Amfilochij (světským jménem: Jakov Varnavovič Golovatjuk; 9. prosince 1894 Mala Ilovycja – 1. ledna 1971 tamtéž) byl ukrajinský pravoslavný duchovní a schiigumen Počajivské lávry. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého.
Život Narodil se 9. prosince 1894 v obci Malá Ilovycja v početné rolnické rodině Varnavy Golovatjuka. Při křtu dostal jméno Jakov na počest mučedníka Jakoba Perského.
Jako chlapec pomáhal svému otci Varnavu pečovat o nemocné a učil se léčit. Jeho matka Anna byla zbožná žena, která milovala Boží chrám a modlitbu a k této lásce vedla také své děti.
Roku 1912 byl dospívající mladík odveden do carské armády. Sloužil v Lucku a později byl spolu s plukem vyslán do Tomsku. Účastnil se bojů a působil jako felčar. Po zranění padl do rakouského zajetí, kde tři roky pracoval u jednoho hospodáře v alpském městě Terstu. Svědomitým plněním svých povinností si Jakov získal důvěru svého zaměstnavatele. Protože se mu stýskalo po rodném kraji, roku 1919 uprchl a vrátil se do své rodné vesnice.
Podle starobylých zvyků začal Jakov, který měl příjemný vzhled a krásný hlas, uvažovat o ženění. Rozhovor s představeným farního chrámu však nasměroval životní cestu tohoto přemýšlivého mladíka jiným směrem.
Mnišská cesta V roce 1925 vstoupil jako poslušník do Počajivské lávry. Pracovitě a pokorně plnil uloženou poslušnost: vyráběl saně, kola a zpíval na klirosu.
Dne 8. července 1932 byl s požehnáním metropolity varšavského a celého Polska Dionisije (Valedinského) postřižen na mnicha se jménem Josif. Při vykonávání různých prací a poslušností v lávře otec Josif léčil nemocné a zvláště proslul jako napravovač kostí.
Kvůli neustálému proudu návštěvníků řekl představený otci Josifovi: „Jsi dobrý mnich, ale kvůli tobě nemá bratrstvo ani ve dne, ani v noci klid. Přestěhuj se na hřbitov a tam žij a léč.“ Otec Josif se spolu s jeromonachem Irinarchem usadil v malém domku na klášterním hřbitově, kde žil více než 20 let. V době polské okupace bylo léčení u polských lékařů velmi drahé, a proto prostý lid s nemocnými a zmrzačenými spěchal k otci Josifovi. Všechny uzdravoval a nebral si za to žádnou odměnu.
Jako poděkování mu někdy nechávali potraviny, které v těžkých letech zachraňovaly lávrovské bratry před hladem. Lékaři si všímali podivuhodné schopnosti mnicha přesně určit místa zlomenin bez pomoci rentgenových snímků. Tato vlastnost svědčila o tom, že otec Josif měl dar jasnozřivosti.
Otec Josif vzpomínal, jak na začátku druhé světové války odpočíval odpoledne na louce při senoseči a jasně uslyšel německou řeč, dupot nohou a řinčení zbraní, přestože kolem nikdo nebyl. Toho večera vstoupili Němci do Počajiva. Tak mu Bůh poprvé zjevil budoucnost.
Podle vzpomínek účastníků národně-osvobozeneckého boje otec Josif opakovaně tajně pomáhal raněným vojákům UPA. Převlékal se do civilního oblečení, takže uzdravení nevěděli, kdo jim pomohl. Jak tvrdili bývalí členové podzemního hnutí, otec Josif se do politiky nevměšoval, avšak říkával: „Existuje ukrajinský národ a musí existovat ukrajinský stát. Ale jsme bezmocní, nemáme zbraně.“
Také mnozí ukrajinští vězni stalinských pracovních táborů považovali svatého Amfilochije za svého zastánce. Těm účastníkům ukrajinského národního podzemního hnutí, kterým otec Josif důvěřoval, říkával: „Celou dobu se modlím. A moje modlitba je silná. Dokud budu žít, budu se modlit za ty naše děti, které padly, i za ty, které přežily, a za ty, kteří trpí ve vyhnanství. Modlím se za všechny.“ Proto je svatý Amfilochij považován za jednoho z pravoslavných duchovních pastýřů UPA.
Po skončení války začali otce Josifa na hřbitově navštěvovat pracovníci GPU a vojáci UPA. V lesích se objevilo mnoho band a zločineckých skupin. Jednou, hodinu před půlnocí, vtrhlo do chudého příbytku otce Josifa 14 ozbrojených mužů a požadovali večeři. Otci Josifovi se jen stěží podařilo uniknout zastřelení.
Poté byl přemístěn do lávry. Proud nemocných neustával a lékaři se proti němu postavili a požadovali po představeném lávry, aby nediplomovanému lékaři zakázal léčit. Navzdory tomu otec nadále pomáhal lidem.
Na konci 50. let 20. století došlo k novému pronásledování církve. Represe nezlomily odolnost mnichů, kteří všechno snášeli statečně a pokojně a sami byli ochotni, bylo-li třeba, dokonce zemřít za relikvie a cennosti Lávry. Úřady mnichům nejednou vyhrožovaly a slibovaly, že je utopí ve svaté studni. Otec Josif na to klidně odpověděl: „A právě to si přejeme!“ – tedy přijmout mučednickou smrt.
