Kopřivnice () je město s rozšířenou působností v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Leží zhruba třicet kilometrů jižně od Ostravy. Žije zde obyvatel. Město leží v podhůří Beskyd a je sevřeno vrcholy Červený kámen a Bílá hora. Středem města protéká potok Kopřivnička a jeho místní částí Lubina protéká stejnojmenná řeka.

Ve městě byl vyvinut a vyráběn první sériový automobil na území tehdejšího Rakouska-Uherska, vůz Präsident, jenž se nachází ve znaku města. Sídlí zde automobilka Tatra a další firmy v rozsáhlém průmyslovém parku, přičemž historii automobilového průmyslu ve městě mapují Muzeum osobních automobilů Tatra a Muzeum nákladních automobilů Tatra. Samotný počátek industrializace Kopřivnice před vznikem automobilky byl spojen s továrnou na hliněné zboží, produkující kopřivnickou majoliku.

V Kopřivnici se nachází řada dalších památek. V blízkosti Muzea nákladních automobilů je umístěn depozitář Slovenské strely, která je národní kulturní památkou. Depozitář Slovenské strely získal ocenění Stavba roku 2021. Nejstarší dochovanou budovou ve městě je muzeum Fojtství, rodiště Ignáce Šustaly. Architekturu Kopřivnice spoluvytváří řada historických budov a továrnických vil z přelomu 19. a 20. století, mezi nimiž je Šustalova vila, která je sídlem Lašského muzea. V blízkém okolí města se nachází zřícenina hradu Šostýn a rozhledna Bílá hora. Město spolupracuje na rozvoji turismu s okolními městy v rámci projektu Lašská brána Beskyd.

Mezi významné rodáky patří Emil Zátopek či Zdeněk Burian.

Název První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437, kdy se její název objevuje v podobě Copřivnice, který se dále měnil přes Kopřivnice (1460), Koprziwnicze (1517), Kopržyvnicze (1581), Koprziwnitz (1672), Kopržownitz (1676), Kopržiwnitz (1676–1850), Koprziwnitz či Nickelsdorrf (1720), dále Nickelsdorf (1720–1798), Nestlndorf (1724), Nesselsdorf (1734–1745), Koržiwnitz (1751), Koprziwnitium (1771), Nesldorf (1771), Deutsch Nesseldorf (1836), Nesselsdorf či Kopřiwnice nebo Kopřivnica (1846–1847) až po Nesselsdorf či Kopřivnice (1847–1945). Podnětem k pojmenování Kopřivnice byl nejspíše kopřivný list (tzv. nesselblatt) ve znaku olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku, kolonizátora a zakladatele hradu Šostýn. Od tohoto názvu také německá forma Nesselsdorf, kterou začal používat majitel místní majolikové továrny v třicátých letech 19. století. Další německá forma Nickelsdorf, tedy ves Niklova či Mikulášova, má být původním názvem vsi, avšak toto není potvrzeno a nejspíše jde o záměnu s obcí Véska.

Jméno obce je z mluvnického hlediska rodu ženského a skloňuje se Kopřivnice (genitiv), Kopřivnici (dativ), Kopřivnici (akuzativ), Kopřivnici (lokál) a Kopřivnicí (instrumentál).

Historie

První stopy osídlení vedou až do starší doby kamenné. V nedalekém městě Štramberk se nachází jeskyně Šipka, která je nalezištěm kostí a stop osídlení, které je datováno až do doby 40000 let př. n. l. U vodního pramene, který se nachází v západní části severního svahu Červeného kamene, bylo objeveno keltské sídliště z 2. století př. n. l., pojmenované po zdejším prameni bezejmenného potůčku, Šutyrova studánka. Toto místo patří pod katastr města Kopřivnice.

Asi v polovině 13. století založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku hrad Šostýn (nyní pouze zřícenina hradu). V téže době se pod ním datuje vznik vsi Kopřivnice.

náhled|vlevo|Kostel svatého Bartoloměje

Z další historie Kopřivnice je doloženo datum 5. října 1621, kdy obec přepadli vzbouření Valaši pod vedením rytíře Jana Adama z Víckova a vydrancovali ji. V červnu roku 1695 došlo v Kopřivnici k selskému povstání. V polovině 16. století zde byl postaven dřevěný kostel, který byl nejcennější památkou staré Kopřivnice. Měl kazetový strop a původně trojdílný oltář, který je zachován v Muzeu Fojtství. Na hřbitově okolo kostela se dodnes nachází památky jako umělecké hrobky zakladatelů kopřivnického průmyslu či hroby fojtů. Hřbitov je chráněn státní památkovou péčí.Radoslav a Lubomír Hanzelkovi: Kopřivnice a její život v minulosti. Vydalo Muzeum Fojtství v Kopřivnici.

