AH-64 Apache je americký bitevní vrtulník používaný od sklonku studené války po současnost. Ve službě u letecké složky US Army a v některých dalších ozbrojených silách nahradil starší typ AH-1 Cobra.
Na krátkých křídlech po bocích může nést až 16 raket AGM-114 Hellfire nebo 76 neřízených raket Hydra 70, případně jejich kombinace. Stroj má v přídi pod trupem instalovaný 30 mm kanón M230. Stroj může operovat ve dne i v noci i za zhoršených povětrnostních podmínek.
Apache byl zkonstruován v 70. letech jako vrtulník pro boj proti obrněné technice. Byl navržen na odhalování a ničení tanků při vysoce mobilním boji a mohl také poskytovat palebnou podporu pozemním jednotkám. Byl vyvinut z prototypu Hughes YAH-64, jenž poprvé vzlétl v roce 1975.
Vývoj AH-64
Vyspělý útočný vrtulník (AAH - Advanced Attack Helicopter) náhled|vpravo|AH-56 Cheyenne, prototyp útočného vrtulníku US Army Po zrušení programu Lockheed AH-56 Cheyenne hledaly ozbrojené síly Spojených států amerických vzdušný prostředek, který by patřil pod velení pozemní armády, protože Keywestská dohoda z roku 1948 určovala pozemní armádě velet pouze nad těmi prostředky, které nemají pevná křídla letadel. Pozemní armáda chtěla bitevní vrtulník, který by byl lepší než AH-1 Cobra, a to jak v palebném výkonu, tak v dosahu. Kromě toho měl mít schopnost manévrovat těsně nad zemí. [Dále jen: Bishop] Bojovat zejména v noci, s důrazem na nasazení hlavně v evropských podmínkách. V okamžiky přípravy k úderu se měl objevit nad horizontem a odpálit rakety tak, aby se nedostal na dostřel tankových zbraní. V případě potřeby se měl umět bránit i v boji z blízka. náhled|vlevo|YAH-64 Apache během testování ve Fort Belvoir Za tímto účelem vydala armáda v roce 1972 požadavek na vyspělý útočný vrtulník (Advanced Attack Helicopter).OAVCSA 1973, p. 10. Návrhy předložilo celkem pět výrobců: Bell, Boeing Vertol (ve spolupráci s Grumman Aerospace), Hughes, Lockheed a Sikorsky. V roce 1973 vybralo americké ministerstvo obrany jako finalisty firmy Bell a Hughes Aircraft's Toolco Aircraft Division (později známé jako Hughes Helicopters).
Mezi těmito výrobci začala první fáze programu. Každá společnost měla postavit dva prototypy vrtulníků, které musely projít testovacím programem. Model 77 společnosti Hughes s armádním označením YAH-64A, poprvé vzlétl 30. září 1975, zatímco prototyp 409 od firmy Bell, s armádním označením YAH-63A poprvé vzlétl následující den.Bishop Po vyhodnocení výsledků testů armáda v prosinci 1976 vybrala model společnosti Hughes. Důvodem výběru YAH-64A byla větší tolerance při poškození jeho čtyřlistého hlavního rotoru a nestabilita trojkolového podvozkového uspořádání YAH-63A. [Dále jen: Donald]
Program vstoupil do druhé fáze. To si vyžádalo postavit tři předvýrobní stroje AH-64 a modernizaci dvou letových prototypů YAH-64 pro testování s pozemními jednotkami. V rámci těchto bojů byly vyvinuty a integrovány zbraňové a radiolokační systémy, včetně nových raket Hellfire (HELicopter-Launched, FIRE and forget).
Přesun do výroby vlevo|náhled|YAH-64A v roce 1984 náhled|vpravo|AH-64 proti ruským SA-13 během taktického cvičení ve Fort Stewart V roce 1981 byly tři předvýrobní stroje AH-64 předány armádě na druhý operační test. Tento armádní test dopadl výborně a jeho důsledkem bylo rozhodnutí přejít na motor T700-GE-701, jehož výkon byl 1259 kW. Na konci roku 1981 dostal AH-64 označení Apache v souvislosti s tradičním armádním využíváním indiánských kmenových jmen pro své vrtulníky. Vrtulník společnosti Hughes byl v plném rozsahu schválen pro výrobu 15. února 1982.
30. září 1983, přesně osm let po prvním letu, roloval leteckou továrnou společnosti Hughes v Mese v Arizoně první vrtulník pro americkou armádu. Jednalo se o slavnostní představení. Šlo však jen o formalitu. První série strojů byla armádě dodaná až za rok. Téhož roku byla společnost Hughes koupena společností McDonnell Douglas za 470 milionů dolarů.Donald. s. 119. Hughes se později stal součástí společnosti Boeing díky spojení firem Boeing a McDonell Douglas v srpnu 1987. V roce 1984 se dílčí náklady na výrobu AH-64 pohybovaly na úrovni 7,8 milionu dolarů a průměrná dílčí cena jednoho vrtulníku byla přibližně 13,9 milionů amerických dolarů i s náklady na vývoj.