V roce 1962 chtěly úřady odebrat Trojický chrám. K otci Josefovi přiběhl poslušník a ve spěchu mu vyprávěl, že chrám zabavují a milice odebrala klíče od náměstka. U dveří chrámu stálo asi deset milicionářů se svým velitelem. Otec k němu přistoupil a nečekaně mu vytrhl z rukou svazek klíčů. Když je předával mladému náměstkovi Varfolomejovi, obrátil se k přítomným místním obyvatelům, kteří se, povzbuzeni jeho výzvou, vrhli na milicionáře a donutili je ustoupit. Otec Josif věděl, do čeho jde, a očekával krutou odvetu.
O týden později milice odvezla otce Josifa do Budanovské psychiatrické léčebny (více než 100 kilometrů od Počajiva), kde ho ostříhali, odebrali mu kříž i oděv. Na pokoji bylo 40 pacientů, zcela svlečených. Podávali mu léky, po kterých mu celé tělo oteklo. Četné dopisy lidí a přímluvy Stalinovy dcery Světlany Allilujevové (kterou dříve vyléčil z duševní nemoci) umožnily otci Josifovi opustit léčebnu. Začal žít u svého synovce ve své rodné obci. Jakmile se lidé dozvěděli, kde se starec nachází, začali za ním přijíždět nemocní.
Poslední roky života Otec Josif měl 19 synovců a neteří. Místní úřady navedly jednoho z nich, traktoristu, aby odvezl otce za vesnici do bažiny a vhodil ho do vody. Našli ho téměř mrtvého a odvezli do Lávry. V noci byl postřižen do velké schimy se jménem Amfilochij na počest svatého Amfilochius z Ikonia, jehož památka se toho dne slavila. Nikdo si nemyslel, že starec přežije do rána – Boží moc však otce postavila znovu na nohy.
Zůstat v Lávře bylo nebezpečné, proto příbuzní odvezli otce do Ilovycje. Na podzim roku 1965 se usadil u své neteře Anny – dcery zesnulého bratra Pantelejmona, která žila ve vesnici v novém malém domě. Na Annině dvoře nechal otec Josif postavit vysoký holubník a pod ním malou kapli, před kterou sloužil molebeny a světil vodu. Za kaplí postavili dlouhý jídelní stůl pro poutníky a vybudovali modlitebnu. Na severní straně dvora postavili dlouhou budovu, v níž zřídili jídelnu, kuchyni, přijímací místnost pro nemocné, ložnici pro poslušnice a domácí chrám – dlouhý sál se dvěma postranními místnostmi: v jedné se uchovávala církevní roucha, v druhé se otec Josif modlil a odpočíval. V chrámu bylo mnoho vzácných ikon a různých předmětů, které lidé zanechávali. Ze strany zahrady byla k chrámu přistavěna uzavřená veranda. O lidi a o hospodářské práce se u otce Josifa staraly poslušnice. V modlitebně četly ranní a večerní modlitby, v noci žaltář, přes den akatisty, připravovaly obědy, pracovaly na zahradě… Starší poslušnicí byla Anna Lvovská, v kuchyni pracovala mniška Manefa.
Na svém dvoře otec každý den sloužil molebeny s požehnáním vody a uzdravoval lidi. V noci těsně zatahoval okna černými závěsy: v noci, oblečený v plné schimě a s kadidelnicí v rukou, chodil ve své dlouhé kelii před ikonami a modlil se. Jeho modlitbu prý pociťovali i démoni v lidech posedlých, kteří spali v modlitebně, a nemohli ji snášet.
Nastal rok 1970. Když pocítil, že jsou to poslední Vánoce jeho života, uspořádal velkou slavnost pro všechny své příbuzné, blízké a spoluobčany.
Během léta roku 1970, jak vzpomíná Marie-pastýřka, se u otce začaly objevovat podivné záchvaty. Později vyšlo najevo, že otci Josifovi byl podán jed.
Zemřel 1. ledna 1971. Ve 21 hodin naložili rakev na nákladní automobil a vydali se do Počajiva, avšak automobil nemohl vjet Svatou branou. Rakev se zesnulým vzali na ramena a za zpěvu „Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi“ ji vnesli Svatou branou.Otce Josifa pohřbili 4. ledna 1971 na hřbitově lávry.
Kanonizace Rozhodnutím Svatého synodu Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu byl 12. května 2002 otec Amfilochij slavnostně kanonizován jako ctihodný Amfilochij Počajivský. Ostatky ctihodného Amfilochija jsou vystaveny k uctívání v chrámu ctihodného Jova Počajevského.
Dne 3. února 2016 byla rozhodnutím Archijerejského soboru Ruské pravoslavné církve ustanovena jeho celocírkevní kanonizace.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ukrajinští svatí Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 9. prosince Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození v Ternopilské oblasti Kategorie:Úmrtí 1. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1971 Kategorie:Úmrtí v Ternopilské oblasti