Supermarine Walrus byl britský létající člun užívaný v druhé světové válce. Jednalo se o tří- až čtyřmístný letoun, který sloužil především k průzkumu, ale stal se zejména známým pro své působení při záchraně sestřelených spojeneckých pilotů nad mořem. Předchůdce letounu Seagull Mk V vzlétl již roku 1933, prototyp Walrusu až v roce 1935. Ve válečném konfliktu sloužil v mnoha ozbrojených silách, například australských, kanadských, egyptských či sovětských. Letoun byl užíván i k civilním účelům.
Jednalo se o jednomotorový dvouplošník s hvězdicovým motorem v tlačném uspořádání umístěným za kabinou mezi dolním a horním křídlem. Trup byl celokovový (Seagull Mk V a Walrus Mk I) nebo dřevěný (Walrus Mk II). Křídla se dala sklopit dozadu podél trupu. Střelci ovládali své kulomety z otevřených stanovišť: jedno na přídi před kabinou a druhé na hřbetě trupu za vrtulí. Kola hlavního podvozku se zatahovala do prohlubní ve spodním křídle, zatímco podvozkové nohy zůstaly nezakryty.
Specifikace vpravo|náhled|Supermarine Walrus Technické údaje Osádka: Rozpětí: 13,97 m Délka: 11,35 m Výška: 4,65 m Plocha křídel: 56,67 m² Hmotnost prázdného stroje: 2223 kg Hmotnost vzletová: 3266 kg Pohonná jednotka: 1× hvězdicový motor Bristol Pegasus VI o výkonu 559 kW
Výkony Maximální rychlost: 217 km/h Dostup: 5210 m Dolet: 966 km
Výzbroj 2–3× kulomet Vickers K ráže 7,7 mm max. 272 kg bomb
Odkazy
Externí odkazy
Supermarine Walrus Mk.II
Kategorie:Britská průzkumná letadla Walrus Kategorie:Obojživelná letadla Kategorie:Létající čluny Kategorie:Dvouplošníky