náhled|Pohled na lavici obžalovaných během procesu s válečnými zločinci před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v Bavorsku.|270x270px Dopady druhé světové války přinesly vzestup dvou globálních supervelmocí, Spojených států a Sovětského svazu. Období po druhé světové válce bylo rovněž charakterizováno rostoucí hrozbou jaderné války, vznikem a fungováním Organizace spojených národů jako mezivládní organizace a dekolonizací Asie, Oceánie, Jižní Ameriky a Afriky ze strany evropských a východoasijských mocností, především Spojeného království, Francie a Japonska.
Během druhé světové války spojenci, Spojené státy a Sovětský svaz, se na světové scéně stali soupeři a vstoupili do studené války, nazývané tak proto, že nikdy nevyústila v otevřenou, vyhlášenou totální válku mezi oběma mocnostmi. Místo toho se vyznačovala špionáží, politickou subverzí a zástupnými válkami. Západní Evropa byla obnovena prostřednictvím amerického Marshallova plánu, zatímco Střední a východní Evropa spadla do sovětské sféry vlivu a nakonec za „železnou oponu“. Evropa byla rozdělena na USA vedený Západní blok a Sovětským svazem vedený Východní blok. V mezinárodním měřítku se spojenectví s oběma bloky postupně měnila, přičemž některé národy se snažily zůstat mimo studenou válku prostřednictvím Hnutí nezúčastněných zemí. Studená válka přinesla také závody v jaderném zbrojení mezi oběma supervelmocemi; jedním z důvodů, proč se studená válka nikdy nestala „horkou“, bylo to, že Sovětský svaz a Spojené státy disponovaly vzájemným jaderným odstrašováním, což vedlo k patové situaci na základě vzájemně zaručeného zničení.
V důsledku války vytvořili Spojenci Organizaci spojených národů, organizaci pro mezinárodní spolupráci a diplomacii podobnou Společnosti národů. Členové Organizace spojených národů se zavázali postavit útočné války mimo zákon ve snaze zabránit třetí světové válce. Zdevastované velmoci západní Evropy založily Evropské společenství uhlí a oceli, které se později vyvinulo v Evropské hospodářské společenství a nakonec v dnešní Evropskou unii. Toto úsilí začalo především jako pokus zabránit další válce mezi Západním Německem a Francií prostřednictvím hospodářské spolupráce a integrace a společného trhu pro důležité přírodní zdroje.
Konec války otevřel cestu k dekolonizaci, neboť nezávislost získala Indie a Pákistán (na Spojeném království), Vietnam, Laos, Kambodža, Francouzská Indie a Vanuatu (na Francii), Indonésie (na Nizozemsku), Filipíny (na USA) a několik arabských národů z konkrétních mandátů udělených evropským státům zaniklou Společností národů. Po zrušení britské Mandátní Palestiny a první arabsko-izraelské válce byl rovněž založen Stát Izrael. Národy v subsaharské Africe dosáhly nezávislosti v 50. až 70. letech 20. století.
Období po druhé světové válce přineslo vzestup komunistického vlivu ve východní a jihovýchodní Asii. V roce 1949 byla po vítězství Komunistické strany Číny v čínské občanské válce založena Čínská lidová republika a po ústupu Japonců proběhla válka v Indočíně mezi vládou Viet Minhu a Francií. Korejská válka vedla k rozdělení Korejského poloostrova na komunistickou Severní Koreu a západně orientovanou Jižní Koreu.
Odkazy Reference
Kategorie:Důsledky druhé světové války