Kambodža, plným názvem Kambodžské království, je stát v jihovýchodní Asii v Indočíně. Na severozápadě sousedí s Thajskem, na severu s Laosem a na východě s Vietnamem a na jihozápadě má pobřeží podél Thajského zálivu. Území dominuje nížinatá rovina a soutok řeky Mekong a Tonlésapu, největšího jezera jihovýchodní Asie; převládá tropické podnebí. Kambodža se dělí na 25 provincií, na ploše 181 000 km² žije 17,8 milionu obyvatel. Hlavním a nejlidnatějším městem je Phnompenh, následují Siem Reap a Battambang. Drtivá většina obyvatel jsou etničtí Khmerové, největšími menšinami jsou Čamové a Číňané, úředním jazykem je khmerština, drtivá většina obyvatel se hlásí k buddhismu.
Nejstarší doklady o osídlení Kambodže pocházejí kolem roku 5000 př. n. l. Podrobné záznamy o politickém uspořádání na území dnešní Kambodže se poprvé objevují v čínských análech v souvislosti se státním útvarem Funan, který v 1. až 6. století zahrnoval nejjižnější část Indočíny a který měl centrum na dolním toku Mekongu. Je zaznamenán jako nejstarší regionální hinduistická kultura, což naznačuje dlouhodobou socioekonomickou interakci s námořními obchodními partnery Indosféry na západě. Do 6. století Funan pevně nahradila civilizace Čenla, která ovládala větší, zvlněnější oblasti Indočíny a udržovala si více než jen jedno mocenské centrum. V roce 802 n. l. se Džajavarman II. prohlásil králem a sjednotil válčící khmerská knížata z Čenly pod nové jméno „Kambuja“,Chandler, David P. (1992) History of Cambodia. Boulder, CO: Westview Press, . což znamenalo počátek khmerské říše. Indizované království napomáhalo šíření nejprve hinduismu a poté buddhismu v jihovýchodní Asii a podnikalo náboženské infrastrukturní projekty v celé oblasti, z nichž nejznámější je Angkor Vat. V 15. století začala jeho moc upadat, až se v roce 1863 Kambodža stala francouzským protektorátem.
Po japonské okupaci během druhé světové války vyhlásila Kambodža v roce 1953 nezávislost na Francii. Vietnamská válka v 60. letech 20. století uvrhla zemi do občanské války, která vyvrcholila v roce 1970 převratem, v jehož důsledku byla nastolena Khmerská republika, která se přidružila k USA, a v roce 1975 převzali moc Rudí Khmerové. Ti vládli zemi a prováděli kambodžskou genocidu od roku 1975 do roku 1979, dokud nebyli svrženi během kambodžsko-vietnamské války. Mír byl obnoven Pařížskými mírovými dohodami z roku 1991 a následnou mírovou misí OSN, zavedením nové ústavy, uspořádáním všeobecných voleb v roce 1993 a ukončením dlouhodobých povstání. Státním převratem v roce 1997 byla upevněna moc pod vedením premiéra Hun Sena a Kambodžské lidové strany.
Kambodža je unitární konstituční volenou monarchií s králem jako hlavou státu a dvoukomorovým parlamentem. Oficiálně je zemí s více politickými stranami, nicméně politický systém ovládá Kambodžská lidová strana. Problémem v poválečném vývoji Kambodže zůstává korupce, problémy s lidskými právy a odlesňování. Kambodža patří mezi nejméně rozvinuté země, v indexu lidského rozvoje zaujímá 151. místo. Důležitým hospodářským odvětvím zůstává zemědělství; růst textilního průmyslu, stavebnictví, oděvního průmyslu a cestovního ruchu vede k nárůstu zahraničních investic a mezinárodního obchodu. Kultura a tradice země jsou utvářeny angkorským dědictvím a mezinárodními vlivy v průběhu historie, je zde velká biologická rozmanitost. Kambodža je členem Organizace spojených národů,Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, Asijské rozvojové banky, Sdružení národů jihovýchodní Asie a Světové obchodní organizace. Je také pozorovatelem Pacifické aliance a partnerem pro dialog Šanghajské organizace pro spolupráci.
Název V letech 1976–1990 byl pro Kambodžu používán název Kampučia (1976–1979 Demokratická Kampučia (), 1979–1990 Kampučská lidová republika, duben 1990 – září 1993 Kambodžský stát). Historie
Do 9. století bylo území dnešní Kambodže pod nadvládou hinduistických království – nejprve Funan (68–550), poté Čenla (550–802).
