Kvilda () je obec v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Nachází se na území Národního parku Šumava, šestnáct kilometrů jihozápadně od Vimperka. S nadmořskou výškou 1 065 metrů se podle polohy obecního úřadu, pošty a kostela jedná o nejvýše položenou obec v Česku. Nachází se pět kilometrů od pramenů Teplé Vltavy, v místech, kde do ní zleva ústí Kvildský potok. Území obce leží na česko-německé státní hranici. Na turistické stezce Bučina – Finsterau je určené místo pro přechod do Německa. Žije zde obyvatel.
Historie Vznik názvu a počátky osidlování První dřevaři se v této lokalitě usazovali od konce 15. nebo začátkem 16. století. Je však možné, že hledači zlata se zde (alespoň sezónně) usazovali již dříve. Název Kvilda v souvislosti s pojmenováním zdejšího lesního hvozdu je však doložen už v roce 1345. Nejpravděpodobněji vesnici založili osadníci v 16. století, neboť vůbec první písemná zmínka o Kvildě (jako o trvale osídlené obci) pochází z roku 1569. Koncem 18. století zde i v okolí Kvildy začínaly vznikat hamry a sklárny. Dalšími impulsy k rozvoji Kvildy byly větrné a po nich následující kůrovcové kalamity, které se zde odehrály ve druhé polovině 19. století.
První polovina 20. století V roce 1938 Kvilda byla v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k Německé říši (žilo zde 1128 obyvatel).
Po druhé světové válce Historické události v první polovině 20. století zásadním způsobem přitlumily rozvoj obce. Celou situaci ještě zhoršil i odsun velké většiny místních obyvatel po skončení druhé světové války a následný vznik pohraničního pásma v sousedství intravilánu obce.
Po sametové revoluci Zrušení střeženého pohraničního pásma a volný pohyb obyvatelstva i na bavorskou stranu Německa po sametové revoluci (po roce 1989) akceleroval rozvoj obce. V roce 1994 byla v Kvildě definitivně ukončena existence dvoutřídní základní školy. Od roku 2015 zažívá obec nebývale bouřlivý vývoj. Kvilda je především celoročním turistickým centrem s řadou penzionů i soukromých chalup sloužících k zimní i letní rekreaci.
Přírodní poměry Katastrální výměra Kvildy činí 45,17 km². Na západě katastr obce sousedí s katastrem obce Modrava, na severozápadě je sousední obcí Horská Kvilda, na východě Nové Hutě a Borová Lada a na jihu je sousedním územím Národní park Bavorský les.
V kvildském správním území, které celé náleží do národního parku Šumava, je vyhlášeno celkem pět maloplošných zvláště chráněných území; poblíž silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou leží Jezerní slať a dále jsou to: Kvilda – Pod políčky, Olšinka, Tetřevská slať a Vltavské stráně. Přírodní památka Pramen Vltavy byla roku 2017 zrušena.
Nejvýše položeným bodem území obce je vrchol Černé hory (1 316 metrů), z šumavských třináctistovek leží na kvildském katastru ještě Stráž. Naopak nejníže položeným bodem obce je hladina Teplé Vltavy pod Františkovem s 947 m.
Kvildské tisícovky Kvilda leží uprostřed šumavských plání. Okolí Kvildy lemuje kruh hor. Součástí obce je severozápadně situovaná hora Lapka (1 172 metrů) na jejímž (k obci přivráceném) svahu je lyžařská sjezdovka. vlevo|náhled|Meteorologická stanice.Perla Na západě se zvedá vrch Tetřev (1 260 metrů) (místními obyvateli je využíván k předpovídání počasí: „je-li jeho hlava v mrací, srážky Kvildu neminou“) a jihozápadně Čertův vrch (1 245 metrů). Na jihu se zdvihají dvě příhraniční třináctistovky: Černá hora (1 316 metrů) (v jejím vrchovišti pramení řeka Vltava) a Stráž (1 308 metrů) a jedenáctistovka Gabreta (1 149 metrů). Jihovýchodu dominuje mohutný Stolový hřbet s párem dvanáctistovek: Stolovou horou (1 256 metrů) a Vysokým stolcem (1 252 metrů), na který plynule navazuje o sto metrů nižší Stanová hora (1 160 metrů). Kruh na severovýchodě uzavírá vrch Orel (1 181 metrů).
