Jiří Sovák, vlastním jménem Jiří Schmitzer (27. prosince 1920 Praha – 6. září 2000 Praha), byl český herec. Jeho syn Jiří Schmitzer je také hercem.
Mládí Narodil se 27. prosince 1920 v Praze na Novém Městě v ulici Na Bojišti do rodiny šoféra Vladislava Schmitzera a jeho manželky Anny, rozené Růžičkové. Otec později pracoval jako hostinský v Košířích, kde rodina za Sovákova dětství a mládí bydlela; matka působila zároveň jako kuchařka v jejich hospodě.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. ., s. 14, 15, 21, 22 Měl dva starší sourozence, sestru Zdenu a bratra Ladislava.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. , s. 60 Protože otec chtěl, aby se vyučil řádnému řemeslu, zvolil si po vzoru otce pohostinství – obor číšník. Na praxi sloužil v restauraci U Khůnů na Kladně a poté v hotelu Hubertus v Jílovišti. Poté se chvíli jako číšník živil. Přesto v 19 letech odešel proti vůli otce z domova, aby se mohl přidat k ochotnickému souboru na Mlynářce, pak k souboru Dé tvář a nakonec přešel k téměř profesionální scéně Divadla práce.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. , s. 18 Při tom pracoval v různých pomocných i dělnických profesích, např. v kamenolomu.
Divadlo a film V době během 2. světové války studoval herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře (1941), v té době byl rovněž totálně nasazený v Jinonické Waltrovce jako skladník ve skladu tyčového železa.HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990. 23 s., s. 4 V této době také začal používat příjmení Sovák, dle svých slov v reakci na německou okupaci. Nechtěl totiž, aby si jej lidé zaměňovali za Němce. Od roku 1941 účinkoval po večerech v pražském kabaretním divadle Živé jeviště, pozdější divadlo Rokoko. V roce 1943 působil v divadle v Třebíči a poté byl angažován do Horáckého divadla. Tam již mladý herec získal řadu zkušeností s pestrou paletou rolí klasického repertoáru.
Během základní vojenské služby v letech 1946–1947 působil v Armádním uměleckém souboru (AUS), kde se setkal s Miroslavem Horníčkem. U armády se zdržel coby civilní zaměstnanec v Ústředním divadle československé armády.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. , s.172 Tam si ho všiml režisér a divadelní autor E. F. Burian, který ho roku 1947 angažoval do svého divadla D 34.
Sám Sovák o této spolupráci řekl: „Byl to on, kdo nejvíc poznamenal moje začátky. Při práci přesně odhadl, kdy je nejlepší mě nechat, ať se s rolí potrápím sám. Nenaléhal, nespěchal, nechal mě se stydět.“HABĚTÍNEK, Daniel. Jiří Sovák. 1. vyd. Praha: Československý filmový ústav, 1990, s.4 Burianovo divadlo dávalo hercům možnost vytvořit mnoho klasických rolí světového repertoáru. Zde Sovák ztvárnil např. roli 70letého Goriota, přestože mu v té době bylo 27 let. Dále zde ztvárnil Barona v Gorkého Na dně, Fabricia v Goldoniho Zamilovaných a další. V roce 1947 se rovněž poprvé objevil před kamerou, ve filmu režiséra Josefa Macha Nikdo nic neví. V roce 1952 natočil svůj první výrazný filmový počin Plavecký mariáš, kde se setkal s Jaroslavem Marvanem, Jiřím Plachým a dalšími.
V letech 1952 až 1966 působil v Divadle na VinohradechZ. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, . Členem činohry pražského Národního divadla se stal 1. srpna 1966 a zůstal v angažmá až do svého odchodu do důchodu 31. března 1984. V Národním divadle vytvořil mnoho rolí, za zmínku stojí Josef Habršperk ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti (1970), v roce 1975 role Antonia v Shakespearově Mnoho povyku pro nic nebo Otec Školastyk v Drdových Hrátkách s čertem (1981), kde byl v alternaci s Josefem Vinklářem.
