náhled|Bressonova výstava v Miláně, 2007
Henri Cartier-Bresson (22. srpna 1908 – 3. srpna 2004) byl francouzský fotograf považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Jeho přístup k zachycení „rozhodujícího okamžiku“ ovlivnil mnoho následujících generací fotografů. Tak jako Willy Ronis a Robert Doisneau se řadí k francouzskému hnutí tzv. fotografického humanismu.
Život a dílo náhled|Dům Cartier-Bressona v italském Scanno, region Abruzzo
Dětství Henri Cartier-Bresson se narodil 22. srpna 1908 ve městě Chanteloup-en-Brie, nedaleko Paříže, jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec vlastnil textilní továrnu, matčina rodina obchodovala s bavlnou a vlastnila pozemky v Normandii, kde mladý Bresson strávil i část dětství. Později jeho rodina žila v prominentní rezidenční čtvrti v Paříži a podporovala ho v jeho zájmu o umění a fotografii. Jako malý chlapec vlastnil fotoaparát Box Brownie, používal ho k fotografování prázdninových snímků, později experimentoval s 3×4 palcovým formátem.
Studia Vystudoval École Fénelon a katolickou školu v Paříži. Postupně se u něj probouzel velký zájem o malířství, ve kterém ho podporoval jeho strýc Louis. Zasvětil ho do základů olejomalby, jeho lekce však netrvaly dlouho, protože umřel v první světové válce.
V roce 1927 jako 19letý získal Bresson stipendium na soukromé umělecké škole Lhote Academy pařížského kubistického malíře a sochaře, uměleckého kritika a velkého propagátora moderního umění Andrého Lhote. Bresson také studoval malířství u portrétisty Jacquese Emile Blanche. V této době četl Dostojevského, Schopenhauera, Rimbauda, Nietzscheho, Freuda, Prousta, Hegela, Engelse, Marxe a další. André Lhote často bral své žáky do galerie Louvre a dalších pařížských galerií, aby studovali díla klasických i moderních umělců. Ačkoliv Bresson postupně začínal nesouhlasit s Lhoteho přístupem k umění, jeho precizní teoretické znalosti mu později pomohly s kompozičními a formálními problémy ve fotografii. Ve dvacátých letech minulého století přišlo surrealistické hnutí a s ním i nové pojetí v umění a také fotografii, pro Henri Cartier-Bressona byl surrealismus fascinující. Umělecky dozrával v bouřlivém kulturním a politickém prostředí, uvědomoval si výše uvedené způsoby a teorie, ale nemohl najít cestu k jejich vyjádření ve svých obrazech. Byl frustrován svými experimenty a postupně zničil velkou část svých raných děl.
V letech 1928 až 1929 navštěvoval Univerzitu v Cambridgi, kde studoval anglické umění a literaturu. V roce 1930 nastoupil povinnou vojenskou službu v Le Bourget nedaleko Paříže.
Fascinace fotografií náhled|vlevo|První Bressonova Leica
Po absolvování vojenské služby a pod vlivem Conradovy knihy Srdce temnoty, odjel hledat dobrodružství do Afriky na Pobřeží slonoviny, zde se živil jako lovec, onemocněl však malárií, na kterou skoro zemřel. Přestože s sebou měl malý fotoaparát, menší než Box Brownie, tropické podnebí přežilo pouze 7 fotografií.
Po návratu do Francie se Bresson zotavoval v Marseille a prohloubil své vztahy se surrealisty. Velice ho ovlivnila fotografie maďarského reportéra Martina Munkácsiho „Three boys at Lake Tanganyika“http://graphics7.nytimes.com/images/2003/05/27/arts/design/bress3.450.jpg na níž se autorovi podařilo zachytit svobodu, spontánnost a přirozenost pohybu tří nahých afrických chlapců běhajících ve vlnách jezera. Fotografie ho inspirovala natolik, že skončil s malířstvím a začal se plně věnovat fotografii, pořídil si svůj první fotoaparát značky Leica s 50 mm objektivem a ten se mu stal společníkem na mnoho dalších let. Popisoval ho jako své další externí oko. Anonymita, kterou mu malý fotoaparát poskytoval v davu byla podstatná v překonávání zábran nebo nepřirozeného chování fotografovaných. Leica mu otevřela nové možnosti ve fotografii, schopnost zachytit svět v jeho aktuálním stavu pohybu a proměny.
Cestoval a fotografoval v Berlíně, Bruselu, Varšavě, Praze, Budapešti, Madridu. Jeho fotografie byly poprvé vystaveny v Galerii Julien Levy v New Yorku v roce 1932 a následně v Ateneo Clubu v Madridu.
