Mikroúvěr (angl. microcredit) nebo také mikropůjčka má formu drobných půjček poskytovaných určitým společenským skupinám, které nejsou dle standardních měřítek posuzované jako solventní, např. nezaměstnaní, důchodci, ženy na mateřské, studenti a chudí podnikatelé. Ti nejsou schopni záruky, nemají stálé zaměstnání a jejich úvěrový profil obecně nesplňuje ani minimální požadavky pro získání tradiční formy úvěru. Mikroúvěr je také součástí mikrofinancování, které se zaměřuje na zajišťování finančních služeb (úvěry, úspory, mikropojištění aj.) velmi chudým lidem.
Mikroúvěr je poměrně nový finanční produkt, který se vyvinul v rozvojových zemích a umožnil extrémně chudým lidem (zejména ženám) provozovat samostatnou výdělečnou činnost, což jim přineslo příjmy, schopnost akumulovat majetek a možnost uniknout z chudoby. Úspěch v mikrofinancích přiměl tradiční poskytovatele úvěrů k tomu, aby adresáty mikroúvěrů posuzovali alespoň jako „pre-solventní“. Mikroúvěry v současné době získávají stále více na oblibě a mnoho (i tradičních) finančních organizací o nich uvažuje jako o zdrojích možného budoucího růstu.
Ohniskem pozornosti mikroúvěrových organizací se celosvětově staly ženy. Důvodem je zjištění, že úvěry poskytované ženám přinášejí častěji užitek celé její rodině, než je tomu u úvěrů poskytovaných mužům. Dále se ukazuje, že pokud ženy zodpovědně zacházejí se získanými prostředky, tak to zvyšuje jejich sociálně-ekonomický status, a to je chápáno jako pozitivní změna v současných genderových vztazích.
Závěr podle Microcredit Summit Campaign: „1,2 miliard lidí žije s méně než jedním dolarem na den. Ženy jsou většinou zodpovědné za výchovu dětí a chudoba má obvykle za následek jejich fyzické a sociální strádání. Na základě mnoha zkušeností ženy ale dobře nesou úvěrová rizika a dokáží investovat ve prospěch živobytí svých rodin. Zároveň ženy těží ze zlepšeného sociálního statusu, kterého dosáhly právě díky schopnosti zajistit rodině příjem.“
Mnoho organizací provádějících mikroúvěrování se zcela zaměřilo na poskytování úvěrů ženám. Mezi ně patří např. Pro Mujer a NamasteDirect nebo česká Electronic Loan Exchange Network (myELEN). Také organizace Grameen Foundation, bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan a Hillary Clintonová při debatách o mikroúvěrech vždy zdůrazňují ženskou část populace.
Podle Jeana-Françoise Jaudona, autora knihy o mikroúvěrech, může být velmi efektivní pro země, které čelí přírodní katastrofě, protože jim umožní poskytnout si odolnou mikroekonomickou strukturu, která se dokáže vyrovnat s mimořádnými situacemi (zemětřesení, cyklón). Říká tomu nouzový mikroúvěr.
Historie Koncept mikroúvěrů se objevil již na začátku 19. století v dílech právního teoretika a abolicionisty (= příslušník hnutí za zrušení otroctví) Lysandera Spoonera, který psal o přínosech drobných půjček pro podnikatelské aktivity chudých lidí jako o způsobu, jak z chudoby uniknout. Podobné náznaky můžeme najít i v některých složkách Marshallova plánu na konci druhé světové války. Oficiálně jsou mikroúvěry spojené se 70. léty 20. století a organizacemi, které tehdy začaly s jejich poskytováním.
Organizace působící v oblasti mikroúvěrů Bangladéšská akademie pro rozvoj venkova Zakladatel Východopákistánské akademie rozvoj venkova (nyní Bangladéšské) dr. Akhter Hameed Khan představil v roce 1959 revoluční myšlenku týkající se mikroúvěrů (mikrofinancování), čímž dal naději miliardám strádajících nebo chudých lidí. Jeho experimentální projekt Comilla Cooperative je považován za vzor mikroúvěrů a iniciativ pro rozvoj venkova v rozvojových zemích. V 80. letech 20. století dr. Khan spustil další projekt Orangi ve slumech v Karachi (Pákistán). Měl mimo jiné pomoci financovat a řídit nízkonákladová zdravotnická zařízení a poskytovat regulované úvěry malým rodinným podnikovým jednotkám.
