Fürstenbergové jsou bývalý knížecí panovnický rod odvozující své jméno od Fürstenbergu v Bádensku. Rod v minulosti vlastnil i statky na území Českého království a patřil také k nejvyšší české světské i duchovní aristokracii, řadil se mezi tzv. apoštolskou šlechtu. Historicky poslední podoba jejich titulu zní kníže z Fürstenbergu, lankrabě v Baaru a na Stühlingenu, hrabě z Heiligenbergu a Werdenbergu (německy Fürst zu Fürstenberg, Landgraf in der Baar und zu Stühlingen, Graf zu Heiligenberg und Werdenberg).
Rod také výrazně zasáhl do českého průmyslu výrobou železné litiny a piva. Dnešní potomci rodu vlastní statky a zámky v Rakousku a Německu.
Historie rodu Nejstarší historie Dnešní rod knížat z Fürstenbergu je linií rodu hrabat z Urachu, jehož první historicky doložená osobnost je Egino I. z Urachu († 1050).
25. července 1236 zemřel Egino V., hrabě z Urachu a Freiburgu a závětí rozdělil svá panství mezi syny. Třetí z nich, Jindřich I. (1236–1284), přítel pozdějšího německého krále a císaře Svaté říše římské Rudolfa I. Habsburského, byl tím mužem, který nesl v bitvě na Moravském poli dne 26. srpna 1278 říšskou zástavu. Dědictvím po otci dostal hrabství Fürstenberg a listinou Rudolfa I. ze dne 18. ledna 1283 získal lankrabství Baar.
Titul Landgraf in der Baar poté rod Fürstenbergů drží od roku 1283 až do roku 1806, kdy po mediatizaci knížectví připadlo území jejich lankrabství Baar Velkovévodství bádenskému.
Ve 14. a 15. století sídlili Fürstenbergové na hradě Fürstenberg. Bedřich II. (1496–1559) se stal rytířem Řádu zlatého rouna. V roce 1516 se oženil s Annou z Werdenbergu († 1554), která zdědila hrabství Heiligenberg, které se nachází severně od Bodamského jezera, a panství Jungnau a Trochtelfingen. Jejich synové založili tři větve. Starší syn Kryštof I. (1534–1559) založil kinzigtalskou linii, prostřední syn Jindřich (1536–1596) založil baarskou linii, která však už jeho osobou vymřela, a mladší syn Jáchym (1538–1598) založil heiligenberskou linii. V další generaci získal Bedřich III. (1563–1617) z heiligenberské větve prostřednictvím druhého sňatku s hraběnkou Annou Marií z Arca († 1607) hrad a město Vitoraz (Weitra) v Dolních Rakousích.
Knížecí stav V roce 1664 byli bratři Heřman Egon (1627–1674), František Egon (1626–1682) a Vilém Egon (1629–1704) z linie Heiligenberg povýšení do říšského knížecího stavu. Následně v roce 1667 obdrželi místo a virilní hlas v říšském knížecím kolegiu. Fürstenbergové navíc měli v důsledku držby hrabství Heiligenberg a Werdenberg v tomtéž kolegiu i kuriátní hlas. Velký palatinát, který mj. umožňuje razit vlastní mince, držela linie Stühlingen od roku 1642. Linie Heiligenberg vymřela v roce 1716 knížetem Antonínem Egonem a jejich dědicem se stala linie Meßkirch. V roce 1716 byl na ni a na linii Stühlingen přenesen knížecí titul. Meßkirchská linie vymřela bezdětným knížetem Karlem Bedřichem z Fürstenberg-Mößkirchu v roce 1744, majetek tak přešel na linii Stühlingen, která už 2. února 1716 získala knížecí titul Fürst zu Fürstenberg s predikátem Hochgeboren. Prvním vládnoucím knížetem z této linie se stává Josef Vilém Arnošt (12. ledna 1699 – 29. července 1762), který po vymření jednotlivých větví sjednotil veškeré fürstenberské državy a v roce 1723 přenesl sídlo ze Stühlingenu do Donaueschingen. Ve stejném roce se oženil s hraběnkou Marií Annou z Waldsteinu (22. února 1707 – 12. listopadu 1756), po které dědil jejich syn Josef Václav Jan Nepomuk (21. března 1728 – 2. června 1783), 6. kníže z Fürstenbergu (1762–1783) a předseda švábského kolegia říšských hrabat, krom majetků rodu v Německu také panství Křivoklát v Českém království a to závětí z 3. srpna 1756.
Roku 1762 získávají Fürstenbergové knížecí stav pro všechny členy rodu, roku 1825 predikát Durchlaucht pro hlavu rodu.
Valdštejnské panství Křivoklát, které hraběnka Marie Anna přinesla věnem, odkázal kníže Josef Václav svému druhému synu Karlu Borromeovi Egonovi (7. května 1729 – 11. července 1787), ženatému s hraběnkou Marií Josefou ze Šternberku (24. června 1735 – 16. ledna 1803). Karel Borromeus byl císařským komořím a tajným radou a v letech 1771–1782 zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království. Staral se o povznesení vzdělanosti prostého lidu a o rozvoj věd a umění. Roku 1774 byl jmenován prvním čestným prezidentem nově založené Královské české společnosti nauk v Praze.