Meteorologická měření na Kvildsku Od ledna 1999 spolupracuje informační středisko Národního parku Šumava s Českým hydrometeorologickým ústavem v Českých Budějovicích. Měření se zde ale prováděla již během druhé světové války. Po odsunu německého obyvatelstva v něm pokračoval od roku 1946 pan Emanuel Sláma s chotí. Stejně jako v předchozích letech se zaznamenávají denní úhrny srážek a celková výška sněhové pokrývky. Jednou týdně se eviduje i vodní hodnota celkové sněhové pokrývky. Kromě toho provádí od roku 1985 na Jezerní slati pan Antonín Vojvodík měření denních teplot. náhled|vpravo|Sjezdovky u Kvildy
Přehled vybraných údajů na Kvildsku Teplotní údaje jsou porovnávané v rozmezí let 1986 až 2010, srážkové údaje jsou porovnávány v rozmezí let 1961 až 2010, průměrný roční úhrn srážek je určován za léta 1981 až 2010 a průměrné hodnoty mrazových a ledových dnů pak za roky 1990 až 2010. Průměrná teplota na Jezerní slati činí 2 °C; minimální denní teplota -41,6 °C byla naměřena dne 30. ledna 1987 na Jezerní slati; maximální denní teplota 31,3 °C byla naměřena v červenci 2005 na Jezerní slati; roční maximální úhrn srážek činil 1538 mm v roce 1995 na Kvildě; roční minimální úhrn srážek činil 700 milimetrů v roce 1971 na Kvildě; průměrný roční úhrn srážek na Kvildě byl 1 165 milimetrů; denní maximální úhrn srážek byl zaznamenán dne 15. června 1969 na Kvildě (hodnota 103 milimetrů); maximální výška sněhu 225 centimetrů byla zjištěna na Kvildě v březnu 1988; průměrný počet mrazových dnů na Horské Kvildě byl 224.
Obyvatelstvo náhled|241x241pixelů|Adam a Eva v ráji. (Podmalba na skle – Kvilda, 19. století)
Jako první byla osídlena vlastní („centrální“) Kvilda. Později v souvislosti s rozvojem hamrů a skláren vznikly části obce Hamerské Domky, Svatý Jan a Hraběcí Huť. Nejmladší osídlení je v částech obce Lesní Chalupy a Vilémov. Počet místních obyvatel kulminoval ve druhé polovině 19. století a potom s několika dílčími výkyvy (v roce 1900 a v roce 1920) zvolna jejich počet klesal.
Významný pokles počtu obyvatel způsobil odsun německého obyvatelstva po skončení druhé světové války a následné nedostatečné dosídlování osadníky z vnitrozemí. To bylo příčinou úplného zániku osídlení v částech obce Hraběcí Huť a Lesní Chalupy. Až do konce 50. let dvacátého století přicházeli noví osadníci, díky nimž se počet obyvatel mírně navyšoval. Zhruba od šedesátých let dvacátého století ale počet obyvatel zvolna klesal. V roce 2011 byl počet obyvatel mnohem nižší než v minulosti, hustota obyvatel v okrajových částech obce byla nižší na rozdíl od středu obce Kvilda, kde byla hustota obyvatel naopak vyšší než v minulosti. K 11. listopadu 2025 bylo v obci Kvilda evidováno k trvalému pobytu 121 osob.
Obecní správa a politika Obec Bučina byla 16. února 1952 připojena k obci Kvilda. K 1. lednu 1955 je obec / osada Bučina vedena jako zaniklá.
Místní části Bučina Františkov Hraběcí Huť Kvilda Vydří Most
Vilémov Vilémov je část obce Kvilda. Nachází se na levém břehu Teplé Vltavy, v jihovýchodní části Kvildy, asi 800 metrů vzdušnou čarou od kostela svatého Štěpána (střed obce). Vilémov se rozkládá v nadmořské výšce přibližně 1 050 metrů a je situován zhruba na jižním úpatí jedné z kvildských tisícovek (vrch Orel 1 182 metrů). Vilémov patří k nejzachovalejším částem obce, nachází se zde tzv. hamerské domky – ukázka šumavské lidové architektury.
Hamerské Domky Hamerské Domky jsou místní část vsi Kvilda. Nachází se na pravém břehu Teplé Vltavy, v jižní části Kvildy, asi 600 metrů vzdušnou čarou od kostela svatého Štěpána (střed obce). Hamerské Domky se rozkládají v nadmořské výšce přibližně 1 050 metrů a nacházejí se v pomyslném trojúhelníku tvořeném dvěma silnicemi: silnicí Kvilda – Borová Lada a silnicí Kvilda – Bučina.
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. listopadu 1999.
