Jaderná elektrárna Temelín (ETEM, v Česku též ETE, dříve také JETE nebo JET), je elektrárna s největším instalovaným výkonem v Česku, jedna ze dvou českých jaderných elektráren. Stojí v katastru obce Temelín v Jihočeském kraji, v okrese České Budějovice. V bezprostřední blízkosti elektrárny stojí renesanční zámeček Vysoký hrádek, který slouží jako Informační centrum Jaderné elektrárny Temelín. V objektu se kromě expozice o historii a fungování elektrárny nachází také kinosál nebo mlžná komora zachycující a demonstrující radioaktivní záření α a β. Ředitelem jaderné elektrárny byl od září 2017 do prosince 2025 Jan Kruml. Od 1. ledna 2026 jej plánovaně nahradil Petr Měšťan.
Jde o druhou postavenou jadernou elektrárnu v Česku. Výhledově se v Československu rovněž počítalo se stavbou Jaderné elektrárny Blahutovice (zkratka EBLA) na severní Moravě, Jaderné elektrárny Tetov (zkratka JETO) ve středních Čechách, Jaderné elektrárny Kecerovce na východním Slovensku a v delším časovém horizontu i se stavbou jaderné elektrárny označované jako ESEV (elektrárna severní Čechy), která měla nahradit dosluhující uhelné elektrárny.
Investiční záměr byl vydán roku 1979 a stavět se začalo v roce 1987. První elektřina byla vyrobena 21. prosince 2000. Zkušební provoz prvního bloku začal 10. června 2002, druhého bloku 18. dubna 2003. Po listopadu 1989 nebylo jisté, zda se bude ve stavbě vůbec pokračovat. Až v březnu 1993 schválila první vláda Václava Klause definitivně dostavbu elektrárny s tím, že oproti původnímu plánu (4 bloky, 4 reaktory) se postaví jaderné bloky jen dva s termíny uvedení do provozu 1996 a 1997. Přes období nejistot a zpoždění, byla elektrárna postavena podle modernizovaného projektu a v červenci 2000 bylo zavezeno palivo do reaktoru.
Teploty hluboko pod nulou (cca −10 °C a níže) zvyšují výkon ETE. Nominální elektrický výkon temelínského bloku je 1086 MWe, ale při nízkých teplotách přesahuje i 1100 MWe. Výkon stoupá díky nižší teplotě vody v nejaderném (chladícím) okruhu.
Aktuální data o výrobě el. energie ETE má k roku 2026 v provozu dva jaderné reaktory. Výkon reaktoru po dostavbě byl 981 MW, v roce 2026 po několikanásobné rekonstrukci a optimalizaci má každý reaktor výkon 1086 MWe. K prosinci 2025 se jedná o elektrárnu s nejvyšším instalovaným výkon v Česku a zároveň nejvyšší reálnou produkcí elektrické energie. Roční bezemisní produkce elektrárny kryje dlouhodobě pětinu spotřeby elektrické energie v Česku.
V roce 2023 vyrobila ETE 16,08 TWh elektrické energie. V roce 2025 to bylo 17,38 TWh a byl tak překonán dosavadní rekord z roku 2017, kdy byla výroba 16,48 TWh.
Za prvních dvacet let provozu vyrobila Jaderná elektrárna Temelín 254 miliónů MWh elektřiny, což odpovídá téměř čtvrtině spotřeby celé České republiky. Roční produkcí Temelín ušetří přibližně 12 miliónů tun CO2, které by vznikly při výrobě v uhelných elektrárnách.
Spotřeba elektřiny v zimě je v Česku obecně o 40 % vyšší než v létě. Jsou-li teploty navíc pod nulou, rozdíl se ještě prohlubuje. S každým stupněm pod nulou roste spotřeba elektrické energie o 0,5 %, tato závislost platí přibližně do −10 °C. náhled|Jaderná elektrárna Temelín v záři zapadajícího Slunce Elektrárna Temelín se nachází v Jihočeském kraji asi 5 km jižně od města Týn nad Vltavou a 24 km severně od Českých Budějovic u obce Temelín v místech, kde stála vesnice Temelínec. Je vzdálena přibližně 45 až 50 km od hranic s Německem a Rakouskem.
Nadmořská výška Temelína je asi 500 m nad mořem. Vltava je vzdálená přibližně 5 km směrem na východ. Elektrárna se nachází na pozemku o rozloze 143 ha (z toho 123 ha je oploceno), který patří společnosti ČEZ. Na pozemku je dost místa i pro případné dostavění elektrárny. Jde konkrétně o parcelu č. 180/1 na katastrálním území Křtěnov, parcelu č. 1053/1 na k.ú. Březí u Týna nad Vltavou, a parcelu parcela č. 1044/3. v k. ú. Temelínec.
