Nizozemsko (), dříve Nizozemí, někdy neoficiálně a nepřesně Holandsko,Nizozemí je v češtině ještě v poslední třetině 20. století oficiální termín pro „Nizozemsko“. Zejména to platí v historickém kontextu, kdy se Nizozemí vztahovalo na nízko položené území v okolí ústí řek Rýn, Šelda a Máza, které zhruba odpovídá území dnešních tří států Nizozemsko, Belgie a Lucembursko, pro které se dnes vžil nový souhrnný název Benelux. Holandsko je sice běžné neformální označení pro celé Nizozemsko, které pochází od názvu bývalého hrabství Holandsko, které zahrnuje dnešní provincie Severní a Jižní Holandsko, ale je technicky a formálně nesprávné. V hovorové mluvě je označení „Holandsko“ přijatelné, podobně jako označení osoby „Holanďan“ (místo Nizozemec) a jazyka „holandština“ (místo nizozemština). je stát v severozápadní Evropě se zámořskými územími v Karibiku (tzv. karibské Nizozemsko). Je největší ze čtyř zemí tvořících Nizozemské království. Na východě sousedí s Německem, na jihu s Belgií, na severu a západě má pobřeží Severního moře. Námořní hranici sdílí se Spojeným královstvím, Německem a Belgií. Nizozemsko je rovinatá pobřežní země, 26 % území se nachází pod hladinou moře; převládá v něm oceánské podnebí. Nizozemsko se skládá skládá z dvanácti provincií; na ploše asi 42 000 km² žije 18 milionu obyvatel. Bez započítání malých městské států, je po Maltě zemí s druhou nejvyšší hustotou zalidnění v Evropě. Hlavním městem a největším městem je Amsterdam; sídlem vlády, parlamentu a panovníka je Haag; mezi další významná města patří Rotterdam a Utrecht. Přibližně tři čtvrtiny obyvatel této země tvoří Nizozemci, největšími etnickými menšinami jsou Turci, Maročané a Indonésané. Úředním jazykem je nizozemština, v provincii Frísko je vedlejším úředním jazykem západofríština.
V deltách řek na pobřeží Severního moře žijí lidé společně již tisíce let. Většina oblastí pod hladinou moře, známých jako poldery, je výsledkem meliorací, které začaly ve 14. století. Nizozemsko získalo nezávislost na Habsburském Španělsku v roce 1588, kdy se skládalo z několika suverénních států, které se spojily do vlastních konfederací a přeměnily se v republiku Spojených provincií nizozemských. Nizozemsko tak vstoupilo do jedinečné éry politické, ekonomické a kulturní velikosti, která se zařadila mezi nejmocnější a nejvlivnější v Evropě i ve světě; toto období je známé jako nizozemský zlatý věk. V této době jeho obchodní společnosti, Nizozemská východoindická společnost a Nizozemská západoindická společnost, zakládaly kolonie a obchodní stanice po celém světě. Od francouzské éry (1795–1813) je Nizozemsko unitárním státem.
Od roku 1813 nizozemský panovník vládl také dnešní Belgii a Lucembursku a řadě zámořských území (Nizozemské východní Indii, Surinamu a Nizozemským Antilám). Belgie se stala nezávislou v roce 1830 a Lucembursko se od nizozemské koruny odtrhlo v roce 1890. Během první světové války si Nizozemsko uchovalo neutralitu a ve druhé světové válce ho však obsadila německá armáda, stálo to život 200 tisíc civilistů, z poloviny Židů. Po skončení války přišlo Nizozemsko o většinu kolonií včetně Nizozemské východní Indie, nyní Indonésie. Dekolonizací skončily ve 20. století také nizozemské kolonie, jediným pozůstatkem bývalého impéria je šest karibských ostrovů Nizozemských Antil. V roce 1919 Nizozemsko povolilo volební právo ženám a v roce 2001 jako první země legalizovalo manželství osob stejného pohlaví.
Nizozemsko je parlamentní konstituční monarchií s unitárním uspořádáním, zákonodárná moc formálně náleží králi (královně), ale odpovědnost nese předseda vlády jako předseda rady ministrů, zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament. Má velmi vyspělou ekonomiku se smíšeným trhem, podle hrubého domácího produktu na obyvatele je na jedenáctém místě na světě, v indexu lidského rozvoje zaujímá 10. místo. Nizozemská ekonomika se opírá především o velmi rozvinuté zemědělství a zahradnictví, sektor služeb a mezinárodní obchod. Země se dlouhodobě se vyznačuje sociální tolerancí. Jako vyspělá země je Nizozemsko zakládajícím členem Evropské unie, eurozóny, schengenského prostoru, Severoatlantické aliance, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Světové obchodní organizace. Spolu s Belgií a Lucemburskem tvoří Benelux. Je sídlem řady mezivládních organizací, např. Mezinárodního soudního dvora, Mezinárodního trestního soudu, Europolu nebo Organizace pro zákaz chemických zbraní.
