Román Vojna a mír (rusky Война и мир / Vojna i mir, napsáno v letech 1863–1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, hlavní dílo ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého (1828–1910), jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle Pierra-Josepha Proudhona.
Popisuje Napoleonovo tažení do Ruska a vliv Napoleonovy éry na ruskou společnost a zdejší absolutistickou carskou vládu skrz příběhy pěti ruských aristokratických rodin.
Časové období jednotlivých dílů rok 1805, bitva u Slavkova 1806-1811 1812, bitva u Borodina, Napoleon v Moskvě 1812-1813, Napoleonova porážka Epilog: do r. 1820
Filmové adaptace 1956 – War and Peace, USA, režie King Vidor, hrají: Audrey Hepburnová, Henry Fonda, Mel Ferrer aj. (208 min., film) 1965–1968 – Vojna i mir I.-IV., SSSR, režie Sergej Bondarčuk, hrají Ljudmila Saveljevová, Sergej Bondarčuk, Vjačeslav Tichonov aj. (511 min., čtyři samostatné filmy, televizní sestřih) 1972 – War and Peace, Velká Británie, režie John Davies, hrají Morag Hood, Anthony Hopkins, Alan Dobie aj. (754 min., dvacetidílný televizní seriál BBC) 2007 – War and Peace, It/Fr/Něm/Ru/Pol, režie Robert Dornhelm, Brendan Donnison, hrají Clémence Poésy, Alexander Beyer, Alessio Boni aj. (480 min., televizní seriál) 2016 – War and Peace, Velká Británie, režie Tom Harper, hrají: Paul Dano, James Norton, Lily James aj. (380 min., šestidílný televizní seriál BBC)
Jiné adaptace Sergej Prokofjev – opera Vojna i mir (1941–1952)
Dave Malloy – muzikál Natasha, Pierre, and The Great Comet of 1812 (2012 off-Broadway, 2016–2017 Broadway Theatre)
Obsah románové epopeje
Pět hlavních dějových a tematických linií románu vysoká petrohradská společnost (kníže Kuragin, jeho děti Hippolyt, Anatol a Hélène, Boris Drubeckoj, Dolochov…) „vážní pracovníci vládnoucího řádu“ (Andrej Bolkonskij, jeho otec kníže Nikolaj Andrejevič, jeho sestra Marija…) Pierre Bezuchov rodina Rostovových (hrabě Rostov, jeho žena, děti Nikolaj, Věra, Nataša a Péťa, neteř Soňa…) „Rusko lidové“ – vývoj celého kolektivu, bojovníci za svobodu Ruska
V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. náhled|Lev Nikolajevič Tolstoj ve vojenské uniformě, rok 1856.
I. díl
Část první (kap. I – XXV) Rok 1805. Večírek u Anny Pavlovny Schererové v Petrohradě. Setkání přátel Pierra Bezuchova a knížete Andreje Bolkonského. Revolučně založený levoboček Pierre se zastává Napoleona, čímž způsobí ve společnosti skandál. Kníže Kuragin si stěžuje na své syny Hippolyta a Anatola. Je zde i jeho krásná dcera Hélène (Jelena) a také Bolkonského těhotná žena Líza. Anna Pavlovna dohazuje Bolkonského sestru Marii Kuraginovu synovi Anatolovi. Kněžna Drubecká žádá Kuragina, aby se přimluvil za jejího syna Borise u cara. Po večírku je Pierre u Bolkonských. Rozepře mezi Andrejem a Lízou (Lisou) kvůli válce. Andrej radí Pierrovi, aby se nikdy neženil a aby se přestal stýkat s Kuraginovými, což mu Pierre slibuje. Ale slib nedodrží – ještě tu noc jede k Anatolovi, kam byl pozván – mezi hejsky, výtržníky a opilce.
