náhled|Meda Mládková, zakladatelka muzea (rok 2012) Museum Kampa je soukromá galerie založená v Praze 26. února 1999 Medou Mládkovou jako sídlo sbírky Nadace Jana a Medy Mládkových. Museum sídlí v rekonstruovaných Sovových mlýnech v centru ostrova Kampa. Od roku 2022 je stálá expozice sbírek Musea Kampa také na zámku v Moravském KrumlověMuzeum Kampa v Moravském KrumlověSTÁLÁ EXPOZICE mk², kde je do roku 2026 vystavena Slovanská epopej Alfonse Muchy.Slovanská epopej na zámku Moravský Krumlov Součástí musea je také multikulturní centrum zřízené ve Werichově vile. Má zde kancelář Nadace Věry a Vladimíra Janouškových, která spravuje Sochařský ateliér Vladimíra a Věry Janouškových v pražských Košířích a depozitář ve Vidonicích a je s museem úzce personálně propojená. Roku 2015 britský The Guardian zařadil Museum Kampa k pětici nejzajímavějších privátních muzeí v Evropě.Will Coldwell: 10 of the best museums in Europe… that you’ve probably never heard of, The Guardian, 2015 Historie sbírky Meda Mládková začala budovat sbírku českého umění už během pobytu ve Spojených státech. Díky osobnímu přátelství s Františkem Kupkou se jí podařilo shromáždit rozsáhlou sbírku jeho děl.Meda Mládková in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 40-41 Podařilo se jí odkoupit i velký soubor soch Otto Gutfreunda, které vyvezl do USA socialistický podnik Art Centrum, když původní smluvní obchodník v New Yorku nebyl schopen sochy prodat a zaplatit.Meda Mládková, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 60 V době normalizace Meda Mládková podpořila svými nákupy řadu českých umělců, kteří v té době nesměli vystavovat.
Jádro sbírky tvoří soubor 1086 výtvarných děl českých a evropských výtvarníků, které v průběhu let koupila Meda Mládková. Roku 2002 byla jako nadační dar získána soukromá sbírka výtvarných děl Jiřího a Běly Kolářových. Sbírka současného českého umění „K poctě Jindřicha Chalupeckého“ byla původně vytvořena z darů umělců pro zakoupení hemodialyzačního přístroje pro Jindřicha Chalupeckého. Díky velkorysosti výrobce a Nadace Charty 77, která přístroj zaplatila, byla díla nakonec převedena do majetku Nadace Musea Kampa. Roku 2007 odkoupila Meda Mládková sbírku českého umění, kterou shromáždila Grit Wendelberger.Sbírka Grit Wendelberger, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 550
Nadace Jana a Medy Mládkových vznikla se záměrem podporovat rozvoj výtvarného umění v České republice, seznamovat veřejnost s moderním výtvarným uměním a přispívat k znovuvytvoření a posílení povědomí o kulturní tradici v uvedené oblasti umění. Konkrétním účelem vzniku nadace bylo provozování sbírky moderního umění 20. století a její zpřístupnění veřejnosti. Sbírku, kterou vytvořili Jan a Meda Mládkovi a jako nadační dar vložila do majetku Nadace Meda Mládková, získalo hlavní město Praha jako protihodnotu za rekonstrukci a bezplatný pronájem Sovových mlýnů po dobu 99 let.Zdeněk Lukeš, Historie Sovových mlýnů, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 16
Historie budov Musea Kampa Mlýny na této adrese existovaly patrně už v raném středověku jako majetek kláštera benediktinek na Pražském hradě a jsou doloženy od roku 1393. Dřevěný mlýn vypálili husité a z majetku Starého města pražského přešel pozemek roku 1478 do vlastnictví Václava Sovy z Liboslavě, který zde vybudoval hamr s brusírnou a mlýn. Ten byl roku 1501 poničen povodní a 1560 vyhořel. Od roku 1574 přešel mlýn zpět do vlastnictví staroměstské obce, která zde roku 1589 postavila kamennou renesanční budovu, ze které se zachovala část věže. Roku 1641 mlýn opět vyhořel a v době baroka byl znovu přestavěn.
