Ivan Odilo Štampach (též Ivan O. Štampach; 18. února 1946 PrahaProfil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 14. 9. 2021] – 10. ledna 2026 tamtéž) byl český religionista, teolog a vysokoškolský pedagog, jeden ze zakladatelů a bývalý člen Křesťansko-sociální platformy ČSSD. Od roku 2000 působil na Univerzitě Pardubice jako docent na katedře religionistiky, poté zde působil jako externí vyučující, od roku 1997 působil také na IES v Praze.
Roku 1983 byl Ivan Štampach tajně vysvěcen na římskokatolického kněze a později vstoupil do dominikánského řádu, kde přijal řeholní jméno Odilo. Od července 1999 působil jako duchovní v pražské farnosti Starokatolické církve, čímž z hlediska římskokatolické církve upadl do exkomunikace. V této církvi působil jako výpomocný kněz pouze do dubna 2002, poté už jako duchovní nepůsobil v žádné církvi, i když se nadále hlásil ke křesťanství.
Jako badatel se věnoval mimo jiné novým náboženským hnutím, ekumenismu a mezináboženskému dialogu, spiritualitě a metodologii religionistiky.
Život Narodil se jako potomek amerického vojáka, přítomného roku 1945 v západních Čechách, a záhy po narození byl adoptován českými rodiči.Ivan O. Štampach / rozhovor, Téma, ročník 2, číslo 2, 2004, Boris Cvek
Narodil se v Praze; žil v letech 1946 až 1948 v Plzni, poté v Trenčíně na Slovensku. V mládí projevoval zájem o pravoslavnou tradici a anonymně přispěl i do některých misijních publikací. V Trenčíně 1963 až 1967 studoval učitelství 2. stupně ZDŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Trnavě, 1968 až 1970 dálkově filosofii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Roku 1970 byl ze studia vyloučen „za přípravu na opuštění republiky a přípravu na podvracení republiky“ a vězněn v Bratislavě a Ilavě do roku 1974, pak se vrátil do Prahy, kde pracoval ve výpočetním středisku.
V roce 1978 vstoupil do privátního spolku Societas Incognitorum Eruditorum In Terris Austriacis (první učená společnost toho jména existovala v Olomouci 1746 – 52) a postupně se stal jedním z jeho nejpřednějších členů. SIE (12 – 18 přátel, převážně absolventů FFUK a MFFUK) od května 1976 do prosince 1988 vydávala v rozsahu nad sto hustě popsných stránek (řádkování 1) strojopisný kulturně-politický měsíčník Acta incognitorum (uchován v Libri Prohibiti Jiřího Gruntoráda). Společnost už periodikum nevydává, pouze některé její členy lze i po Listopadu označit za publicisty (I. Štampach, J. Cieslar, J. Hozák, L. Křížek, P. Pavlovský, S. Pavlovská).
V letech 1978 až 1983 Štampach tajně studoval teologii, ukončení studia později potvrdil dominikánský řád. Na kněze byl vysvěcen v Berlíně roku 1983 kardinálem Meisnerem. Teologii v letech 1982–1989 učil v tajných kurzech a publikoval v samizdatových časopisech (Teologické texty, Sursum a Acta incognitorum). Roku 1987 vstoupil do dominikánského řádu, přijal řádové jméno Odilo.
Od roku 1990 zahájil veřejnou pedagogickou činnost. Roku 1992 získal licenciát teologie na Papežské teologické akademii v Krakově (práce Nástin ekumenické teologie) a roku 1994 doktorát teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani, jeho disertační práce byla Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku. Na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se habilitoval roku 1996 (práce Náboženství v dialogu).
V polovině 90. let se Ivan Štampach profiloval jako výrazný kritik kurzu římskokatolické církve.Milan Tesař: Časopis AD a polarizace v církvi (ChristNet.cz, 19. 9. 2001) Roku 1996 neprodloužilo tehdejší vedení za rektorování Václava Volfa Katolické teologické fakulty UK Štampachovi učitelskou smlouvu.Jiří Zajíc a Martin Valášek: Průvodce kauzou pražská Katolická teologická fakulta, Souvislosti 1/2000 V letech 1998 až 2000 byl spolu s brněnským historikem Jiřím Hanušem a publicistkou Hanou Holcnerovou mluvčím iniciativy Kairos 98. V této funkci ho v roce 2000 vystřídal sociolog Jan Spousta.
