Otto Wilhelm Rudolf Caracciola (30. ledna 1901, Remagen – 28. září 1959, Kassel) byl nejúspěšnější německý automobilový závodník období před druhou světovou válkou.
Rudi Caraciola byl trojnásobným mistrem Evropy v závodech typu Grand Prix (1935, 1937 a 1938), což byl předchůdce dnešního mistrovství světa formule 1. Rovněž byl trojnásobným mistrem Evropy v závodech automobilů do vrchu (2x ve sportovních vozech a 1× v závodních vozech). Byl i držitelem 17 světových, rychlostních rekordů na silnici.
Německá veřejnost ho láskyplně nazývala Caratschem a rovněž byl znám pod přezdívkou „Regenmeister“ (Mistr deště), pro jeho hladkou, plynulou ale rychlou jízdu a schopnost zazářit i v deštivých podmínkách.
Osobní život Otto Wilhelm Rudolf Caracciola byl synem hoteliéra a obchodníka s vínem Otty Maximiliana Caraccioly (1866–1915) a Mathildy rozené Preutz (1867–1937). Byl jejich v pořadí již čtvrtým dítětem. Caracciola se zajímal o auta od mladého věku. Jeho rodiče mu dovolili, aby se naučil jezdit automobilem, s Mercedesem 16/45. Již ve věku 15 let mu byl vydán řidičský průkaz se zvláštním povolením (před legálním věkem 18 let). Po absolvování chlapecké vyšší školy "Institut Kalkuhl" (nyní Ernst-Kalkuhl-Gymnasium) v Oberkasselu pracoval Caracciola jako praktikant ve strojírenské společnosti Berlin-Anhalt Maschinenbau AG v Kolíně nad Rýnem a poté po přestěhování do Aachenu (Cáchy) jako prodejce automobilů Fafnir. Ve své autobiografii Caracciola uváděl, že někdy prodal auto Fafnir, ale než byly doručeny peníze, „jejich hodnota kvůli inflaci stačila tak na pořízení dvou reflektorů”. Z Aachenu domů do Remagenu jezdil na motocyklu. Už tehdy měl jednu závažnější nehodu, když se srazil s hříbětem. Není v tom případě zřejmo, zdali neuhnulo hříbě či jezdec.
V roce 1923 přemístil do Drážďan a stal se prodejcem firmy Daimler (po sloučení v roce 1926 jako Daimler-Benz) automobilů Mercedes-Benz. Uvažoval, že by se dal zapsat ke studiu strojírenství na drážďanské technice, ale vzhledem k nastartování od počátku úspěšné závodní kariéry se těchto plánů vzdal. I z tohoto angažmá měl Caracciola nedobrou vzpomínku na ztrátovost prodeje za hyperinflace. Byla to doba, kdy obnos za ráno prodaný automobil, pokud kupní smlouva nebyla uzavřena v dolarech, stačil při zaplacení v markách nanejvýš na pořízení dynama. náhled|Hrob Rudolfa Caraccioly (Lugano-Castagnola 2024) V roce 1926 se Rudolf Caracciola oženil s Charlotte Liesenovou, se kterou se setkal v roce 1923 při práci pro Mercedes-Benz v Drážďanech. Caracciola vášnivě miloval zimní sporty, a proto se novomanželé přestěhovali do Švýcarska. Od počátku třicátých let žil ve Švýcarsku v Luganu. Možná i proto – mimo záliby lyžování – v roce 1930 byl nucen uzavřít obchodní zastoupení Mercedes-Benz v Berlíně poté, co jeho firma zkrachovala. náhled|Remagen, pomník Rudolfa Caraccioly V roce 1931 Caracciola byl seznámen s Hitlerem. V roce 1933 při příležitosti uskutečňování Hitlerovu plánu (od 30. 1. 1933 říšský kancléř) na zviditelnění technologické vyspělosti Německa v automobilových závodech byly vybrány týmy Mercedes-Benz a Auto Union, oba obdržely dotaci 250 000 říšských marek. V témže roce 1933 Rudolf Caracciola vstoupil do Nacionálně-socialistického svazu motoristů, kde dosáhl hodnosti Obersturmführer. To byla nacistická polovojenská skupina, ale nikdy nebyl členem nacistické strany NSDAP. V únoru 1934, během jeho rekonvalescence, jeho manželka Charlotta tragicky zahynula ve Švýcarsku při pádu laviny, nedaleko jejich nového domova. náhled|Caracciola s manželkou Charlotte 1931 Podruhé se oženil 19. června 1937. Chotí mu byla Švédka Alice "Baby" Hoffman-Trobecková (1897-1976), která se pak stala výraznou postavou v zákulisí automobilových závodů (mj. jako časoměřička u Mercedesu). Když Chiron, který léta chodil s "Baby", tu zprávu uslyšel, byl naštvaný, ale mohl si za to jen sám, protože několikrát odmítl její návrhy na sňatek. Válku Rudolf a Alice trávili v exilu ve švýcarském Luganu, kde po II. světové válce zůstal. Rudi s manželkou Alicí přes léto bydlili v domě, který Alice zdědila po svých rodičích ve Švédsku (Kyrkovägen 3, Vittsjö, Scania), a v zimě v jejich domě zvaném "Casa Scania" ve švýcarském Luganu, v místní části Castagnola. Po dlouhém prověřování jeho žádosti z roku 1946 Bernskou federální prokuraturou mu bylo uděleno v roce 1949 švýcarské občanství. Poté, co odešel do závodnického důchodu (1952), pracoval Caracciola jako prodejce vozů Mercedes-Benz především pro armády NATO umístěné v Evropě. V roce 1956 byl jedním nejpopulárnějších návštěvníků Zimních olympijských her v Cortině d´Ampezzo.
