Jaroslav Vojta (27. prosince 1888, Kutná Hora – 20. dubna 1970, Praha) byl český herec. Zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný.
Život Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci (Hermína Vojtová a Adolf Vojta-Jurný) byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela také jeho nevlastní matka Hana Vojtová a její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná.
Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi (spol. V. Sýbrta-Mělnického, spol. M. Procházkové-Malé, spol. F. Šípka, spol. J. E. Sedláčka, spol. M. KozlanskéKolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 566), od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně (1910–1913;1916–1919)Postavy brněnského jeviště II, s. 264. a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze.
Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk.
Rodina náhled|Pamětní deska na domě Jaroslava Vojty, ulice Vojtova, Praha Modřany. Matka zemřela když byly Jaroslavu Vojtovi čtyři roky. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana († 1990), který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou († 2013) a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky.
Hlasový projev Měl velmi výrazný a specifický hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. náhled|Hrob na Olšanských hřbitovech
Anekdoty Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil.
Filmové role Zahrál si v několika desítkách českých filmů, většinou šlo o rázovité, zemité a bodré muže z lidu. Snad nejznámější filmovou rolí Jaroslava Vojty se stala dodnes populární postava strašlivého loupežníka Sarky-Farky z filmu Hrátky s čertem.
1931 Muži v offsidu – role: Antonín Hátle 1934 Na Svatém Kopečku – role: Cyril Holeček 1934 U nás v Kocourkově – role: starosta Adam 1937 Bílá nemoc – role: pacient 1937 Hordubalové – role: Juraj Hordubal 1937 Naši furianti – role: Jakub Bušek 1937 Srdce na kolejích – role: Josef Doubrava 1938 Cech panen kutnohorských – role: páter Bonifác 1939 Kouzelný dům – role: Otradovec 1940 Druhá směna – role: Josef Kalina 1940 To byl český muzikant – role: Františkův otec 1941 Pantáta Bezoušek – role: Josef Bezoušek 1942 Karel a já – role: továrník Ficek 1944 Děvčica z Beskyd – role: Vavruš Cagala 1946 Nezbedný bakalář – role: vysloužilec Matěj 1947 Čapkovy povídky – role: horár Radko 1947 Jan Roháč z Dubé – role: husitský bojovník Baba 1949 Divá Bára – role: farář 1953 Přicházejí z tmy – role: Alois Plavec 1954 Psohlavci – role: Pajdár z Pocínovic 1955 Rudá záře nad Kladnem – role: Josef Šádek 1956 Hrátky s čertem – role: loupežník Sarka Farka 1956 Synové hor – role: Josef Buchar 1956 Jan Žižka – role: pekař Joha 1960 Sedmý kontinent – role: Rudolf Šamoník 1963 Mezi námi zloději – role: Oldřich Musil 1965 Alibi na vodě – role: rybář Lebeda
Ocenění 1929 Státní cena 1940 Národní cena (za roli Kmochova otce ve filmu To byl český muzikant) Časopis Pestrý týden, č. 40, ročník 15, vyd. 5. 10. 1940, str. 4, vyd. Grafické umělecké závody V. Neubert a synové, Praha, 1940 1953 titul zasloužilý umělec 1958 titul národní umělec 1963 Řád práce
Odkazy
Reference
Literatura Bohumil Bezouška: Tajnosti zákulisí, Panton, 1977, str. 176–9 Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 310–2, B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 174, 178, 219, 242–3, 250, 252–4, 258, 260, 290, 360, 363 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 72, 83, 191, 327 František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 159, 172, 217, 234–6, 251 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 167 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 48, 247, 413, 455, 495, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 76, 111, 172, 232, 322, 423, 424. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 235, Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. . S. 715–719. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 74, 142–3 Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 63, 71, 78, 133, 162 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 29, 108, 113–4, 133, 136, 140, 171, 212, 359, 590, 609, 640, 643, 645, 658 Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883 – 1963, Orbis, Praha, 1964, str. 35–6, 78 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 566–7 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 16, 124–5, Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl II, 1884–1989 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1989. 784 s. S. 264–268. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 41–2, 50, 67, 90, 120, 145, 204 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 31, 35, 194, Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 83
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 58–60, Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 72, 92, 151, 158–9, 161, 181, 216, Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 320–1 Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 70, 150, Jindřich Vodák: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 206–207. Jaroslav Vojta: Cesta k Národnímu divadlu, Svobodné slovo – Melantrich, Praha, 1958 Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 179, 186, 204–5,
Externí odkazy
Jaroslav Vojta v souborném katalogu Akademie věd ČR (včetně fotodokumentace)
Smutné Vánoce Jaroslava Vojty – Český rozhlas Jaroslav Vojta v cyklu České televize Příběhy slavných
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští televizní herci Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Herci Národního divadla Brno Kategorie:Herci Divadla Josefa Kajetána Tyla Kategorie:Herci Divadla na Vinohradech Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Herci z Kutné Hory Kategorie:Narození v Kutné Hoře Kategorie:Narození 27. prosince Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Úmrtí 20. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí v Praze