Aistomodius, také Septimius Aistomodius (fl. okolo roku 200), byl germánský aristokrat, na náhrobku označený jako král Germánů (rex Germanorum). Podle rakouského historika Arthura Betze se patrně jednalo o krále germánského kmene Markomanů nebo Kvádů. Jeho existence je doložena pouze římským epitafem (CIL III 4453),CIL (Corpus Inscriptionum Latinarum) je celosvětové označení pro sbírku římských nápisů. V tomto případě za CIL následuje pořadové číslo 4453. Náhrobek Aistomodia do sbírky zařadil německý historik Theodor Mommsen. který byl objeven roku 1847 v legionářském táboře Carnuntum v Horní Panonii.
Arthur Betz a později i polský historik Marek Olędzki dospěli k závěru, že Aistomodius byl germánský král žijící na přelomu 2. a 3. století, za vlády císaře Septimia Severa, který kvůli vnitřním nepokojům ve své domovině uprchl spolu se svými dvěma bratry, Philippem a Heliodorem (rovněž zmíněnými na epitafu), na římské území do Carnunta. Zde mu římský císař Septimius Severus jako vazalovi patrně udělil azyl a rodové jméno Septimius. Římané se zřídka vměšovali do vnitřních konfliktů vazalských kmenů, přičemž poraženým germánským vládcům, jako byli Marobud, Katvalda a Vannius raději poskytovali azyl na římském území. Stejný osud patrně stihl i Aistomodia.
Ve druhé polovině 20. století maďarští historici a archeologové László Barkóczi a po něm András Mócsy spekulovali o tom, že nápis na epitafu REG(rex) GERM(ania) neoznačuje titul „král Germánů“, ale že jde o zkratku REG(ione) GERM(ania), a tudíž se jedná o osoby sloužící v regionu Germánie. Podle řeckých jmen jeho bratrů, Philippa a Heliodora, předpokládali, že jsou všichni původem z Orientu. V římských legiích na dunajské hranici sloužili legionáři ze syrské provincie, a oba historici se proto domnívali, že někteří z nich mohli získat velitelské tituly nebo prestižní postavení, případně mohlo jít o rodinu z Orientu usazenou v barbariku.
Ostatní historikové tuto spekulaci odmítají, Marek Olędzki řecko-orientální jména Philippus a Heliodorus vysvětluje romanizací obou germánských bratrů. Když barbarská elita uprchla do římského azylu a získala občanství, bylo v tomto období běžné přijímat jména, která byla v Římě tehdy populární, často právě řeckého či orientálního původu.
Odkazy Poznámky
Reference
Kategorie:Starověcí germánští panovníci Kategorie:Markomani Kategorie:Kvádové Kategorie:Emigranti a exulanti Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Úmrtí ve 3. století Kategorie:Muži