Nightwish

Nightwish je finská hudební skupina hrající symfonický metal založená v roce 1996 skladatelem a klávesistou Tuomasem Holopainenem. K němu se přidali sopranistka Tarja Turunen, kytarista Emppu Vuorinen a bubeník Jukka Nevalainen a v této sestavě Nightwish u společnosti Spinefarm Records vydali debutové album Angels Fall First (1997). Později se k nim přidal baskytarista Sami Vänskä. Po vydání Oceanborn o rok později skupina pronikla na světový hudební trh, kde si během následujících čtyř až pěti let vybudovala silnou pozici a přešla k vydavatelství Nuclear Blast. Po turné ke třetí desce Wishmaster (2000) byl z Nightwish vyhozen Vänskä, jehož nahradil Marco Hietala. K další změně v sestavě došlo po turné k řadově pátému albu Once (2004), kdy byla Tarja Turunen vypovězena z kapely, a to z důvodu osobních rozepří mezi ní a zbytkem kapely. Její náhradnice, Anette Olzon, ve skupině nevydržela dlouho; pouhých pět let, načež byla roku 2012 nahrazena Floor Jansen. S ní skupina v roce 2015 vydala osmé album Endless Forms Most Beautiful. Na rok 2020 si skupina přichystala album s názvem Human. :||: Nature.

Hudba Nightwish se v jejich historii postupně vyvíjela, zatímco powermetalové motivy převládaly na deskách Oceanborn a Wishmaster, na albu Century Child tento skladatel do své hudby implementoval orchestrální prvky. Ty byly od alba Dark Passion Play (2007) doplněny folkovými motivy. Toto obohacení v jejich hudbě nejvíce propuklo při navázání spolupráce s instrumentalistou Troyem Donockleyem. Ženský vokál ve skladbách doplňuje heavy metalový mužský zpěv Hietaly, na albu Imaginaerum se nepatrně pěvecky zapojil také Donockley. Holopainen se jako textař a skladatel prvně inspiroval fantasy literaturou (například série Dragonlance či Pán prstenů), později dával přednost filmové hudbě či „obyčejným tématům“. Nightwish jsou považováni za průkopníky symfonického metalu. Pomohli tento žánr zpopularizovat, přičemž se jejich tvorbou následně inspirovalo velké množství dalších skupin.

Historie náhled|vpravo|Tarja Turunen v roce 2005|alt=Usmívající se Tarja Tarunen, jež drží mikrofon, během koncertu v roce 2005.

Začátky (1996–1997) Hudební skupina Nightwish byla původně založena jako sólový projekt finského klávesisty a skladatele Tuomase Holopainena. Ten projekt založil v červenci roku 1996 na jednom z ostrovů finského jezera Pyhäjärvi s vizí tvorby atmosférické hudby. K tomu ale potřeboval další nástroje, než jen klávesy, a tak navázal spolupráci s kytaristou Emppu Vuorinenem a zpěvačkou Tarjou Turunen. Pro Turunen byl tento projekt prvním uskupením, ve kterém kdy působila; sám Holopainen dle zpěvačky do první zkoušky vůbec nevěděl, jak zpívá. Navzájem se už ovšem trochu znali ze školy a též díky Holopainenově matce, která Turunen v dětství učila na piano. V sestavě Holopainen, Vuorinen a Turunen vydalo uskupení v roce 1996 demo Nightwish. To obsahovalo tři folkové písně, operní zpěv Turunen ale nakonec přesvědčil Holopainena k přechodu k symfonickému metalu. Právě podle titulní písně, která byla první, jež Holopainen kdy napsal, se skupina pojmenovala. Název skupiny, který jde volně přeložit jako noční přání.

Původní trio tak bylo doplněno o bubeníka Jukku Nevalainena a baskytaristu Samiho Vänsku. Aktivita Nightwish ovšem byla na kratší dobu přerušena, a to kvůli nástupu Holopainena na povinnou vojenskou službu. Právě tam ale začal tento klávesista skládat písně ve velkém a díky tomu vzniklo debutové album Angels Fall First (1997). Holopainen se při skládání textů inspiroval převážně jeho oblíbenou fantasy literaturou; sériemi Dragonlance či Pán prstenů. Tato díla ovšem přímo nepromítal do svých děl, nýbrž mu dle vlastních slov „pomáhaly při tvorbě vlastních příběhů“. Demo nahrávku Angels Fall First skupina odeslala různým vydavatelstvím a nakonec podepsala smlouvu se společností Spinefarm Records. Ta se ovšem rozhodla album vydat v demo podobě; tedy bez profesionální produkce a masteringu. I přesto se deska prodávala, dostala se i do některých oficiálních hitparád a Nightwish odehráli své první koncerty. Po prvním z nich se Holopainen rozhodl ukončit studia na univerzitě biologie a plně se začal věnovat hudbě.