Knížecí rod a jeho stát 1716–1806
vlevo|náhled|Fürstenberský palác ve Valdštejnské ulici v Praze Fürstenberg bylo knížectví existující v letech 1716–1806 jako stát ve svazku Svaté říše římské, které bylo podřízeno pouze císaři (německy reichsunmittelbares Fürstentum). Bylo tzv. mediatizováno v roce 1806. Mělo 120 000 obyvatel na rozloze 2 090 km². Bylo složeno z rozptýlených držav rodu Fürstenbergů v Bádensku, Württembersku a na území Hohenzollern-Sigmaringen.
Hlavní části knížectví Lankrabství Baar s hlavním městem Donaueschingen (od roku 1283).
Lankrabství Stühlingen s městy Stühlingen, Engen a Neustadt ve Schwarzwaldu (od roku 1639).
Hrabství Heiligenberg a Werdenberg (od roku 1534) u Bodamského jezera s městem a zámkem Heiligenberg (letní rezidence, od roku 1534 v majetku rodu) s výhledem na Tyrolské a Švýcarské Alpy.
Panství Meßkirch, Jungnau, Trochtelfingen a drobnější majetky na území Bádenska a Hohenzollern-Sigmaringen.
Karel Egon II. z Fürstenbergu Posledním panujícím knížetem byl vnuk Karla Borromea Egona, Karel Egon II. z Fürstenbergu (28. října 1796 – 22. října 1854), 9. kníže (17. května 1804 – 19. listopadu 1805), ženatý od roku 1818 s princeznou Amálií Bádenskou (26. ledna 1795 – 14. září 1869). Byl majitelem fideikomisu v Čechách a 17. května 1804 po vymření říšské knížecí linie zdědil rovněž všechny říšské statky rodu ve Švábsku. Roční příjem z jeho panství se tehdy odhadoval na 600 000 zlatých. Tento muž je praotcem všech dnes žijících Fürstenbergů – knížecí linie švábské se sídlem na zámku v Donaueschingen a linie knížat a lankrabat z Weitry, žijící na zámku Weitra v Rakousku. Kníže Karl Egon II. studoval ve Freiburgu (Freiburg im Breisgau) a Würzburgu a poté vstoupil do rakouské císařské armády. Roku 1814 doprovázel jako ordonanční důstojník knížete Schwarzenberga do Paříže, po uzavření míru však vojenskou službu opustil a věnoval se správě rodinného majetku. Jeho rezidencí byl zámek v Donaueschingen a zámek Heiligenberg. Po jeho smrti se rod rozdělil na primogenituru – kníže Karl Egon III. (4. března 1820 – 15. března 1892), která však vymřela již synem Karla Egona III. roku 1896, a sekundogenituru na Křivoklátském panství (k němuž patřily Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Skřivaň, Podmokly atd.). Jejím prvním představitelem byl kníže Maximilian Egon I. (29. března 1822 – 27. července 1873).
Hlava rodu, kníže z Fürstenbergu (německy Fürst zu Fürstenberg), byl dědičným členem: první komory bádenského parlamentu (od roku 1818), první komory württemberského parlamentu (od roku 1819), panské sněmovny pruského parlamentu (od roku 1854), panské sněmovny rakouské říšské rady (od roku 1861).
Následkem aktu Rýnského spolku z roku 1806 ztratil rod Fürstenbergů svou suverenitu v knížectví Fürstenberg.
Stavovská práva rodu k Bádensku jsou upravena smlouvou ze 14. května 1825, k Württembersku královskou deklarací ze dne 23. června 1839.
1. polovina 20. století Dle Schematismu velkostatků v království Českém (Ignaz TITTEL, 1906) patřil knížatům z Fürstenbergu v Čechách pozemkový majetek o velikosti 40 089 ha, z toho 80% lesů. Podobně jako řada dalších šlechtických rodů, tak i Fürstenbergové byli postiženi pozemkovou reformou ve 20. letech 20. století. V této době začal kníže Maxmilian Egon II. (13. 10. 1863 zámek Lány – 11. 8. 1941 Heiligenberg) statky v Čechách rozprodávat a roku 1929 státu postoupil hrad Křivoklát a už v roce 1921 zámek v Lánech (ten se pak stal letním sídlem prezidenta). Těžiště rodu se tak definitivně přesunulo do Německa, kde kníže vlastnil majorátní panství Donaueschingen a do Rakouska, kde centrem jeho majetku byla Weitra, a to od roku 1932, kdy vymřela lankraběcí větev Fürstenbergů.
Posledním přímým Fürstenbergem, který se narodil v Čechách, byl Joachim Egon (28. 6. 1923 zámek Dřevíč – 9. 7. 2002 Donaueschingen). Jeho syn Heinrich (17. 7. 1950 Heiligenberg – 11. 7. 2024) a vnuk Christian (* 22. 11. 1977 Donaueschingen) ho následovali jako hlavy rodu.