V roce 1932 Bresson potkal mladého polského intelektuála a fotografa Davida Szymina, nazývaného “Chim” (jeho jméno bylo těžko vyslovitelné, proto si později jméno změnil na David Seymour). Tito dva měli mnoho společného, prostřednictvím Chima se Bresson seznámil i s maďarským fotografem Endré Friedmannem, který si později změnil jméno na Robert Capa. V té době sdíleli společný fotoateliér.
V roce 1934 odjel do Mexika s etnografickou expedicí a v roce 1935 vystavoval své fotografie společně s Manuelem Alvarezem Bravo v Palacio de Bellas Artes de Mexico. Část roku 1935 trávil v USA a poprvé fotografoval New York. V USA také poprvé experimentoval s filmem, jako asistent Paula Stranda. V roce 1936 se již podílel jako 2. asistent na filmu Jeana Renoira „A Day in the Country“.http://www.rottentomatoes.com/m/day_in_the_country/ V roce 1937 natočil svůj první dokumentární film z prostředí španělských nemocnic o lékařích a zraněných v době španělské občanské války „Return to Life“.
V roce 1937 se Henri Cartier-Bresson oženil s tanečnící jávského původu Ratnou Mohini.http://www.artnet.com/artists/lotdetailpage.aspx?lot_id=176CB073EDAA83AF84B755CBEACC5F2A V letech 1937 až 1939 pracoval jako fotograf pro francouzský komunistický večerník Ce Soir. Společně s Chimem a Capou se sice cítili jako levičáci, ale do komunistické strany nikdy nevstoupili.
Do jeho osudu citelně zasáhla válka. Vstoupil do francouzské armády, ale v roce 1940 ho zajali Němci a strávil 35 měsíců v zajateckém táboře. V únoru 1943 se mu podařilo na třetí pokus uprchnout ze zajetí a po návratu do Francie aktivně pracoval pro MNPGD, tajnou organizaci poskytující pomoc zajatcům a uprchlíkům. Spolu s dalšími fotografy dokumentoval osvobození Paříže. Po uzavření příměří byl požádán Americkým úřadem pro válečné informace o natočení dokumentu „The Return“ o návratu válečných vězňů a uprchlíků.
Pro edici Braun pořídil sérii fotografických portrétů známých umělců a spisovatelů (Matisse, Picassa, Braqua, Bonnarda, Claudela, Rouaulta a dalších). Během roku 1946 spolupracoval na přípravě retrospektivní výstavy svých prací pro Muzeum moderního umění (MoMA) v New Yorku (retrospektivní proto, že byl v USA po válce považován za mrtvého) a cestoval po USA společně s Johnnem Malcolmem Brinninem.
Agentura Magnum náhled|Mahátma Gándhí, třicátá léta 20. století (ilustrační fotografie)
Na jaře roku 1947 založil společně s Robertem Capou, Davidem Seymourem (Chimem), Williamem Vandivertem a Georgem Rodgerem uměleckou reportážní agenturu Magnum Photos, která se stala pověstnou institucí zaměstnávající mnohé velké talenty. Magnum dodávalo pro světový tisk aktuální reportážní fotografie. Léta 1948–50 proto trávil cestováním po dalekém východě, Indii, Číně a Indonésii. Fotografoval Gándhího pohřeb, čínskou občanskou válku, boj o nezávislost v Indonésii. V roce 1952 vydal svoji první publikaci „The Decisive Moment“. Byl prvním fotografem západního bloku, který mohl volně fotografovat v SSSR. V roce 1955 poprvé vystavoval ve Francii v Pavillon de Marsan v Louvre a tato výstava poté putovala po celém světě. Během let 1958–67 znovu navštívil Čínu, Mexiko, poprvé také navštíví Kubu a Japonsko a vrátil se do Indie.
Návrat k malířství V roce 1966 odešel z vedení Agentury Magnum, soustředil se na malování, ale pokračoval i ve fotografování portrétů a krajin. V roce 1967 se rozvedl se svojí první ženou tanečnicí Ranou “Elie” a v roce 1970 si vzal o 30 let mladší fotografku Martinu Franckovou, v květnu 1972 se jim narodila dcera Melanie a Bresson se definitivně věnoval pouze malování. V roce 1975 poprvé vystavoval svoje obrazy v Carlton Gallery v New Yorku. V roce 2000 společně se svojí ženou Martinou Franckovou a dcerou Mélanie plánovali založení nadace Henriho Cartier-Bressona, která by spravovala jeho dílo a zároveň poskytovala výstavní prostor a zázemí ostatním umělcům.
V roce 2003 byla nadace Henri Cartier-Bressona slavnostně ustavena. Henri Cartier-Bresson umřel 3. srpna 2004 v Céreste ve věku 95 let.
