Boris (světským jménem: Vladimir Pavlovič Šipulin; 8. ledna 1875 Velsk – 23. února 1938 Taškent) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup taškentský a středoasijský.
Život Narodil se 8. ledna 1875 ve Velsku do rodiny účetního okresní pokladny.
V roce 1886 dokončil základní školu ve městě Velikij Usťug ve Vologdské gubernii, v roce 1890 absolvoval Vologdské duchovní učiliště, v roce 1896 Vologdský duchovní seminář, po kterém pokračoval ve studiu na Moskevské duchovní akademii, kde získal titul kandidáta bohosloví.
Dne 27. ledna 1901 byl vysvěcen na jerodiákona a 31. března téhož roku na jeromonacha. Následně působil jako pomocník inspektora akademie.
Od roku 1902 byl inspektorem Kurského duchovního semináře. O dva roky později byl povýšen na archimandritu a ustanoven rektorem Pskovského duchovního semináře.
Od roku 1905 zastával funkci synodálního sakristána a byl představeným chrámu Dvanácti apoštolů v Moskevském Kremlu. O rok později se stal představeným Novospasského monastýru a blagočinným stavropegiálních monastýrů.
Byl čestným členem Svazu ruského národa.
Před biskupským jmenováním působil jako rektor Moskevského duchovního semináře.
Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu byl 7. července 1912 rukopoložen na biskupa vinnyckého a vikáře podolské eparchie. Dne 27. února 1914 mu byl změněn titul na biskupa baltského a vikáře též eparchie. Následující rok, 25. února, se vrátil do Ruska jako biskup biskup čeboksarský a vikář kazaňské eparchie. S biskupským jmenováním v Kazani byl také ustanoven představeným Kizičeského monastýru.
Dne 26. července (8. srpna) 1917 byl na II. všeruském sjezdu pravoslavných starověrců (jednověrců) v Nižním Novgorodu zvolen kandidátem na jednověreckého biskupa pro Kazaňský jednověrecký okruh, který zahrnoval eparchie v oblasti Povolží.
Tato volba souvisela s plánovanou reorganizací církevní správy, která měla být projednána na Všeruském církevním soboru. Předpokládalo se zřízení metropolitních okruhů a v jejich rámci také samostatných jednověreckých biskupství pro věřící starého obřadu, kteří zůstávali ve společenství s Ruskou pravoslavnou církví.
V září 1918 opustil Kazaň spolu s jednotkami československých legií (tzv. běločechů) a zúčastnil se Sibiřského církevního sněmu.
Od prosince 1918 působil jako biskup kirenský, vikář irkutské eparchie, a zároveň dočasně spravoval permskou a kungurskou eparchii.
Roku 1919 byl jmenován biskupem armády a námořnictva, představeným Vozněsenského monastýru v Irkutsk a členem Irkutské důstojnické hospodářské společnosti.
Od prosinci 1921 působil jako biskup ufský a menzelinským. Do Ufy přijel na přelomu února a března 1922 a připojil se k hnutí Živá církev.
V říjnu 1922 byl zatčen a odsouzen k sedmi letům nucených prací za údajnou „organizaci bělogvardějských ozbrojených skupin“ a za morální i materiální podporu vlády admirála Alexandra Kolčaka. Později byl na základě amnestie propuštěn a poslán do vyhnanství v Charkově.
V roce 1924 se obrátil na Všeruský ústřední výkonný výbor s prohlášením, v němž se „distancoval“ od patriarchy Tichona a přihlásil se k renovačnímu hnutí. Krátce nato však tohoto kroku litoval a veřejně učinil pokání.
Od roku 1926 působil jako dočasný správce kamenec-podolské eparchie.
Dne 15. září 1927 byl jmenován arcibiskupem tulským.
V roce 1928 byl za údajně „aktivní činnost směřující ke sjednocení všech církevních směrů za účelem organizovaného boje proti sovětské moci“ odsouzen ke třem letům v pracovních táborech. Byl uvězněn v Soloveckém táboře zvláštního určení. V roce 1929 byl předčasně propuštěn a poslán do vyhnanství do vesnice Ťureberi ve Vologdské oblasti.
Od roku 1932 působil jako arcibiskup kadnikovský, vikář vologdské eparchie, a žil ve městě Murom.
Dne 8. května 1935 byl jmenován arcibiskupem tomským, avšak již 27. května byl z vedení eparchie uvolněn. V lednu 1936 byl jmenován arcibiskupem oloněckým, ale správy této eparchie se fakticky neujal.
Od 26. února 1936 působil jako arcibiskup taškentský a středoasijský.
Navzdory zákazům sovětských úřadů pokračoval v nelegálním sloužení bohoslužeb a kázání. Vedl asketický způsob života. V roce 1937 odmítl návrh úřadů na sjednocení s renovačním „metropolitou taškentským“ Ioannem Zvjozdkině.
Následně byl zatčen na základě obvinění z „vytvoření kontrarevolučního církevního centra“ a z „členství v řadách britské rozvědky“. Podle dostupných pramenů se ke všem obviněním přiznal a poskytl nepravdivé výpovědi proti biskupovi Lukovi (Vojno-Jaseněckému).
Dne 23. února 1938 byl popraven zastřelením ve vnitřní věznici NKVD Uzbecké SSR v Taškentu.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 8. ledna Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Narození ve Velsku Kategorie:Úmrtí 23. února Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí v Taškentu Kategorie:Popravení zastřelením