Následovalo období říše Angkor, která dosáhla největšího rozkvětu v 10.–13. století. Jednalo se již o buddhistickou říši. Z tohoto období pochází i nejznámější kambodžská památka – chrám Angkor Vat postavený ve 12. století, který je dodnes zdrojem přílivu turistů – spolu s khmerským vězením Tuol Sleng je nejnavštěvovanější kambodžskou památkou.
Zánik říše způsobily útoky Vietnamu a Siamu (dnešní Thajsko), které byly podnětem k rozvoji typické xenofobie Kambodžanů vůči těmto dvěma říším, především k Vietnamu, což mělo sehrát výraznou roli později. V první polovině patnáctého století se pak Kambodža stala na Vietnamu a Siamu již plně závislou.
Pod ochranou Francie náhled|vlevo|180px|Král Norodom je považován za zachránce samotné existence Kambodži Útoky ovšem nepřestaly, a tak Kambodža (její král Norodom) požádala o francouzskou ochranu, pod kterou se dostala roku 1863. O několik let později, v roce 1887, se stala součástí Francouzské Indočíny.
Během druhé světové války se Kambodži povedlo částečně se z francouzského vlivu vymanit. Po porážce Francie v roce 1940 došlo roku 1941 také k japonské okupaci kambodžského území. V tomtéž roce nastoupil na trůn král Norodom Sihanuk, pro Kambodžu jedna z nejdůležitějších osobností 2. poloviny 20. století. Francouzi se koncem války dostali v Indočíně i v Kambodži zpátky k moci.
V roce 1946 Kambodža získala svou první ústavu, která je velmi podobná ústavě Čtvrté francouzské republiky. Jejím autorem byl princ Sisowath. V jejím důsledku dostalo Národní shromáždění větší pravomoci než král. Francouzi s ústavou souhlasili, jelikož Národnímu shromáždění nedávala některé pravomoci (například finanční nezávislost nebo samostatnou zahraniční politiku).
Nezávislost a Sihanukova éra náhled|Norodom Sihanuk a Mao Ce-tung v roce 1956 Plnou nezávislost získala Kambodža od Francouzů až roku 1953 pod podmínkou, že zde proběhnou demokratické volby. Absolutním vítězem se v nich stala strana prince Sihanuka. Ta získala všechna křesla. Podle ústavy se však panovník nesměl aktivně účastnit politiky. Proto se Sihanuk vzdal panovnického titulu ve prospěch svého otce, aby se sám mohl angažovat. Toto vzdávání se trůnu ve prospěch otce či matky Norodom Sihanuk opakoval několikrát během své kariéry. Proto byl občas králem (kdy kraloval, ale nevládl) a občas princem (kdy se naopak účastnil aktivně na vládnoucí politice země).
Následujících sedmnáct let se obvykle nazývá jako Sihanukova éra, jež se s výjimkou posledních několika let vyznačovala politickou stabilitou a jistým ekonomickým pokrokem. V zahraniční politice usiloval princ Sihanuk o zdánlivě neutrální politiku, zaměřenou na získání zahraniční pomoci a udržení kambodžské nezávislosti vůči svým proamerickým sousedům Thajsku a jižnímu Vietnamu. Tato politika ho však zavedla do spojenectví s komunistickou Čínou a k silnější vazbě na státy sovětského bloku.
Na domácí scéně pak kladl Sihanuk důraz na velkolepou minulost Kambodže, její významné postavení v rozvojovém světě a na svou vlastní nepostradatelnost. Sám svou politickou směsici nazýval „buddhistický socialismus“.
Na konci 60. let se v zemi začali velmi výrazně projevovat tzv. Rudí Khmerové, v čele s Pol Potem.
Lon Nolova Khmerská republika a občanská válka náhled|Vlajka Khmerské republiky vedené Lon Nolem V roce 1970 se do čela země dostala proamerická vláda vedená generálem Lon Nolem, který měl s králem značně problematické vztahy. Když počátkem ledna 1970 král Sihanuk odletěl do Francie na léčení, došlo postupně k dalšímu vyhrocení vztahů, které rychle směřovalo k převratu.
Dne 11. března 1970 (mj. v době plánované Sihanukovy cesty z Francie do ČSSR) byly nejdříve davem zdemolovány obě vietnamské ambasády v zemi v reakci na rozsáhlou přítomnost a vojenské operace minimálně 40 000 vietnamských jednotek Vietminhu a prokomunistického partyzánského Vietcongu v Kambodži. Dne 17. března 1970 obě komory parlamentu a vláda přijaly rozhodnutí o zbavení Norodoma Sihanuka funkce hlavy státu. Dne 9. září 1970 pak generál Lon Nol vyhlásil v Kambodži republiku s názvem „Khmerská republika“, kde převzal funkci hlavy státu. Výkonným premiérem se stal ambiciozní Sirik Matak podporovaný USA. Po rozpuštění parlamentu 10. března 1972 proběhly v zemi 4. června 1972 volby.
