Hyperpolitika (podtitul: Extrémní politizace bez politických důsledků) je kniha belgického historika Antona Jägera, která poprvé vyšla v roce 2023 německy v edici Suhrkamp. Rukopis psaný v angličtině do němčiny přeložili Daniela Janserová, Thomas Zimmermann a Heinrich Geiselberger. Jäger popisuje rostoucí politizaci širokých vrstev populace, která se projevuje krátkodobými vzepětími aktivity, ale zůstává bez politických důsledků. Termín hyperpolitika si pro tento jev vypůjčil od Petera Sloterdijka.
Obsah Jägerův argument je založen na analýze dvou proměnných. Jedna osa ukazuje stupeň politizace společnosti; druhá ukazuje její institucionalizaci (sociální sítě ve stranách, rodinách, odborech, klubech, církvích a sdruženích).Jäger (2023), s. 99.
Masová politika konce 19. století až do zhruba roku 1990 byla projevem vysoké míry politizace a zároveň institucionalizace (připoutanost k rodině, církvi, klubům, stranám, odborům). Ti, kdo takové vazby přerušili, se sami vylučovali ze společnosti. Následovala postpolitická fáze s nízkou mírou politizace a zároveň nízkou institucionalizací. Během této éry církve, odbory a politické strany hromadně ztrácely členy. Politiku nyní dělali pouze profesionální politici, technokraté a PR týmy. Po bankovní krizi v roce 2008 došlo k částečné repolitizaci populace, ale bez odpovídající reinstitucionalizace. Tato fáze antipolitiky se projevovala protesty proti kontroverzním opatřením politického establishmentu a proti stávajícímu politickému řádu například v hnutí Occupy Wall Street, hnutí za brexit, nebo v kandidatuře Bernieho Sanderse a Donalda Trumpa. Jäger zde konstatuje vysoký stupeň politizace při nízkém stupni institucionalizace. V reakci na tuto antipolitiku a na prohlubující se polykrizi (ekonomie, migrace, klima) byla repolitizována společnost jako celek – ale stále bez nové institucionalizace. Jäger tuto formu politiky nazývá hyperpolitikou.Srov. též podání Jägerovy argumentace u Nele Pollatschekové:
Zatímco populismus se svou jasnou „antilogikou“ má alespoň rozpoznatelný ideologický směr, hyperpolitika v tomto ohledu zůstává extrémně „nestálým a difúzním jevem“. Antipolitika v populistických stranách již podnikla první kroky směrem ke své institucionalizaci, zatímco hyperpolitika popisuje obecnou atmosféru ve společnosti bez aktérů schopných prosadit svou vůli. Z tohoto pohledu představuje hyperpolitika zesílení antipolitiky, „modus virální paniky typický pro zrychlený internetový věk s jeho krátkými cykly humbuku a pobouření.“Jäger (2023), s. 99–100.
Podle Jägera je hyperpolitika v první řadě „variantou politiky velmi silně přizpůsobenou trhu, a to jak formou, tak obsahem. Trhy nabízejí možnosti řešení a ze své podstaty mají krátkodobý výhled.“Jäger (2023), s. 21.
Udržitelná levicová politika je podle Jägera myslitelná pouze prostřednictvím reinstitucionalizace: Levice bude schopna kompenzovat náskok pravice a úspěšně a humánně řešit polykrizi pouze tehdy, pokud se dostatek lidí opět pravidelně zapojí do „dobrovolných organizací“. Stojí za to se inspirovat integrační schopností dávných dělnických hnutí.Jäger (2023), s. 21–22.
Vznik Argumenty knihy jsou založeny na několika dříve publikovaných článcích v časopisech. Anton Jäger závěrem zmiňujeJäger (2023), s. 135–136, Dank und Textnachweise, zde s. 136. mimo jiné esej How the World Went from Post-Politics to Hyper-Politics, publikovanou 3. ledna 2022 v anglickém socialistickém týdeníku Tribune, která německy vyšla v Jacobinu 19. ledna 2022, a článek From Bowling Alone to Posting Alone z 12. května 2022, vydaný německy 30. března 2023. Jako třetí z celkem jedenácti předchozích textů Jäger uvádí Everything Is Hyperpolitical, který vyšel v The Point Magazine 22. února 2023 a německy vyšel ve švýcarském týdeníku WOZ dne 11. května 2023. Německá vydání sloužila také jako základ pro německý překlad v knižní verzi.