Dne 28. června 1999 požádal o přijetí mezi duchovní starokatolické církve, starokatolická církev jeho žádost přijala. Ve veřejnou známost to vešlo 9. července téhož roku, o 13 dnů později byl oficiálně představen jako starokatolický duchovní.Dušan Hejbal: Štampach byl i starokatolíkem; ChristNet 26. 3. 2004 Dne 29. července proto Damián Němec, provinciál české provincie dominikánů, vydal dekret, v němž konstatoval, že se bratr Štampach svým činem dopustil deliktu schizmatu, čímž automaticky upadl do exkomunikace, automaticky byl propuštěn z dominikánského řádu a ztratil pravomoci plynoucí z jeho kněžského svěcení.Akta Arcibiskupství pražského; Oznámení provinciála České dominikánské provincie ohledně situace P. Štampacha č. j. 3675/99 Od července 1999 byl členem starokatolické církve, do dubna 2002 jako výpomocný duchovní při kapli sv. Máří Magdalény v Praze. Od října 1999 do roku 2002 byl členem synodní rady starokatolické církve.Tomáš Skácel: „Jsem stále katolík“, rozhovor s I. O. Štampachem (Christnet.eu, 3. 3. 2000)Dušan Hejbal: Štampach byl i starokatolíkem, christnet.cz, 26. 3. 2004
V roce 1991 se stal Štampach členem zednářské Velké lóže České republiky.Jan Jandourek: Přijít na schůzi a žádat o přijetí? Nelze (rozhovor se Štampachem, Mladá fronta DNES, 26. 11. 2004; kopie na natia.cz) Ke svému členství v lóži se veřejně hlásil. O zednářství a podobná hnutí se dlouhodobě zajímal i jako religionista.
Zastával řadu akademických a veřejných funkcí: byl předsedou Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, členem předsednictva Českého helsinského výboru a místopředsedou správní rady nadace Světový Étos - Centrum Prokopios. V parlamentních volbách v červnu 2002 byl jako nestraník lídrem kandidátky Strany zelených v Pardubickém kraji. Byl členem Křesťansko-sociální platformy ČSSD. Byl také jedním z mluvčích iniciativy ProAlt.
Od roku 1990 Ivan Štampach učil na řadě vysokých a vyšších odborných škol. Mimo jiné v letech 1990 až 1996 učil na Katolické teologické fakultě UK kurs fundamentální teologie, od roku 1995 na Vyšší sociálně-pedagogické a teologické škole Jabok religionistiku, od roku 1996 dosud na Evangelické teologické fakultě UK v Praze religionistická témata v rámci studia Teologie křesťanských tradic, od roku 2000 působil na Univerzitě Pardubice, naposledy jako docent na tehdejší katedře religionistiky.
Po přemístění Literárních novin jejich šéfredaktorem Jakubem Patočkou do Brna v roce 2000 (v rozporu s částí redakce, která pak v Praze ustavila dvoutýdeník A2) stal se členem výboru Společnosti pro Literární noviny, která tento týdeník vydávala.
Zemřel 10. ledna 2026 v Praze.
