Bernard Bolzano (5. října 1781 PrahaMatriční záznam o narození a křtu – 18. prosince 1848 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském ) byl český německy hovořící matematik, filozof, estetik a kněz.
Život
Původ Bernard Bolzano se narodil 5. října 1781 v Praze v rodině obchodníka. Jeho otec Bernard Pompeius (1737–1816) byl původem z lombardského města Nesso, v dětském věku přišel do Čech a v roce 1767 se trvale usídlil v Praze. Zde působil jako obchodník se starožitnostmi a uměleckými předměty. Matka Cecilie Maurerová (1754–1821) byla dcerou pražského obchodníka se železářským zbožím Václava Františka Maurera, jehož otec Michal Maurer přišel do Prahy roku 1704 z panství Rosenau v Dolním Rakousku. Z manželství Bolzanových vzešlo dvanáct dětí, leč dospělosti se dožily pouze dvě – prvorozený Jan a Bernard.
Mládí, studium Bernard Bolzano vystudoval piaristické gymnázium v Praze, které ukončil s výborným prospěchem roku 1796. Poté se věnoval studiu matematiky a logiky v tříleté filozofické přípravce, kde přednášel Stanislav Vydra. Školní rok 1799–1800 soukromě studoval zejména matematiku a filozofii a současně navštěvoval přednášky prvního a druhého ročníku na Filozofické fakultě Karlo–Ferdinandovy univerzity, a to zejména přednášky matematika Františka Josefa Gerstnera. Přes obrovský zájem o matematiku a filozofii se po uplynutí tohoto roku rozhodl pro studium teologie.
Učitel a kněz náhled|vlevo|upright|Studie k portrétu Bernarda Bolzana, František Horčička, po roce 1810 Na podzim roku 1804 se Bernard Bolzano ucházel o místo profesora matematiky na pražské univerzitě, které se uvolnilo odchodem S. Vydry do penze. Přestože při konkurzní zkoušce, která byla na místo vypsána, obstál velmi dobře, byl tento post udělen staršímu uchazeči, Josefu L. Janderovi. Bernard Bolzano byl vysvěcen 7. dubna 1805 knězem a o 10 dní později byl promován doktorem filozofie. Na univerzitu nastoupil v roce 1805, kdy přijal místo univerzitního učitele, profesora filozofie náboženství. Mezi lety 1805–1819 byl univerzitním kazatelem v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze, kde ve svých kázáních ovlivňoval inteligenci v éře národního obrození. V roce 1819, na Štědrý den, mu bylo znemožněno dekretem císaře Františka I. učit a tři týdny poté byl z učitelského úřadu pro své reformátorské názory nakonec suspendován a byla mu přiřčena penze (renta) ve výši 300 zlatých na rok. Původní plat byl 800 zlatých ročně.
V ústraní náhled|upright|Dům v Celetné ulici č. 590/25, kde Bernard Bolzano žil a 18. prosince 1848 zemřel
Od roku 1820 tedy žil Bolzano spíše v ústraní – uchýlil se na statek advokáta Františka Pistla v Radíči, kde se věnoval, za podpory svých hostitelů a přátel, své vědecké práci a rekonvalescenci. Od mládí byl neduživý, trpěl srdeční arytmií a téměř každoročními tuberkulozními horečkami. Období 1830–1841 strávil v Těchobuzi na Pacovsku (od roku 1823 zde trávil letní měsíce), kde mimo jiné napsal i svou autobiografii věnovanou Anně Hoffmannové, která se o něj od roku 1823 starala. Ani Bolzanův odchod z univerzity však neznamenal konec jeho stíhání pro názory, které měly odezvu hlavně v řadách studentů. Proces, který proti Bolzanovi vedla církevní vyšetřovací komise, se vlekl až do konce roku 1825.