Lokalita Temelína byla pro výstavbu jaderné elektrárny vybrána na základě řady bezpečnostních, technických i ekonomických kritérií. Blízkost Vltavy a vodního díla Hněvkovice zajišťuje dostatek vody pro chlazení, díky poměrně vysoké nadmořské výšce však elektrárna nemůže být ohrožena povodní.
Z ekonomického a energetického hlediska je důležité umístění na jihu státu. Uhelné elektrárny se nacházejí poblíž ložisek uhlí v severních Čechách a ve Slezsku, umístění elektrárny na jihu tak usnadňuje a zlevňuje přenos elektřiny (to je i jeden z důvodů umístění JE Dukovany na jižní Moravu).
Temelín leží z geologického hlediska na moldanubickém hřbetu, který je do jisté míry pokračováním Lišovského prahu, oblasti v seizmicky klidné a geologicky stabilní, na skalním podloží a mimo geologické zlomy.
Jižní Čechy obecně i okolí Temelína jsou v porovnání s průměrem i jinými oblastmi Česka řídce zalidněny a okolí Temelína je z velké části zalesněno. I přes relativně nižší hustotu zalidnění však kvůli výstavbě elektrárny bylo zbouráno šest obcí.anotace k bakalářské práci Ekonomické, sociální a environmentální dopady výstavby a provozu Jaderné elektrárny Temelín na Jihočeský kraj V souvislosti s výstavbou Vodního díla Hněvkovice, které primárně slouží jako zdroj technologické vody pro elektrárnu, pak byly zbourány Jaroslavice, Buzkov, část Purkarce a dvě samoty.
Pásmo havarijní připravenosti bylo SÚJB už 5. srpna 1997 stanoveno na 13 km (v určitých místech sahá ještě o trochu dál). Zóna havarijního plánování je rozdělena na vnitřní a vnější část. Vnitřní část, do které patří mj. Dříteň, Temelín, Týn nad Vltavou, Všemyslice tvoří kruh o poloměru 5 km. Vnější část, do které patří mj. Albrechtice nad Vltavou, Dívčice, Mydlovary, Olešník, Protivín, Zliv, tvoří kruh o poloměru 13 km.
Koncem března 2022 byl v ETE vyčleněn prostor pro výstavbu prvního malého modulárního reaktoru v Česku.
Historie
Počátky V polovině 70. let československá vláda oznámila svůj záměr využívat v každé další jaderné elektrárně po Jaslovských Bohunicích A1 reaktory sovětské konstrukce, přičemž byla žádoucí účast českého průmyslu na výrobě komponentů. V jižních Čechách byly jako možné lokality zvažovány Malovice, Temelín a Dubenec. Průzkumy prováděla inženýrská organizace Terplan. Dubenec byl však vhodný pouze ke stavbě dvou reaktorů a Malovice byly geologicky nestabilní. Rozhodnutí o výstavbě této elektrárny bylo potvrzeno již v roce 1978. Elektrárna byla původně plánována v lokalitě Malovice, mimo jiné kvůli její blízkosti k úpravně uranové rudy Mydlovary. Rakousko bylo o plánech osobně informováno československým premiérem Lubomírem Štrougalem v roce 1977. Mimo jiné bylo informováno, že kolem jaderné elektrárny bude zřízena tříkilometrová bezpečnostní zóna, ve které nebudou smět žít žádní lidé, protože to vyžadoval plánovaný projekt reaktoru VVER-1000, který do té doby v Československu nebyl použit. V lednu 1979 navštívila rakouská delegace projekční kancelář Energoprojekt Praha, hlavního projektanta jaderné elektrárny, aby si s návrhem prohlédla na vlastní oči. Samotný model reaktoru byl považován za robustní, ale na rozdíl od předchozích modelů reaktorů měl velmi vysoké radioaktivní emise. Rakousko proto považovalo za znepokojivé, že se elektrárna bude nacházet tak blízko rakouských hranic.
Již v roce 1979 byly v lokalitě Temelín prováděny geologické průzkumy, zejména v oblasti obcí Březí, Křtěnov a Temelínec. Přibližně ve stejnou dobu se na rakouské straně vytvořil první odpor vůči elektrárně, ale ten neměl žádný účinek, protože se nezdálo, že by překonal železnou oponu. Dne 23. října 1980 svolal Lidový výbor a jeho funkcionáři občanskou schůzi v Temelíně, kde bylo oznámeno, že jaderná elektrárna bude postavena poblíž Temelína místo v Malovicích.