Opportunity International Al Whittaker v r. 1971 rezignoval na svou funkci prezidenta farmaceutické společnosti Bristol Myers a založil první kancelář Opportunity International ve Washingtonu DC. První úvěr byl poskytnut Carlosi Moreno z Kolumbie za účelem rozšíření jeho obchodu s kořením a čajem. Tehdy začal v Indonésii mikroúvěry poskytovat australský filantrop David Bussau. Tito dva muži se seznámili a zformovali celosvětově známou organizaci Opportunity International, která poskytovala velmi chudým lidem příležitosti pro změnu v jejich životě – vytvářela pracovní místa, pobízela k drobnému podnikání a posilovala společnost jako celek.
ACCION International Organizace nejprve fungovala v oblasti infrastruktury a stavebnictví, ale v r. 1973 začala nabízet i ekonomické příležitostí chudým lidem s cílem zlepšit jejich životní úroveň. Tento program byl poprvé aplikován v brazilském městě Recife (v r. 1973) a zahrnoval poskytování mikroúvěrů lidem, kteří měli zájem začít s podnikáním. Snahou bylo také chránit chudé lidi před vykořisťovatelskými úvěrovými praktikami lichvářů. Úspěch tohoto projektu se dostavil již během prvních 5 let. Bylo poskytnuto 885 úvěrů, které napomohly k vytvoření či upevnění 1386 pracovních pozic, podíl splacených úvěrů byl více než 90 %. ACCION International se rozrostla i do dalších zemí v Jižní a Střední Americe, do USA, Afriky a Indie.
Grameen Bank Ve stejné době, kdy ACCION International odstartovala svůj experiment, začal profesor ekonomie Muhammad Yunus nezávisle na ACCION pracovat na projektu obdobném. V průběhu hladomoru v Bangladéši v r. 1974 Yunus zjistil, že drobné půjčky mohou chudým lidem významně pomoci v přežití, ale tradičně nastavené banky neměly o poskytování malých a navíc rizikových úvěrů zájem. První půjčku v hodnotě 27 USD Yunus poskytnul z vlastních prostředků 42 lidem včetně žen vyrábějících bambusový nábytek, který prodávaly za účelem zajištění svých rodin.
V r. 1976 prof. Yunus založil Grameen Bank, která se specializovala na poskytování mikroúvěrů chudým Bangladéšanům. Od té doby banka vydala na úvěrech více než 5 mld. USD několika milionům dlužníků. Ke konci r. 2005 bylo nesplaceno něco málo přes 4 miliony úvěrů. Aby bylo zajištěno splácení, banka vytvořila systém „vzájemně solidárních skupin dlužníků“. Jde o drobné neformální skupiny, většinu členů tvoří ženy. Tyto skupiny se týdně scházejí za účelem sjednání obchodu se zástupci banky a vzájemně podporují své úsilí v oblasti ekonomické prosperity.
S postupujícím růstem celého systému Grameen Bank vyvinula další typy úvěrů, zejm. na bydlení, rybolov, zavlažovací systémy, rizikovější (spekulativní) kapitál, textilní výrobu a další aktivity.
Grameen 2 je reakcí na několik interních problémů, se kterými se banka potýkala. Hlavní potíž se týkala toho, že splácení úvěrů neprobíhalo tak, jak se očekávalo. Dlužnické skupiny nepořádaly týdenní schůze (šlo buď o organizační neschopnost, nebo prostý bojkot těchto schůzek) a ke splacení úvěrů proto často vůbec nedošlo. Tuto nedobrou situaci ještě více umocnily záplavy, které Bangladéš postihly v r. 1998. Systém Grameen Bank byl ostře kritizován deníkem Wall Street Journal, který banku obvinil ze zamlčování výše zmíněných problémů se splácením úvěrů a také z využívání neodpovídajících nástrojů.
Grameen Bank a jiné podobné finanční organizace s cílem vyřešit tuto situaci upravily své úvěrové balíky; omezily možnost získat „úvěr v nouzi“ a také některý druh spotřebních (podnikatelských) úvěrů, u kterých se často ve snaze tento úvěr získat klientům vyplatilo svou skutečnou životní situaci zakamuflovat.
Úspěch modelu Grameen Bank inspiroval podobné programy v rozvojovém světě a dokonce ve vyspělých zemích jako např. Spojené státy. Mnoho mikroúvěrových projektů se velmi často zaměřuje na ženskou část populace. Téměř 96 % úvěrů poskytnutých Grameen Bank putuje k ženám, u nichž se očekává vyšší pravděpodobnost, že úvěr splatí, a že získané prostředky vynaloží pro potřeby celé rodiny. Původně tento program mezi muži a ženami tolik nerozlišoval, ale statistiky ukázaly, že u žen existuje mnohem nižší riziko nesplacení úvěru. V r. 2006 byl prof. Yunus a jeho projekt Grameen Bank oceněn Nobelovou cenou za mír.