Henri Cartier-Bresson – fotograf Henri Cartier-Bresson používal výhradně fotoaparát Leica, formát 35 mm s objektivem 50 mm. To, že fotografuje, chtěl mnohokrát skrýt a aby na sebe příliš neupozorňoval, přelepil si lesklé části na těle fotoaparátu černými páskami. Nikdy nefotografoval s bleskem, tvrdil, že je to stejné jako přijít na koncert s pistolí v ruce. Fotografoval především na černobílý materiál. Věřil v utváření fotografie ve fotoaparátu a ne ve fotokomoře.
Jeho snímky ilustrují spíše všeobecné pojmy, jako je radost, štěstí, bolest, smutek, bída, mládí, stáří, krása a podobně, a pod nimi se skrývající lidský úděl. Fotografování pro něj bylo především humanistickou disciplínou. Ani v těch nejtragičtějších situacích i uprostřed největší chudoby neztráceli bezejmenní hrdinové na jeho fotografiích svoji hrdost, důstojnost a lidskou velikost.
Mezi jeho nejznámější fotografii patří Muž, který skáče přes kaluži.Velká obrazová všeobecná encyklopedie
Publikace 1947: The Photographs of Henri Cartier-Bresson. Text Lincoln Kirstein, Muzeum moderního umění, New York. 1952: The Decisive Moment. Text a foto Henri Cartier-Bresson. Přebal Henri Matisse. Simon & Schuster, New York. Francouzské vydání. 1954: Les Danses à Bali. Text Antonin Artaud v Balinese theater a komentář Béryl de Zoete Delpire, Paříž. Německé vydání. 1955: The Europeans. Text a foto Henri Cartier-Bresson. Přebal Joan Miro. Simon & Schuster, New York. Francouzské vydání. 1955: People of Moscow. Thames and Hudson, Londýn. Francouzské, německé a italské vydání. 1956: China in Transition. Thames and Hudson, Londýn. Francouzské, německé a italské vydání. 1958: Henri Cartier-Bresson: Fotografie. Text: Anna Fárová. Státní nakladatelství krásné, Praha a Bratislava. 1963: Photographs by Henri Cartier-Bresson. Grossman Publisher, New York. Francouzské, anglické, japonské a švýcarské vydání. 1964: China. Photographs and notes on fifteen months spent in China. Text Barbara Miller. Bantam Books, New York. Francouzské vydání. 1966: Henri Cartier-Bresson and the Artless Art. Text Jean-Pierre Montier. Translated from the French L'Art sans art d'Henri Cartier-Bresson by Ruth Taylor. Bulfinch Press, New York. 1968: The World of HCB. Viking Press, New York. Francouzské, německé a švýcarské vydání. 1969: Man and Machine. Commissioned by IBM. Francouzské, německé, italské a španělské vydání. 1970: France. Text François Nourissier. Thames and Hudson, Londýn. Francouzské a německé vydání. 1972: The Face of Asia. Úvod: Robert Shaplen. Vydal: John Weatherhill (New York a Tokyo) a Orientations Ltd. (Hong Kong). Francouzské vydání. 1973: About Russia. Thames and Hudson, Londýn. Francouzské, německé a švýcarské vydání. 1976: Henri Cartier-Bresson. Texty: Henri Cartier-Bresson. History of Photography Series. Francouzské, německé, japonské a italské vydání. 1979: Henri Cartier-Bresson Photographer. Text Yves Bonnefoy. Bulfinch, New York. Francouzské, anglické, německé, japonské a italské vydání. 1983: Henri Cartier-Bresson. Ritratti. Text: André Pieyre de Mandiargues a Ferdinando Scianna. Coll. „I Grandi Fotografi“. Gruppo Editoriale Fabbri, Milán. Anglické a španělské vydání. 1985: Henri Cartier-Bresson en Inde. Úvod: Satjadžit Ráj, fotografie a poznámky: Henri Cartier-Bresson. Text Yves Véquaud. Centre national de la photographie, Paříž, anglické vydání. Photoportraits. Text: André Pieyre de Mandiargues. Thames and Hudson, Londýn. Francouzské a německé vydání. 1987: Henri Cartier-Bresson. The Early Work. Text: Peter Galassi. Muzeum moderního umění, New York. Francouzské vydání. Henri Cartier-Bresson in India. Úvod: Satjadžit Ráj, fotografie a poznámky: Henri Cartier-Bresson, texty: Yves Véquaud. Thames and Hudson, Londýn. Francouzské vydání. 1989: L'Autre Chine. Úvod: Robert Guillain. Collection Photo Notes. Centre National de la Photographie, Paříž.