Blok 1 a 2 V listopadu 1981 podepsaly Československo a Sovětský svaz rámcovou dohodu o spolupráci při výstavbě čtyř plánovaných bloků. To umožnilo českým firmám dodávat důležité komponenty elektrárny samy, stejně jako tomu bylo u jiných jaderných elektráren. První dva bloky byly však objednány samostatně. Organizaci staveniště a plánování měl provést Sovětský svaz, zatímco tlakové nádoby reaktorů a další hlavní komponenty měla vyrobit a dodat Škoda. Celou konvenční část elektrárny, včetně systémů chladicí vody, navrhla společnost Energoprojekt Praha. Škoda uvedla, že první tlakovou nádobu bude schopna dodat nejdříve v roce 1987. Přípravné práce v lokalitě začaly v létě 1983.
Během roku 1984 se práce a plánované zahájení výstavby elektrárny zpozdily o devět měsíců poté, co Energoprojekt Praha nepředložil na staveniště příslušné stavební plány. To znamenalo, že Energoprojekt Praha dokončil plánování prvních dvou bloků až v roce 1985. Tehdy mohl proběhnout i proces územního plánování jaderné elektrárny.
Po černobylské katastrofě došlo poprvé k přeshraničním protestům. 2. června 1986 zorganizovalo 48 studentů z Rakouska akci s názvem „Minuta dvanáct“, během níž v Československu a Maďarsku distribuovali letáky proti plánované výstavbě jaderných elektráren v Rakousku a v Temelíně. Tyto letáky obsahovaly v příslušném rodném jazyce žádost o pokračování v kampani proti výstavbě jaderných elektráren.
Výstavba V roce 1983 se předpokládalo, že stavební práce mohly začít již v roce 1984. První publikace opakovaně zmiňují, že první blok byl již ve výstavbě 2. května 1985. V té době však pro elektrárnu neexistovalo stavební povolení. Ve skutečnosti výstavba obou bloků oficiálně začala 1. února 1987. Součástí toho bylo i zahájení výstavby všech pomocných budov elektrárny. Do roku 1989 provedli českoslovenští odborníci různé změny v konstrukčních specifikacích elektrárny, například místo sovětské turbíny byla použita turbína Škoda. Ve špičce bylo na staveništi až 5 000 pracovníků, kteří byli sváženi asi 150 autobusy. Kvůli vytíženosti pozemních komunikací byly České energetické závody (později roce 1992 zkráceně ČEZ) pověřeny jejich dodatečnou údržbou.náhled|Budovy ETE|vlevoV roce 1988 byla dokončena první z původně plánovaných osmi chladicích věží.
V červnu 1989 došlo na staveništi jaderné elektrárny k zmatku. Andreas Wabl, předseda Strany zelených v rakouském parlamentu, cestoval do Temelína s dalšími lidmi, aby demonstroval přímo na místě. Vedení jaderné elektrárny si ale Wabla a jeho příznivce spletlo s delegací rakouské firmy Voest, která měla být v jaderné elektrárně přijata ve stejnou dobu, ačkoli Voest dříve jakékoli zapojení do výstavby elektrárny popírala.
V důsledku sametové revoluce v roce 1989 nové politické vedení v roce 1990 výstavbu jaderné elektrárny na krátký čas zcela zastavilo. Jedním z důvodů byl mimo jiné problém s financováním, stejně jako v případě třetí československé jaderné elektrárny v Mochovcích, ale také nově obnovené hnutí zelených v Československu. Vzhledem k tomu, že ceny elektřiny byly hluboko pod úrovní, při které by byla výstavba nových elektráren zisková, zisk nebyl dostatečně velký na to, aby amortizoval náklady. V důsledku toho nový parlament poskytl státní pomoc Temelínu a Mochovcům na uhrazení největších dluhů, ale požadoval, aby tyto částky byly urychleně splaceny. Zadruhé, nová československá vláda chtěla privatizovat státního dodavatele energie České energetické závody. Se získáním dalších úvěrů na oba bloky se však vyskytly problémy, a proto byla privatizace odložena. Práce se v březnu pomalu obnovily, ale pouze v určitých oblastech. Vzhledem k tomu, že výstavba závodu probíhala před plánovaným termínem, mohla si československá vláda tento pomalý postup dovolit.