García II. Galicijský (1041 až 1043 - 22. března 1090) byl galicijský král v letech 1065–1071. Užíval i titulu španělského císaře (Bonus imperator), ačkoli měl potíže udržet vládu i ve vlastním království, zejména na úkor svých bratrů.
Život Byl synem Ferdinanda I. Kastilského a Sanchy Leónské. Když Ferdinand dělil své dědictví mezi své tři syny, Garcíovi přidělil Galicii a zároveň ji povýšil na království. Tributárně (parias) mu byla podřízena i Taifa Badajoz. Nejstarší z bratrů Sancho obdržel vládu v samotném Kastilském království a tribut získával z Taify Zaragoza. Druhý z bratrů Alfons získal Leónské království, ovšem značně rozšířené o některá galicijská a kastilská území.
Galicijské dědictví bylo považováno za nejméně hodnotné, mj. proto, že v něm panoval neklid a mnoho šlechticů, zejména na jihu, nebylo připraveno respektovat novou královskou moc. García proto zejména začátek své vlády musel věnovat bojům s lokálními vládci (García Múñoz) a také s portugalským knížetem Nuno Mendesem, kterého porazil a zabil roku 1071 v bitvě u Pedrosa. Nejistá Garcíova vláda navíc lákala k uzurpování jeho dva bratry, zejména Alfonsa, jehož zpočátku tiše podpořil i bratr Sancho.
Alfons v květnu nebo na začátku června 1071 vpadl do Galicie a severního Portugalska. Sancho však posléze pochopil, že již otcova závěť Alfonse lehce zvýhodnila a zisk Galicie by z něj možná udělal hegemona celého poloostrova, či minimálně jeho severu. Proto se proti němu roku 1072 vojensky postavil, porazil ho a poslal do vyhnanství. Poté sám Sancho vojensky vpadl do Galicie. Porazil Garcíu poblíž Santarému a krátce ho uvěznil, než mu bylo dovoleno uprchnout do Sevilly. Tím bylo znovu sjednoceno rozsáhlé severní království, které Ferdinand rozdělil.
Ještě téhož roku však byl Sanco zabit, při potlačování vzpoury vedené svou sestrou Urracou a šlechticem Pedrem Ansúrezem. Oba sesazení bratři se vrátili do svých držav, Alfonso navíc uchvátil Sanchovu Kastilii. Není zcela jasné, zda Garcíovi slíbil vládu v Galicii, nebo měl od počátku otevřený záměr ji rovněž uchvátit, každopádně v únoru 1073 Garcíu přátelsky pozval na konferenci a zde ho zajal. Věznil ho až do jeho smrti v roce 1090, nejspíše na hradě Luna nedaleko Leónu. Pohřben byl v bazilice San Isidoro, a to na vlastní přání v řetězech. O nich se mluví i v epitafu, který si nechal na hrob vytesat (později byl zničen). Zde se mj. označil za "krále Portugalska", ačkoli tento titul tehdy nebyl znám. Jeho pohřeb byl velkolepým, neboť García zemřel během zasedání koncilu v Leónu. Zúčastnil se ho i budoucí papež Paschalis II.
Garcíovo zajetí lstí, dlouhé věznění a velkolepé pohřbení z něj učinily oblíbence epických básníků. Už v polovině 12. století existovala řada básnických děl s Garcíou jako hrdinou. Nejstarší z nich, které se dochovalo, je ovšem až ze 16. století. Jde o baladu Muerte de don García, rey de Galicia, desposeído por sus hermanos Sancho II y Alfonso VI de Castilla od Lorenza de Sepúlvedy.
Reference
Kategorie:Galicijští králové Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 1090 Kategorie:Úmrtí 22. března Kategorie:Muži Kategorie:Svržení panovníci