Vojtech Mihálik (30. března 1926 Dolná Streda – 3. listopadu 2001 Bratislava) byl slovenský a československý básník, překladatel, publicista a politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na normalizace.
Životopis Narodil se v dělnické rodině a vzdělání získal v Seredi, na katolickém gymnáziu v Trnavě a v letech 1945–1949 na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde studoval obor slovenština–filosofie. Po skončení studia pracoval jako redaktor; v letech 1949–1950 ve vydavatelství Kniha a v letech 1950–1951 ve vydavatelství Slovenský spisovatel; v letech 1952–1954 ve vojenském časopisu Československý voják, kde působil v době své základní vojenské služby. V letech 1954–1959 byl tajemníkem Svazu slovenských spisovatelů a v letech 1965–1967 byl prvním tajemníkem a předsedou tohoto svazu. V letech 1960–1964 se vrátil do vydavatelství Slovenský spisovatel jako šéfredaktor, v letech 1968–1969 se věnoval výhradně literární činnosti, v letech 1971–1973 pracoval jako odborný poradce na předsednictvu vlády, v letech 1974–1977 se opět pokusil věnovat se výhradně své literární tvorbě a v letech 1977–1985, kdy odešel do důchodu, byl ředitelem vydavatelství Slovenský spisovatel.
Dlouhodobě se v Novém slově mladých, příloze novin Nového slova, věnoval mladým adeptům poezie, ze kterých mnozí později publikovali básnické sbírky v knižní podobě. Vojtech Mihálik bránil v publikování mnohým básníkům tehdejší mladší a střední generace, např. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, kteří díky jeho politickým zásahům byli z části nebo i úplně vyloučeni z literárního života zejména v 70. letech 20. století (někteří z nich až do konce 80. let).
Angažoval se i politicky. V letech 1962-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V letech 1966-1981 byl členem ÚV KSS. Ve volbách roku 1964 se stal poslancem Slovenské národní rady. V SNR zasedal do roku 1981.
V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém přednesl zdravici od Laca Novomeského – slovenského komunistického politika a umělce, který byl v 50. let v době politických procesů vězněn. Na sjezdu převládaly výrazně kritické referáty ohledně kulturní a politické situace v Československu. Mihálik ale spolu s některými dalšími umělci podepsal prohlášení, ve kterém vyzval, aby se na sjezdu neřešily politické záležitosti.
V roce 1968 byl stoupencem rychlé změny státoprávního uspořádání Československa. Když 9. dubna referoval Vasil Biľak na zasedání ÚV KSS o probíhající debatě v ÚV KSČ okolo postavení Slovenska, Mihálik se v rozpravě jako první veřejný činitel vyjádřil pro konfederativní uspořádání státu s tím, že mělo být přijato do 50. výročí vzniku Československa, tedy do října 1968. Patřil tehdy mezi konzervativní komunistické funkcionáře. 20. dubna 1968 vystoupil z redakce listu Kultúrny život, oficiálně pro nesouhlas s podle něj proizraelskou prezentací arabsko-izraelské války. Historik Jan Rychlík ale soudí, že pravým důvodem byl nesouhlas s demokratizačním procesem Pražského jara.
Mihálik sice odmítl invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, ale pak se dál umělecky i politicky angažoval za normalizace.
Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v červnu 1970. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada. Mandát obhájil ve volbách roku 1971 (volební obvod Západoslovenský kraj) a volbách roku 1976 (obvod Jaslovské Bohunice). Ve FS zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.
Dílo Psát básně začal v období středoškolských studií a svá díla zveřejňoval v časopisech Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižně debutoval v roce 1947 sbírkou Anjeli. Svými díly otevřeně podporoval komunistickou diktaturu a kritizoval kapitalismus. Vyjádřil i svůj odpor vůči hrozbě válečného konfliktu. V sociálně zaměřené lyrice si všímal především neradostných osudů žen – vdov, opuštěných a bezdětných žen, starých židovek, kterých životy krutě poznamenala válka. Kromě vlastní tvorby se věnoval též překladům z antické, řecké a římské literatura (Sofokles, Aristofanes, Publius Ovidius Naso), polské poezii (Julian Tuwim, Stanisław Jerzy Lec a jiní), ale též italské, francouzské a americké literatury.
