Česká fonetická transkripce je transkripce určena Čechům, kteří jsou se zvukovým systémem češtiny seznámeni. V takovém případě se aplikují určitá zjednodušení, avšak ta stále musí splňovat požadavky transkripční soustavy. Zároveň by jakékoli zjednodušení nemělo popírat fonetickou realitu. Pro mezinárodní srovnávání se ve fonetice a fonologii využívá Mezinárodní fonetická abeceda (tj. IPA) navrhnutá Mezinárodní fonetickou asociací. Česká transkripce by s IPA neměla být v konfliktu. Není proto vhodné trvat na předválečných tradičních zápisech, ve kterých docházelo k nevhodnému zaznamenávání neznělosti či slabikotvornosti souhlásek.V české transkripci přetrvává tato diakritika [r̥] jako znak pro slabikotvornost, ovšem IPA tu samou diakritiku využívá pro zápis neznělosti, proto se doporučuje využívat kolmici [r̩]. Další problematické jevy jsou uvedeny níže.
Vokály V případě zápisu vokálů lze zjednodušovat pouze v případě e-ových. Pokud transkripce není využita k účelům mezinárodní komparace, může se využít zápis [e] a [eː] namísto [ɛ] a [ɛː] v přepisu dle IPA. Jestliže chceme, aby transkripční zápis odpovídal současné výslovnosti češtiny, lze zjednodušit zápis i-ových vokálů. Jak potvrdily výzkumy (např. Skarnitzl, 2012), krátké [ɪ] se kvalitativně odlišuje od svého dlouhého protějšku [iː]. Přepis [i–iː] proto alespoň pro standardní češtinu není vhodný, ačkoli jej mnoho jazykovědců stále využívá. Ve většině moravských dialektů kontrast mezi i-ovými vokály spočívá pouze v trvání a přepisuje se [i]–[iː].
Porovnání IPA Českátranskripce IPA Českátranskripce IPA Českátranskripce Krátké samohlásky Dlouhé samohlásky Diftongy ɪ ɪ iː iː ɛ e ɛː eː ɛ͡u e͡u a a aː aː a͡u a͡u o o oː oː o͡u o͡u u u uː uː
Konsonanty K větší míře zjednodušení dochází u konsonantů. Děje se tak především u těch, které v ortografickém zápisu obsahují diakritiku. Lze tedy při transkripci napsat ť, ď, š, ž, č, d͡ž, ň, ř či ř̥. Dle IPA zůstane nadále [ŋ], jako velární varianta fonému /n/, a [ɣ], jako znělá varianta /x/. Komplikovanější situace je u znaků [ʒ] a [ǯ], které byly kdysi využívány českou transkripční soustavou pro zápis znělé varianty /c č/. Z dnešního pohledu však využívání těchto znaků není zcela transparentní, jelikož v IPA je [ʒ] užívání pro foném /ž/. Pro znělé /c č/ je vhodnější využít zápis [d͡z d͡ž]. Také se objevují případy, kdy uživatelé zapíší foném /x/ jeho ortografickým zápisem, tedy ch. Tento zápis však neodpovídá požadavkům, kterým mají transkripční soustavy odpovídat, a považuje se nesprávný.
Porovnání
IPA Českátranskripce IPA Českátranskripce IPA Českátranskripce IPA Českátranskripce IPA Českátranskripce Explozivy Nazály Frikativy Afrikáty Aproximanty p p m m f f t͡s c j j b b ɱ ɱ v v d͡z d͡z Laterálníaproximanty t t n n s s t͡ʃ č l l d d ɲ ň z z d͡ʒ d͡ž Vibranty c ť ŋ ŋ ʃ š r r ɟ ď ʒ ž Frikativnívibranty k k x x r̝ ř ɡ ɡ ɣ ɣ r̝̊ ř̥ ɦ h
Reference
Literatura
Související články Mezinárodní fonetická asociace Mezinárodní fonetická abeceda Transkripce (fonetika)
Externí odkazy Česká fonetická transkripce na webu FÚ FF UK Dvojí i v české výslovnosti na webu Naše řeč
Kategorie:Fonetika