Celkem bylo americké armádě dodáno 827 vrtulníků AH-64A Apache. Poslední vrtulník byl dodán 30. dubna 1996.
Popis Apache má tradiční konfiguraci moderního bitevního vrtulníku. Má hlavní a ocasní rotor, tandemový kokpit, v přídi zabudované tzv. „elektronické oči“, krátká křídla se čtyřmi závěsnými body pro výzbroj, či výstroj a dva turbohřídelové motory.
Drak Konstrukce draku dává vrtulníku dobrou ovladatelnost. Maximální rychlost obratu je 100 stupňů za sekundu, což je hodnota, která jeho výkon spojuje spíše se stíhacím letadlem než s vrtulníkem. Schopnost dosáhnout přetížení až 3,5 G (na rozdíl od 2G u běžného vrtulníku) dává pilotovi šanci v případě ohrožení provést prudký manévr bez toho, aby se obával o narušení strukturální integrity draku stroje.
Podvozek Odolný kolový podvozek v případě nouzového přistání zvyšuje schopnost přežití posádky a má také velmi dobré manévrovací a servisní schopnosti na zemi.
Rotor náhled|vpravo|Motorová sekce a systém Black Hole Rotorová hlava vrtulníku je kloubová, což umožňuje naložit vrtulník do transportního letadla bez toho, aby musely být jednotlivé listy demontované.
Hlavní rotor je čtyřlistý se zešikmenými konci. Listy se skládají z ocelového jádra, které je obalené nomexovým šestihranem a skleněnými vlákny. Konstrukce listu rotoru je odolná proti 23 mm protiletadlovým střelám.
Ocasní rotor je rovněž čtyřlistý a z důvodu dosáhnutí co nejtiššího chodu listy svírají úhly 60° a 120°. Tato konfigurace redukuje zvukovou stopu ocasního rotoru a je velkým přínosem celkové zvukové stopě stroje.
Pohonná jednotka Původní vrtulník AH-64A byl poháněn dvěma turbohřídelovými motory General Electric T700-GE-701, které měly výkon 1265kW. Od stroje s pořadovým číslem 604 (vyrobený v roce 1990) byl tento motor nahrazen výkonnější variantou 701C, která má výkon 1409 kW. V současnosti výrobce motorů General Electric dodává motory T700-GE-701G s výkonem více než 1500 kW pro stroj modernizované na standard AH-64D.
Motory jsou umístěné po obou stranách rotorového hřídele a jsou vybavené chladiči výfukových plynů. Tyto chladiče slouží k potlačení vzniku tepelné (infračervené) stopy. Jelikož jsou bitevní vrtulníky nejvíce ohrožované přenosnými střelami s infračerveným naváděním, vrtulník Apache byl navržen tak, aby vytvářel co nejmenší infračervenou stopu jaká je jen možná. Aby toho dosáhl, společnost Hughes navrhla revoluční ochranný plášť na výfukové plyny, tzv. „Black Hole“ (doslova „černá díra“). Ten je instalovaný ve velkých proudnicových krytech okolo motoru. Systém „Black Hole“ nasává venkovní vzduch, aby ochladil výfukové plyny. Dále používá speciální teplo-absorbující materiály, které teplotu výfukových plynů ještě více snižují.
Kokpit náhled|vpravo|Herec Ricky Schroder a jeho syn sedí v kokpitu při návštěvě Fort Hood v Texasu Posádka sedí v tandemu. Přední část kokpitu je určena pro pilota/střelce (označovaného jako copilot/gunner, tj. kopilot/střelec). Pilot (označovaný jako first pilot, tj. první pilot) sedí za ním ve vyvýšeně umístěné zadní sedačce. V tomto dvojsedačkovém tandemovém kokpitu nabízí vrtulník pilotům výborné letové a ovládací vlastnosti a dobrou viditelnost.
Američtí konstruktéři poučení z vietnamské války navrhli kokpit s ohledem na maximální bezpečnost posádky. Piloti jsou odděleni pevnou pancéřovou přepážkou, která snižuje riziko vyřazení obou pilotů v případě zásahu do oblasti kokpitu. Kdyby se stalo, že první pilot zůstane po zásahu vyřazený, jeho místo zaujímá druhý pilot/střelec.