Etymologie Název Nederland (česky Nizozemsko) je složen ze slov neder = nízká a land = země. Historický název Nizozemí odpovídá množnému číslu Nederlanden či synonymu Lage Landen (francouzsky Pays-Bas) „dolní země“ ve smyslu „na dolním Rýnu“, který označuje historický region přibližně dnešního Beneluxu. Název Spojené provincie označuje země, které na konci 16. století vyhlásily samostatný stát, předchůdce dnešního Nizozemska, název Holandsko je podle nejvýznamnější provincie Holland. Název Batávská republika zavedený Francouzi je podle germánského kmene Batavů, domnělých předků Nizozemců. Současný název Nederland existuje od roku 1830, kdy se po belgické revoluci odtrhla Belgie.
Dějiny Území dnešního Nizozemska bylo osídleno od poslední doby ledové. V Drenthe byla nalezena pravěká kánoe z doby asi 8000 př. n. l., která je považována za nejstarší loď světa. Zemědělství se dostalo do Nizozemska někdy kolem roku 5000 př. n. l. V pravěku se na území dnešního Nizozemska rozšířily mimo jiné kultura s lineární keramikou, kultura s nálevkovitými poháry a kultura se zvoncovitými poháry. Z té doby pochází i první keramika na tomto území.
Ve starověku se na území dnešního Nizozemska usídlily germánské kmeny (zejm. Batavové, Frísové a Sálští Frankové) a Keltové. Tyto kmeny pak mezi sebou soupeřily o moc. vlevo|náhled|Římská maska nalezená blízko Leidenu|250x250pixelů V roce 58 př. n. l. si oblast podmanil se svými vojsky římský císař Julius Caesar. Římané zde postavili první města a vytvořili provincii Germania Inferior (Dolní Germánie). Hranice římské říše ležela podél Rýna, provincie Dolní Germanie tedy zahrnovala území Nizozemí na západ a jih od Rýnu, naopak na východ od Rýnu byla tzv. svobodná Germánie. Část dnešního nizozemského území spadala i do provincie Gallia Belgica. Římané zde postavili první vojenské pevnosti. Nejdůležitější z nich byl Nijmegen (Ulpia Noviomagus Batavorum) a Utrecht (Trajectum ad Rhenum). V roce 69 propuklo velmi úspěšné povstání Batávů, pod vedením Batáva Julia Civilise. Potlačil ho Vespasianus. náhled|Svatý Willibrord Po rozpadu Západořímské říše vzniklo roku 650 Fríské království, které se ale postupem času, zejména za vlády Chlodvíka, dostalo pod vliv Franské říše. Roku 734 jí bylo plně pohlceno. Spolu s tím přišla christianizace, které svobodní Frísové, zejména král Radbod, předtím velmi tvrdě vzdorovali. Klíčovou roli v ní sehrál Svatý Willibrord, „apoštol Frísů“.
Když byla v roce 843 Verdunskou smlouvou po smrti Ludvíka Pobožného rozdělena Franská říše mezi jeho syny, celé Nizozemí se stalo součástí středního císařského údělu, tj. Lotharingie. Poté, co panovník Lotharingie Lothar II. záhy zemřel na chřipku, byl jeho syn prohlášen Lotharovými bratry a vládci sousedních říší Karlem Holým a Ludvíkem Němcem za nelegitimního dědice a celá Lotharingie byla smlouvou z Meerssenu v roce 870 rozdělena mezi Východofranskou a Západofranskou říši. Nizozemí a zvláště pak severní část zahrnující dnešní Nizozemsko se stala součástí Východofranské říše. náhled|Kaple sv. Mikuláše v Nijmegenu z 11. století, jedna z nejstarších dochovaných staveb v Nizozemsku Přibližně v 10. století došlo k rozdrobení země na jednotlivá knížectví přináležející ke Svaté říši římské (zejm. Holandské hrabství, Henegavské hrabství, Flanderské hrabství, Geldernské vévodství, Brabantské vévodství, Utrechtské knížecí biskupství), ve kterých vznikala města s kvetoucím obchodem a řemesly. Bohatá města si začala od panovníka kupovat určitá privilegia. V praxi to znamenalo, že nejbohatší města se stala kvazi-nezávislými republikami, s vlastními zákony. Nejdůležitějšími z nich byly Bruggy a Antverpy.