Větve rodu Haslach († 1386) Kinzigtalská – rozdělila se na blumberskou a möhrinskou Baarská († 1596) Heiligenberská († 1716), z ní se vydělila baarsko-wartenberská větev († 1698) a donaueschingenská větev († 1676) Möhrinská († 1641) Blumberská – rozdělila se na mösskirchskou a stühlingenskou Mösskirchská (také Messkirchská, Meßkirchská nebo Mößkirchská, † 1744), z ní se vydělila löffingenská větev († 1702) Stühlingenská († 1804) Hlavní knížecí (Josef Vilém Arnošt), jeho synové založili říšskou knížecí a českou větev Říšská knížecí – primogenitura († 1804) Česká – sekundogenitura (od 1756) 1804–1854 spojení větví (zvlášť jen lankraběcí), poté Švábská († 1896) Česká – zakladatel Maxmilián Egon I. (1822–1873), žije dodnes rozdělená na německou knížecí (Donaueschingen) a rakouskou lankraběcí (Weitra) Králodvorská († 1967) Lankraběcí – terciogenitura (od 1755) – rakousko-moravská Fürstenberg-Weitra († 1932), z ní se vydělila tavíkovická větev
Rodová posloupnost Fürstenbergů Bedřich II. († 1559) Kryštof I. († 1559), jeho syn Albrecht I. (1557–1599), nejvyšší štolba císaře Rudolfa II.,1578 sňatek: Alžběta dcera Vratislava z Pernštejna Kryštof II. (1580–1614), jeho syn, 1601 získal inkolát v Čechách, 1604 sňatek: Dorota Holická ze Šternberka Bedřich Rudolf (1602–1655), jeho syn, sňatek: Marie Maxmiliána z Pappenheimu, lantkraběnka ze Stühlingenu († 1635) Maxmilián František (1634–1681), jeho syn Prosper Ferdinand (1662–1704), jeho syn Josef Vilém Arnošt (1699–1762), jeho syn, 5. kníže z Fürstenbergu (1716–1762) Karel Egon I. (1729–1787), jeho syn, nejvyšší purkrabí Českého království (1771–1782) Karel Alois (1760–1799), jeho syn Karel Egon II. (1796–1854), jeho syn, 9. kníže z Fürstenbergu (1804–1854), 1806 mediatizován Maxmilián Egon I. (1822–1873), jeho syn Maxmilián Egon II. (1863–1941), jeho syn, prodal státu v roce 1929 Křivoklát Maxmilián Egon III. (1896–1959), jeho syn Jáchym Egon (1923–2002), jeho syn Heinrich (Jindřich, 1950–2024), jeho syn Christian (Kristián, * 1977), jeho syn, současná hlava rodu Tassilo (* 2013), syn a pravděpodobný dědic
Hlavy rodu po mediatizaci 1804–1854 Karel Egon II. (1796–1854), ∞ princezna Amálie Kristýna Bádenská 1854–1892 Karel Egon III. (1820–1892) ∞ princezna Alžběta Henrietta z Reusse (starší linie) 1892–1896 Karel Egon IV. (1852–1896) ∞ hraběnka Dorothea Talleyrand-Périgord 1896–1941 Maxmilián Egon II. (1863–1941) ∞ hraběnka Irma ze Schönborn-Buchheimu 1941–1973 Karel Egon V. (1891–1973) ∞ hraběnka Ida Nostitz-Rienecková 1973–2002 Jáchym (Joachim) Egon (1923–2002) ∞ hraběnka Paula Königsegg-Aulendorf; synovec předchozího 2002–2024 Jindřich (Heinrich) (1950–2024) ∞ Maximiliane, princezna Windisch-Graetzová; od 2024 Christian (* 1977) ∞ Jeannette Catherine Griesel; syn Tassilo (* 2013), syn a pravděpodobný dědic
Rodokmen – vybrané osoby
A1. Kryštof I. († 1559) B1. Albrecht I. (1557–1599), nejvyšší štolba císaře Rudolfa II., ∞ 1578/1579 Alžběta z Pernštejna, dcera Vratislava z Pernštejna. C1. Vratislav I. († 1631), prezident říšské dvorské rady ve Vídni ∞ Eleonora z Helfenštejna († 1629) D1. František Vratislav († 1641) C2. Kryštof II. (1580 Blumberg – 1614), nabyl inkolát v Čechách ∞ Dorota Holická ze Šternberka na Líštně (1570 – 12. 6. 1633) D1. Anna Albertina ∞ Kristián Ilov († 1634 zavražděný s Valdštejnem v Chebu) D2. Vratislav II. (1600 – 27. 5. 1642 Neufra) ∞ I. (1622) Johana Eleonora z Helfenstein-Gundelfingenu († 28. 7. 1629), ∞ I. (1636) Františka Karolína z Helfenstein-Wiesensteigu († 31. 12. 1641) ⇒ mösskirchská větev