Iljušin Il-86 (V kódu NATO "Camber") byl sovětský proudový dopravní letoun. Jednalo se o první širokotrupý letoun sovětské konstrukce, schopný přepravy 234–350 cestujících (2 uličky, 3-3-3 sedadla vedle sebe). Jeho vývoj byl zahájen roku 1971 a první prototyp stroje vzlétl 22. prosince 1976, sériově se začal letoun vyrábět v roce následujícím. Il-86 měl sice v té době už zastaralé motory, byl v provozu hlučný a trpěl nízkým doletem, byl to však poměrně spolehlivý a bezpečný stroj s jediným fatálním incidentem,Havarie letu RA 86060 (28. 7. 2002) za téměř 30 let dopravního provozu. Jeho nástupcem měl být Il-96, který však vzhledem ke změněným politickým podmínkám po rozpadu Sovětského svazu nedoznal velkého rozšíření.

Stroje používal převážně Aeroflot a později aerolinky postsovětských republik. Vyvezeny byly pouze tři letouny. V provozu se stroj přes jisté neduhy osvědčil jako bezpečný a spolehlivý s jedinou fatální nehodou se 14 oběťmi za třicet let přepravy cestujících, na rozdíl od jiných sovětských letounů. Letoun měl poměrně nízký podvozek a tři výklopná schodiště pro nástup a výstup cestujících, takže nebyl závislý na letištní obsluze schůdky.

V 80. letech býval tento letoun nasazován i na lince Moskva – Praha a zpět. Díky velkorysému řešení prostoru mezi sedadly, možnosti odložit zimní oblečení v šatně, přes kterou se do letounu nastupovalo a díky dalším detailům, bylo cestování v tomto letounu na svou dobu a poměry východního bloku poměrně pohodlné.

Celkem bylo vyrobeno 106 kusů Il-86. K začátku roku 2012 zůstaly ve službě pouze čtyři Il-86 – všechny u ruského letectva.

V březnu 2022 oznámila ruská letecká společnost S7 Airlines, že do provozu znovu zavede 3 kusy Il-86, přestavěné z nákladní zpět na pasažérskou verzi.

Služba Civilní provoz náhled| Il-86 - výstup cestujících náhled|| Il-86 společnosti Pulkovo Zahajovací let z Moskvy do Taškentu se uskutečnil 26. prosince 1980, avšak pravidelný provoz byl zahájen až po 1. únoru 1981. Aeroflot nejprve nasadil Il-86 na vytížené vnitrostátní linky. Zahraniční lety do východní Evropy začaly v červnu 1981. Spojení do větších měst západní Evropy byla zahájena zimním letovým řádem od října téhož roku.Vul'fov, A., „Широкофюзельжные ИЛы,“ [„The Widebody ILs“] Гражданская авиация [Grazhdanskaya aviatsiya] magazine, No 1, 2002 Následovaly charterové lety do evropských destinací, přičemž jako poslední byly zavedeny spoje na vysoce vytížených středně- a dálkových trasách v rámci Sovětského svazu.

Ačkoli byl Il-86 dopravní letoun středního doletu, od roku 1982 jej Aeroflot nasazoval do pravidelného provozu z Moskvy do Havany přes Shannon a Gander, „snad s omezeným užitečným zatížením nebo s dodatečným dotankováním.“Flight International October 15, 1983 Další pravidelné dálkové linky provozované tímto typem směřovaly do Buenos Aires, Montevideo a Limy, dále do Rio de Janeiro a São Paulo, všechny přes Sal na Kapverdách.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 vznikly v 15 nástupnických republikách národní letecké společnosti. Letouny Il-86 sloužící u správ (tzv. „ředitelství“) Aeroflotu v těchto státech přešly k jejich aeroliniím a mnoho z nich bylo prodáno. Od dubna 2002 zakázala Evropská unie, USA a velká část zbytku světa provoz hlučnějších letadel, včetně Il-86. 23. října 2006 uvedl zástupce generálního ředitele Aeroflotu Igor Desjatničenko, že Il-86 má být vyřazen z provozu počínaje 15. listopadem téhož roku, neboť byl nasazován pouze dva až tři měsíce v letní sezóně.

Vojenský provoz Díky vestavěným schodům a nákladovým prostorům v dolní palubě se očekávalo, že Il-86 bude široce využíván jako transportní letoun pro přepravu personálu u sovětského letectva: „Širokotrupý Il-86 může sloužit nejen jako transportní letoun pro přepravu vojska … ale může se v budoucnu stát také základem pro letoun velení a řízení určený k letecké koordinaci sil Varšavské smlouvy.“Robinson A., Soviet Air Power, Bison, London, 1985

Ve skutečnosti byly čtyři draky (výr. č. 042, 043, 046 a 048, nesoucí kvazicivilní registrace SSSR-86146, -7, -8 a -9) dodány 8. letecké divizi zvláštního určení na letecké základně Čkalovskij u Moskvy. Tyto stroje jsou různě označovány jako Il-80, Il-82, Il-87 nebo Il-86VKP (rusky „ВКП“ – „воздушный командный пост“; přepis „vozdušnij komandnyj post“, znamenající „letecké velitelské stanoviště“). Tato verze nese kódové označení NATO Maxdome.

Nehody a incidenty K srpnu 2013 je známo, že Il-86 byl zapojen nejméně do 10 incidentů, včetně 4 případů ztráty draku (hull loss), s celkovým počtem 23 obětí, které nesouvisely s cestujícími. Během provozu s cestujícími nebyl Il-86 zapojen do žádné smrtelné nehody.