Roku 1812 založil Ignác Raška továrnu na keramické zboží, kterou pak rozšířil jeho syn Jan Raška, vnuk Adolf Raška a pravnuk Adolf Raška mladší. Roku 1820 byla vystavěna první zděná škola. Roku 1850 Ignác Šustala založil továrnu na kočáry. Roku 1897 byl dřevěný kostel zbořen. V květnu 1907 přednesl v přeplněném sále Amerika v Kopřivnici svůj první předvolební projev profesor Tomáš Masaryk. V úterý 7. května tam proslovil přednášku na téma „Vývoj českého socialismu“. Jeho představení jako kandidáta do Vídeňské říšské rady proběhlo již ve čtvrtek 21. března 1907 v sále „Afrika“ za účasti voličů z Kopřivnice, Štramberka a Příboru, kde profesor Masaryk také vysvětlil, proč přijal kandidaturu právě v tomto okrese.ŠALEK, Ondřej. T. G. Masaryk a Kopřivnice, 79 s., první vydání - vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2018, ISBN 978-80-87173-45-9, str. 20-24 V tomto roce a opětovně 1911 byl Masaryk zvolen poslancem vídeňské Říšské rady a přijal udělené čestné občanství Kopřivnice. Roku 1910 byla Kopřivnice povýšena na městys. V roce 1938 se ač jako převážně česky mluvící město stala Kopřivnice součástí Třetí říše v rámci Sudetské župy. Osvobozeno bylo dne 6. května 1945. Status městyse byl Kopřivnici změněn na město vládou Československé republiky v roce 1948.Historická města a městyse (Novela zákona o obcích umožňuje vrátit historické tituly) , Deník veřejné správy, 25. 7. 2006, Svaz měst a obcí ČR

Povýšení Kopřivnice na městys Společně s rozvojem automobilového průmyslu a s tím spojeného nárůstu počtu dělníků kopřivnického závodu včetně vagónky si vynutil další výstavbu obytných domů pro zaměstnance. Nová výstavba postupně vytlačuje původní domky kovorolníků a Kopřivnice tak postupně přichází o svůj vesnický charakter. Ves Kopřivnice tak byla dne 23. listopadu 1910 povýšena na městečko (městys), a to ministerským výnosem č. 30666.

Zapojení kopřivnických občanů v odboji Dne 13. září 1938 svolaly české politické strany, německá sociální demokracie a závodní výbor v Tatře na náměstí T. G. Masaryka Veliký projev lidu, na kterém zazněly projevy a byla přečtena rezoluce slibující věrnost občanstva republice, prezidentu a vládě. Demonstrace se zúčastnilo přibližně 700 občanů, kteří hájili zachování míru a demokratických principů republiky. O tom, že je Kopřivnice začleněna do záboru, se dozvěděli občané dne 6. října z rozhlasu. Kopřivnice se tak do záboru dostala bez ohledu na národnostní poměry. Němcům šlo především o závody Ringhoffer (Tatru), které se od třicátých let 20. století zaměřovali na vojenskou výrobu. Adolf Hitler se znal s tehdejším ředitelem Ledwinkou. A také šlo Němcům o štramberský vápenec. Kopřivnice se tak dostala do Říšské župy Sudety a byla začleněna do Německé říše. Občané měli obavy z perzekucí, a tak začali Kopřivnici opouštět.

Kopřivnice byla obsazena německým vojskem v pondělí dne 10. října 1938 ve 14 hodin. Němci uspořádali, za účasti starosty Josefa Sochy, na náměstí vítací shromáždění. Starosta na něm promlouval jménem českých občanů a vyznačoval se osobní statečností.Zdroj: Odboj za nacistické okupace

Povýšení Kopřivnice na město V sobotu 28. srpna 1948 se konalo zasedání MNV formou slavnostní veřejné schůze. Předsedou zasedání byl Bedřich Tichavský. Předseda ONV v Novém Jičíně František Rozehnal předal v zastoupení ministra vnitra dekret o povýšení Kopřivnice na město. Předseda Tichavský před tím ještě ocenil význam tohoto správně politického aktu. Po předání dekretu následovaly projevy politických a průmyslových činitelů. Proslov přednesl také běžec Emil Zátopek, kopřivnický rodák. Na veřejné schůzi přečetl náměstek předsedy MNV H. Schilder usnesení o jmenování Marty Gottwaldové čestnou občankou města. Po ukončení slavnostní schůze následovalo vztyčení státní vlajky v táboře Junáka. Téhož dne byly otevřeny výstavy v Lašském muzeu s názvem „Kopřivnice jindy a dnes“, výstava tehdejšího národního podniku Tatra, jubilejní expozice Pěveckého sdružení a výstava Zátopkova, další expozice se nacházely ve střední škole, konkrétně výstava chovných zvířat, výstava ovocnictví, poštovních známek a esperanta. Ve večerních hodinách pak v místní sokolovně předvedlo SND Opava Dvořákovu Rusalku a v Katolickém domě se konal národopisný večer skupiny Valachů ze Vsetína.

