Etiopie, plným názvem Etiopská federativní demokratická republika, též Habeš, je vnitrozemský stát v Africkém rohu ve východní Africe. Na severu sousedí s Eritreou, na východě s Džibutskem a Somálskem, na jihu s Keňou a na západě se Súdánem a Jižním Súdánem. Většinu území tvoří vysokopoložené náhorní plošiny a okrajové nížiny. Uprostřed obou hlavních plošin prochází příkopová propadlina. Podnebí je velmi rozmanité, od tropického monzunového na západě, přes subtropické horské po pouštní na východě. Etiopie se dělí do 12 států a 2 městských oblastí, na ploše 1,1 mil. km² žije 139 milionů obyvatel, což z ní činí druhou nejlidnatější zemi Afriky a desátou nejlidnatější zemi světa. Hlavním a největším městem je Addis Abeba, mezi další velká města patří Dire Dawa, Mekele, Adama a Bishoftu. Etiopie je multietnický stát s více než 80 různými etnickými skupinami; dvě největší skupiny jsou Oromové a Amharové; největšími menšinami jsou Somálci a Tigrajové. Úředními jazyky jsou amharština, afarština, oromština, somálština a tigrajština. Přibližně dvě třetiny obyvatel se hlásí ke křesťanství (především k Etiopské pravoslavné církvi), necelá třetina k islámu.
Anatomicky moderní lidé (Homo sapiens) se objevili na území dnešní Etiopie. V roce 980 př. n. l. rozšířilo království D'mt své území na Eritreu a severní část Etiopie, zatímco Aksumské království udržovalo v oblasti jednotný státní útvar po dobu 900 let. Křesťanství se do království dostalo v roce 330 n. l., zatímco islám získal vliv během první hidžry v roce 615. Po pádu Aksumu v roce 960 vládla v severo-středních částech Etiopie dynastie Zagwe. Šewanský uzurpátor Jykuno Amlak svrhl tuto dynastii v roce 1270 v bitvě u Ansaty, čímž založil Etiopské císařství a obnovil Šalomounovskou dynastii, která svůj původ odvozovala od biblického Šalomouna a královny ze Sáby prostřednictvím legendárního Menelika I. Za vlády císaře Amde Syjona I. (vládl v letech 1314–1344) si říše posílila svůj vliv díky územní expanzi na úkor sousedních muslimských území. Později však etiopsko-adalská válka (1529–1543) říši oslabila a otevřela cestu k expanzi Oromů. Rostoucí vliv Oromů na gondarském dvoře nakonec přispěl k rozdrobení známému jako Zemene Mesafint, které začalo v roce 1769. Císař Tewodros II. ukončil období Zemene Mesafint na počátku své vlády v roce 1855, čímž zahájil sjednocení a modernizaci Etiopie.
Na konci 19. století Etiopie odrazila zahraniční invaze jak z Egypta, tak z Itálie, přičemž nejvýznamnějším úspěchem bylo poražení italské invaze v bitvě u Adwy v roce 1896. Za vlády císaře Menelika II. také rozšířila své území, zachovala si nezávislost během „dělení Afriky“ a vymezila své současné hranice. Etiopie ztratila svou suverenitu v roce 1936, kdy Itálie pod vedením Benita Mussoliniho vtrhla na její území během druhé italsko-etiopské války a po porážce Etiopie byla založena Italská východní Afrika. V roce 1941, během druhé světové války, byla země osvobozena britskou armádou a v roce 1944 jí byla plně obnovena suverenita. V roce 1974 se k moci dostala Derg, vojenská junta podporovaná Sovětským svazem, která svrhla císaře Haile Selassieho a šalomounovskou dynastii a vládla zemi téměř 17 let uprostřed etiopské občanské války. Po rozpadu režimu Derg v roce 1991 převzala vládu nad zemí Etiopská lidová revoluční demokratická fronta (EPRDF), která zavedla novou ústavu a etnický federalismus. Od té doby trpí Etiopie dlouhodobými a nevyřešenými mezietnickými střety a politickou nestabilitou charakterizovanou autoritářstvím. Od roku 2018 provádějí regionální a etnicky orientované frakce ozbrojené útoky v rámci několika probíhajících válek po celé Etiopii.
