Maud Leonora Mentenová, nepřechýleně Menten (20. března 1879 Port Lambton – 26. července 1960 Leamington) byla kanadská lékařka, výzkumnice, patoložka a biochemička, která významně přispěla k výzkumu enzymové kinetiky a rozvoji histochemie. Spolupracovala s německým biochemikem Leonorem Michaelisem a společně prokázali, že rychlost enzymaticky katalyzované reakce je úměrná množství komplexu enzymu a substrátu. Tento vztah mezi rychlostí reakce a koncentrací enzymu a substrátu je známý jako rovnice Michaelis-Mentenové. Její práce položila základy moderní farmakoterapie a biochemie.

Narodila se v Port Lambton v Ontariu a vystudovala lékařství na Torontské univerzitě (Bc. 1904, Mgr. 1907, MUDr. 1911). Byla jednou z prvních žen, které se v Kanadě staly lékařkami. Svoji doktorskou práci dokončila na Chicagské univerzitě. V tehdejší době nebylo možné, aby v Kanadě mohla ve vědě pracovat žena a proto se rozhodla věnovat výzkumu ve Spojených státech a v Německu.

V roce 1912 se přestěhovala do Berlína, kde spolupracovala s Leonorem Michaelisem a v roce 1916 obhájila Ph.D. V letech 1923–1950 pracovala jako patoložka na Pittsburské univerzitě a v letech 1951–1953 jako výzkumný asistent na British Columbia Medical Research Institute. Poté, co v tomto období onemocněla rakovinou, se vrátila natrvalo zpět do Kanady, kde v roce 1960 zemřela.

Kromě rovnice Michaelis-Mentenové objevila kopulační reakci azo-barviva s alkalickou fosfatázou, která je dodnes používána v histochemii. Charakterizovala bakteriální toxiny B. paratyphosus, S. scarlatinae a Salmonella a v roce 1944 provedla první elektroforetickou separaci proteinů. Zkoumala také vlastnosti hemoglobinu, mechanismus regulace hladiny krevního cukru a funkci ledvin.

Ve svém soukromém životě byla též vynikající malířka a klarinetistka. Hovořila 6 cizími jazyky. Byla též vášnivá horolezkyně a zúčastnila se několika výprav do Arktidy.

Životopis

Mládí a studia Menten se narodila 20. března 1879 v Port Lambtonu v Ontariu jako starší ze dvou dětí Charlese Williama Mentena a Emmy Trusler. Její otec pracoval jako říční lodivod a provozovatel lodí a matka se podílela na řízení rodinných podniků, včetně hotelu a obchodu se smíšeným zbožím.

V roce 1889, když jí bylo deset let, se rodina přestěhovala na západ do oblasti Harrison River v Britské Kolumbii. Otec pracoval jako poštmistr v Harrison Mills a provozoval lodě na nedaleké řece Fraser a matka pomáhala s provozem rodinného hotelu a obchodu. Harrison Mills byla malá osada na břehu řeky na soutoku řek Fraser a Harrison, kde říční lodě přepravovaly cestující, náklad a poštu přes údolí Fraser Valley.

Menten strávila většinu svého dětství v tomto pohraničním prostředí. Vyrůstala mezi osadníky a domorodými komunitami v údolí Fraser, zejména mezi lidmi kmene Stó:lō, a naučila se chinookský žargon, obchodní jazyk, který se na konci 19. století hojně používal v severozápadní části Pacifiku.

V září 1894 nastoupila na střední školu v Chilliwacku, kterou absolvovala v roce 1897, a tři roky učila na malé venkovské škole v nedalekém Camp Slough. Poté studovala na Torontské univerzitě přírodní vědy a angličtinu a v roce 1904 získala bakalářský titul a v roce 1907 magisterský titul z fyziologie. Během studia pracovala jako demonstrátorka ve fyziologické laboratoři univerzity.

Chtěla dál pokračovat v lékařském výzkumu, ale zjistila, že příležitosti pro ženy v Kanadě byly v té době omezené. Proto přijala stipendium v Rockefellerově institutu pro lékařský výzkum a odjela z Kanady. V roce 1907 přijela do New Yorku, kde studovala účinek bromidu radia na rakovinné nádory u potkanů. Spolu se dvěma dalšími vědci publikovali výsledky svého experimentu a stali se autory první monografie vydané Rockefellerovým institutem. Menten pracovala jako stážistka v New York Infirmary for Women and Children (Newyorská nemocnice pro ženy a děti). Po roce se vrátila do Kanady a zahájila studium na Torontské univerzitě, kde byla v roce 1911 jednou z prvních kanadských žen, které získaly titul doktora medicíny.

