Julian Tuwim (13. září 1894, Lodž – 27. prosince 1953, Zakopane) byl polský básník a překladatel židovského původu, jeden z nejznámějších meziválečných polských básníků. Jeho manželkou byla Stefania Tuwim (1894 – 1991), měl sestru Irenu Tuwim (1898 – 1987).
Život náhled|Portrét od Stanisława Ignacy Witkiewicze (1929)|252x252px Kariéru započal v roce 1913 vydáním básně Prośba (Prosba). Studoval právo a filosofii na Varšavské univerzitě (1916–1918). V době studií spolupracoval s časopisem Pro arte at studio. Byl jedním ze zakladatelů básnické skupiny Skamander (1919). V mládí byl inspirován dílem Leopolda Staffa. Spoluzaložil i '' (ZAiKS).
Židovství se nezříkal, ač byl značně levicového přesvědčení. Byl znalcem židovského humoru, o čemž svědčí sbírka vtipů a průpovídek ze židovského prostředí vyšlá v poprvé v roce 1928 A znáte tenhle? (polsky A to pan zna?). Do války vyšla ještě dvakrát.
V roce 1939 emigroval do Francie a po její kapitulaci v roce 1940 odcestoval přes Brazílii do USA. Usadil se v New Yorku a pracoval pro emigrantské časopisy. V roce 1946 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1947–1950 zastával funkci uměleckého vedoucího Teatru Nowego v Lodži. V tomto období byl ze strany svých bývalých přátel kritizován za neúměrné přisluhování komunistickému režimu (je tvůrcem několika textů oslavujících Stalina). Je pochován, spolu s manželkou Stefanii, na 'Cmentarzu Wojskowym na Powązkach' ve Varšavě.
Je autorem textů pro kabarety, revue i jako libretista (kabarety Qui Pro Quo (1919–1932), Banda (1932–1934), Nowa Banda, Cyrulik Warszawski (1935–1939). Byl spoluautorem a redaktorem literárních časopisů (Skamander, Wiadomości Literackie). Překládal také ruskou literaturu, především A. S. Puškina a V. Majakovského. Byl autorem populárních básní pro děti, např. Lokomotywa, Ptasie radio, Słoń Trąbalski.
Významnější díla Czyhanie na Boga (1918) Sokrates tańczacy (1920) Siódma jesień (1922) Wierszy tom czwarty (1923) Słowa we krwi (1926) Rzecz Czarnoleska (1929) Biblia cygańska (1933) Bal w operze (1936) Treść gorejąca Kwiaty polskie Moja miłość (výbor, 2014) Některá byla přeložena do češtiny. náhled|269x269px|Portrét jeho manželky, Stefanie Tuwimowe, od Stanisława Ignacy Witkiewicze (1929)
Fotogalerie
Odkazy
Reference
Literatura Jedlicka, Wanda; Topornicki, Marian (red). Wspomnienia o Julianie Tuwimie. Warszawa: Czytelnik, 1963. 467 S. Matywiecki, Piotr. Twarz Tuwima. Wydawnictwo W.A.B., Warszawa: Wydawnictwo W.A.B., 2007. 658 S. / 772 S. Stradecki, Janusz. Julian Tuwim. Twórczość. Warszawa: Państwowy Instytut Wydawniczy (P.I.W.), 1959. 608 S. Urbanek, Mariusz. Tuwim. Wylękniony bluźnierca. Warszawa: Wydawnictwo Iskry, 2013. 340 S.
Externí odkazy
(polsky) Fundacja im. Juliana Tuwima i Ireny Tuwim. na Tuwim.org (Pozn.: Biografie Juliana i jeho sestry Ireny Tuwim) (polsky) Piotr Matywiecki, "Twarz Tuwima" na Culture.pl, 2015-02-26 Výbor z díla na Poema.art.pl
Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození v Lodži Kategorie:Úmrtí v roce 1953 Kategorie:Polští básníci Kategorie:Židovští básníci Kategorie:Polští překladatelé Kategorie:Básníci tvořící polsky Kategorie:Překladatelé do polštiny Kategorie:Aforisté Kategorie:Polští Židé Kategorie:Absolventi Varšavské univerzity Kategorie:Překladatelé z ruštiny Kategorie:Muži Kategorie:Narození 13. září Kategorie:Úmrtí 27. prosince Kategorie:Úmrtí v Zakopaném Kategorie:Pohřbení na Powązkowském hřbitově Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Lodžské univerzity