Menteše (osmansky منتشه, turecky Menteşe) bylo drobné nezávislé turecké knížectví (bejlik) v západní Anatolii, které jako mnohé jiné bejliky vzniklo během rozpadu Rúmského sultanátu. Bylo vůbec prvním anatolským bejlikem oghuzských Turků, které vzniklo v čase úpadku sultanátu, někdy mezi lety 1260–1290. Název získal po svém zakladateli Menteši Bejovi. Spolu s knížectví založil tak i mentešskou dynastii. Centrem se stalo město Milas (řecky Mylasa) v jihozápadní Anatolii. Jádro bejliku se nacházelo zhruba v oblasti starověké Kárie, kde se dnes nachází turecká provincie Muğla. Pobřeží bylo v době bejliku stejně jako dnes tvořeno třemi velkými poloostrovy. K bejliku původně patřilo i město Aydın, které bylo tehdy známé pod názvem Güzelhisar, ale později bylo přenecháno Ajdinu na severu. Ajdinovci pak město přejmenovali podle zakladatele své dynastie.
náhled|upright=0.7|vlevo|Menteše (tyrkysová) spolu s dalšími bejliky na počátku 14. století V dobách své nezávislosti představoval bejlik Menteše určitou lokální námořní sílu, byl patrně prvním z bejliků, který začal podnikat námořní výpravy, takže jeho obyvatelé pak vešli ve známost jako „mořští Turci“. Benátské zdroje uvádějí, že během druhé poloviny 13. století benátští obchodníci často obchodovali s Mentešem prostřednictvím přístavu Mağrı, což byla obchodní trasa využívaná již v dobách Seldžuků. Produkty, k nimž patřilo obilí, koně a kamenec, odtud putovaly na Krétu (kolonie Benátek). Kromě námořního obchodu se menteští mořeplavci často uchylovali také k pirátství. Roku 1300 podnikl bejlik pod Mesudem Bejem invazi na Rhodos a dočasně ovládl část ostrova. V roce 1311 se mentešské loďstvo spolčilo s Janovany k útoku na johanity na Rhodu, ale ostrov se jim nepodařilo dobýt. Od roku 1332 mentešský vládce Orhan Bej vymáhal placení poplatků od různých benátských ostrovů v Egejském moři. V roce 1334 armády evropských spojenců porazily sousední bejlik Ajdin, poté následovaly dvě křížové výpravy proti ajdinskému přístavnímu městu Smyrně. Bejliku Menteše se tyto události nikterak nedotkly, nicméně na porážce svého obchodního konkurenta profitoval.
náhled|upright=0.7|vlevo|Mešita İlyase Beje v Milétu V roce 1389 postihlo Menteše silné zemětřesení. Roku 1390 se podrobilo nadvládě Osmanů. Vládce a dobyvatel Tamerlán obnovil nezávislý bejlik pod İlyasem Bejem, ale i on roku 1414 uznal osmanskou svrchovanost. İlyas byl posledním mentešským bejem. O dvanáct let později, roku 1426, bylo Menteše začleněno do Osmanské říše. I poté bylo vyhlášené svým nadmíru schopným loďstvem. Dokonce během finálního obléhání Konstantinopole v roce 1453 pocházelo přibližně 40 % osmanských námořních sil z bývalého mentešského bejliku.
Menteše mělo výrazný vliv na rozvoj osmanské architektury a stavebnictví. Již od římských dob byla tato země bohatá na zásoby mramoru a kamene a obojí byly exportními komoditami. V dobách tureckého bejliku byly stavěny pokročilé kamenné stavby s kopulemi a oblouky. Mezi významné stavby patří mešita Firuse Beje v Milasu a İlyase Beje v Balátu.
Reference
M M M Kategorie:Středověké dějiny Turecka