Společnost Školství Lyžařská škola
Kultura a turismus Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny náhled|vpravo|Součástí expozice kvildského muzea je i motiv historické podoby místní školy.|208x208px
V prvním poschodí budovy obecního úřadu, v prostorách někdejší školy v centru Kvildy, je umístěno malé místní muzeum, oficiálně pojmenované Stálá expozice historie Kvildy a Bučiny. Muzeum je přístupno ve stanovených hodinách celoročně.
Součástí expozice jsou jak dobové předměty, tak i velmi bohatá písemná a obrazová dokumentace, zahrnující historické katastrální mapy, pohlednice, fotografie a kopie dalších dokumentů, jako je například listina ze 14. století nebo mapa Zlaté stezky z roku 1736.
Vystavené exponáty byly zapůjčeny z různých zdrojů – z regionálních muzeí v Kašperských Horách, Sušici, Vimperku či Netolicích, z okresních archívů v Prachaticích a Klatovech, z vlastivědné sbírky v bavorské obci Mauth a od soukromých osob. Výtvarné řešení expozice a instalace muzea realizovala výtvarnice Zuzana Jonová.
Galerie Kvilda V podkroví budovy obecního úřadu (v poschodí nad malým místním muzeem se Stálou expozicí historie Kvildy a Bučiny) se nachází Galerie Kvilda. Tento výstavní prostor vznikl v letech 2014 až 2015 a to v rámci projektu „Česko–německé kulturní akce na Kvildě a ve Finsterau“ (za podpory fondu pro regionální rozvoj Evropské unie – Cíl 3 Česká republika – Svobodný stát Bavorsko 2007–2013). V Galerii Kvilda se krátkodobě vystavují různá umělecká díla (obvykle fotografie nebo obrazy) tematicky související se šumavským regionem, jeho historií, lidmi a přírodou.
Infocentrum Národního parku Šumava
Hlavním tématem expozice kvildského informačního střediska Národního parku Šumava je horský les a život v něm. V prvním poschodí budovy se nachází přednáškový sál a knihovna, v níž je návštěvníkům k dispozici veřejný internet. Prostory jsou bezbariérové. V prostorách infocentra jsou nabízeny propagační a informační materiály. V době letní a zimní zvýšené návštěvnosti středisko pořádá speciální programy pro veřejnost, včetně vycházek do okolí.
Návštěvnické centrum Národního parku Šumava Národní park Šumava má v Kvildě návštěvnické centrum, které je věnováno jelenovitým a rysovi ostrovidovi. U tohoto centra je rozsáhlé parkoviště. Venkovní součástí návštěvnického centra je jelení a rysí výběh. Je umožněn průchod jelením výběhem (rozloha cca 9 hektarů), a to jen s průvodcem. Mimo to je zde naučný okruh.
Pamětihodnosti Kostel svatého Štěpána
Uprostřed vesnice stojí kamenný novogotický kostel svatého Štěpána, vybudovaný v letech 1892–1894. Podobně jako mnohé šumavské chalupy je kamenné zdivo kostela obloženo šindelem, aby bylo lépe chráněno před nepřízní zdejšího počasí. Šindelem byl rovněž obložen původní dřevěný kostel z roku 1765, zasvěcený Nalezení těla svatého Štěpána. Tento kostel byl však spolu s dalšími 18 domy a místní školou zničen velkým požárem v roce 1889.
Hřbitov a jeho historie
Zároveň s původním kostelem byl na přilehlém prostranství zřízen i hřbitov. Profese veterinárního lékaře přiváděla MVDr. Ivana Prokopa (* 1943) často na Kvildu. V roce 1974 v této lokalitě pořídil sérii fotografií kvildského hřbitova ještě před rozhodnutím o jeho likvidaci. V roce 1976 byl z rozhodnutí tehdejších úřadů tento historický hřbitov odsouzen k zániku a v roce 1978 pak zcela zlikvidován. Kovové kříže a další části hrobů byly prodány do sběrných surovin, náhrobní kameny byly odvezeny do nepřístupného pohraničního pásma v prostoru Hraběcí Huti. Až na jaře 2004 byly tyto náhrobky přivezeny zpět do Kvildy a opět složeny v areálu bývalého hřbitova. V roce 2008 zde vzniklo pietní místo a byl zde instalován pomník. Již několik let usilují obyvatelé Kvildy o obnovení hřbitova.
Sklárny a jejich historie Zřízení prvních sklářských hutí mělo pro šumavskou krajinu kolem Kvildy zásadní důsledky. Byli to řemeslně zdatní skláři a zcestovalí, světaznalí obchodníci, kteří objevili potenciál nevyužitých pustin Šumavy: lesy plné dřeva, horniny bohaté na křemen a horské potoky celoročně oplývající vodou.