V letech 1841–1848 se Bernard Bolzano jako sekretář podílel také na práci pro Královskou českou společnost nauk, kde hojně přispíval svými přednáškami. A v tomto období vznikla i řada jeho matematických pojednání. Ve 40. letech 19. století také rád pobýval jako host Antonína Veitha na zámku v Liběchově, kde napsal své stěžejní a dodnes citované dílo Paradoxy nekonečna. náhled|265x265pixelů|Náhrobek Bernarda Bolzana na Olšanských hřbitovech Bernard Bolzano nakonec podlehl tuberkulóze a zápalu plic. Jeho ostatky byly roku 1980 vyzvednuty, antropologicky prozkoumány Emanuelem Vlčkem a potvrzen jeho celoživotně špatný zdravotní stav, navzdory kterému žil 67 let díky zdravému životnímu stylu a otužování. Je pohřben na Olšanských hřbitovech (Hřbitov III., oddělení 10).
náhled|upright|Hrob Bernarda Bolzana na Olšanských hřbitovech v Praze
Matematická práce Bolzano byl ve své době matematickým inovátorem. Navzdory tehdy převládajícím postojům zastával názor, že by se v matematice neměly zavádět intuitivní pojmy, jako je čas nebo pohyb. V souhlasu s touto filozofií byl jedním z prvních matematiků, kteří v matematické analýze začali uplatňovat rigoróznost. Pro tuto oblast byla důležitá zejména Bolzanova díla Beyträge zu einer begründeteren Darstellung der Mathematik (1810), Der binomische Lehrsatz (1816) a Rein analytischer Beweis (1817). Představovala „...ukázku nového směru vývoje analýzy“. Až o padesát let později byla objevena a rozvinuta Karlem Weierstrassem.
Jeho největšími příspěvky analýze byla (ε, δ)-definice limity. Byl prvním, kdo si všiml vlastnosti reálných čísel známé jako nejmenší horní uzávěra (supremum). Byl také prvním, kdo poskytl čistě analytický důkaz základní věty algebry a Bolzanovy věty, také známé jako „věta o střední hodnotě“. Za jeho nejvýznamnější zásluhu je považována Bolzanova–Weierstrassova věta. Nezávisle ji dokázal Karl Weierstrass – jistou dobu se tato věta jmenovala Weierstrassova, dokud nebyl znovu objeven Bolzanův důkaz.
Dílo Betrachtungen über einige Gegenstände der Elementargeometrie, jeho matematická prvotina z roku 1804 se zabývala problémem rovnoběžek. Beyträge zu einer begründeteren Darstellung der Mathematik Der binomische Lehrsatz und als Folgerung aus ihm der polynomische, und die Reihen, ... Erbauungsreden an Die akademische Bd. 1-2 Dostupné online. Bd. 2-3 Dostupné online. Rein analytischer Beweis des Lehrsatzes, daß zwischen zwey Werthen, die ein entgegengesetztes Resultat gewähren, wenigstens eine reelle Wurzel der Gleichung liege Wissenschaftslehre – oddělení logiky od psychologie Grössenlehre, poslední čtyři práce věnoval Bolzano zpřesňování základů matematické analýzy. Paradoxien des Unendlichen, které vyšlo v roce 1851 v Lipsku a ovlivnilo tvůrce teorie množin Georga Cantora.
náhled|upright|Ernst Popp, busta Bernarda Bolzana (1849) Posmrtně vydané práce Řeči vzdělávací k akademické mládeži I-IV, Praha 1882-87 O nejlepším státě, Praha 1949, 1952 O pokroku a dobročinnosti, Praha 1951 Paradoxy nekonečna, Praha 1963 Untersuchungen zur Grundlegung der Ästhetik, Frankfurt am Main, 1971 Vědosloví (výbor), Praha 1981 Vlastní životopis, Praha 1981 Výbor z filosofických spisů, Praha 1981 O pojmu krásna. Filosofické pojednání, Estetika 31, 1994, s. 113-132 O dělení krásných umění, Estetika 40, 2004, s. 169-218 Mnoho jeho prací zůstalo v rukopisech. Filosofický ústav AV ČR oznámil, že do konce roku 2026 by měla být zveřejněna část Bolzanovy pozůstalosti, konkrétně 36 000 digitalizovaných stran.