Oslava svátku matky a dcery u Rostovových v Moskvě. Je zde i kněžna Drubecká – za jejího syna Borise, který u Rostovů vyrůstal, se dle slibu přimluvil Kuragin u cara a Boris se stal u gardy praporčíkem, nebyl však už vybrán jako pobočník Kutuzova (tím je Andrej Bolkonskij). Drubecká mluví o Pierrovi – jeho otec hrabě Bezuchov umírá. Pierre je však nelegitimním synem. Hlavním dědicem je Kuragin (starý Bezuchov má jen samé nemanželské syny). Nicméně jeho miláček Pierre bude bezpochyby boháčem. Vypráví však, jak nevhodně se Pierre choval u Schererové a také potom ve společnosti Anatola a jeho přítele Dolochova – ten byl degradován a Pierra poslali do Moskvy – a za Anatola ututlal skandál jeho otec (tropili si žerty ze strážníka ještě tu noc, kdy k Anatolovi přišel Pierre od Bolkonských). Do armády nejde jen Boris Drubeckoj, ale dobrovolně i Nikolaj Rostov, do něhož je zakoukaná neteř Rostovových Soňa (15 let), která u nich žije. Nataše Rostovové je nyní 13 let a má ráda Borise. Její starší sestrou je Věra. Nejmladší syn Rostovových je Petruša, Péťa. Boris slibuje Nataše, že za čtyři roky požádá o její ruku. Kněžna Drubecká si stěžuje své přítelkyni hraběnce Rostovové na svou bídu kvůli jakémusi procesu a jak se musí ponižovat a doprošovat, aby pro milovaného syna Borise dosáhla svého. Doufá, že jeho kmotr, starý Bezuchov, mu něco odkáže. Chce teď jet za ním. U Bezuchovů se setká s knížetem Vasilijem Kuraginem. Ten není rád, že ji vidí, hned se bojí o dědictví. Starý Bezuchov už nemá naději. Boris jde pozvat Pierra na oběd k Rostovovým. Pierre je skutečně v Moskvě – historka o skandálu je pravdivá. Umírajícího otce ale ještě neviděl – otec ho nedal zavolat. O starého Bezuchova pečují tři kněžny Kuraginovy, sestřenice Pierra. Boris s ním nahlas mluví o tom, že všichni čekají, komu hrabě odkáže svůj obrovský majetek. Po návratu Drubecké jí dá hraběnka Natálie Rostovová peníze na Borisovu uniformu.
Slavnostní oběd u Rostovových, spousta hostů. Hovory o válce, která byla právě vyhlášena. Soňa si naříká Nataše – bojí se, že si nikdy nebude moci vzít Nikolaje, protože jsou bratranec a sestřenice. Mezitím dá hrabě Bezuchov zavolat pro Pierra. Doprovází ho Drubecká, aby mu pomohla a především ochránila své zájmy. Kuragin a tři kněžny mají strach o závěť – zřejmě nakonec všechno zdědí Pierre. Drubecká a nejstarší kněžna se přetahují o skříňku s listinami. Hrabě je mrtev a z Pierra se stává boháč. Nic však nechápe – všechny ty tahanice o majetek apod. Drubecká ho zapřísahá, aby nezapomněl splnit otcovo přání – totiž pomoci jí a Borisovi. Lysé Hory – venkovské panství knížete Bolkonského. Přísný, ale činorodý kníže zde žije s nepříliš hezkou dcerou Marií, kterou trápí svými nároky. Také zde bydlí vychovatelka slečna Bourienne. Očekávají příjezd Andreje a Lízy. Marija dostane dopis z Moskvy od dávné přítelkyně Julie Karaginové (kvůli níž žárlila Soňa na Nikolaje Rostova). Ta jí píše, že Pierre dědil, byl uznán za právoplatného syna a stal se hrabětem Bezuchovem a všichni hned k němu jinak shlížejí, zvláště matky s dcerami na vdávání. I Julii teď považují za možnou nevěstu. Píše také, že chtějí Marii provdat za Anatola Kuragina (nebo o tom aspoň mluví). Přijede Andrej s Lízou, která je těhotná. Druhý den odjíždí Andrej k armádě a Líza zde má zůstat. Hovoří s otcem o Bonapartovi. Rozloučení a Andrejův odjezd.