V 11. století byla zaznamenána první nizozemsky psaná věta (hebban olla volala nestas bigunnan hinase hic anda thu).
náhled|Holandské hrabství, Brabantské vévodství a další knížectví náležející ke Svaté říši římské roku 1350 V roce 1247 byl zvolen Vilém II. Holandský římským králem. V letech 1249 byla započata výstavba Rytířského sálu Vilémem II. V roce 1256 padl Vilém II. v bitvě u Hoogwoudu v boji proti Frísům a následníkem byl zvolen Floris V. Ten v roce 1275 udělil obyvatelům Amsterdamu privilegium na vybírání mýta. V roce 1288 porazil vévoda brabantský s pomocí kolínského lidu své protivníky u Woeringenu a získal Limbursko.
Státní celek Svobodné Frísko se vyznačoval neobvyklou absencí feudalismu a v kontrastu s ostatními evropskými feudálními státy fungoval jako spolek fríských měst a rodů. Frísko muselo čelit snahám o podmanění ze strany svých sousedů jako bylo Holandsko či Henegavsko, v letech 1256–1422 probíhala frísko-holandská válka.
V roce 1384 zdědil téměř celé Nizozemí burgundský vévoda Filip Smělý. V letech 1433–1477 tím pádem bylo Nizozemí součástí Burgundského vévodství. Když v roce 1477 v bitvě u Nancy, která rozhodla burgundské války, padl burgundský (a také lucemburský, brabantský, geldernský) vévoda Karel Smělý, jeho dědička, Marie Burgundská, se vdala za Maxmiliána I. Habsburského, takže z burgundského dědictví připadlo celé burgundské Nizozemí Habsburkům. Nizozemci však nebyli s vládou Habsburků spokojeni a rozpoutali mnoho povstání. Nejvýznamnější bylo to, které v roce 1488 krvavě potlačil regent Maxmilián I.Buylaert, Frederik, et al. “Urban Militias, Nobles and Mercenaries: The Organization of the Antwerp Army in the Flemish–Brabantine Revolt of the 1480s.” Journal of Medieval Military History: Volume IX: Soldiers, Weapons and Armies in the Fifteenth Century, edited by ANNE CURRY and ADRIAN R. BELL, vol. 9, Boydell & Brewer, Woodbridge, Suffolk; Rochester, NY, 2011, pp. 146–166. JSTOR, www.jstor.org/stable/10.7722/j.cttn345h.12. Accessed 22 Jan. 2021.
Po smrti Marie Burgundské v roce 1482 se vládcem Nizozemí stal její syn Filip I. Sličný. V roce 1496 si vzal Johanu Šílenou, čímž se Habsburkové stali dědici španělského trůnu. Filipův syn Karel V. od roku 1515 zpočátku vládl ještě z Nizozemí, v roce 1516 byl zvolen španělským králem a v roce 1519 císařem . V roce 1533 se v Dillenburgu narodil Vilém Oranžský. V roce 1555, král Karel V. odstoupil ze své funkce a jeho nástupcem se stal Filip II. Ten však roku 1559 natrvalo odjel do Španělska, a Nizozemci tak byli od té doby ovládáni z ciziny, což pro ně bylo velmi ponižující.náhled|Vilém I. Oranžský a „mořští gézové“ vstupují do Leidenu po ukončení půlroční španělské blokády roku 1574
Vláda bigotně katolických španělských Habsburků se stala ještě větším problémem, když se v Nizozemsku začal šířit protestantismus, zejména kalvinismus (klíčovými osobnostmi v této expanzi byli Johannes à Lasco a Guy de Bray). Filip II. odpověděl násilnou rekatolizací. Reakcí bylo povstání nizozemských protestantů. Od roku 1568 probíhaly boje Nizozemců za nezávislost na Španělsku v tzv. osmdesátileté válce. V průběhu Nizozemské revoluce, kterou spustil Vilém I. Oranžský, vznikla v severních oblastech země tzv. Utrechtská unie, na jejímž ustavení měl zásadní podíl Johan van Oldenbarnevelt, a tato unie pak v roce 1581 vyhlásila vznik Spojených provincií nizozemských. Za jejich vládce byl prohlášen Vilém, který je považován za klíčovou osobnost nizozemských dějin a je dosud oslavován i ve státní hymně. I proto, že vyhlášením Spojených provincií začal zlatý věk nizozemských dějin. 17. století je díky němu někdy nazýváno „Nizozemským stoletím“. náhled|Mapa nizozemských kolonií|vlevo vlevo|náhled|Akcie Sjednocené východoindické společnosti z roku 1623, první moderní akcie světa