Katolická církev zařadila dvě publikace Bernarda Bolzana na Index zakázaných knih. V roce 1813 vydal Bolzano výbor ze svých exhort pod názvem „Erbauungsreden für Akademiker“;GABRIEL, Jiří ed. Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 697 s. . [Viz str. 43–44.] tato kniha byla zařazena na Index dekretem ze dne 4. března 1828.Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 33.] V roce 1834 vyšel anonymně soubor Bolzanových přednášek „Lehrbuch der Religionswissenschaft, ein Abdruck der Vorlesungshefte eines ehemaligen Religionslehrers an einer katholischen Universität I–IV“;GABRIEL, Jiří ed. Slovník českých filozofů. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 697 s. . [Viz str. 43.] také tento spis církev zařadila na Index zakázaných knih, a to dekretem ze dne 23. září 1839.Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Viz str. 152.]
Zajímavosti Životní heslo: „Být šťastný a jiné dělat šťastnými“. Vepsáno na grafickém portrétu z roku 1846 (portrét v úvodu je reprodukován ostřižený - bez hesla) Jméno Bernarda Bolzana bylo umístěno na štítek pod okny Národního muzea v Praze spolu s 71 dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie. První životopisnou studii o Bolzanovi napsala vnučka Františka Palackého Marie Riegrová, provdaná Červinková. Po Bernardu Bolzanovi je pojmenována Společnost Bernarda Bolzana, která se zasazuje o česko-německé porozumění.
Posmrtné připomínky náhled|Pamětní deska na domě v Celetné ulici, autor Jiří Kryštůfek Bolzanova ulice je v Praze, Plzni, Brně, Jičíně, Znojmě a Chýni Jméno Bernarda Bolzana je mezi jmény významných osobností české historie, která jsou napsána na budově Národního muzea v Praze Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy provozuje Nadaci Bernarda Bolzana. V rámci televizního cyklu Dvaasedmdesát jmen české historie (2009) byl Bernardu Bolzanovi věnován samostatný díl72 jmen české historie: Bernard Bolzano Pamětní desky Bernarda Bolzana jsou umístěny v pražské Celetné uliciPamětní deska – foto a na zámku v Těchobuzi
Reference
Literatura
Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 129-130, Academia Praha 2016,
Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 6 (1961), str. 283–84; 15 (1970), str. 133–137. Časopis pro pěstování matematiky. 81 (1956), str. 237; 388–390; 391–395; 83 (1958), str. 230–235; 87 (1962), str. 225–226; 91 (1966), str. 237–238.
Bolzano, B.: Vlastní životopis. Praha 1981.
Folta, J.: Život a vědecké snahy Bernarda Bolzana. Matematika a fyzika ve škole. 12 (1981–82), str. 85–95
, druhé vydání, str.272
Ottův slovník naučný, IV. Russ, S.: Bolzanův analytický program. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 38 (1993), str. 249–259. Rychlík, K.: Bolzanův pobyt v Liběchově. Matematika ve škole. 9 (1959), str. 111–113.
Veverková, K. : Kleinere Schriften des deutschen Lehrers und Priester Anton Krombholz (1790–1869). In Homiletisch – Liturgisches Korrespondenzblatt – Neue Folge. Nr 107, Jg 28/2011, str. 758–782. ISSN 0724-7680. Veverková, Kamila: K problematice studia osvícenství u nás a pramenů týkajících se některých Bolzanových žáků in: R. Svoboda, M. Weis, P. Zubko (ed.), Duchovní a myšlenkové proměny druhé poloviny 19. století, Studie TF JČU sv. 40, České Budějovice 2006, str. 25–47. VLČEK, Emanuel. Bernard Bolzano. Podoba, tělesné vlastnosti a zdravotní stav. Památník národního písemnictví Praha 1981, s. 16-18.
Externí odkazy
Bernard Bolzano ve Slovníku českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Pojednání o jeho životě a názorech Diskuse o jeho textu O lásce k vlasti (1810) Bernard Bolzano and the Theory of Science Horálek, Karel: B. Bolzano jako sémiolog. In: Slovo a slovesnost 43 (1982), s. 168-169.
Kategorie:Čeští filozofové Kategorie:Čeští logici Kategorie:Čeští matematici Kategorie:Matematici působící v Česku Kategorie:Matematici 19. století Kategorie:Filozofové 19. století Kategorie:Křesťanští filozofové Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Matematičtí logici Kategorie:Češi 19. století Kategorie:Katolické osvícenství Kategorie:Češi italského původu Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Narození v roce 1781 Kategorie:Narození 5. října Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1848 Kategorie:Úmrtí 18. prosince Kategorie:Muži