Čintamani & podvodník (někdy uváděno jako Čintamani a podvodník) je český povídkový film. V roce 1964 ho podle vlastního scénáře natočil režisér Jiří Krejčík. Předlohou snímku byla dvojice povídek Karla Čapka ze sbírky Povídky z druhé kapsy, konkrétně Čintamani a ptáci a Příběhy sňatkového podvodníka.
Synopse
Povídka Čintamani a ptáci Sběratel koberců Vitásek (Vladimír Šmeral) objeví ve vetešnictví vzácný antikvární kus – perský koberec s motivem ptáků, který se na světě vyskytuje pouze ve třech kopiích. Majitelka vetešnictví Severýnová (Olga Scheinpflugová) mu prozradí, že si u ní koberec uschovala záhadná paní Zanelliová (Jarmila Kronbauerová).
Vitásek se majitelku snaží marně zastihnout doma. Zanelliová totiž tráví většinu roku v zahraničí. Po čase se na něj usměje štěstí, Zanelliová však nechce o prodeji koberce ani slyšet. Fiaskem skončí i Vitáskův plán vetešnictví vykrást společně s najatým lupičem (Josef Hlinomaz). Vitásek zjišťuje, že se bude muset na dráhu zločinu vydat na vlastní pěst.
Povídka Příběhy sňatkového podvodníka V Praze řádí sňatkový podvodník, jehož poznávacím znamením je pět zlatých zubů. Vyšetřující inspektor Holub (Vlastimil Brodský) vzbudí skandál, neboť nechá legitimovat poslance agrární strany. Je za to svým nadřízeným (Jaroslav Marvan) suspendován, v pátrání však přesto pokračuje. Výslechy poškozených přivedou Holuba na stopu recidivisty Vincenta Plichty (Jiří Sovák), který se zatčení nijak nebrání.
Po čase se opět množí případy sňatkových podvodů. Stejně jako předtím je hlavním podezřelým Plichta, který ani tentokrát své činy nezapírá. Společně s Holubem se vydávají na policejní ředitelství, cestou se však stavují ve vesnici, v níž tráví letní prázdniny inspektorova rodina. Vitásek, kterého Holub představí jako svého dávného přítele, si všechny získá svojí dobrosrdečností.
Na druhý den Vitásek málem sám spadne do osidel sňatkové podvodnice (Světla Svozilová). Nakonec s Holubem do Prahy přece jen dorazí. Ještě před svým uvězněním se mu ale pokusí vyúčtovat náklady na svůj poslední kriminální pokus.
Kritické přijetí Dobová kritika přijala film pozitivně. Miloš Fiala z Rudého práva soudil, že se Krejčíkovi povedlo přenést na plátno atmosféru Čapkových povídek a chválil herecké výkony představitelů hlavních rolí. Podobně i Svatoslav Svoboda z Divadelních a filmových novin uvedl, že režisér projevil při filmovém přepisu obtížné literární látky uměleckou poctivost, byť mu zároveň vyčetl jistou těžkopádnost pramenící z několika přidaných prvků a scén. Také on se pochvalně zmínil o hereckých výkonech, v tomto případě vyzdvihl dvojici Vlastimil Brodský a Jiří Sovák.
Stejné motivy se objevily i v recenzi Jana Piláta v Mladé frontě. Pilát připomněl, že Krejčík po filmovém přepisu Čapkova díla sáhnul už v minulosti (v roce 1958 zfilmoval povídku Gloria, která se stala součástí povídkového filmu O věcech nadpřirozených) a že patří k režisérům, kteří autorovi předloh „rozuměli a byli ochotni a schopni ho respektovat“. Také v této recenzi se objevila chvála hereckého ansámblu, stejně jako vykonavatelů dalších filmařských profesí.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Československé černobílé filmy Kategorie:Filmy Jiřího Krejčíka Kategorie:Filmy z roku 1964 Kategorie:Filmy natočené podle knižní předlohy