V neděli 29. srpna 1948 se v dopoledních hodinách sloužily slavnostní bohoslužby v kostele svatého Bartoloměje a na náměstí T. G. Masaryka se konal promenádní koncert. V odpoledním programu pak následoval průvod krojovaných skupin a občanů městem s ukončením na hřišti (bývalé DTJ). Na hřišti následoval projev ministra zdravotnictví Plojhara. Po něm vystoupili generál Josef Ejem, předseda ONV František Rozehnal, zástupci krajské oborové rady, města Krnova a Emil Zátopek. Zasloužilí občané města získali čestné diplomy. Program byl zakončen vystoupením krojované skupiny z Frenštátu pod Radhoštěm a zábava.

Městské symboly Znak

Znak města Kopřivnice je tvořen stříbrno-červeně polceným štítem, ve kterém je v dolní části zlatý automobil Präsident provázený (heraldicky) vpravo nahoře červeným štítkem se stříbrným kopřivovým listem. Stříbrná barva představuje Bílou horu a červená Červený kámen, tedy dvě hory, mezi kterými Kopřivnice leží. Zlatě namalovaný obraz prvního kopřivnického automobilu Präsident z roku 1897 charakterizuje zdejší automobilový průmysl. Červený štítek s bílým listem kopřivy (tzv. mluvící znamení) napovídá název města. Znak je užíván od roku 1967.Symboly Kopřivnice v Registru komunálních symbolů (Rekosu)

Vlajka Na základě rozhodnutí číslo 10 ze dne 15. července 1993 získala Kopřivnice svou vlajku. Ta je tvořena listem o poměru stran 2:3 se dvěma vodorovnými pruhy, bílým a červeným. V horním pruhu je v žerďové části umístěn štítek z městského znaku v podobě červeného štítu s bílým kopřivovým listem.

Pečeť

Nejstarší dochovaná pečeť obce Kopřivnice je z roku 1754 a na raznici nese nápis „OBECZ KOPRZIWNICZE“. Pozdější pečeť nese nápis „OBECNÍ ÚŘAD V KOPŘIVNICI“. V obou pečetích je vyobrazen kostelík. Pečetě byly používány do roku 1918.

Logo a manuál identity alt=Logo města Kopřivnice se sloganem|náhled|Logo města Kopřivnice se sloganem Od roku 2022 používá město manuál Identita Kopřivnice, definující identitu a jednotný vizuální styl města. Manuál definuje logo města, včetně varianty obsahující slogan „město v pohybu“, který nahradil dřívější slogan „město (nejen) automobilů“. Nový slogan odkazuje jak na automobilovou tradici, tak na jiné formy pohybu (běžec Emil Zátopek).

Přírodní poměry alt=Pohled na jižní část města ze západu|náhled|Pohled na jižní část města ze západu

Geomorfologie a geologická stavba Území Kopřivnice leží v členitém terénu Podbeskydské pahorkatiny. Nejvyššími body na území města jsou Pískovna (584 metrů) jihovýchodně města a Bílá hora (557 metrů) západně od města. Na území města leží úpatí Červeného kamene (696 metrů) nacházejícího se jižně od města. Z geologického hlediska je oblast umístěna ve flyšovém pásmu západních Karpat a je unikátní výskytem štramberských vápenců obsahujících bohatou faunu jurského korálového útesu, reprezentovaných například přírodní památkou Váňův kámen. alt=Váňův kámen|náhled|Váňův kámen

Ochrana přírody Kromě Váňova kamene zasahují částečně na území města přírodní památky Štramberk a Červený kámen. Město se nachází přibližně pět kilometrů od hranice Chráněné krajinné oblasti Beskydy, jižní část území města leží v Přírodním parku Podbeskydí.

Vodstvo a vodní hospodářství Severní a východní částí katastru města protéká řeka Lubina. Samotným centrem města protéká potok Kopřivnička, který na zastavěném území vede umělým hlubokým korytem s vodními tunely, vybudovaným v druhé polovině 20. století. V místní části Lubina se nachází vodní nádrž Větřkovice o rozloze 20 hektarů, která slouží jako zásobárna průmyslové vody a místo pro rekreaci.

Obyvatelstvo Počet obyvatel