Hiragana (ひらがな – hiragana, 平仮名 – zápis v kandži) je jedno ze dvou (druhým je katakana) japonských slabičných písem (ve slabičném písmu jeden znak představuje celou slabiku a ne pouhou hlásku, i když jsou zde znaky i pro A, I, U, E a O), sestávající ze 46 symbolů (45 slabičných symbolů a písmeno n). Připojením dvou čárek (nigori) nebo kroužku (marunigori) nad určité symboly či jejich skládáním vznikají ještě další zvuky. Obě abecedy se svým systémem a řazením velice podobají, liší se však způsobem užití. Odlišný je i původ obou abeced: hiragana vznikla zjednodušením celých znaků kandži, kdežto katakana vychází pouze z částí jednotlivých znaků kandži.

Historie Hiragana byla kodifikována roku 1946, kdy došlo ke zjednoznačnění přiřazení jednotlivých symbolů ke zvukům a dva symboly (wi, we) byly označeny za zastaralé. Tato slabičná abeceda vznikla v 9. století za přispění buddhistického kněze Kúkaie (774–835). Jednotlivé symboly vznikly zjednodušením celých (hira znamená v japonštině „celkový“) čínských znaků kandži (na rozdíl od katakany, která vznikla zjednodušením pouze částí čínských znaků), u kterých již předtím došlo k desemantizaci a fonetizaci (ztratily význam a staly se pouhými zvuky, aby mohly vyjadřovat japonské koncovky). Znaky hiragany jsou složitější a na psaní obtížnější než znaky katakany. Nedlouho po svém vzniku bylo toto písmo nazýváno také onnade (ženská ruka) – psaly jím totiž převážně ženy (muži používali katakanu a kandži), jimž nebylo umožněno učit se znakům kandži, které byly považovány za příliš složité. Díky zavedení hiragany tak vzniklo spousta literárních děl z rukou žen z období Heian.

Původ jednotlivých znaků Tabulka znázorňující původ jednotlivých znaků hiragany.|492x480px

Dnešní použití slova japonského původu, pro která neexistují znaky kandži gramatická slova (předpony, přípony, částice, koncovky) knížky pro malé děti (japonské děti se hiraganu učí jako první ze tří japonských písem: hiragana, katakana, kandži) soukromé dopisy furigana (malé znaky hiragany, které v knihách pro začínající čtenáře naznačují výslovnost složitých znaků kandži) okurigana (hiraganový znak následující za kandži).

Základní sada znaků samohlásky jóonあ aい iう uえ eお o(ja)(ju)(jo)か kaき kiく kuけ keこ koきゃ kjaきゅ kjuきょ kjoさ saし šiす suせ seそ soしゃ šaしゅ šuしょ šoた taち čiつ cuて teと toちゃ čaちゅ čuちょ čoな naに niぬ nuね neの noにゃ njaにゅ njuにょ njoは haひ hiふ fuへ heほ hoひゃ hjaひゅ hjuひょ hjoま maみ miむ muめ meも moみゃ mjaみゅ mjuみょ mjoや jaゆ juよ joら raり riる ruれ reろ roりゃ rjaりゅ rjuりょ rjoわ waゐ wiゑ weを o/woん nが gaぎ giぐ guげ geご goぎゃ gjaぎゅ gjuぎょ gjoざ zaじ džiず zuぜ zeぞ zoじゃ džaじゅ džuじょ džoだ daぢ (dži)づ (zu)で deど doぢゃ (dža)ぢゅ (džu)ぢょ (džo)ば baび biぶ buべ beぼ boびゃ bjaびゅ bjuびょ bjoぱ paぴ piぷ puぺ peぽ poぴゃ pjaぴゅ pjuぴょ pjo

Způsob psaní Tabulka ukazuje, jak se znaky hiragany píší. Je uspořádaná podle tradičního japonského způsobu čtení. Začátek je vpravo nahoře a postupuje se shora dolů. Malá čísla určují pořadí tahů a šipky ukazují jejich směr. Pořadí tahů i směr se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak může dojít k chybnému čtení. Soubor:Table hiragana.svg

Odkazy

Reference

Janoš, Jiří. 99 zajímavostí z Japonska. Praha: Albatros, 1984.

Externí odkazy

www.kanachart.com Free Kana Lessons Jednoduché zkoušení z hiragany (s volitelnými skupinami)

Související články kana katakana kandži hentaigana man'jógana Japonsko japonština seznam různých písem furigana čekošiki rómadži hebonšiki rómadži

Kategorie:Slabičná písma Kategorie:Japonština

sv:Kana (skriftsystem)#Hiragana