Zásadní změnou byla klasicistní přestavba v 19. století, kdy mlýn vlastnil František Odkolek. Tehdy vzniklo i severní křídlo a luxusní obytná část mlýna. Z doby po roce 1867 pochází novogotická podoba fasády podle návrhu arch. Josefa Schulze.Zdeněk Lukeš, Historie Sovových mlýnů, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 14-15 František Odkolek vystavěl přízemní budovu strojovny s komínem a prostor dvora uzavřel stavbou koňských stájí. Ve dvoře vznikla polygonální věžička, pravděpodobně nad studnou, později využívaná jako holubník. Roku 1896 mlýn vyhořel a vrátil se do vlastnictví obce. V dalších letech zde byly truhlářské dílny a v obytném křídle krátce bydlela rodina Pinkasů Na severní straně přiléhala k mlýnům zahrada s bazénkem a fontánou.Pražské kašny: Fontána v zahradě býv. Odkolkových mlýnů na Kampě
V poválečné éře v budově sídlila Československá akademie věd, knihovna Zdeňka Nejedlého a kabinet teatrologie. Poté byl objekt v majetku hlavního města Prahy několik let prázdný a v době, kdy ho objevila Meda Mládková, už natolik zchátral, že hrozilo jeho zřícení. Roku 1999 byla uzavřena nájemní smlouva a započala rekonstrukce, kterou realizoval ateliér Studio 8000. Byla zachována novogotická podoba fasády a v architektonické soutěži uspěly nové prvky podle návrhů Václava Ciglera, Mariana Karla a Dany Zámečníkové (skleněná krychle na věži schodiště, skleněné lávky, vodní prvek na nádvoří). V malém domku na jižní straně nádvoří, kde je pokladna a obchod, měla byt Meda Mládková. Krátce po dokončení stavebních úprav poničila Museum Kampa povodeň v roce 2002, která budovu zaplavila. V dalších letech byly adaptovány pro výstavní účely bývalé konírny.
Slavnostní otevření Musea Kampa se konalo 8. září 2003.
Dne 15. července 2020 vypukl v muzeu požár. Pro nedodržení bezpečnostních předpisů při svařování shořelo obložení v technickém zázemí muzea, kde jsou umístěny klimatizační jednotky. Požár se podařilo uhasit během dvou hodin, ale kouř pronikl do vyšších pater budovy a depozitáře.V areálu Musea Kampa hořelo, Novinky, 15.7.2020
V budově musea a na náplavce nad Vltavou působí kavárna Café restaurant Musea Kampa a v nádvoří je letní divadelní scéna.
Sbírky Venkovní expozice Meda Mládková navrhovala založení sochařského parku na Kampě, ale z původního záměru byly realizovány jen některé sochy v bezprostřední blízkosti budov – skleněný objekt Hranol Mariana Karla, "miminka" Davida Černého, pískovcová socha Miloslava Chlupáče, žlutí tučňáci skupiny Cracking Art Group, dřevěná obří židle Magdaleny Jetelové, reliéfy Viktora Karlíka, Titáni Emilie Benes Brzezinski.
V nádvoří je trvale umístěn skleněný a železný objekt Architektura 02-46 Mariana Karla, reflexní reliéf Milana Dobeše, Žena na slunci Evy Kmentové, sochy Aleše Veselého, Olbrama Zoubka, Pavla Opočenského a Michala Gabriela. Ve schodišťové věži lustr z ohýbaných skleněných tyčí René Roubíčka.
Vnitřní expozice V hlavní budově musea je instalována stálá expozice 17 bronzových plastik Otty Gutfreunda ze sbírky Jana a Medy Mládkových a obrazy a grafické listy Františka Kupky. Ve vnitřním prostoru schodiště je zavěšen skleněný objekt René Roubíčka.
Sbírka děl Františka Kupky Meda Mládková studovala v 50. letech dějiny umění na pařížské Sorbonně a Františka Kupku, který byl v Paříži prakticky neznámý a v Čechách zakázaný, sama aktivně vyhledala v jeho ateliéru a koupila si zde první obraz do své sbírky. Díky své intuici a vnímavosti postupně získala významný soubor Kupkových obrazů, který dokládá malířův význam jako zakladatele abstraktního umění. Sbírka obsahuje jedny z prvních Kupkových abstraktních obrazů z let 1911-1912, Amorpha - teplá chromatika (vystavena v Paříži na Podzimním salonu roku 1912) nebo Studie k obrazu Amorpha - Dvoubarevná fuga (definitivní verzi obrazu zakoupila Národní galerie z Waldesovy sbírky), dále barevné studie k obrazům Kosmické jaro a Příběhy o pestících a tyčinkách a rané abstraktní obrazy z let 1912-1913 Katedrála a Tržiště. Obraz Uspořádání grafických pohybů II (1912-1913) věnovali manželé Mládkovi Národní galerii ve Washingtonu.