Následují významné zaznamenané bezpečnostní události zahrnující Il-86: K neznámému datu v roce 1980 došlo u letounu s registrací SSSR-86004 (výrobní číslo 51483200002 [„002“]) k požáru motoru č. 4 při vzletu z letiště Vnukovo během přejímacího zkušebního letu; posádka nejprve omylem vypnula motor č. 1, poté motor č. 4, avšak po provedení obratu o 180° bezpečně přistála na dráze, než z níž vzlétla. Bez obětí. Vyšetřování tohoto požáru vedlo k úpravě motoru.Vul'fov, ibid. V roce 1984 bylo u letounu SSSR-86011 (v. č. 009) zjištěno poškození ocasní části způsobené dotykem se zemí při přistání v Simferopolu., ibid. Bez obětí. 8. března 1994 byl letoun RA-86119 (v. č. 087), zaparkovaný na letišti Dillí, zasažen troskami havarujícího letounu Sahara India Boeing 737 (VT-SIA), řízeného žákem; oba letouny byly zničeny. Všichni čtyři členové posádky Boeingu 737 zahynuli. Dva zaměstnanci Aeroflotu a ruský pozemní technik zahynuli uvnitř Il-86 v důsledku požáru a jeden pracovník letiště byl zabit na zemi. V roce 1998 bylo u letounu RA-86080 (v. č. 051) zjištěno nadměrné namáhání konstrukce, s největší pravděpodobností v důsledku nedávného tvrdého přistání, a opravy byly s ohledem na blížící se vyřazení shledány neúčelnými. Bez obětí; letoun byl rozebrán na letišti Šeremetěvo v roce 2001. 1. května 2000 došlo u letounu RA-86113 (v. č. 081) k zjevnému selhání motoru a požáru při vzletu ze Soči. Posádka provedla bezpečné přistání s překročenou přistávací hmotností. Indikace poruchy a požáru se ukázaly jako falešné. Bez obětí. 26. srpna 2000 zaznamenal letoun RA-86066 (v. č. 033) selhání a požár motoru č. 2 krátce po vzletu z Moskvy-Šeremetěva na letu do Barcelony. Posádka přistála na opačné dráze bez dalších komplikací. Bez obětí. 21. září 2001 provedl letoun RA-86074 (v. č. 041), operující jako let Aeroflot 521, přistání na břicho na letišti v Dubaji po letu z Moskvy, poté co posádka kvůli vysokému pracovnímu zatížení při přiblížení vypnula výstrahu blízkosti země a následně opomněla vysunout podvozek; bez obětí; letoun byl odepsán. 28. července 2002 havaroval letoun Pulkovo Aviation Enterprise let 9560 RA-86060 (v. č. 027) krátce po vzletu z Moskvy na pozičním letu do Petrohradu. Přepínač trimu na řídicí páce způsobil samovolné přetrimování vodorovné ocasní plochy, rychlý přechod do těžkého vyvážení na přídi a následný střemhlavý pád. Zahynuli čtyři členové letové posádky, dva pracovníci pozemní obsluhy a deset členů palubního personálu, což z této nehody činí nejtragičtější leteckou havárii zahrnující Il-86. Dva zranění přeživší byli členové palubního personálu."А есть ли у нас в ГА бардак?" ["Je u nás v civilním letectví skutečně chaos?"] "О результатах расследования авиационного происшествия с самолетом Ил-86 RA-86060 28 июля 2002 года" ["O výsledcích vyšetřování letecké nehody letounu Il-86 RA-86060 dne 28. července 2002"]

Po moskevské havárii v červenci 2002 Mezistátní letecký výbor MAK odebral Il-86 osvědčení letové způsobilosti a typ byl dočasně uzemněn. Osvědčení bylo postupně obnoveno do začátku roku 2003. Nehoda přiměla egyptské úřady pro civilní letectví pokusit se zakázat lety Il-86 do Egypta. V důsledku pokračujících jednání však do roku 2007 tento záměr vyšuměl a intenzivní provoz Il-86 na linkách do Egypta a z Egypta pokračoval.

Specifikace +SpecifikaceBekhtir V. P., ibid. Posádka 3–4 v pilotní kabině, 11 palubního personálu Kapacita cestujících 320 (18F, 56J, 246Y) nebo 350Y Nákladový prostor 16,0 m3 (565 cu.ft) Délka 60,22 m (197 ft 7 in) Výška 15,67 m (51 ft 5 in) Rozpětí 48,06 m (157 ft 8 in) Křídlo 300 m2 (3 229 sq ft), 35° ¼ tětivy šípovitost, 7:1 štíhlost MTOW 215 t (474 000 lb) OEW 115–117,5 t (254 000–259 000 lb) Užitečné zatížení 40–42 t (88 000–93 000 lb) Kapacita paliva 86 t (190 000 lb) Dvouproudové motory (4×) Kuzněcov NK-86 Tah motoru 127,5 kN (28 665 lbf) Cestovní rychlost Mach 0,782 – Mach 0,82 (831–871 km/h; 449–470 kn) Dolet 5 000 km (2 700 nmi) (ICAO rezervy, 300 cestujících) Vzletová BFL (ISA) 2 800 m (9 190 ft) Přistání 1 200 m (3 940 ft) Maximální stoupavost 15 m/s (2 950 ft/min) (mořská hladina}, 210 t (463 000 lb)) Spotřeba paliva 12–14 t (26 000–31 000 lb) per hour

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Dopravní letadla Kategorie:Letadla Iljušin Kategorie:Polsko-sovětské vztahy