Antická řecká filozofie tvoří nejdůležitější součást (západní) antické filozofie. Rozvíjela se zhruba v období od 6. stol. př. n. l. do konce starověku. Starořečtí filozofové jsou považováni za zakladatele západního vědeckého myšlení a mají pro filozofii dodnes zásadní význam, neboť otevřeli hlavní filozofické otázky a vypracovali základy filozofické metody. Už ve starověku se z filozofie vydělila astronomie, matematika a geometrie a filozofové položili základy většiny dalších věd.
Vznik Řecká filozofie vznikla jako způsob racionálního uvažování a argumentování o otázkách o původu světa, o dobru a zlu, o postavení člověka, o povaze společnosti a podobně, na něž předtím odpovídal mýtus. Když se v 1. polovině 1. tisíciletí př. n. l. začal rozvíjet dálkový obchod ve východním Středomoří a obchodníci se začali usazovat v přístavních městech mimo svůj domov, vznikly v těchto městech a osadách kulturně i jazykově smíšené společnosti. Lidé, kteří tu společně žili, byli vychováni v různých náboženstvích a kulturách a nesdíleli tedy tytéž tradice, jež ve starších, kulturně a nábožensky homogenních společnostech všechny spojovaly. Když na sebe narážely různé mytické tradice, začaly se navzájem zpochybňovat: tak přistěhovalci v řeckých městech pochybovali o výkladu světa, jak jej podávaly Homérovy a Hésiodovy básně, a naopak domácí Řekové odmítali jejich mytické tradice.
Filozofie vznikla nejprve v okrajových oblastech řecké kultury, v Iónii (tj. na západním pobřeží dnešního Turecka), na Sicílii a v jižní Itálii, kde k těmto střetům docházelo, a to jako způsob hledání „moudrosti“ čili pravdivého poznání skutečnosti a člověka, který by se neopíral o tradované autority, nýbrž pouze o rozumovou úvahu a argumenty. Ještě počátkem 6. stol. př. n. l. se athénský vládce Peisistratos snažil Homérovu autoritu obnovit, neměl však úspěch. Proti tomu totiž už stála začínající filozofie a jeden z prvních, Hérakleitos, výslovně odmítá Homéra i Hésioda, který podle něho „nezná ani den a noc“.Zl. DK 22 B 57. Naopak je „každému člověku dáno, aby dovedl poznat sám sebe a být rozumný.“Zl. DK 22 B116. Přesně to je první program řecké filozofie.
Rozdělení Kromě před-filozofického období mýtu, básnictví a konečně i tragédie můžeme období západní antické filozofie rozdělit zhruba do čtyř etap: Předsókratovská filozofie (předsókratici) náhled|vpravo|Chronologie řeckých filozofů (data jsou vesměs jen přibližná) (6. až 5. stol. př. n. l.) jež se zabývá hlavně otázkami po původu světa a možnostech pravdivého poznání. Hlavní střediska byla na východě v Iónii, na egejských ostrovech a na Sicílii.
Starořecké básnictví (již od 8. století př. n. l.), částečně filozofické, zabývající se kosmogonií a kosmologii – Hesiodos, Ferekýdés, theogonické výklady Orfismu Sedm mudrců Milétská škola – Thalés z Milétu, Anaximandros, Anaximenés Pýthagorejská škola – Pýthagorás a jeho žáci, Alkmaión Elejská škola – Xenofanés, Parmenidés, Zénón z Eleje Iónská škola (příbuzná s Milétskou) – Hérakleitos z Efesu, Archelaos Pluralisté – Anaxagorás, Empedoklés Atomisté – Leukippos, Démokritos
Klasické období athénské filozofie 5. až 4. stol. př. n. l., též se nazývá vrcholné období, kdy se pozornost soustřeďuje na člověka a lidskou společnost, na podmínky dobrého života a začíná i soustavné studium přírody. Zdaleka nejdůležitějším střediskem jsou Athény a z jejich myšlenkového odkazu pak žijí i další období.