Rudolf Caracciola zemřel 28. září 1959 v Kasselu ve věku 58 let na selhání jater (cirhoza jater). Byl pohřben ve Švýcarsku, kde žil od počátku třicátých let. Jeho hrob a jeho manželky Alice se nachází na hřbitově Lugano-Castagnola (Švýcarsko).
Závodní kariéra +Největší vítězství:TitulRokMistr Evropy na okruzích1935, 1937, 1938Grand Prix Německa1926,1928,1931,1932,1937,1939Grand Prix Itálie1934,1937Grand Prix Francie1935Grand Prix Švýcarska1935,1937,1938Grand Prix Belgie1935Grand Prix Španělska1935Grand Prix Monaka1936Mille Miglia1931Masaryk Grand Prix1937 Jeho více než 30 let trvající závodní kariéra začala na dvou kolech. V roce 1922 (v 21 letech) zvítězil v závodě na motocyklů na stroji NSU v závodě "Kolem Kolína" a také na v továrně zapůjčeném Fafniru skončil na čtvrtém místě v závodě automobilů na berlínském okruhu AVUS (Automobil-Verkehrs- und Übungs-Straße), mimo to skončil první ve své třídě a také jako nejrychlejší jezdec na vozech Fafnir.
Mercedes-Benz (1923–31) Po prvních úspěších v závodech se Caracciola úspěšně ucházel o místo, zprvu zaměstnance, později továrního jezdce u Daimler-Motoren-Gesellschaft (DMG). V roce 1923 vyhrál už jako tovární řidič na sportovním voze Mercedes 6/25/40 HP s kompresorem v Baden-Badenu svůj první závod za DMG a ve stejném roce zaznamenal dalších jedenáct vítězství. Jinde se uvádí, že vyhrál 4 závody z 8, kterých se zúčastnil. Podle statistiky vítězů v závodech do vrchu zvítězil Caracciola v roce 1923 v 6 závodech do vrchu: Münnerstadt (Schweinfurt), Pforzheim Climb, Solitude Climb (Stuttgart), Silesian Climb (Rosciszów), Pöhlberg (Annaberg) a Krähberg (Hetzbach, Odenwald). Jediné na čem se tyto zdroje shodnou je, že to bylo na voze Mercedes 6/25/40 HP.
Jeho oblíbeným závodem do vrchu se stal závod Zbraslav-Jíloviště. Poprvé ho vyhrál v roce 1924 (v kategorii cestovních vozů do 1,75 l a celkovým vítězem se stal v klasifikaci podle specifické formule výkonnosti) a jeho poslední vítězství z roku 1931 je dodnes platným rekordem trati. Jeho úspěchy pokračovaly v roce 1924 s novým přeplňovaným Mercedesem S (sport) s 1,5litrovým motorem. Během sezony vyhrál 15 závodů, včetně vítězství ve třídě významného závodu do vrchu Klausen ve Švýcarsku (celkovým vítězem tohoto závodu byl Otto Merz). Zúčastnil se také italské, okruhové Grand Prix v Monze jako rezervní řidič za Mercedes, ale vlastního závodu se nezúčastnil. S cestovním Mercedesem 1,5 l vyhrál v roce 1925 5 závodů do vrchu ve své třídě a s Mercedesem 24/100/140 HP vyhrál závody do vrchu Kniebis a na Schauinsland u Freiburgu (opět ve třídě). náhled| Caracciola s Mercedesem vítězem Velké ceny Německa na Avusu (1926) Průlom v jeho kariéře nastal v roce 1926. Na Mercedes-Benz SS (2,0 l, typ označován jako Mercedes Grand Prix 1924) vyhrál 11. července překvapivě svou první a první Grand Prix Německa, na okruhu AVUS v Berlíně. Nově vzniklá, resp. sloučená společnost Mercedes-Benz (sloučení Daimler Motoren Gesellschaft a Benz & Cie.), která si velmi byla vědoma exportních dopadů na případný úspěch v tomto závodě, mu umožnila startovat v tomto závodě jako soukromníkovi. Před 230 000 diváky Caracciola za krajně nepříznivých podmínek na mokru slavně zvítězil. V závodech do vrchu 1926 zaznamenal vítězství s Mercedesem K24/110/160 na kopcích Kipsdorf-Oberbärenburg-Altenberg a s Mercedes-Benz K 4.5 L na Semmeringu. náhled|Rudolf Caracciola, Mercedes-Benz SSK, na startu závodu Zbraslav-Jíloviště (1929) náhled|Rudolf Caracciola, Mercedes-Benz SSKL, vítěz Zbraslav-Jíloviště (1931) V červnu 1927 zvítězil v premiérově konaném závodu Eifelrennen na nově otevřeném okruhu Nürburgring a za krajně nepříznivých povětrnostních podmínek (v mlze a dešti) na nově postaveném vozidle. Němcům se stal od toho okamžiku „Regenmeisterem“ (Mistrem deště). V roce 1927 vyhrál 11 závodů, téměř všechny na Mercedes-Benz S, vyvinutém Ferdinandem Porschem.
