Giovanni Battista Passerini mladší (uváděn též jako Passerino, 1658 v Čechách – 9. června 1710 Kaisersteinbruch, Uhersko, dnes rakouská spolková země Burgenland) byl italský kameník a sochař období baroka. náhled|Harrachovský zámek Prugg, hlavní brána z kaisersteinského vápence
Život a práce Narodil se jako syn italského mistra kameníka Giovanniho Battisty Passeriniho. Jeho otec a jeho celoživotní kolega a přítel Francesco della Torre se přestěhovali z Ramponia v italské provincii ComoMax Pfister, Bernard Anderes: Repertorium der Tessiner Künstler. Der vergessene größte Kulturbeitrag der Schweiz an Europa. 2 Bde. 1994. do Vídně. Natoupili ke stavební hutiWiener Stadt- und Landesarchiv: Steinmetzakten, Bruderschaftsbuch. a pracovali v císařském lomu v oblasti Litavské vrchoviny, jako členové italsko-švýcarského cechu umělců. Tam se vyučili kamenickému řemeslu a v roce 1646 získali tovaryšské listy.
V roce 1653 oba mistři pracovali jako významní zaměstnanci v pražské stavební firmě Carla Luraga. Svůj pražský občanský list obdrželi 30. října 1663, Archiv hlavního města Prahy: Prager Bürgerbuch. také Passeriniho syn a Torreovi synové Bartolomeo, Pietro a Battista. S Luragem pracovali na různých stavbách.
Giovanni Battista Passerini ml. se vyučil svému řemeslu během výstavby nové katedrály svatého Štěpána v Pasově, kde pracoval se svým otcem († 1678).Archiv des Bistums Passau V rámci spolku navrhl v roce 1682 mramorový oltář pro kapli sv. Alžběty v katedrále sv. Jana Křtitele ve Vratislavi, sochařem zde byl Ercole Ferrata.Konstanty Kalinowski: Barock in Schlesien. Deutscher Kunstverlag, München 1990, ISBN 3-422-06047-2. S. 293 f.
V roce 1684 Passerini opustil Čechy a v roce 1686 zakoupil tři lomy, dva domy a několik pozemků v Císařském Lomu jako dědictví od Angely Regondiové, vdovy po Ambrosiovi Regondim, a jejich syna Sebastiana Regondiho. Poté požádal o ruku Anastasie, dcery tehdejšího soudce a dvorního kameníka Ambrosia Ferrethiho.
Také jeho přítel a kolega mistr Giovanni Pietro della Torre zde získal statek a když byl v roce 1687 povolán do Prahy, spravoval Passerini jeho majetek. V daňovém soupisu z roku 1699 byl Passerini uveden jako majitel lomu, čtyř domů a třech krav.Archiv Mosonmagyaróvár, Liste der Steuerpflichtigen in Steinbruch 1699.
Giovanni Battista Passerini mladší zemřel 9. června 1710 v Kaisersteinbruchu. Celý jeho majetek přešel na jeho vdovu Anastasii, která se v roce 1712 provdala za mistra Simona Sasslabera. Jeho jméno je vyryto na svitku slunečních hodin Kaisersteinbruch sochařem Alexandru Ciutureanu.
Práce 1672: katedrála svatého Štěpána v Pasově, architekt Carlo Lurago 1682: katedrála svatého Jana Křtitele ve Vratislavi, kaple sv. Alžběty, mramorový oltář Deutsches Dokumentationszentrum für Kunstgeschichte-Bildarchiv Foto Marburg. 1689: Harrachovský palác (ve Vídeni, architekt Domenico Martinelli, s vídeňským stavitelem Veithem Steinböckem 1689: Lichtenštejnský zahradní palác v Roßau, architekt Domenico Martinelli, s dalšími členy rodiny 1691/1694: Lichtenštejnský městský palác, s dalšími členy rodiny 1702: Městský palác prince Evžena, západní přístavba, architekt Johann Lucas von Hildebrandt V letech 1707 až 1711 nechal Alois Tomáš Raimund z Harrachu přestavět starší zámek v Brucku an der Leitha architektem Johannem Lucasem von Hildebrandt. Mezi umělce, kteří s Hildebrandtem spolupracovali, patřili Giovanni Battista Passerini, sochaři Ignaz Bendl, Giovanni Stanetti, Joseph Kracker, štukatéři Alberto Camesina a Santino Bussi a freskař Bartolomeo Altomonte. 1708: Česká dvorní kancelář, společně s Johannem Hareslebenem, architekt Johann Bernhard Fischer von Erlach 1709: Lobkovický palác ve Vídni, nový hlavní portál, s Eliasem Hügelem, plán od Johanna Bernharda Fischera von Erlach
Odkazy Reference
Literatura Passerino, Battista. In: Hans Vollmer (Hrsg.): Allgemeines Lexikon der Bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Begründet von Ulrich Thieme und Felix Becker. Band 26: Olivier–Pieris. E. A. Seemann, Leipzig 1932, S. 285 (biblos.pk.edu.pl). Otto E. Plettenbacher: Geschichte der Steinmetze von Wien im 17. Jahrhundert. Eine wirtschafts- und kulturhistorische, als auch soziologische Untersuchung. Preisliste von 1688, Satzordnung der Steinmetzarbeiten. Dissertation Universität Wien 1960. Franco Cavarocchi: Die Passauer Domkünstler aus dem Intelvi-Tal. Passau 1980. Ludger Drost: Der Passauer Dom des Carlo Lurago. Ungedruckte Magisterarbeit. Passau 1992. Felix Czeike: Historisches Lexikon Wien. Bd. 4. Wien 1995. Herbert Haupt: Das Hof- und hofbefreite Handwerk im barocken Wien 1620 bis 1770 (= Forschungen und Beiträge zur Wiener Stadtgeschichte Nr. 46). Studien-Verlag, Innsbruck/Wien/Bozen 2007, ISBN 978-3-7065-4342-2. Die Meister Passerini und Sasslaber. Nr. 6, 1991, S. 11–14. Das Gräflich Harrachische Familienarchiv, Schloss Prugg in Bruck an der Leitha. Nr. 36, 1995, S. 24–30. Heimatort Ramponio d’Intelvi, Familien Passerini und Torre. Nr. 47, 1997, S. 13–64. Helmuth Furch: Historisches Lexikon Kaisersteinbruch. Bd. 2. Museums- und Kulturverein, Kaisersteinbruch 2004, ISBN 978-3-9504555-8-8 (2004, Band 2). Helmuth Furch: Bruderschaft der Kaisersteinbrucher Steinmetzmeister, Aufzählung 1650–1730. 2007, ISBN 978-3-9504555-4-0.
Externí odkazy Carlo Agliati: Giovanni Battista Passerini. In: Historisches Lexikon der Schweiz. 1. Dezember 2009. Johann Baptist Passerini im Wien Geschichte Wiki der Stadt Wien Helmuth Furch 2002, Historisches Lexikon Kaisersteinbruch Band 1, 2004, Band 2 Böhmische Hofkanzlei. In: burgen-austria.com. Werner Hammerl (Hrsg.); datum přístupu 1. ledna 1900 Ursula Stevens: Kaisersteinbruch. In: tessinerkuenstler-ineuropa.ch. 2016, datum přístupu 21. října 2024.
Kategorie:Narození v Česku Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Italové v Česku Kategorie:Italští umělci Kategorie:Kameníci Kategorie:Úmrtí v Burgenlandu Kategorie:Úmrtí v roce 1710 Kategorie:Úmrtí 9. června Kategorie:Muži