Odborné a názorové zaměření Religionistika Ve své pedagogické a publikační činnosti reflektoval především současnou žitou religiozitu. Religionistika je v jeho pojetí hermeneutikou znakových struktur chápaných jako náboženské, jakož i reflektovaným a nutně omezeným sdílením náboženské zkušenosti. Dával přednost fenomenologii náboženství před pouhou deskripcí a komparací religiózních faktů. V tomto smyslu se věnoval i metodologii religionistiky jako oboru. Sledoval mimo jiné témata: vztah spirituality a institucionalizovaného náboženství dialog mezi náboženstvím a profánní kulturou (filosofií, uměním, politikou, vědami) vztah religionostiky, filosofie a teologie nová religiozita mezináboženské vztahy (hlubinný ekumenismus, sdílená náboženská identita, interspiritualita, intrareligiózní dialog) náboženské autority včetně náboženského sektářství vnitrokřesťanský ekumenismus alternativní křesťanství metodologie religionistiky, například definice náboženství, třídění náboženských fenoménů
Filosofie Klonil se k nedualistickému personalismu, inspirací jsou mu mimo jiné Emmanuel Mounier, Jean Lacroix, Nikolaj Berďajev, Pavel Florenskij, z českých filosofujících autorů částečně Vladimír Hoppe, Zdeněk Neubauer, Petr Vopěnka, Karel Floss. Chápal myšlenkový odkaz Rudolfa Steinera jako metodu přístupu ke skutečnosti, nikoli jako soubor dogmat; jeho pozdější texty četl ve světle Filosofie svobody. Ze současných myslitelů této linie oceňoval a studoval tyto: Massimo Scaligeri, Georg Kühlewind a Christian Bamford. Sledoval s kritickým zájmem též zejména tyto stoupence perennialismu: Frithjof Schuon, Titus Burckhardt, Seyyed Hosein Nasr. Jako publicista se věnoval i politickým tématům. Hlásil se k sociálně a ekologicky orientované politice, k socialismu v demokratickém a liberálním rámci.
Náboženství Ani po odchodu z profesionální církevní činnosti nebyl v osobním životě vůči náboženství neutrální. Hlásil se k žité široce pojaté katolické tradici, k radikálnímu, občansky a sociálně angažovanému křesťanství, ke hlubinnému sdílení s jinými náboženstvími. Sledoval linii sofiálního a mystického křesťanství, jakož i křesťanské teosofie (např. Jakob Böhme a Louis-Claude de Saint-Martin) a byl spřízněn rovněž s antroposofií.
Věnoval osobní zájem buddhismu.
Bibliografie 1992 – Sekty, Pastorační středisko pražské arcidiecéze 1992 – Malý přehled náboženství, SPN Praha 1993 – Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku 1995 – Sekty a nová náboženská hnutí. Naděje a rizika, Oliva Praha, 1994 1995 – Nástin ekumenické teologie. Informace a úvahy s ohledem na českou ekumenickou situaci 1997 – Snění v plné bdělosti. Rozhovory s Odilonem Ivanem Štampachem (ptal se Jiří Hanuš), CFK Brno 1998 – Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie 2000 – A nahoře nic… O možnostech postmoderního člověka žít duchovně, Portál, Praha 2001 – Tušili světelné záplavy, Cherm Praha 2004 – Čaroděj dřímá v každém z nás. Hovory s Ivanem O. Štampachem (ptala se Božena Správcová), Lubor Kasal Praha 2008 – Přehled religionistiky 2010 – Na nových stezkách ducha. Přehled a analýza současné religiozity, Vyšehrad Praha
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Ivan Odilo Štampach – osobní stránka (blog) doc. Ivan Štampach (Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, Katedra religionistiky a filosofie) články Ivana Štampacha (Literární noviny) články Ivana Štampacha (Britské listy) články Ivana Štampacha (Deník Referendum) Jan Grzegorczyk: Kościół w czasach barwnej szarości (rozhovor s prof. Tomaszem Węcławskim, polsky) na Mateusz.pl, placená verze Ilona Manolevská: Nepropadám beznaději: Rozhovor s religionistou I. O. Štampachem (Regenerace, 3/2003) Český rozhlas radiožurnál, Eva Hůlková: Doteky víry: Religionista Ivan Štampach rozhovor, audio, 31. 5. 2008 Ivan Odilo Štampach na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Ivan Štampach v rozhlasovém pořadu Pro a proti o papeži Františkovi Příspěvky v pořadu Ranní Slovo Českého rozhlasu
Kategorie:Čeští religionisté Kategorie:Docenti Kategorie:Čeští dominikáni Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští starokatoličtí duchovní Kategorie:Pedagogové na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Pardubice Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Čeští svobodní zednáři Kategorie:Lidé exkomunikovaní římskokatolickou církví Kategorie:Členové SOCDEM Kategorie:Strana zelených Kategorie:Narození v roce 1946 Kategorie:Narození 18. února Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Úmrtí 10. ledna Kategorie:Úmrtí v Praze 4 Kategorie:Muži