Přestože Jiří Sovák začal svoji hereckou kariéru vážnými a dramatickými postavami, prvním výrazným filmem, kde uplatnil své komediální nadání, byl film z roku 1956 Kudy kam, kde vedle Jaroslava Marvana zahrál mladého manžela Ireny Kačírkové. Vyloženě komickou až groteskní roli ztvárnil ve filmu režiséra Josefa Macha Florenc 13.30. V roce 1958 natočil film Jindřicha Poláka Smrt v sedle a o rok později spolu s Rudolfem Hrušínským výtečně ztvárnili titulní role ve filmu Dařbuján a Pandrhola, který natočil Martin Frič podle povídky Jana Drdy.
V 60. letech se již plně rozběhla Sovákova herecká kariéra, a tak ve filmech Až přijde kocour, Spadla z měsíce, Mezi námi zloději, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Kdo chce zabít Jessii? dokázal předvést širokou paletu nejrůznějších komických postav, které jsou přesto v základu ukotvené v dramatické poloze. Z tohoto hlediska byla umělecky nejplodnější spolupráce a zároveň přátelství s režisérem Martinem Fričem. Natočili spolu filmy Dnes naposled (1958), Dařbuján a Pandrhola (1959), Král Králů (1963), Hvězda zvaná Pelyněk (1964), Přísně tajné premiéry (1967), Odsouzený z Pinktownu (1967), Nejlepší ženská mého života (1968).
Ani v následujícím období se štěstí na výrazné role Jiřímu Sovákovi nevyhnulo. Hned v roce 1969 byl obsazen do filmových komedií Zabil jsem Einsteina, pánové…, Světáci, v dalším roce natočil filmovou komedii Pane, vy jste vdova! nebo kriminální příběh podle skutečné události Na kolejích čeká vrah, kde ztvárnil kriminalistu Kalaše. Velmi výrazné je jeho herectví v komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) a komedii Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (spolu se synem Jiřím, 1976) nebo také v pohádkové komedii Ať žijí duchové! (1977).
V roce 1977 podepsal Antichartu.
V 90. letech se Jiří Sovák objevil v oscarovém filmu Jana Svěráka Kolja, jeho role strýce ale byla nakonec sestříhána na pouhých několik scén.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. , s. 139-140.
Televizní činnost V televizi se od samého počátku vysílání v roce 1953 uplatnil rovněž jako průvodce zábavných či zábavně-publicistických pořadů (Dostaveníčka, pořady o Praze, Kabaret U dobré pohody, různé písničkové pořady).SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. , s. 174 Herecky a mnohdy scenáristicky či drobnými úpravami scénáře spoluvytvářel televizní seriály F. L. Věk (1970), Byli jednou dva písaři (spolu s Jánem Roháčem a hereckým kolegou M. Horníčkem, 1972), Byl jednou jeden dům (1974), Chalupáři (1975), Arabela (1979), Létající Čestmír (1983) a další. Za zmínku stojí rovněž kultovní televizní film Bohouš (1968), televizní mikrokomedie Věra – nevěra (autor scénáře, spolu s Miroslavem Horníčkem, 1972) nebo televizní adaptace románu Kingsley Amise Egyptologové (1974).
V roce 1991 natočil televizní dramatizaci hry Milana Uhdeho Hodina obrany, kde byl obsazen do role bývalého lampasáka, který dává lekce civilní obrany. V druhé polovině 90. let se na televizních obrazovkách objevoval po boku Miroslava Horníčka v pořadu Hovory H z paláce K (1996), v dokumentárním životopisném cyklu GENUS (1995) nebo v zábavných pořadech Nikdo není dokonalý (1998), Věšák (1999).
Osobní život Byl třikrát ženatý. Poprvé se oženil krátce po 2. světové válce a v roce 1949 se mu narodil syn, herec a písničkář Jiří Schmitzer. Manželku Blanku však opustil, když synovi byly dva roky. Syn byl poté svěřen do výhradní péče matky, která si přála, aby s otcem neměl již žádný kontakt. Ani Sovákovo druhé manželství dlouho nevydrželo. Potřetí se oženil s o osmnáct let mladší učitelkou Annou (Andulkou) Homulkovou (1938–2020), se kterou se seznámil v roce 1958 v Rožmitále pod Třemšínem, kam jezdil za svým přítelem.