Vstup na světový trh (1998–1999) O rok později přišel Holopainen s dalšími devíti skladbami, které skupina vydala v prosinci 1998 na albu Oceanborn. Oproti předchozí desce nastal velký hudební posun; skladby jsou hrané v rychlejším tempu, je kladen větší důraz na melodii a objevují se powermetalové prvky. Velký vliv na tuto změnu měla finská skupina Stratovarius a její album Visions (1997). Nightwish s albem sklidili velký úspěch, kromě umístění na pátém místě ve finské hitparádě Suomen virallinen lista se Oceanborn dostalo také na prodejní pulty v dalších zemích světa. Později bylo v rodné zemi skupiny oceněno zlatou deskou. V rámci podpory desky se Nightwish zúčastnili svého prvního evropského turné, během něhož vystupovali jako podpora skupiny Rage.

Krize ve skupině a příchod Marca Hietaly (2000–2001) náhled|vlevo|Marco Hietala na festivalu Tuska Open Air 2013|alt=Marco Hietala zpívající do mikrofonu na stojanu během vystoupení na festivalu Tuska Open Air 2013. Na začátku roku 2000 začali Nightwish ve studiu s nahráváním třetího řadového alba. Celý proces byl krátkodobě přerušen účastí ve finském kole hudební soutěže Eurovize, kde skupina zahrála novou skladbu „Sleepwalker“ z připravované desky. Přestože Nightwish vyhráli hlasování diváků, porota se jako finského reprezentanta rozhodla vybral písničkářku Ninu Åström. Kapela poté pokračovala v nahrávání alba. Dle Turunen ale ve studiu bylo „napětí a stres“, především kvůli ponorkové nemoci. Celá deska, která dostala název Wishmaster a vyšla v květnu 2000, zpěvačce přijde „temná a děsivá“, a to jak hudebně tak textově. Album ale i přesto bylo fanoušky vyhledávané; ve Finsku se dostalo na první místo v žebříčku prodejnosti a v německé hitparádě Media Control Charts na pozici dvacátou první.

Skupina se dále těšila rostoucí popularitě a v návaznosti na vydání alba absolvovala své první světové turné; v Evropě jako headliner. Během něj kapela vystupovala téměř po celý zbytek roku 2000 a první polovinu roku dalšího. Došlo také na vydání EP Over the Hills and Far Away (červen 2001) obsahujícího kromě titulního coveru na skladbu Garyho Moora další tři vlastní písně kapely. Holopainen se dostal do krize; skupina tehdy neměla manažera, o vše se staral Holopainen a bubeník Jukka Nevalainen. Zároveň dále houstly vztahy mezi členy. Od myšlenky rozpustit Nightwish nakonec Holopainena odradil zpěvák Tony Kakko ze skupiny Sonata Arctica během jejich společného výletu do finského Laponska. Holopainen z kapely následně požádal o odchod Samiho Vänsku a rozhodl se management předat do rukou Ewa Pohjoly, tehdejšího zaměstnance Spinefarm Records. Jako náhrada byl na post baskytaristy přijat Marco Hietala, který se také ujal mužského vokálu.

Z evropského turné k desce Wishmaster bylo na koncertu v městě Tampere natočeno živé DVD From Wishes to Eternity, které bylo vydáno pouze ve Finsku v limitované edici 10 000 kusů. Wishmaster také bylo po třech týdnech prodejích ve Finsku oceněno zlatou deskou. Německý časopis Rock Hard zvolil desku albem měsíce, čímž ji zařadil před Brave New World, v té době nové album skupiny Iron Maiden.

náhled|vpravo|Jukka Nevalainen na festivalu Tuska Open Air 2013|alt=Jukka Nevalainen sedící za bicí soupravou a hrající na ni během vystoupení na festivalu Tuska Open Air 2013.

