Hlodavci (Rodentia), z lat. rōdēns, hlodat, hryzat, jsou zdaleka nejpočetnější řád z celé třídy savců. Většinou jde o menší živočichy. Jejich charakteristickým rysem je tvar a uspořádání zubů. Přední řezáky jsou přeměněny v hlodáky; špičáky chybí úplně. Hlodáky mají přední stranu pokrytou tvrdou sklovinou a zadní stranu mnohem měkčí zubovinou. Díky většímu obrušování měkčí zadní části si zuby udržují stále ostrou hranu. Celý řád čítá přes 2500 žijících druhů.
Většina hlodavců je býložravá. Největším žijícím zástupcem je kapybara.
Podmínky úspěchu Úspěch řádu podmínily tři hlavní faktory. Prvním je skutečnost, že ačkoli hlavní evoluční diverzifikace savců probíhala v eocénu (před 34 až 56 miliony let), jedna z čeledí hlodavců – Muridae – se objevila až v pliocénu (před 5 miliony let) a je tedy ještě relativně mladá. Se svými již více než 1000 druhy tato čeleď ještě stále zvyšuje svoji genetickou diverzitu. Během svého vývoje také zůstala poměrně nespecializována. Za druhé jsou hlodavci poměrně drobní. Většina z nich váží méně než 150 g, i když je známa řada výjimek, např. morče, které může vážit až 1800 g a raritu tvoří kapybara, která váží až 85 kg. Malá tělesná velikost jim poskytuje příležitost využít širokou škálu mikrobiotopů. Za třetí jsou mnozí hlodavci mimořádně plodní. Krátká doba březosti, velké vrhy a časté rozmnožování jsou charakteristiky umožňující přežít v nepříznivých podmínkách a rychle využít příznivých. Kombinace evoluční přizpůsobivosti, malých tělesných rozměrů a vysoké reprodukce umožnila, aby poměrně neveliké strukturální a funkční změny postačovaly k vzniku záplavy současných druhů.
Evoluce První hlodavci se objevili před 56 miliony lety v období paleocénu. Nejstarší fosílie pocházejí z Laurasie. Koncem eocénu se hlodavci dostali do Afriky. Později, ještě před spojením Amerik se hlodavci dostali také do Jižní Ameriky (morčatovití) a později také do Austrálie. Největším známým hlodavcem všech dob je rod Josephoartigasia z období pliocénu, zvířata byla dlouhá tři metry, vysoká 1,5 metru a vážila až 2600 kg.Russell K. Engelman (2022). Resizing the largest known extinct rodents (Caviomorpha: Dinomyidae, Neoepiblemidae) using occipital condyle width. Royal Society Open Science. 9 (6): doi: https://doi.org/10.1098/rsos.220370 Patřila mezi morčatovité a žila v Jižní Americe.
Taxonomie Hlodavci se podle posledních poznatků dělí do 33 čeledí seskupených do pěti podřádů, navíc členěných do dvou infrařádů a dvou nadčeledí:
řád Rodentia – hlodavci
podřád Sciuromorpha – veverkočelistní čeleď Aplodontiidae – bobruškovití čeleď Sciuridae – veverkovití čeleď Gliridae (synonymum Myoxidae) – plchovití
podřád Castorimorpha čeleď Castoridae – bobrovití čeleď Heteromyidae – pytloušovití čeleď Geomyidae – pytlonošovití
podřád Myomorpha – myšovci nadčeleď Dipodoidea čeleď Dipodidae – tarbíkovití nadčeleď Muroidea čeleď Platacanthomyidae (ostnoplši) čeleď Spalacidae – slepcovití čeleď Calomyscidae (křečíci) čeleď Cricetidae – křečci praví čeleď Nesomyidae (některé krysy, myši a křečci vyčlenění z čeledi Muridae) čeleď Muridae – myšovití
podřád Anomaluromorpha čeleď Anomaluridae – šupinatkovití čeleď Pedetidae – noháčovití
podřád Hystricomorpha – dikobrazočelistní infrařád Ctenodactylomorphi čeleď Ctenodactylidae – gundovití infrařád Hystricognathi čeleď Bathyergidae – rypošovití čeleď Hystricidae – dikobrazovití čeleď Petromuridae – skalní krysy čeleď Thryonomyidae – řekomyšovití čeleď Erethizontidae – urzonovití čeleď Chinchillidae – činčilovití čeleď Dinomyidae – pakaranovití čeleď Caviidae – morčatovití čeleď Dasyproctidae – agutiovití čeleď Cuniculidae – pakovití čeleď Ctenomyidae – tukotukovití čeleď Octodontidae – osmákovití čeleď Abrocomidae – činčilákovití čeleď Echimyidae – korovití čeleď Myocastoridae – nutriovití čeleď Capromyidae – hutiovití čeleď †Heptaxodontidae – velehutiovití
Základy systematiky hlodavců Fylogeneze hlodavců je velmi složitá, což je dáno zejména jejich rychlou evolucí, komplikující přesné stanovení fylogenetických vztahů. Dělení na základě morfologických dat není úplně přesné, nicméně základní dělení se odvíjí podle polohy angulárního výběžku na dolní čelisti (mandibule). Takto můžeme hlodavce rozdělit na sciurognátní (veverkočelistní) a hystrikognátní (dikobrazočelistní).
Dalším důležitým morfologickým znakem je utvoření komplexu žvýkacího svalu. Existují čtyři typy – protogomorfní, myomorfní, sciuromorfní a hystrikomorfní. Tyto dvě charakteristiky se mohou vzájemně různě kombinovat, napříkla rypošovití jsou hystrikognáti s protrogomorfním uspořádáním žvýkacího svalu.
Odkazy Reference
Literatura ASHER, Robert J.; SMITH, Martin R.; RANKIN, Aime and EMRY, Robert J. Congruence, fossils and the evolutionary tree of rodents and lagomorphs. Royal Society Open Science. 2019, vol. 6, issue 7, s. 190387. doi: http://dx.doi.org/10.1098/rsos.190387 Dostupné z: https://royalsocietypublishing.org/doi/10.1098/rsos.190387 ŠKALOUD, Vojtěch. Obdivuhodná zvířata. V., Hlodavci a lichokopytníci. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 2025. 350 s. ISBN 978-80-11-06264-4. VERHOEF, Esther. Králíci a hlodavci: praktická encyklopedie. Z nizozemštiny přel. Petra Martínková. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2013. 320 s. ISBN 978-80-255-0721-6.
Film Hlodavci. Svět zvířat III. Austrálie. 2023. 55 min. Hlodavci v akci (TV film). Německo 2017. V orig. Rat Race. 50 min.
Externí odkazy
Kategorie:Placentálové