Kavválí (urdu: قوّالی, hindsky: कव्वाली) je tradiční forma súfijské oddané hudby rozšířená především v Pákistánu, Indii a Bangladéši. Jedná se o vokálně orientovaný hudební žánr spojený s islámským mysticismem (súfismem), jehož hlavním účelem je navodit duchovní soustředění a vyjádřit lásku k Bohu, proroku Muhammadovi a súfijským světcům.
Kavválí zůstává významnou součástí náboženského i kulturního života muslimských komunit jižní Asie. Současně se etablovala jako mezinárodně uznávaný hudební žánr prezentovaný na festivalech a v nahrávacím průmyslu po celém světě.
Etymologie a terminologie Slovo kavválí je odvozeno z arabského výrazu qawl (قول), který znamená „výrok“, „řeč“ nebo „pronesené slovo“. Označení qawwal se používá pro interpreta kavválí a doslova znamená „ten, kdo pronáší“ nebo „recituje“.
Termín kavválí označuje jak samotný hudební žánr, tak konkrétní vystoupení souboru kavvalů. V tradičním prostředí súfijských svatyní bývá kavválí součástí obřadu známého jako samáʿ (arabsky: سماع), což znamená „naslouchání“ a označuje duchovní poslech hudby a poezie.
Mezi základní pojmy spojené s kavválí patří: Hamd – píseň oslavující Boha. Naat – skladba věnovaná proroku Muhammadovi. Manqabat – chvalozpěv na súfijského světce nebo duchovního vůdce. Marsija – elegická skladba připomínající mučedníky islámu. Ghazal – lyrická poezie pojednávající o lásce, která může být interpretována světsky i mysticky.
Historický původ Kořeny kavválí sahají do středověkého období islámské kultury na Indickém subkontinentu. Žánr vznikl spojením perských, středoasijských a místních severoindických hudebních tradic v prostředí súfijských řádů.
Za klíčovou osobnost při formování kavválí je tradičně považován súfijský básník, hudebník a učenec Amír Chosrau Dihlaví, který působil u dvora Dillíského sultanátu a byl žákem súfijského světce Nizamuddin Auliyi. Tradice mu připisuje rozvoj několika hudebních forem a adaptaci perské poezie do místního kulturního prostředí.
Kavválí se rozvíjela zejména v rámci súfijského řádu Čištíja, který zdůrazňoval využití hudby jako prostředku duchovního povznesení. Od 13. století se vystoupení kavválí stala běžnou součástí náboženského života v okolí súfijských svatyní po celé severní Indii.
Po rozdělení Britské Indie v roce 1947 se kavválí stala významnou součástí kulturní identity nově vzniklého Pákistánu. Současně si zachovala důležité postavení v indických muslimských komunitách a ve svatyních súfijských řádů.
Hudební struktura Kavválí je založena především na skupinovém zpěvu doprovázeném rytmickým tleskáním a instrumentálním doprovodem.
Typický soubor se skládá z hlavního zpěváka, několika doprovodných zpěváků, hráče na harmonium a hráčů na bicí nástroje.
Nejběžnějšími nástroji jsou harmonium, tabla a dholak. Vystoupení obvykle začíná instrumentálním úvodem nebo improvizovanou vokální pasáží. Následuje úvodní náboženský repertoár zahrnující hamd a naat.
Hudební výstavba je charakteristická postupným zesilováním intenzity, zrychlováním tempa a opakováním klíčových textových motivů. Tento proces má posluchače přivést do stavu duchovního vytržení označovaného jako wajd.
Melodická stránka kavválí vychází z principů severoindické (hindustánské) klasické hudby a využívá systém rág.> Rytmická organizace využívá tradiční cykly známé jako tál.
Významnou součástí vystoupení je střídání sólového zpěvu a sborových odpovědí, které vytváří formu responsoriálního dialogu.
Texty kavválí jsou psány především v urdštině, perštině, pandžábštině, hindštině, sarkézštině a bradžštině. Poezie často využívá metafory vína, milence a touhy, které v súfijské interpretaci symbolizují vztah člověka k Bohu.
Významní interpreti a skladatelé Sabri Brothers Aziz Mian Nusrat Fateh Ali Khan Rahat Fateh Ali Khan Abida Parveen
Odkazy
Reference
Kategorie:Súfismus Kategorie:Pákistánská kultura Kategorie:Indická hudba Kategorie:Hudební žánry