Etiopie je federativní parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, federální zákonodárná moc náleží jak vládě, tak dvoukomorovému parlamentu. Etiopie patří mezi nejméně rozvinuté země, je však někdy považována za rozvíjející se mocnost, neboť vykazuje nejrychlejší ekonomický růst ze všech subsaharských afrických zemí. Mezi hlavní vývozní artikly patří káva, řezané květiny, olejnatá semena a luštěniny. Ačkoli etiopská ekonomika vykazuje trvalý růst, z hlediska příjmu na obyvatele a indexu lidského rozvoje patří země stále k nejchudším v Africe. Etiopie čelí četným výzvám, mezi něž patří vysoká míra chudoby, porušování lidských práv, rozšířená etnická diskriminace a míra gramotnosti na úrovni 60 %. V indexu lidského rozvoje zaujímá 180. místo. Etiopie je zakládajícím členem Organizace spojených národů, Hnutí nezúčastněných zemí, skupiny G77, dále je členem Africké unie a skupiny BRICS. V Addis Abebě sídlí také řada mezinárodních organizací a nevládních organizací zaměřených na Afriku.
Etymologie Slovo Etiopie pochází z řečtiny (Αἰθιοπία, Aethiopia) a obecně se dá přeložit jako „země opálených lidí“. Tento výraz se nicméně nevztahoval pouze na dnešní etiopské území, ale souhrnně označoval země s obyvatelstvem tmavší pleti. Někdy se též užíval pro označení země Kuš. Vedle Bible se slovo Etiopie objevuje například v Homérově Iliadě a Odyssei.Mojdl, s. 12 Druhý název, Habeš nebo též Abyssinia, pochází z pojmenování kmenové skupiny Habašat, který později přejali Arabové a pod jménem al Habaša tím označovali zdejší obyvatele. Termín Habeša se používá v Etiopii dodnes, většinou pro vymezení etiopské rasové skupiny vůči černochům i bělochům. Zároveň se jím nazývají tradiční etiopské výrobky, pokrmy a nápoje.Mojdl, s. 19
Dějiny
Pravěk a starověk náhled|Aksumský obelisk Na etiopském území žijí lidé již po dobu několika milionů let. Právě zde byly také nalezeny početné kosterní pozůstatky lidských předků rodu Ardipithecus a Australopithecus. Nepřetržitá přítomnost člověka je zde prokázána zhruba od roku 1 000 000 př. n. l. do období kolem roku 4000 př. n. l.Mojdl, s. 11 Ze starších etiopských legend je nejvýznamnější pověst o královně ze Sáby a králi Šalomounovi, jejichž syn Menelik I. měl nastoupit na trůn roku 982 př. n. l a být zakladatelem šalomounovské dynastie. Tato dynastie pak v Etiopii s přestávkami vládla téměř dvě tisíciletí až do roku 1974, kdy byla monarchie svržena komunistickým převratem.Mojdl, s. 17–18
Prvním lépe zdokumentovaným historickým státním útvarem zde byla aksumská říše, rozkládající se vedle etiopského území také v jihozápadní Arábii.Viz též
Zhruba někdy po roce 325 přijal aksumský vládce Enzana zásluhou svatého Frumentia křesťanství. Země udržovala kontakty s antickým světem, rozvíjela se architektura, umění i řemeslná výroba, razily se také mince. Vrcholu svého vývoje se říše dočkala v první polovině 6. století za vlády císaře Kaleba, který velkou část svého života strávil boji s židovskými povstalci v arabské části říše. Po jeho smrti nastal úpadek, neboť říše o arabská území přišla a oblast v druhé polovině 6. století ovládla sásánovská Persie.Mojdl, s. 24–25 V aksumské říši se používal zejména jazyk ge'ez a v obchodních stycích se zahraničím se používala i řečtina.