Sókratés – 469–399 př. n. l. Platón – 427–347 př. n. l. a Platonismus Aristotelés – 384–322 př. n. l., založil školu Peripatetiků Xenofón – žák Sókratův a vedle Platóna hlavní pramen informací o Sókratovi Sofisté – Prótagorás z Abdér, Gorgiás z Leontín Kynismus – Antisthenés, Díogenés ze Sinópé Megarská škola – Eukleidés Kyrénská škola – Aristippos Élidská škola – Faidón Pyrrhonismus – Pyrrhón, bývá považován i za spoluzakladatele skepticismu
Helénistické období náhled|vpravo|Chronologie helénistických a latinských filozofů (data jsou někde přibližná) (3. stol. př. n. l. až 2. stol. n. l.), které se obrací především k otázkám etiky či praktické filozofie a v němž pokračuje rozvoj jednotlivých věd. Středisko se posouvá do Alexandrie a později do Říma.
Vyústění a pokračování Latinská filozofie (1. stol. př. n. l. až 5. stol. n. l.), jež se věnuje hlavně otázkám práva, spravedlnosti a dobré vlády, postupně přechází od řečtiny k latině, a v němž se také začínají prosazovat východní vlivy a zejména křesťanství. Mezi řeckými a římskými filozofy je i řada filozofů, kteří nepatřili pod žádnou školu.
Mezi hlavní myšlenkové proudy a postavy té doby patří: Stoicismus – Zénon z Kitia, Seneca, Epiklétos, Marcus Aurelius Epikureismus – Epikúros, Titus Lucretius Carus, Quintus Horatius Flaccus Skepticismus – Zenón z Kitia, Pyrrhón z Élidy Eklekticismus – Marcus Tullius Cicero, Filón Alexandrijský Novoplatónismus – Plótínos, Iamblichos, Proklos, Boëthius. Novopythagoreismus – Apollonios
Židovství a patristika S křesťanstvím vstoupily do antického světa zásadně odlišné židovské představy jediného Boha, který není součástí světa jako bohové řečtí, nýbrž je jeho stvořitelem a svrchovaným pánem, pevného spojení náboženství s morálkou a s důrazem na individuální jednání každého člověka. Křesťanský Bůh se ale k člověku výslovně obrací svým Zjevením a dává mu naději na velkolepou budoucnost, křesťanskou spásu, které je ovšem podmíněna jeho jednáním, pokáním a láskou. Ze spojení židovského, křesťanského a antického duchovního světa vznikla koncem starověku křesťanská teologie a patristická literatura, na niž později navázala i středověká filozofie.
Odkazy Poznámky
Související články Dějiny západní filosofie Předsókratovci Platón Sókratés Aristotelés
Literatura Patočka, J., Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964 Patočka, J., Sókratés, Praha 1991 Patočka, J., Evropa a doba poevropská, Praha 1992 Patočka, J., Platón, Praha 1992 Rádl, E., Dějiny filosofie I/II. Praha 1999 Störig, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 5. vyd. Praha: Zvon, 1996. Tretera, I.: Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha 1999.
Velká řada dějin filosofie v nakladatelství Oikúmené: Kirk – Raven – Schofield, Předsókratovští filosofové. Praha 2004 Graeser, A., Řecká filosofie klasického období. Praha 2001 Long, A. A., Hellénistická filosofie. Praha 2003 Armstrong, A. H., Filosofie pozdní antiky. Praha 2002
Externí odkazy
Stanford Encyclopedia of Philosophy - en Internet Encyclopedia of Philosophy - en Karl Vorländer, Geschichte der Philosophie (1902) - de Victor Cousin, Histoire générale de la philosophie - fr. Texty ke stažení Klasická literatura - en Gallica, knihovna el. textů - fr Antika – en, gr, la Antika, patristika, středověk – en, la Bibliotheca Classica Selecta – fr, la, gr Latinské texty - la
Kategorie:Antická filozofie Kategorie:Dějiny filozofie Kategorie:Starověká řecká kultura