Rovnice Michaelis-Mentenové V roce 1912 se vrátila k lékařskému výzkumu a začala spolupracovat s renomovaným chirurgem Georgem Crilem, po kterém je pojmenován kráter Crile na Měsíci. Jejich práce se soustředila na kontrolu acidobazické rovnováhy během anestezie. V této době se seznámila s Leonorem Michaelisem, který byl jedním z předních světových odborníků na pH a pufry. Menten zaujaly rané Michaelisovy práce v oblasti enzymové kinetiky. Navzdory jeho skromnému laboratornímu zázemí v Berlíně se rozhodla odjet do Evropy a začala s Michaelisem spolupracovat. Jejich práce byla založena na dřívějších výzkumech Victora Henriho.

Mentenová a Michaelis použili k vyjádření vztahu, který zkoumali, rovnici:

kde 𝑣 je rychlost rovnovážného stavu v závislosti na koncentraci substrátu 𝑎 a konstantách 𝑉 a 𝐾m. Obdobnou rovnici zahrnul o deset let dříve do své doktorské práce Victor Henri, ale nakonec ji nepoužil. Rovnice ukazuje nejen, že každý enzym je specifický pro svůj substrát, ale také, že rychlost reakce se zvyšuje s rostoucí koncentrací substrátu až do jeho nasycení. Konstanta 𝐾m použitá k vyjádření této rychlosti se dnes nazývá konstanta Michaelis-Mentenové.

Ostatní činnost Po výzkumu v Berlíně se Menten zapsala na Chicagskou univerzitu, kde v roce 1916 získala doktorát z biochemie. V roce 1923 stále nemohla v Kanadě najít akademické místo pro ženu, proto přijala místo na lékařské fakultě univerzity v Pittsburghu a zároveň pracovala jako klinická patoložka v Dětské nemocnici v Pittsburghu. Navzdory náročnosti obou zaměstnání si našla čas na aktivní výzkumný program. Je autorkou nebo spoluautorkou více než 70 publikací. Po krátkém čase se z asistentky stala docentkou, ale profesorkou byla jmenována až ve svých 70 letech, rok před odchodem do důchodu.

V rámci rozsáhlého výzkumu alkalické fosfatázy objevila reakci azobarviva, která se stále používá v histochemii. Popsala bakteriální toxiny z B. paratyphosus, Streptococcus scarlatina a Salmonella ssp., které byly v Pittsburghu ve 30. a 40. letech 20. století použity v úspěšném imunizačním programu proti spále. V roce 1944 provedla první elektroforetickou separaci bílkovin hemoglobinu v krvi. Tím předběhla o několik let výsledky Linuse Paulinga a jeho spolupracovníků, objev je však obvykle připisován jemu. Zabývala se také vlastnostmi hemoglobinu, regulací hladiny cukru v krvi a funkcí ledvin.

Pokračovala ve výzkumu rakoviny, zejména u dětí, a také se zabývala dalšími dětskými onemocněními. Po odchodu z University of Pittsburgh v roce 1950 se vrátila do Kanady, kde pokračovala ve výzkumu rakoviny v British Columbia Medical Research Institute (1951–1953). Špatný zdravotní stav ji donutil v roce 1955 odejít do důchodu a 17. července 1960 zemřela ve věku 81 let v Leamingtonu v Ontariu.

Osobní život V soukromí se věnovala mnoha dobrodružným a uměleckým koníčkům. Hrála na klarinet, malovala obrazy, lezla po horách, účastnila se expedic do Arktidy a zajímala se o astronomii. Ovládala několik jazyků – ruštinu, francouzštinu, němčinu, italštinu a minimálně jeden jazyka původních obyvatel. Přestože většinu svého výzkumu uskutečnila ve Spojených státech, po celý život si zachovala kanadské občanství.

Reference

Odkazy

Externí odkazy

Kategorie:Kanadští biochemici Kategorie:Kanadské lékařky Kategorie:Kanadské horolezkyně Kategorie:Pedagogové na University of Pittsburgh Kategorie:Absolventi Torontské univerzity Kategorie:Absolventi Chicagské univerzity Kategorie:Narození 20. března Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození v Ontariu Kategorie:Úmrtí v roce 1960 Kategorie:Úmrtí 26. července Kategorie:Úmrtí v Ontariu Kategorie:Ženy