O několik let později byl první z jezdců, který zde jezdil známou zatáčku Carousel (kolotoč) úmyslně po levé vnitřní straně, až docela příkopem na vnitřku, což mu dovolilo projíždět tuto zatáčku mnohem vyšší rychlostí. Tato strouha byla původně vytvořena pouze pro odvod dešťové vody. Později byl karusel zpevněn betonovými deskami a proveden jako klopená zatáčka. Tato slavná „vracečka“ na Nordschleife (severní smyčka) byla v roce 2001 při příležitosti jeho nedožitých 100. narozenin přejmenována na Caracciola Carousel.
Caracciola znovu získal německou Grand Prix na Nürburgringu v roce 1928, kdy řídil nový 7,1litrový Mercedes-Benz SS. Jel společně s Christianem Wernerem, když převzal jeho vůz po jeho kolapsu vyčerpáním horkem. Pravidla AIACR (Asociace Internationale des Automobile Clubs Reconnus, dnes FIA) tuto výměnu jezdce v průběhu závodu dovolovala. V tom roce Caracciola vyhrál Velkou cenu sportovních vozů na Nürburgringu, která se jela 15. července. Na tomto proslulém okruhu toho dne zahynul Čeněk Junek. V roce 1928 ještě na Mercedes-Benz SSK zvítězil v závodech do vrchu Gabelbach (Ilmenau), Ratisbona (Kelheim), na Semmeringu.
V roce 1929 Caracciola zahájil sezónu vítězstvím na závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště v kategorii závodních vozů s objemem 5000–8000 cm³. V celkovém pořadí skončil 2. za Hansem Stuckem (Austro-Daimler), který ho porazil o 3,4 sec. a vytvořil traťový rekord. Na voze Mercedes-Benz SSK (7,1 R6) obsadil 3. místo na Grand Prix Monaka (14. dubna), přestože startoval z poslední řady, a v roce 1930 na stejném typu 7. místo v Grand Prix Itálie a zvítězil v irské Grand Prix na Phoenix parku v Ulsteru. Tento závod byl označen jako RAC Tourist Trophy, jel se za dešti a Caracciola potvrdil svou reputaci jako specialista na mokré závody. V roce 1930 startoval na 1. Masarykově okruhu v Brně. S vozem Mercedes-Benz SSK odstartoval ze 3. řady velmi dobře, v průběhu 1. kola se dostal do čela závodu, ale v 5. kole jej předjel von Morgen a po 7. kole odpadl Caracciola pro prasklé ložisko.
Úspěšnější v tomto období byl na závodech do vrchu. V letech 1930 a 1931 vyhrál mistrovství Evropy na Mercedes-Benz v kategorii sportovních vozů. Celkem vyhrál v roce 1930 sedm závodů do vrchu v kategorii sportovních vozů z deseti, které do ME započítávaly. Prvním z nich byl závod Zbraslav-Jíloviště a dále Cuneo-Colle della Maddalena (nejdelší závod do vrchu 66,5 km), Shelsley-Walsh, Klausen (Altdorf), Schauinsland (Freiburg), Semmering (Vídeň) a Svab (Budapešť). V roce 1931 na sportovním voze Mercedes-Benz SSKL titul obhájil, když vyhrál šest závodů Rabassada (Barcelona), Zbraslav-Jíloviště, Kesselberg (Kochel), Tatra (Kraków), Mont Ventoux (Avignon) a Hármashatár (Budapešť) z osmi, které byly započítány do tohoto seriálu. Na závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště v roce 1931 vyhrál na sportovním Mercedesu, když porazil Hanse Stucka na závodním Mercedesu o 11 setin vteřiny, a vytvořil traťový rekord časem 2:42,73 min, který vlastně platí do současnosti, protože v roce 1931 se tento závod jel naposledy. Z nemistrovských závodů stojí za zmínku vítězství v 7. ročníku závodu do vrchu Schauinsland (Freiburg), kdy 26. července na 12 km dlouhé trati "poseté" 177 zatáčkami v čase 8:51,2 min vytvořil nový rekord trati.