Jeho syn Jiří Schmitzer v roce 1976 (v době kdy s otcem natáčel komedii Marečku, podejte mi pero!) zavinil smrtelnou autonehodu, kdy podnapilý srazil chodce, který nehodu nepřežil. Po této události Sovák svého syna vydědil a do konce života už spolu nepromluvili. Podle bulvárního deníku Blesk měl ale i Jiří Sovák čelit obvinění, podloženému nepřímými důkazy, že v roce 1971 srazil v opilosti chodce a ujel. Tvrzení článků později v rozhovoru pro DVTV zpochybnil historik Radek Schovánek.
Jiří Sovák většinu svého života pobýval v bytě v Praze na Letné. Rád trávil čas ve Starém Rožmitále, kam jezdil od 50. let na letní byt nebo na chatě ve Stříbrné Skalici, kde je v zahradě taky pochován.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. Dle vlastního tvrzení byl částečně židovského a pruského původu.SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já - a moje trosky. Praha: HAK, 1992. s. 173.
Ocenění 1968 – titul Zasloužilý umělec 1999 – Cena Thálie za celoživotní mistrovství – činohra
Filmografie (výběr)
Film
Televize
Dabing 1952 Sonnebruckové – Hans Rose (uprchlík) 1966 Dýmky – Gerhard Riedman (Kurt) 1968 Znamení raka – Lubomír Černík (Petera) 1975 Příhody dráčka Soptíka (Dejmal, Soptíkův táta) 1977 Což takhle dát si špenát – Ondřej Hach (Liška jako dítě) 1977 Brundibáři (všechny postavy) 1979 Muž který dovedl lítat (vyprávěč) 1979 Příběhy požární stanice (všechny postavy)
Bibliografie Je spoluautorem autobiografických knih: SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák: dík za váš smích!, aneb, Já – a moje trosky. Praha: HAK, 1992. 181 s. . SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák podruhé: smích léčí aneb Neberte se tak vážně!. Praha: HAK, 1993. 188 s. . SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák potřetí: už mám vydivíno, aneb, život s kočkou. Praha: HAK, 1997. 207 s. . SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák počtvrté: milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo. Praha: HAK, 1999. 201 s. . SOVÁK, Jiří a KOPECKÁ, Slávka. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem. Praha: Slávka Kopecká, 2010. 261 s. .
Audionahrávky Je autorem audionahrávek: Baví vás Jiří Sovák anebo to nejlepší z let 1971 až 1989 (1996)SOVÁK, Jiří. Baví vás Jiří Sovák, aneb, To nejlepší z let 1971 až 1989 [zvukový záznam]. Praha: B&M Music, ℗1996. 1 zvuková deska S pozdravem Jiří Sovák (2000)SOVÁK, Jiří a TUŠL, Jiří, ed. S pozdravem Jiří Sovák [zvukový záznam]. Praha: Supraphon, ℗2000. 1 zvuková deska (45:18)
Odkazy
Reference
Literatura Miroslava Besserová: Takový byl Jiří Sovák: 36 autentických vzpomínek na nesmrtelného herce, Tevis, Hořice, 2000, Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 128, 221, 240, 261–2, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 59, 60, 115, 172. Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. . S. 189–195. Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 461 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 85, 87, 193, SOVÁK, Jiří. Dík za váš smích, aneb, Já – a moje trosky / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1992. 181 s. (2. vydání 1997). SOVÁK, Jiří. Smích léčí aneb Neberte se tak vážně! : Sovák podruhé / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Humor a kvalita, 1993. 188 s. (2. 1996, 3. 1998, 4. 2000). SOVÁK, Jiří. Sovák potřetí : už mám vydivíno, aneb, Život s kočkou / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Hak-Humor a kvalita, 1993. . SOVÁK, Jiří. Sovák počtvrté : milosrdné a nemilosrdné historky, aneb, Bejvávalo / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : HAK, 1999. 201 s. . SOVÁK, Jiří. Sovák a jeho spisy, aneb, Léčba smíchem / Jiří Sovák, Slávka Kopecká. Praha : Slávka Kopecká, 2010. 261 s. .
Externí odkazy
Jiří Sovák v souborném katalogu Akademie věd ČR