Franz hrabě von Wimpffen ( Franz Emil Lorenz Hermann Graf von Wimpffen) (2. dubna 1797 Praha – 26. listopadu 1870 Gorice) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1813 a jako potomek vlivné šlechtické rodiny absolvoval rychlý služební postup. V revolučním roce 1848 vynikl v bojích v Itálii a získal dva stupně prestižního Řádu Marie Terezie. V letech 1850–1854 zastával funkci místodržitele v Rakouském přímoří a a současně byl vrchním velitelem c. k. námořnictva (1851–1854). V hodnosti polního zbrojmistra (1854) převzal vrchní velení 1. armády (1854–1859). Po prohrané válce v Itálii (1859) byl penzionován a od té doby žil v soukromí na svých statcích ve Štýrsku.Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1907; s. 247–248 (heslo Wimpffen) dostupné online
Životopis náhled|vlevo|Generál hrabě Franz von Wimpffen (litografie, Johann Stadler, 1850) Pocházel ze staré šlechtické rodiny, narodil se v Praze jako nejstarší syn barona Karla Franze von Wimpffen (1776–1842), generála ve württemberské armádě, majitele velkostatků v Dolním Rakousku, na Moravě a v Čechách. Matka Viktorie (1772–1817) byla rozenou princeznou von Anhalt-Bernburg a vdovou po hesensko-kasselském lantkraběti Karlovi.Rodokmen knížat von Anhalt-Bernburg dostupné online Franz vstoupil v šestnácti letech do rakouské armády jako poručík u 3. praporu polních myslivců a zúčastnil se závěrečné fáze napoleonských válek. Již v roce 1814 získal hodnost nadporučíka a za vlády Napoleonova stodenního císařství v roce 1815 bojoval v Itálii. Poté vystřídal službu u různých jednotek a v roce 1822 byl povýšen na kapitána.
náhled|vlevo|Busta generála Wimpffena na čestném hřbitově v Heldenbergu V roce 1833 byl povýšen na plukovníka a převzal velení 59. pěšího pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1834; Vídeň, 1834; s. 54 dostupné onlineGenealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1835; Gotha, 1835; s. 519–520 dostupné online K datu 27. září 1839 obdržel hodnost generálmajora a stal se velitelem brigády v Terstu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumss 1840; Vídeň, 1840; s. 49 dostupné online Jako polní podmaršál (16. listopadu 1846) získal velení divize u 2. armádního sboru v Itálii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1847; Vídeň, 1847; s. 44 dostupné online Během revolučních let 1848–1849 bojoval pod maršálem Radeckým v Itálii (první italská válka za nezávislost).TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 289, 292 ISBN 978-80-7557-189-2 Vyznamenal se v bitvě u Custozzy a následně obsadil Papežský stát, odkud docílil kapitulace Bologni. Od září 1849 byl vojenským guverérem v Miláně.Militär Schematismus des österrerichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 27 dostupné online
V letech 1850–1854 zastával funkci místodržitele v Rakouském přímoří se sídlem v Terstu,Přehled představitelů státní správy v Rakouském přímoří na webu worldstatesmen.org dostupné online kde byl zároveň prezidentem zemského finančního ředitelství. Souběžně převzal vedení Centrálního námořního úřadu (1. května 1850) a nakonec byl v letech 1851–1854 také vrchním velitelem rakouského námořnictva. V této funkci se podílel na založení C. k. námořní akademie v Rijece (1851). K datu 20. dubna 1854 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a stal se velitelem I. armády, respektive vrchního velení pro Čechy, Moravu, Slezsko a rakouské země.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1855; Vídeň, 1855; s. 21 dostupné online V letech 1857–1859 zastával funkci zemského velitele pro Dolní a Horní Rakousko, Salcbursko a Tyrolsko se sídlem ve Vídni. Za války se Sardinií pochodoval se svými jednotkami do severní Itálie, kde byl podřízen vrchnímu velení generála Gyulaie. Po prohraných bitvách u Magenty a Solferina byl v říjnu 1859 převeden do stavu disponibility a k datu 1. října 1860 penzionován.SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 202 dostupné online
Byl majitelem několika velkostatků ve Štýrsku a po odchodu do výslužby pobýval na zámcích Kainberg a Reitenau.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1869; Gotha, 1869; s. 1013 dostupné online Zemřel v Gorici 26. listopadu 1870 ve věku 73 let.
Rodina Jeho manželkou byla baronka Marianna von Eskeles (1802–1862) z bohaté podnikatelské rodiny židovského původu. Sňatek se konal 6. října 1825 v Hietzingu, Marianna předtím konvertovala na katolickou víru.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 182 ISBN 80-86781-08-9 Z manželství se narodily čtyři děti:
1. Heinrich Emil (1827–1896), c. k. rytmistr, později generální konzul v Alžíru 2. Franz Alfons (1828–1866), c. k. plukovník, padl za prusko-rakouské války v bitvě u NáchodaPlukovník hrabě Franz Alfons von Wimpffen na webu wimpffen.de dostupné online, ∞ 1860 Karolína hraběnka z Lambergu (1830–1889)Rodokmen Lambergů dostupné online 3. Viktor (1834–1897), korvetní kapitán c. k. námořnictva, později státní úředník, mecenáš umění, majitel velkostatků v Rakousku, Itálii a Uhrách, ∞ Anastasia von Sina (1838–1889) s. 1003 dostupné online 4. Marie Anna (1842–1918) ∞ 1867 Friedrich baron von Gagern
Jeho mladší bratr Gustav Adolf (1805–1880) sloužil také v rakouské armádě a v roce 1849 dosáhl hodnosti polního podmaršála. Z otcova druhého manželství měli ještě o generaci mladšího nevlastního bratra Felixe (1827–1882), který působil v diplomacii a v závěru kariéry byl rakousko-uherským velvyslancem ve Francii (1880–1882).
Tituly a ocenění náhled|vpravo|Erb rodu Wimpffenů (1797) Užíval šlechtický titul hraběte, který získal jeho otec v roce 1797. V roce 1821 byl jmenován c. k. komořím a jako místodržitel v Přímoří obdržel v roce 1849 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1851 byl čestným majitelem 22. pěšího pluku.Přehled majitelů pěšího pluku č. 22 in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 422 dostupné online Během služby v armádě se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku i v zahraničí. Především za zásluhy v letech 1848–1849 byl nositelem dvou stupňů Řádu Marie Terezie.Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 118 Získal také čestné občanství v Terstu (1854).Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1859; Vídeň, 1859; s. 207 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů Válečný kříž 1813/1814 (1814) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1849) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1850) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1852) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1852)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu zähringenského lva (1839, Bádensko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (1847, Rusko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu svatého Josefa (1849, Toskánsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1850, Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Konstantinova řádu svatého Jiří (1852, Parma)
Odkazy
Reference
Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 88–92 (heslo Franz von Wimpffen) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy Franz von Wimpffen in: Österreichisches Biographisches Lexikon Franz hrabě von Wimpffen na webu wimpffen.de
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Místodržitelé Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Narození 2. dubna Kategorie:Narození v roce 1797 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 26. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1870 Kategorie:Úmrtí v Gorici