Období izolace a bojů s muslimy Kvůli územním ztrátám a později také expanzi muslimů se aksumská říše dostala do izolace. Upadl obchod a řemesla a namísto peněz se začal znovu používat směnný systém. Někdy v 8. až 9. století rozsáhlý úpadek vyústil v povstání židovského kmene Falašů vedeného královnou Yodit. Po jeho potlačení se k moci v regionu dostala v polovině 12. století dynastie Zagwe, za níž dosáhla vrcholu klášterní architektura.Viz též
Po zaniklé aksumské říši převzali tito noví vládci křesťanství, jazyk ge'ez a státotvornou tradici. Po roce 1270 se zagewská dynastie dobrovolně vzdala moci ve prospěch původní dynastie Šalomounů, která přijala titul císařů. V zemi trval rozkvět a upevnilo se i feudální zřízení. V následujících staletích se množily ozbrojené střety zejména s muslimy na východě Afrického rohu, předně s Adalským sultanátem. Přes dílčí etiopské úspěchy moc muslimů v regionu nadále sílila. Kritická situace nastala roku 1529, kdy muslimský vládce Amhad Graňň zaútočil na etiopské území a téměř se mu podařilo etiopský stát vyvrátit. V roce 1541 však připluli Etiopanům na pomoc Portugalci, s jejichž pomocí se podařilo muslimy v bitvě u jezera Tana porazit. Zhruba ve stejné době začali z jihu pronikat do Etiopie Oromové, kteří se v zemi poničené válkou usazovali, přejímali zdejší způsob života a náboženství a navždy tak změnili etnické složení obyvatelstva. Mnoho Oromů poté zastávalo významné pozice ve státní správě.Mojdl, s. 35
Nové kontakty se zahraničím a boj s kolonialismem náhled|vlevo|Rozsah Menelikových výbojů.náhled|Etiopský císař Menelik II. Nový problém představovali Portugalci a zejména jezuitští misionáři, kteří sem s nimi přišli. Etiopští císaři se ocitli pod silným tlakem, aby přestoupili na katolickou víru, a přestože se o to někteří z nich pokusili, například Ze Dingil či Susneos, lidový odpor byl tak silný, že oba později přišli o vládu. Susneův syn Fasiladas posléze misionáře ve 30. letech 17. století ze země vyhnal.Mojdl, s. 36 Za Fasilova nástupce Ijasua I. došlo k obnovení silného postavení Etiopie, roku 1636 bylo také založeno nové hlavní město jménem Gondar. Po smrti tohoto císaře ale nastal značný úpadek císařské moci a na dění ve státě měli stále větší vliv feudální šlechtici.Library of Congress, s. 3 Toto období vyvrcholilo v letech 1784 až 1855, kdy etiopští vládci panovali pouze nominálně a namísto nich rozhodovali aristokraté. Do historie se zapsalo jako Zemene Mes'afint, doba princů.Mojdl, s. 37
Úpadek panovnické moci se snažil zastavit císař Tewedros II., panující od roku 1855. Tento krutý a úspěšný panovník byl talentovaný vojevůdce. Přestože dospěl k mnoha vojenským úspěchům a pokoušel se o modernizaci země, nepodařilo se mu získat nutnou podporu zahraničních mocností. Kvůli konfliktu s britským konzulem Cameronem, jehož nechal paranoidní Tewedros uvěznit, si znepřátelil Velkou Británii. To vedlo nakonec k intervenci britských vojsk, která způsobila císařovo sesazení, po němž spáchal sebevraždu.Mojdl, s. 39–41 O nový pokus o centralizaci moci se pokusil Johannes IV., který nastoupil na trůn roku 1871. Úspěšně se ubránil proti egyptskému vpádu a bojoval na popud Velké Británie také se súdánskými mahdisty, jimiž však byl poražen. Dostal se též do konfliktu s Itálií, která si v oblasti dnešní Eritreje vytvářela zázemí pro další postup v regionu.Mojdl, s. 41–44 náhled|Porážka italské armády u Adwy během první italské invaze do Etiopie roku 1896 Italy se podařilo zastavit až za vlády dalšího císaře, Menelika II., jenž rozdrtil italská vojska v bitvě u Adwy (Aduy) roku 1896.Mojdl, s. 47 Zároveň za jeho vlády proběhla radikální expanze na jih a jihovýchod, což vedlo k posílení státních financí a obranyschopnosti státu. Začala se stavět první železnice mezi Addis Abebou, novým hlavním městem, a tehdy francouzským Džíbútí, budovaly se též nové mosty a silnice. Menelik vládl až do roku 1913, po jeho smrti se dostal k moci Menelikův vnuk Ijasu, avšak během první světové války byl svržen a moci se chopil šlechtic, neboli ras, Tafari Makonen, nejdříve jako regent, později jako svrchovaný panovník Haile Selasie I.Mojdl, s. 53
Moderní dějiny náhled|vlevo|Poslední etiopský panovník Haile Selassie I.