Zasklená střecha kokpitu je tvořena plochými panely, kvůli minimalizaci odraženého slunečního záblesku. Sluneční záblesk může odhalit pozici vrtulníku na kilometry daleko. Tyto panely jsou pancířové. Oba piloti sedí v kevlarových sedačkách, odolných vůči střelám a pádu vrtulníku. Celkově jsou posádka a palivová nádrž chráněny rozsáhlým pancéřováním tak, aby byl vrtulník schopný letu i po zasáhnutí projektily kalibru 23 mm, které jsou běžné v protiletadlových systémech zemí bývalé Varšavské smlouvy.
Výzbroj náhled|vlevo|Výzbroj AH-64 Apache náhled|vpravo|30mm kanón M230 náhled|vpravo|Raketomet M261 s raketami Hydra 70 náhled|vlevo|AGM-114 Hellfire a Hydra 70 náhled|vpravo|4 x AGM-114 Hellfire Vrtulník může nést 770 kilogramů výzbroje zavěšené na křídlech a v zásobníku nad kulometem.
Kanón M230 Vedlejší zbraní je 30mm kanón M230E1. Je zavěšený pod trupem mezi koly předního podvozku. Jedná se o velmi přesnou zbraň, která je používaná hlavně při potlačující střelbě s cílem udržet nepřítele v krytu. Kanón je ovládaný zaměřovacím systémem v helmě pilota/střelce (IHADSS), takže může být neustále zaměřený na místo, kam se střelec dívá. Může být ovládán i manuálně.
Normální rychlost střelby je 625 nábojů za minutu. Používané jsou tři druhy munice. Vysoce explozivní střely HEI (High Explosive Incendiary), vysoce explozivní střely s dvojím účinkem HEDP (High Explosive Dual Purpose) a protipancéřové střely API (Armor Piercing Incendiary). Maximální nosnost je 1200 nábojů. 1100 je uloženo v zásobníku a 100 v pásu podavače.
Hydra 70 Při tzv. pozemních potlačovacích misích je vrtulník vyzbrojen až 76 raketami Hydra 70. Pilot/střelec je může odpalovat po jedné nebo odpálit jako salvu všechny najednou. Dopad 76 raket má značně ničivý účinek. Hydra 70 jsou víceúčelové neřízené rakety kalibru 70 mm FFAR (Folding Fire Aerial Rocket). Tyto rakety jsou velmi efektivní zejména na menší vzdálenost. Rakety jsou uložené po 19 kusech v raketometu M261.
AGM-114 Hellfire Na boj proti obrněné technice může vrtulník nést plný náklad 16 střel Hellfire, po osmi na každém křídle. Mezi posádkami je tato konfigurace známá jako „těžký Hellfire.“ Střela Rockwell AGM-114 Hellfire byla vyvinutá jako primární zbraň pro vrtulník Apache. Jedná se o laserově naváděnou přesnou střelu. Má devastující hlavici, která dokáže zničit jakýkoliv cíl na bojovém poli. Přesný dosah je tajný, pravděpodobně je za uváděnou hranicí 8000 metrů.
Modernizovaný typ AH-64D Longbow Apache je vybavený novou verzí raket, označovanými jako Longbow Hellfire AGM-114L. Tyto střely jsou naváděné radarem Longbow MMW, který umožňuje odpálení střel zpoza stromů, budov či terénních překážek. Poslední model, který má vstoupit do služby je AGM-114K Hellfire II. Tato střela má vylepšené laserové navádění, nového autopilota a nově navrženou hlavici.
Hlavice standardní střely Hellfire se skládá ze směrového explozivního náboje, který je nabalený okolo měděného jádra. Když střela udeří na svůj cíl, například na tank, tak směrová nálož stlačí měděný náboj a vstřelí ho jako fontánu roztaveného kovu do tanku, čímž dojde k totální destrukci. Střela Hellfire II má dvě takovéto hlavice, které jsou uspořádané za sebou a měděné jádro je nahrazené ocelovým.
Většinou je možné AH-64 spatřit s typickou směsí protitankovým raket AGM-114 a víceúčelových raket Hydra 70, což mu dává maximální flexibilitu proti všem cílům při bojové misi.
Střely vzduch-vzduch Vrtulník Apache může být vybaven i střelami na boj proti vzdušným cílům. Jsou to hlavně střely Stinger (ATAS – Air-to-air Stinger). V 80. letech minulého století testovala americká armáda možnost boje vrtulníku proti vzdušným cílům. Testy se uskutečnily se střelami AIM-9 Sidewinder a Stinger. Menší střela Stinger se ukázala jako lepší varianta.
V poslední době proběhly zkoušky s britskou střelou Starstreak v její formě vypouštěné z vrtulníku Helstreak. Ukázala se jako velmi přesná a efektivní. Je pravděpodobné, že se britské stroje WAH-64D stanou prvními vrtulníky Apache se standardně montovanou střelou vzduch-vzduch a tato zbraňová konfigurace může být poté adoptována rovněž americkou armádou.