Část druhá (kap. I – XXI) náhled|Nataša Rostovová od Jelizavety Böhmové Říjen 1805, ruské ležení u rakouského Braunau. Mezi vojáky je i degradovaný Dolochov. Generál Kutuzov jede na přehlídku. V jeho suitě je i Andrej Bolkonskij jako jeho pobočník. Ke Kutuzovovi dorazí raněný rakouský generál Mack, který se vzdal u Ulmu Bonapartovi. Andrej sestavuje zprávu, proč se Rusové dosud nepřidali k Rakušanům. Bolkonského druh, důstojník Něsvickij. Vtipálek husarský kornet Žerkov. Druhý pobočník Kozlovskij. Nikolaj Rostov slouží jako kadet u husarského pluku, tábořícího 2 míle od Braunau, v německé vesnici Salzenecku. Velitelem eskadrony je rytmistr Vaska Děnisov. K husarům se vrací Žerkov se zprávou o Mackovi. Přijde rozkaz vyrazit nazítří na pochod. Kutuzov ustoupil k Vídni. Potyčka s Francouzi u mostu na Enži. Rusové ustupují po proudu Dunaje. Dvůr se z ohrožené Vídně přestěhoval do Brna. Konec října. Andrej je poslán jako kurýr do Brna. Je zklamán, protože je přijat pouze ministrem války. Ubytuje se u ruského diplomata Bilibina. Andrejovy zprávy o jednom vítězství (bitva u Kremže) nejsou přijaty s takovým nadšením, jak si představoval. Dozví se, že Vídeň už je obsazena Francouzi a že Napoleon sídlí v Schönbrunnu. U Bilibina se Andrej setká s Hippolytem Kuraginem. Po audienci u císaře Františka se Andrej dozví, že Francouzi táhnou na Brno. Všichni v Brně balí. Andrej odjíždí zpět k armádě. Kutuzov ustupuje ke Znojmu od Kremže, Napoleon táhne z Vídně na Znojmo. Kutuzov a Murat uzavřou příměří, ale Napoleon to Muratovi zakáže. Andrej odjede k Bagrationovu pluku, kde se právě schyluje k bitvě po onom příměří. Objíždí rozestavená ruská vojska. Zpět u knížete Bagrationa v Grundu. Bitva u Schöngrabenu. Nikolaj Rostov je zraněn, málem zajat, ale podaří se mu uprchnout. Schöngraben je zapálen. Andrej jede k Tušinovi s rozkazem k ústupu. Rusové ustupují. Na jednom děle se veze raněný kadet Rostov. Dolochov zajal francouzského plukovníka a byl také zraněn. Ústup. Oběd u Bagrationa. Dorazí Tušin, který ztratil dvě děla. Andrej se ho zastane a tvrdí, že děla byla zničena a že za úspěch dne vděčí právě Tušinovi. Rostov leží raněn a lituje, že se dal na vojnu. „Druhý den Francouzi útok neopakovali a zbytek Bagrationova oddílu se připojil ke Kutuzovově armádě.“
Část třetí (kap. I – XIX) K zbohatlému Pierrovi se všichni rázem chovají jinak, s úctou. Kníže Kuragin ho chce oženit se svou krásnou dcerou Héléne, v čemž mu na večírku v Petrohradě, kam Pierre opět odjel z Moskvy, pomáhá Schererová. Pierra Héléne přitahuje, i když zároveň cítí podivný strach. Díky knížeti je zařazen do diplomatického sboru. Po dalším večírku – a Pierrově dlouhém a bolestném váhání – je rozhodnuto. Za další měsíc a půl je Pierre už ženatý a usadí se v opraveném domě hrabat Bezuchovových v Petrohradě. Kníže Kuragin se vypraví na ves k Bolkonským, aby požádal o ruku Marii pro svého syna Anatola. Starý kníže Bolkonskij jím však pohrdá, od dcery se nechce odloučit, ale dává jí svobodu volby. Nehezká Marija Anatola nezaujme, zato její společnice Amelie Bourienne ano. Marii však krásný Anatol okouzlí a už je rozhodnuta provdat se za něj. Kníže si dobře všimne, jak Anatol kouká po Amelii, nikoli po Marii, což dceři také řekne. Marija tomu nevěří, ale pak, právě když si má definitivně rozmyslet svou odpověď, přistihne Anatola a Amelii v objetí. Pak oznámí, že se provdat nechce, že chce zůstat s otcem. Kníže se zlobí, ale ve skutečnosti je rád – chce být s dcerou a Kuraginovými pohrdá. Marija se rozhodne být šťastná štěstím Amelie – necítí nenávist, chce jí pomoci. Rostovovi dostanou dopis od zraněného Nikolaje. Byl povýšen na důstojníka. Listopad. Kutuzovova armáda táboří u Olomouce. Rostovovi poslali dopis a peníze pro Nikolaje přes Drubeckou Borisovi. Nikolaj odjel k Borisovi, aby si je u něj vyzvedl. Setká se zde s Bergem, zřejmě snoubencem své sestry Věry. Později sem přijede Andrej Bolkonskij. Přehlídka ruského vojska před carem Alexandrem a císařem Františkem. Boris se vypraví k Andreji do Olomouce, aby mu pomohl stát se pobočníkem. Andrej rád pomáhá mladým lidem. Zavede Borise ke knížeti Dolgorukovovi, který právě zvítězil nad opatrným Kutuzovem – válečná rada totiž rozhodla zaútočit proti Napoleonovi a na nic dál nečekat. Dolgorukov slíbí, že pomůže, ale je dosti zaneprázdněn. Schyluje se k bitvě u Slavkova – k „bitvě tří císařů“. Rusové dobudou Vyškov a zajmou francouzskou eskadronu. Rostov se setká s císařem, jedoucím k přednímu voji. Car se ubytuje ve Vyškově a odmítne schůzku s Napoleonem. Kutuzov si myslí, že bitvu prohraje. Andreji se nelíbí schválený plán bitvy, ale Dolgorukov ho nevnímá.