut, čímž od začátku této statistiky v roce 1991, vytvořil nový grandslamový rekord. Z pozice 104. muže klasifikace byl také pátým nejníže postaveným semifinalistou Roland Garros od zavedení žebříčku v roce 1973.

Zverev prošel do druhého pařížského finále přes Menšíka a zopakoval vzájemnou výhru z jarního Madrid Open 2026. Čtyřicátým čtvrtým vítězným zápasem vyrovnal v open éře French Open desátého v pořadí Davida Ferrera. 20letý Menšík se v otevřené éře stal nejmladším českým semifinalistou na grandslamu, když překonal rekord 21letého Lendla z French Open 1981. Rovněž představoval prvního grandslamového semifinalistu narozeného v roce 2004 či později.

První grandslam pro Alexandra Zvereva Vítězem se stal třetí hráč žebříčku Alexander Zverev, který ve finále zdolal světovou čtrnáctku Flavia Cobolliho po pětisetovém průběhu 6–1, 4–6, 6–4, 6–7 a 6–1. Poměr vzájemných výher navýšil na 4–1, pařížskou bilanci proti soupeřům mimo Top 10 vylepšil na 43–3 a příslušníka ze světové dvacítky porazil na majoru poprvé od Australian Open 2025. Ve čtvrté sadě nezvládl teprve třetí z 29 tiebreaků, které v Paříži celkem odehrál.

náhled|Alexander Zverev získal první grandslam Na grandslamu Zverev vyhrál první titul, který z něj učinil prvního německého šampiona otevřené éry French Open, prvního vůbec od Hennera Henkela v roce 1937 a prvního německého držitele grandslamu od Borise Beckera na Australian Open 1996. Jediným Němcem v souboji o pařížský titul byl před ním v open éře Michael Stich. Představoval také třetího držitele majoru narozeného v 90. letech dvacátého století, po Dominicu Thiemovi a Daniilu Medveděvovi. Do finále vstupoval jako osmý muž otevřené éry, který nezvládl úvodní tři grandslamová finále (US Open 2020, French Open 2024 a Australian Open 2025). Až čtvrté finále v této kategorii vyhrál stejně jako Andre Agassi, Goran Ivanišević a Dominic Thiem. Celkově se stal pátým německým šampionem v mužské dvouhře grandslamu po Gottfriedu von Crammovi, Henkelovi, Beckerovi a Stichovi.

Na okruhu ATP Tour Zverev vybojoval dvacátou pátou singlovou trofej a premiérovou v probíhající sezóně. První sezónní titul si v otevřené éře z Roland Garros odvezlo osm dalších tenistů, poprvé Björn Borg (1981) a naposledy před ním Gastón Gaudio (2004). V grandslamovém finále se střetli dva hráči usilující o první kariérní major poprvé od US Open 2022. V rámci French Open se tak naposledy událo v ročníku 2005 ve finále Nadala a Puerty. Zverev po skončení setrval na 3. místě žebříčku.

Cobolli do pařížského finále postoupil jako čtvrtý Ital po Nicolovi Pietrangelim, Adrianu Panattovi a Janniku Sinnerovi. Grandslamové finále si zahráli dva jeho další krajané, Giorgio de Stefani a Matteo Berrettini. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové desítky, jíž po skončení uzavíral. Do Top 10 žebříčku ATP pronikl jako sedmý Ital. Titul by jej katapultoval na 5. příčku. Proti soupeřům z Top 10 držel po finále pasivní kariérní bilanci 4–19, z toho 4–6 na antuce.

Nasazení hráči

Pavouk

Finálová fáze

Horní polovina 1. sekce

2. sekce

3. sekce

4. sekce

Dolní polovina 5. sekce

6. sekce

7. sekce

8. sekce

Hráčské informace Divoké karty V rámci reciproční dohody tří ze čtyř tenisových svazů pořádajících Grand Slam, Tennis Australia, United States Tennis Association a Fédération Française de tennis, byly divoké karty pro zástupce australského a amerického tenisu uděleny jejich národními svazy.

Žebříčková ochrana

Kvalifikanti

Šťastní poražení

Odhlášení Žebříček ATP k 13. dubnu 2026, určujícímu vydání pro účast v hlavní soutěži. Ve startovním poli bylo 104 míst určeno pro přímou účast singlistů na základě žebříčku, 16 míst pro kvalifikanty a 8 pro hráče na divokou kartu. Hranicí posledního přímého účastníka bylo při uzavření přihlášek 103. místo (Rinky Hijikata) vzhledem k předpokládanému startu dvou tenistů pod žebříčkovou ochranou a odhlášení Cazauxe.

Odkazy Poznámky

Reference

Mužská dvouhra