V průběhu války ve Vietnamu do Kambodže vstoupila severovietnamská komunistická vojska, která spolu s Vietcongem zemi používala jako své zázemí pro boje proti Jižnímu Vietnamu. Vietnamci postupně vstoupili i do ozbrojeného konfliktu s kambodžskou armádou, měli pevně pod kontrolou území na severu a jihu země a řadu měsíců drželi v obklíčení i samotný Phnompenh. Obsazená území se prakticky vylidnila poté, co obyvatelstvo uprchlo do Pnompenhu a dalších velkých měst, která byla většinou pod kontrolou vlády.
V zemi současně probíhal konflikt s početně menšími jednotkami ultrakomunistických Rudých Khmerů.
Vládní vojsko bylo podporováno ze strany USA. Současně však byly části Kambodže bombardovány letectvem USA v rámci válečného konfliktu ve Vietnamu s cílem narušit zásobování jak vietnamských jednotek, tak i Rudých Khmerů. Zhoršující se situace v zemi měla za výsledek i opakovaný vstup jihovietnamských jednotek do země na podporu vlády v Phnompenhu. Na Kambodžu, přestože jí nikdy nebyla vyhlášena ze strany USA válka, bylo svrženo o 50 % více amerických bomb než během druhé světové války na Japonsko.
V roce 1970 provedla vojska USA a Jižního Vietnamu rozsáhlou invazi do Kambodže s cílem zničit a rozvrátit všechny komunistické jednotky v Kambodži. Operace je dodnes považována za jednu z nejúspěšnějších.
V roce 1975 již vláda stále nemocnějšího Lon Nola, která se mezitím zbavila neoblíbeného Sirik Mataka, neměla pod kontrolou o mnoho více než hlavní město, do kterého uprchla řada obyvatel vyhladovělé země. Zbytek země byl pod kontrolou Rudých Khmerů.
Levicový král Sihanuk žil po převratu v exilu v Číně, odkud podporoval Rudé Khmery. Sliboval si od nich, že se s Lon Nolem vypořádají.
Rudí Khmerové vlevo|náhled|Vlajka Demokratické Kampučii náhled|Oběti Rudých Khmerů Ozbrojený boj Rudých Khmerů postupně získal podporu značné části obyvatelstva. Díky ní se Rudí Khmerové dostali do čela země, když v dubnu 1975 obsadili hlavní město Phnompenh. Tehdy ze dne na den změnili tvář a z osvoboditelů se stali vrazi. Jedním z jejich prvních rozhodnutí byla poprava většiny vládních činitelů a významných osobností na místním stadionu včetně Sirik Mataka, v té době již zbaveného funkcí. Lon Nolovi se podařilo uprchnout do USA. Několikaletá krutovláda Rudých Khmerů vrátila zemi o několik století zpátky a připravila o život miliony lidí. Stát byl přejmenován na Demokratická Kampučia.
Obyvatelstvo země bylo vystěhováno do vesnických gulagů, kde realizovali utopickou ideu agrárního komunismu. Rudí Khmerové uzavřeli státní hranice, zrušili peníze. Zavedli všeobecnou pracovní povinnost 12 až 16 hodin každý den. Sebemenší prohřešek se trestal smrtí. Ze škol vznikala vězení (např. S-21 Tuol Sleng ve Phnompenhu – dnes muzeum), kde docházelo ke krutému mučení vězňů, již byli popravováni a pohřbíváni do hromadných hrobů na tzv. „vražedných polích“.
Rudí Khmerové systematicky likvidovali inteligenci. Lékaři byli popravováni a na jejich místa byli jmenováni nevzdělaní rolníci. Trest smrti byl vykonáván i za nošení brýlí (tzv. buržoazní intelektualismus). Postupně byly rušeny rodiny, lidé byli nuceni žít ve skupinách, společně pracovat, společně se stravovat a společně se po práci politicky školit. Byla zrušena veřejná doprava, veškerá města (včetně dříve milionového Phnompenhu) vylidněna, zrušen přístup k informacím. Pol Pot utajoval i vládu vlastní země. Oficiálně byl hlavou státu Norodom Sihanuk, který však byl vězněn ve svém paláci. Přesto šlo o první komunistické království v dějinách. Až v roce 1977 připustil Pol Pot existenci tajnůstkářské vládnoucí skupiny zvané Angkar. Obyvatelé tak neznali představitele své země, nevěděli, co se děje za hranicemi.