Afanasij (světským jménem: Andrej Grigorjevič Sokolov; 9. července 1801 Buj – 14. ledna 1868 Kazaň) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup kazaňský a svijažský.
Život Narodil se 9. července 1801 v Buji.
Absolvoval Kostromský duchovní seminář, po kterém byl přijat na Petrohradskou duchovní akademii. Dne 22. srpna 1825 přijal mnišský postřih a 8. září kněžské svěcení. V lední následujícího roku byl jmenován inspektorem Pskovského duchovního semináře.
Dne 3. dubna 1827 byl povýšen na archimandritu a ustanoven představeným Mirožského monastýru.
Láska k vědě a touha po poznání byly jeho charakteristickými rysy od raného mládí až do konce života. Se zvláštní oblibou se věnoval studiu a překládání děl církevních otců. V jeho bytě ležely knihy a časopisy nejen na stolech, ale i na židlích, na okenních parapetech, dokonce i na podlaze – byly všude. Lásku k vědecké práci se snažil probudit také ve svých žácích.
Od 28. srpna 1828 byl profesorem Charkovského kolegia.
V dubnu 1830 se stal rektorem Černihivského duchovního semináře. Byla mu také svěřena správa Jeleckého monastýru. Dne 29. dubna 1832 byl převeden do funkce rektora Tverského duchovního semináře a představeného Kaljazina Trojického monastýru.
Od 7. března 1838 zastával úřad rektora Petrohradského duchovního semináře a představeného Tolgského monastýru.
Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 25. června 1841 rukopoložen na biskupa tomského a jenisejského. Během správy eparchie se účastnil křížových procesí konaných z vesnice Semilužnoje do Tomsku. Tato vzdálenost činila 29 verst. Když na tyto události vzpomínal biskup Nikodim, říkal: „Obdivuhodná horlivost! Ještě podivuhodnější tělesná síla. Dělal to po odsloužení liturgie v Tomsku a šel přímo z chrámu sem. Přicházeli až v osm hodin večer.“
Dne 24. prosince 1853 byl převeden na irkutskou katedru.
Mnoho vykonal v tomské eparchie a irkutské eparchie při potírání rozkolu a při obracení původních obyvatel Sibiře k pravoslaví. Byl neúnavným kazatelem Božího slova. Navzdory všem obtížím procestoval obrovské oblasti Sibiře se svým polním chrámem a přinášel světlo křesťanského učení i do nejodlehlejších koutů Sibiře.
Od 3. listopadu 1856 byl arcibiskupem kazaňským a svijažským.
V kazaňské eparchii byla jeho činnost zaměřena na obracení tatarského obyvatelstva kraje k pravoslaví. Po celé období své biskupské služby pronášel při každé liturgii k věřícím slovo duchovního poučení. Mluvil bez jakýchkoli poznámek, s hlubokou srdečností a vnitřním teplem, často i se slzami v očích.
Dne 9. listopadu 1866 byl penzionován do Kizičeského monastýru.
Až do posledních dnů svého života se nepřestával věnovat vědecké práci. Přeložil ze staroslověnštiny do ruštiny Četji-Minei svatého Dimitrije Rostovského, přeložil všechna díla svatých Ireneje z Lyonu a Řehoře z Nyssy a podílel se také na sestavení kritických poznámek k dílu církevního spisovatele a překladatele Alexandra Sturdzy, které byly uchovávány v Petrohradské duchovní akademii.
Zemřel 14. ledna 1868. Pohřben byl v katedrálním chrámu.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 9. července Kategorie:Narození v roce 1801 Kategorie:Narození v Buji (Rusko) Kategorie:Úmrtí 14. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1868 Kategorie:Úmrtí v Kazani