Význam sbírky je výjimečný i proto, že Československo v 50. letech odmítlo z politických důvodů velkorysou nabídku umělcovy pozůstalosti. Meda Mládková pak neúspěšně apelovala spolu s Jaroslavem Stránským na československý exil, aby pořídil fond důležitých Kupkových obrazů pro budoucí svobodné Československo. Sbírka manželů Mládkových je tak vedle dnes už rozptýlené sbírky Kupkova mecenáše Jindřicha Waldese nejucelenějším souborem Kupkova díla v soukromém vlastnictví. Právě výjimečná kvalita sbírky vyvolala pozornost při jejím vystavení v Domě u Černé Matky Boží roku 1996, kdy mezinárodní význam Kupkova díla ještě nebyl plně doceněn. Výstava František Kupka: Průkopník abstrakce pak byla reprízována v řadě zahraničních galerií (Haag, Wolfsburg, Dallas, Ixelles). Součástí sbírky je rovněž kompletní soubor Kupkových dřevorytů i četné kresebné studie k cyklu Čtyři příběhy černé a bílé.Jan Sekera: František Kupka, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 42-59 Roku 2011 se Medě Mládkové podařilo odkoupit 44 obrazů a kreseb Františka Kupky z vlastnictví historičky umění a asistentky v Museum of Modern Art v New Yorku Lilli Lonngren Anders.Scena.cz: František Kupka ze sbírky Lilli LonngrenFrantišek Kupka: Sbírka Lilli Lonngren Anders, ČRo Vltava, 2012
Sbírka soch Otto Gutfreunda Manželé Mládkovi sledovali výtvarnou scénu v Československu a zaznamenali zejména novou kvalitu děl mnoha umělců ve druhé polovině 60. let. Řada z nich uváděla jako zdroj inspirace kubistická díla Bohumila Kubišty a Otto Gutfreunda. Gutfreund byl v té době v zahraničí málo známý a Mládkovi začali systematicky nakupovat bronzové odlitky jeho soch zhotovených v sádře. Za pomoci pražských přátel a Gutfreundovy neteře Aleny Novotné tak pořídili reprezentativní soubor jeho soch. Ten nejprve obdivovali pouze návštěvníci jejich bytu, ale později byly sochy Úzkost a Kubistické poprsí vystaveny jako zápůjčka v Hirshhorn Museum and Sculpture Garden ve Washingtonu. Meda Mládková správně rozeznala přínos sochaře světové avantgardě a proto od 90. let při zápůjčkách Kupkových obrazů do světových galerií vždy trvala na souběžném vystavení Gutfreundových kubistických plastik.Jiří Šetlík: Otto Gutfreund, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 62-81
Sbírka českého a středoevropského umění Meda Mládková systematicky sbírala česká a středoevropská výtvarná díla z 60.-80. let 20. století. Zdejší umění nebylo útěkem od reality, ale naopak střetnutím s tvrdou skutečností, kterému se umělci nemohli vyhnout. Díla tak v sobě nesou fyzickou stálost a neobsahují žádné náznaky nebo prchavá slova. To, co určuje zvláštní význam středoevropského umění této doby, lze (více než v západních zemích) chápat jako cestu ke svobodě skrze umění. Pod názvem Expresiv byla některá díla vystavena v letech 1987-1988 v Museum Moderner Kunst ve Vídni a poté v Hirshhorn Museum and Sculpture Garden ve Washingtonu a stala se součástí sbírky Musea Kampa (Magdalena Abakanowicz, Magdalena Jetelová, Karel Nepraš, György Jovánovics, Józef Łukomski, Karel Malich, Jiří Načeradský, Mića Popović, Branko Ružić, Adriena Šimotová, Otakar Slavík, Aleš Veselý, ad.).Machalický J, Sbírka českého a středoevropského umění, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 83-102 Kurátorkou byla Meda Mládková spolu s Dieterem Ronte.Jiří Machalický, Exhibition Expresiv, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 88 České a slovenské umění Podle Medy Mládkové byl konec 60. let možná nejproduktivnější periodou celého českého umění, po dlouhých letech kulturního temna od komunistického převratu roku 1948. V době tzv. Pražského jara, díky nově nabyté svobodě výrazu, zaznamenalo umění náhlou energii, vitalitu a rozkvět, který překvapil i západní historiky umění, kteří často před touto tvořivostí a imaginací museli skrývat svou závist. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 žila většina vyzrálých umělců delších dvacet let v paralelní kultuře, bez možnosti vystavovat a bez kontaktů se zahraničím.Meda Mládková, České a slovenské moderní umění, in: J. Machalický, J. Lammer (eds.), Sbírky Musea Kampa, 2009, s. 89-102