Franciszek Paulik, celým jménem Franciszek Daniel Paulik (13. srpna 1866 Čimelice – 1940 Lvov), byl plukovník rakouskou-uherské armády, velitel 8. pěšího pluku legií v polsko-ukrajinské válce (1918-1919) a v polsko-sovětské válce, titulární generálmajor polské armády, rytíř Řádu Virtuti Militari, oběť Katyňského masakru.

Život Byl synem Vincenta Paulíka, knížeciho kováře a Marie rozené Jansonové, dcery vojenského lékaře. Navštěvoval gymnázium v ​​Praze, v letech 1881 až 1885 studoval v místním kadetském sboru a v roce 1885 vstoupil do rakouské armády jako kadet. V roce 1888 byl povýšen na poručíka a v roce 1912 na kapitána. Od roku 1914 se účastnil první světové války, zpočátku velel praporu a od roku 1915 19. lvovskému střeleckému pluku. V roce 1916 obdržel od svých nadřízených nejvyšší vyznamenání za svou službu.

V listopadu téhož roku vstoupil do polské armády. Do února 1919 velel záložním důstojníkům ve Lvově, poté velel operační skupině ve skupině plukovníka Sikorského ve východním Malopolsku a bojoval v obraně Lvova. V květnu 1919 se stal velitelem 8. pěšího pluku legií a 6. pěší brigády legií. Během bitvy na řece Daugavě v říjnu 1919 Paulikův postoj při sjednocování ustupujících jednotek 9. pěšího pluku legií zabránil obklíčení jeho vojáků; za tento čin byl vyznamenán křížem Virtuti Militari V. třídy.

Od dubna 1920 do září 1921 velel 13. pěší divizi (včetně Kyjevské operace). 8. srpna 1920 byl s účinností od 1. dubna téhož roku potvrzen v hodnosti generálporučíka. V září 1921 převzal velení 24. pěší divize v Jaroslawi. 3. května 1922 byl povýšen do hodnosti brigádního generála s účinností od 1. června 1919. V červenci 1924 byl jmenován zástupcem velitele sborového obvodu č. IV v Lodži.

Dne 31. října 1925 byl prezidentem Polské republiky jmenován generálmajorem s titulem generálmajora s účinností ode dne jeho odchodu do důchodu, 30. listopadu 1925.

V roce 1921 získal panství ve Wielopole u Zagórze a usadil se tam se svou rodinou. Generál však shledal život na venkově neuspokojivým. V roce 1928 prodal panství Władysławu Łepkowskému ze Żeglece a usadil se ve Lvově. Na přelomu 20. a 30. let 20. století se stal honorárním konzulem Peruánské republiky pro Lvovské, Stanisławówské a Tarnopolské vojvodství se sídlem ve Lvově.

Po vypuknutí druhé světové války a sovětské invazi do Polska 17. září 1939 byl v listopadu 1939 zatčen Sověty. Byl vězněn ve věznici Brygidki ve Lvově. Jeho jméno bylo zařazeno na tzv. ukrajinský katyňský seznam zveřejněný v roce 1994 (na seznamu deportací 55/2-98 byl uveden pod číslem 2235). Byl pohřben na polském válečném hřbitově v Kyjevě-Bykivni, který byl otevřen v roce 2012.

Reference

Kategorie:Polští generálové Kategorie:Oběti Katyňského masakru Kategorie:Narození 13. srpna Kategorie:Narození v roce 1866 Kategorie:Narození v Čimelicích Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Úmrtí ve Lvově Kategorie:Muži