Women's World Banking (WWB) V r. 1976 bylo v New Yorku založeno Women's World Banking (Světové bankovnictví pro ženy). Zakladatelky byly: Ela Bhatt (z Indie), Esther Ocloo (z Ghany) a Michaela Walsh (investiční bankéřka z USA). Ela Bhatt dříve (v r. 1974) založila Mahila SEWA Cooperative Bank a ve WWB působila v letech 1980 – 1998 jako předsedkyně. WWB má na straně klientů asi 23 milionů žen.
Electronic Loan Exchange Network (ELEN) Česká republika nezůstavá pozadu: projekt ELEN je jeden z prvních v Evropě, který umožňuje kapitálu ekonomicky rozvinutých zemí podpořit chudé malopodnikatele v rozvojových zemích prostřednictvím dnešních technologií. Kdokoli může přes portál myELEN financovat vybraného dlužníka, celou skupinu nebo mikrofinanční instituci, která úvěry zprostředkovává. Za celým projektem stojí elitní bankéři a ekonomové, kteří se tímto zapojili do boje proti chudobě.
FINCA International Jde o organizaci v Bolívii, která v 80. letech pokračovala v úspěšném trendu mikroúvěrování. Její zakladatel John Hatch nejdříve působil v několika mezinárodních úvěrových programech a následně začal v Bolívii pracovat v oblasti mikroúvěrů. Zdůrazňoval mimo jiné existenci místních samospráv a svěření odpovědnosti chudým lidem za chod některých programů. Hlásal: „Dejte chudým lidem příležitost a poté jim jděte z cesty!“. Tuto myšlenku nazval „venkovské bankovnictví“ („willage banking“).
Venkovské bankovnictví bylo unikátní v tom, za jak krátkou dobu se realizovalo. Hatch během čtyř týdnů shromáždil tým a následně bylo vytvořeno 280 vesnických bank, které sloužily 14 000 rodin, jimž byly poskytnuty půjčky v celkovém objemu 630 000 USD. Tento program byl ukončen z toho důvodu, že jeho zaštiťovatelé neunesli velké riziko vyplývající z nezaručených úvěrů; nikoliv proto, že by program nebyl úspěšný.
Navzdory tomuto Hatch ve své práci pokračoval. V r. 1985 založil společnost FINCA, která v současnosti funguje v El Salvadoru. FINCA je stejně jako mnoho dalších mikroúvěrových organizací primárně zaměřena na ženy. Hlavní oblastí činnosti je poskytování finančních služeb celosvětově nejchudším podnikatelům, kteří díky tomu mohou vytvořit pracovní místa, získat prostředky a zvýšit svou životní úroveň.
V r. 2005 měla FINCA více než 400 000 klientů, poskytovala drobné úvěry v objemu více než 100 milionů USD, přičemž hodnota úvěrů byla průměrně 360 USD. V současnosti řídí programy ve 21 zemích v Africe, Latinské Americe a Karibiku, východní Evropě a Střední Asii. Ženy představují asi 80 % klientů a objem splacených úvěrů je přibližně 97 %.
Maendeleo Česká nezisková organizace Maendeleo byla založena studenty a absolventy oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2011 působí v jihozápadní Tanzanii, kde v rámci svého projektu Podpora farmaření poskytuje kromě praktických vzdělávacích seminářů také mikropůjčky a motivuje místní zemědělce ke spoření. V současné době je projektem Maendelea podpořena téměř stovka lidí.
Současnost Světová banka odhaduje, že na světě (zejm. v rozvojových zemích) existuje dnes více než 7 000 mikrofinančních institucí, které slouží asi 16 milionům chudých lidí. Experti z CGAP (Poradní skupiny pro pomoc nejchudším) odhadují, že z drobných úvěrů má přínos přes 500 milionů domácností. Jako příklad jsou uváděny Kambodža a Keňa. Asie a oblast Tichomoří představují 83 % z „otevřených účtů“ v rozvojových zemích, což odpovídá asi 17 účtům na 100 osob.
V listopadu 1997 se na Mikroúvěrovém Summitu ve Washingtonu DC sešli zástupci více než 100 zemí s cílem dosáhnout toho, aby do r. 2005 mělo (jubilejních) 100 milionů chudých domácností k dispozici prostředky na samostatnou výdělečnou činnost a přístup k dalším obchodním a finančním službám. Splnění tohoto cíle podpořily mj. velké finanční instituce a hlavy mnoha států.