Boží prst (původně v projektové dokumentaci oficiálně označovaný jako "Dům hotelového bydlení") představuje dvacetipatrový panelový věžový dům v Teplicích, situovaný na sídlišti Šanov II v ulici Antonína Sochora.

Se svou stavební výškou 58 metrů a celkovými dvaceti nadzemními podlažími se jedná o nejvyšší budovu a nezaměnitelnou urbanistickou dominantu celého města.

Historie a koncept Záměr výstavby tohoto objektu spadá do první poloviny 60. léta 20. století, kdy bylo rozhodnuto o radikální modernizaci a expanzi bytového fondu směrem k šanovskému horizontu. Samotná realizace se kvůli technologickým problémům tehdejšího stavebnictví neúměrně vlekla a probíhala v letech 1965 až 1978. Kompletní architektonický návrh vypracoval liberecký projektant Miroslav Masák, který tehdy působil ve Stavoprojektu a později se stal jedním z hlavních pilířů mezinárodně uznávaného ateliéru SIAL.

Na technické části projektu s ním spolupracoval Jaromír Stránský, přičemž složité statické řešení výškové budovy navrhl inženýr Zdeněk Patrman a prováděcí dokumentaci zpracoval Václav Voda. Úřední kolaudace byla po řadě průtahů dokončena v prosinci roku 1979.

Z hlediska společenské typologie byl dům navržen jako odvážný sociální experiment. Měl fungovat jako přechodný typ malometrážního „startovního“ bydlení hotelového charakteru s integrovanými službami a recepcí v přízemí.

Tento koncept byl primárně určen pro pracující jednotlivce nebo mladé bezdětné manželské páry. Budova integrovala přes 110 obytných buňek o průměrné výměře mezi 13 až 30 metry čtverečními, u kterých se plánovala maximální variabilita vnitřních dispozic.

Architektonické řešení Vnější výraz nese jasné znaky raného brutalismu a poválečné moderny. Podle původních ideových plánů měla fasáda vykazovat hlubokou plasticitu a abstraktní geometrickou strukturu, což dokládají dochované historické fotografie tehdejších modelů. Kvůli unifikované socialistické výrobě a rigidním materiálovým omezením však musel autor od tohoto záměru ustoupit.

Na monolitický železobetonový skelet s panelovou výplní byla nakonec osazena tehdy standardně dostupná hliníková fasáda na metalicko-chemické bázi.

Specifika výstavby a dispozičního řešení Při realizaci nosného jádra budovy byla v Teplicích poprvé nasazena technologie kluzného bednění systému Prometo, která umožnila plynulou betonáž centrálního hranolu. Toto betonové jádro obsahuje stabilní prvky stavby, komunikace a příslušenství, zatímco obytné plochy jsou situovány v zavěšené ocelové konstrukci, čímž je umožněna variabilita jejich půdorysného řešení. Ocelová konstrukce není zavěšena v ose jádra, ale je posunuta k jihu, neboť v severní části centrálního hranolu byly koncipovány kromě schodiště i výtahové šachty, úklidové místnosti a sklady s instalacemi. Tento technický prvek zavěšené ocelové konstrukce na betonovém jádru užil jeho autor Zdeněk Patrman již při stavbě tehdy budovaného hotelu Ještěd.

Z hlediska urbanistické typologie byl objekt koncipován jako experimentální forma malometrážního bydlení hotelového charakteru, určeného pro svobodné jedince či mladé manželské páry. Původní dispoziční plány záměrně neobsahovaly individuální kuchyňské kouty, neboť tehdejší plánovací teorie předpokládaly plnou centralizaci stravovacích služeb do společné jídelny a restauračního provozu v přízemních prostorách budovy. Tento koncept se však v celospolečenské praxi plně neosvědčil.

Celková doba realizace celého objektu se z důvodů logistických selhání a materiálových deficitů tehdejšího plánovaného hospodářství prodloužila na třináct let. Hlavním faktorem stagnace byly opožděné dodávky atypických rychlovýtahů od národního podniku Transporta Chrudim, v jejichž důsledku stavební podnik Pozemní stavby Ústí nad Labem nemohl včas dokončit vnitřní technologické instalace. Stabilita tohoto architektonického konceptu na exponovaném horizontu byla před zahájením stavby ověřována aerodynamickým testováním makety ve větrném tunelu. Vzhledem k výšce objektu a flexibilitě konstrukce dochází při vysokých rychlostech větru k technicky přípustným mikrovýkyvům nejvyšších podlaží, což se v počátečních fázích provozu projevovalo mírným kmitáním kapalin v interiérech bytových jednotek.

Současnost Budova svému původnímu účelu, tedy rezidenčnímu bydlení v malometrážních bytech, slouží bez přerušení až do současnosti.

Vzhledem k výjimečné výšce a poloze na vyvýšeném horizontu byla střecha v roce 1997 osazena kapacitními telekomunikačními základnovými stanicemi a anténními systémy.

V roce 2012 prošel objekt zásadním zásahem, během kterého byl původní obvodový plášť odstraněn a dům získal moderní zateplení spolu se současným barevným schématem.

Galerie

Reference

Kategorie:Stavby v Teplicích Kategorie:Stavby Miroslava Masáka Kategorie:Brutalistické stavby v Česku