Century Child (2002–2003) V roce 2002 skupina vydala čtvrté studiové album Century Child. Novinkou byla spolupráce se symfonickým orchestrem. Holopainen sice dle vlastních slov mohl většinu zvuků dostat ze syntezátoru, chtěl si ale vyzkoušet práci se skutečným uskupením; osloven byl tedy městský orchestr z Joensuu, jenž se podílel na několika skladbách.

Century Child se hned dvě hodiny po vydání stalo ve Finsku zlaté a za dva týdny bylo oceněno také platinovou deskou. Nightwish se také začali probojovávat na přední příčky v hitparádách různých evropských zemích, například páté místo v Německu, patnácté v rakouské Ö3 Austria Top 40 a devatenácté v Norsku. Na vydání alba navázalo turné World Tour of the Century probíhající během let 2002 a 2003, které kromě letních festivalů zahrnovalo také samostatná vystoupení v Evropě a Americe. Po skončení turné bylo vydáno DVD End of Innocence, jež kromě několika sestřihů z koncertů obsahuje hlavně zpovědi Holopainena a Nevalainena. Poprvé se tak na veřejnost dostaly zákulisní informace o problémech v kapele.

Once a Konec jedné éry (2004-2005) náhled|vpravo|Anette Olzon během vystoupení v roce 2008|alt=Zpěvačka Anette Olzon opírající se o mikrofon a jeho stojan během vystoupení v roce 2008. Po skončení turné začal Holopainen postupně pracovat na nové desce a skupina v únoru 2004 podepsala smlouvu s vydavatelstvím Nuclear Blast, načež krátce poté oznámila vydání alba Once. To bylo na trh uvedeno v červnu téhož roku. Se skupinou opět spolupracoval orchestr, tentokrát šlo ale o Londýnský filharmonický orchestr. Orchestr a sbory jsou zde monumentální a dle slov Tuomase měli k dispozici 18 sboristů a stále to nestačilo. Velké zapracování se dostalo na zpěv Tarjy Turunen kde dostaly prostor i přirozenější polohy.

Deska se umístila na první příčce v několika hitparádách po Evropě; ve Finsku, Německu a Norsku. Dále obsadila přední příčky také ve švédském žebříčku Sverigetopplistan (3. místo), ve švýcarské Schweizer Hitparade (4. místo), v Rakousku (4. místo) či ve francouzské IFPI (9. místo). Album se také v Německu stalo platinové, ve Finsku trojplatinové a v Řecku zlaté. Celkově se ho prodalo něco kolem milionu kusů. K podpoře alba skupina absolvovala světové turné, které bylo zakončeno v říjnu 2005 ve vyprodané hale Hartwall Arena. To byl také poslední koncert s Nightwish pro Turunen, která byla po vystoupení zbytkem kapely vyhozena formou otevřeného dopisu.

Hlavním problémem rozrůstajícím se mezi Turunen a zbytkem kapely, byl její manžel Marcel Cabulim, kterého si vzala v roce 2003 a který zároveň působil jako manažer skupiny pro Jižní Ameriku.Ollila, s. 123 Ten podle Holopainena změnil její charakter a udělal z ní jiného člověka, což postupně zhoršovalo jejich vzájemný vztah a dle skladatele to začalo být „opravdu špatné“ na konci roku 2004. Turunen dle vyjádření skupiny nechtěla podnikat dlouhá koncertní turné či vystupovat v malých sálech. Také údajně prohlásila, že další album s Nightwish bude její poslední. Turunen poté na otevřený dopis reagovala vlastním prohlášením, kde uvedla, že jí manžel „dopomohl k tomu, aby byl její hlas slyšet“. Zároveň ale nijak nereagovala na Holopainenovy věty ohledně nechuti koncertovat či odchodu z kapely.

Odchod zpěvačky způsobil ve skupině vynucenou pauzu, během které začal Holopainen pracovat na nové studiové desce a také bylo vydáno DVD End of an Era, zachycující koncert v Hartwall Areně. Ostatní členové skupiny se mezitím věnovali vlastním projektům a kapelám a  Marco Hietala do toho také pomáhal Holopainenovi s tvorbou nového alba. Jako nová zpěvačka byla vybrána Anette Olzon, její identita byla ovšem tajena až do vydání prvního singlu z nového alba. Nová deska Dark Passion Play byla nakonec vydána na podzim roku 2007 u Nuclear Blast. S příchodem Olzon se vytratily operní rejstříky a její zpěv byl spíše rockovější. Textově jde přitom o nejtemnější album v dosavadní historii skupiny, a to zejména kvůli událostem v letech předchozích.