Poezie 1947 – Anjeli 1950 – Plebejská košeľa 1952 – Spievajúce srdce 1953 – Ozbrojená láska 1955 – Neumriem na slame 1960 – Archimedove kruhy 1963 – Vzbúrený Jób 1963 – Tŕpky 1964 – Appassionata 1965 – Útek za Orfeom 1966 – Sonety pre tvoju samotu 1968 – Rekviem, báseň 1969 – Čierna jeseň 1975 – Trinásta komnata 1978 – Posledná prvá láska 1981 – Erotikon 1983 – Účasť 1985 – Básne a vyznania 1986 – Slnečný čas 1987 – Nárek 1989 – Impertinencie a iné smútky 1989 – Pakľúčová dierka 1990 – Velebný pán z Maduníc 1992 – C. k. musicus Mozart 1996 – Rodisko 1998 – Bájky na podvečer, čiže Malý živočíchopis
Výběr z poezie 1957 a 1971 – Lyrika 1973/1974 – Básně I.–II.
Pro děti a mládež 1962 – Kým ja spinkám
Publicistika 1973 – Človek proti slepote
Překlady 1955 – Julian Tuwim: V době květu 1964 – Publius Ovidius Naso: Léky proti lásce 1965 – Sofokles: Vládce Oidipus 1965 – Lawrence Ferlinghetti: Smutná nahá jezdkyně (Ján Vilikovský) 1970 – Aristofanes: Lysistrata 1970/1972 – Publius Ovidius Naso: Umění milovat I.–III. 1974 – Sofokles: Vládce Oidipus 1976 – Julian Tuwim: Vzdálený tygr 1980 – Moliere: Škola žen, Učené ženy, Tartuffe, Mizantrop 1980 – Sapfó: Písně 1981 – Fráňa Šrámek: Raport 1982 – Petr Bezruč: Slezské písně 1986 – Euripides: Médea 1989 – Jiří Wolker: Básnické dílo 1996 – Aischylos: Oresteia. Přikovaný Prométeus 1979 – Preklady, výběr z překladů
Ocenění 1953 a 1960 Státní cena Klementa Gottwalda 1976 Řád práce 1966 titul zasloužilý umělec 1978 titul národní umělec
Sto let od narození v Dolné Stredě Slovenské literární centrum zorganizovalo v jeho rodné Dolné Stredě akci k 100. výročí narození s účastí rodiny (Drahuša Miháliková), Matice slovenské (Peter Schvantner, Slávka Kramárová) a literárních vědců a pamětníků (Dalimír Hajko, Martin Navrátil, Jana Kantorová Báliková, Zuzana Kuglerová, Danuša Dragulová-Faktorová, Anna Šikulová, Beáta Vargová).https://www.litcentrum.sk/clanok/moja-slapaj-je-pod-betonom Na akci měl vystoupit Alexander Halvoník, který onemocněl a měl za něj vystoupit Lukáš Perný. Martin Navrátil však podmínil své vystoupení nevystoupením Lukáše Perného, k čemuž vyjádřil protest v kontextu svobody slova a akademického bádání na akci místopředseda Matice slovenské Peter Schvanter,https://www.facebook.com/reel/1970689313852622/?__cft__=AZY-n1IEmx2PS3hXhArrhyK5AJPqnB49XmVT6dUwp0wDIm0vDv4S0q53MSdg6jrvDJcvvS6W0fX_I5AjAkY004fSZcbwJBTF_MZDTopxm1a3lUSXf5EW7y2XVjPrcFJC9IoxMqHLUZ_0ppBaQOUDL0JfH3wPM3kttXnkkYmCbDvlLQ&__tn__=%2CO%2CP-R a reagoval také Lukáš Perný, že šlo jednak o projev cancel culture, a také, že Navrátil, autor textologických rekonstrukcí jeho básnických děl zachovaných rukopise (Ruža, Bránahttps://www.litcentrum.sk/recenzia/neznama-poema-znameho-basnika), interpretuje Mihálikovo dílo v kontextu postmodernistického přístupu a rekontexualizačních tendencí (selektivita výkladu, vybírání pouze jeho rané tvorby). Napsal také vlastní studii, kterou Alexander Halvoník popsal jako jeden z nejkomplexnějších pohledů na Mihálikovo dílo a život. Vznikl také film (Dana Podracká, Dado Nagy), reagovala Helena Dvořáková (Pravda), a také spisovatel Goran Lenčo.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Vojtech Mihálik v parlamentu
Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě Kategorie:Poslanci československého Federálního shromáždění Kategorie:Poslanci Slovenské národní rady Kategorie:Českoslovenští politici slovenské národnosti Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Narození v roce 1926 Kategorie:Narození 30. března Kategorie:Narození v Dolné Stredě Kategorie:Úmrtí v roce 2001 Kategorie:Úmrtí 30. listopadu Kategorie:Úmrtí v Bratislavě Kategorie:Slovenští básníci Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Muži Kategorie:Slovenští překladatelé Kategorie:Pohřbení na hřbitově Slávičie údolie