Recepce Nele Pollatscheková ve své recenzi pro Süddeutsche Zeitung popisuje Hyperpolitiku jako „velmi dobrou knihu, která vůbec není legrační“. Je velmi dobrá, protože přesně zachycuje současnost „s jejími týdenními shitstormy, otevřenými dopisy a duhovými kapitánskými páskami, greenwashingem a queerbaitingem.“ Není ale žádná legrace, protože diagnóza je zničující pro každého, kdo není vyloženě pravicově konzervativní. Protože pokud je sociální soudržnost v rámci institucí faktorem, který vede k trvalé a tudíž úspěšné politické akci, pak má pravice jasnou výhodu. Zatímco střelecké kluby a buršácká bratrstva snad zažívají renesanci, v době digitalizace a práce z domova je poměrně nepravděpodobné, že by se levičáci opět sdružovali kolem továren. Jäger se odvolává na studie, které ukazují, že Donald Trump byl obzvláště úspěšný tam, kde měli lidé stabilní vztahy (sociální kapitál). Totéž ostatně platí pro NSDAP.
Recenzent Die Zeit Matthias Warkus kritizuje na knize nedostatek empirického výzkumu. Text je prošpikován citacemi Guye Deborda a Jeana Baudrillarda, Annie Ernauxové, Petera Sloterdijka a především Michela Houellebecqa. Jäger podává stručný přehled celého Houellebecqova románového díla, ale nikde se nezmiňuje o jeho nejdůležitějších tématech: sexu, genderových vztazích, frustrované maskulinitě. Houellebecq je nicméně v knize opakovaně zmiňován jako klíčový svědek depolitizace a atomizace západních společností. Slovo má i Didier Eribon, „mezinárodní popová hvězda sociálních komentátorů“. Sám Jäger v textu dvakrát varuje, že jeho knize chybí systematické zpracování empirických zjištění. Svá tvrzení o sociálních vazbách založil na průzkumech provedených v době vrcholící pandemie covidu, které pochopitelně nebyly příliš reprezentativní, a na slavné studii Roberta Putnama s názvem Bowling Alone, která je kontroverzní a také čtvrt století stará.
Warkus dále kritizuje skutečnost, že v knize není zahrnut ekonomický aspekt, což je u samozvaného marxisty, jakým je autor, dost překvapivé. Hyperpolitika je zjevně napsána pro publikum, které je natolik přesvědčeno o správnosti marxistického pohledu na společnost a dějiny, že v principu již není třeba jej vyargumentovat. To pravděpodobně souvisí s původem knihy, která začala jako tweet a byla dále rozvinuta prostřednictvím série článků v pop-marxistických časopisech, jako je Jacobin. Takovému čtenářstvu už není třeba vysvětlovat, co je „progresivní neoliberalismus“ a proč je špatný, nebo že jednotlivci v západních industrializovaných zemích jsou nyní „atomizovaní“ a proč. Pro takové publikum je Hyperpolitika téměř ideální knihou. Odkazy na populární teoretiky a poněkud rebelské autority, jako je Houellebecq, zní levičákům dobře a v jistém smyslu jsou zároveň retro i aktuální. Kontroverzní zjištění však odůvodněna nejsou; nikdo tak při četbě nemusí pochybovat o ničem, co je mu drahé. Jägerův svět je velmi jasný. Nejasné zůstává, jakou hodnotu pro široké publikum mimo prostředí levičáků může mít kniha, která se svým tématem zabývá tak selektivně a popisuje ho na pozadí tak masivních teoretických hypotéz.
Pro recenzenta Frankfurter Allgemeine Zeitung, Olivera Webera, název knihy vyzývá k serióznímu zamyšlení nad novým fenoménem. O to více zaráží, že autor nevyužil příležitosti k důkladnějšímu prozkoumání důsledků své myšlenky. Weber navrhuje, aby kniha byla považována pouze za úvod a aby se zákonitosti hyperpolitické situace dál podrobněji studovaly.
Pro Tobiase Obermeiera (Jungle World) je Jägerova diagnóza věrohodná i přes některá slepá místa v prezentaci: „Žijeme v době intenzivního vyhrocování politických témat, které jde ruku v ruce s nízkou úrovní institucionální organizace. Zpolitizované masy vytvářejí vysoce nestabilní sítě, které se ve velmi krátké době tvoří v digitálních informačních tocích a občas si dokonce najdou cestu do ulic, než se znovu bez účinku rozpadnou na své původní složky.“
Vydání Hyperpolitik, Suhrkamp, Berlín 2023, ISBN 978-3-518-12797-1. Hyperpolitics. Extreme Politicization without Political Consequences, Verso, Londýn 2026, ISBN 978-1-836-74207-4.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Literatura 21. století Kategorie:Německá literatura Kategorie:Literární díla Kategorie:Údržba:Články s nekontrolovanými překlady